nejak jsem se dostala sem, fakt je, ze jsem nic o techcto nemocech nehledala. Vlastne ani nevim, proc sem neco pisu, rikam si, to se me vubec netyka, jenze to je asi ten omyl. Je mi 23, od 15 jsem brala drogy, zacala jsem pervitinem a skoncila s heroinem. To trvalo asi do 20. Prosla jsem ustavni lecbou se zavislosti na pervitinu, jak jsem se tam odtud dostala, zacla jsem s opiaty a pak se tak potacela. Silnejsi zavislost stridala slabsi zavislost, sem tam abstinence. Asi potrebuju k zivotu nejake potize, nebo nevim. Kdyz jsem byla na pervitinu, tak jsem opravdu byla hodne hubena, pak jsem se na vanoce predavkovala a odvezli me na ARO, odtamtud do blazince, kde jsem opet nabirala na vaze. Zjistila jsem, ze spousta holek nechce skoncit, ze strachu pred vahou. No, ve me to zacalo taky nejak korenit, bala jsem se prestat uplne, abych neztloustla. Citila jsem se docela dobre, ve skole jsem byla velmi oblibena(ted to vidim jinak), mela jsem hromadu „kamaradu“, bydlela jsem v byte sveho pritele(byvaleho), kde se schazelo spousta lidi, s nimiz jsem brala, nebo tak proste byla. Jenze pak uz jsem toho mela plny zuby, vecny psychologie, zadnej vysledek. Jeden psycholog si opisoval moje slangovy nazvy ruznejch drog a atributu, od druhyho jsem chodila rovnou na srazy s dealerem. Kolikrat jsem potkala nekoho na ulici, kdo se ke me hlasil se slovy:nazdar smazko. Vazne uz jsem toho mela plny zuby, rodice nestastny, ja trapna ve svym presvedceni, jak jsem zajimava a pritom jsem byla v depresich. Jednou jsem si rekla, ze chci vazne skoncit a ze si musim najit neco, co by me drzelo venku. V detstvi jsem jezdila na koni, fajn, jela jsem za Prahu, kde jsem si nasla statek a zacla jezdit na koni. Z pocatku to bylo stejne hrozny, sice jsem celej vikend byla u koni, ale jezdili tam za mnou kamaradi s drogama, ja jsem si je tam taky vozila. Ale casem se to nejak ztratilo, obcas jsem jeste neco vzala, ale cim dal, tim min. Potkala jsem tam spoustu lidi, ruzne zalibi, ale nikdo nic nebral a do ted jsem si jista, ze by me spousta novych kamaradu odsoudila. Jinej svet, jen se tam vic pilo. Par lidi mi hodne pomohlo, nejak nebyli slepi, ale ze o tom vedeli, jsem se dozvedela pred par mesici.<p> V te dobe jsem hodne cestovala stopem po svete, nechtela jsem za zadnou cenu zustat v Praze. Bylo to fajn, v podstate jsem porad utikala sama pred sebou. Jenze jsem tim blahodarnym zivotem pribrala, takze jsem uz nevazila svych 58-63 (175), ale skoro 70. Majitel statku byl takovej debilek, porad neco kritizoval(ja v ty dobe byla pomerne dost podrazdena, takze slzy nebyly daleko a stejne tak sprosty slovo) a jednou mi naznacil, ze by mi sluselo byt hubenejsi. Par dni na to, jsem videla jakysi film a holce, co trpela bulimii. Dobra rada. Pri heroinu clovek ziska bohate zkusenosti se zvracenim, tak mi to nedelalo zadny potize. Za tyden jsem zhubla tak, ze si toho vsimnul uplne kazdej. Oblikla jsem se do jezdeckyho a holky zacaly vykri9kovat at koukam ztloustnout, ze mam hubeny stehna, ze to neni hezky……kluci same uznani, jaka jsem to pekna slecna. Jenze od te doby se to nejak tahne, uz jsem nikdy nezhubla, to bylo jen poprvy. Pak jsem se ocitla v nejakem stavu, kdy jsem mela zkratka zatmeno pred ocima, otevrela lednici, nebo sla nakoupit horu jidla, to pak snedla(ohromna rychlost) a kdyz uz jsem byla tak nacpana, ze jsem se nemohla ani pohnout, pak jsem vsechno vyzvracela a samozrejme pokracovala celej den s tim, ze je to naposledy. To mi bylo asi 18, takze jsem pomalu koncila s drogama a zacala mit potize se stravovanim. Asi za rok jsem si na snowboardu zlomila ruku pri uplne malinkym narazu, myslim, ze to byl vysledek me rocni zivotospravy. Pak jsem mela ledvinovou koliku a zaludecni vredy a jakesi nalezy v jicnu, zkazilo se mi snad pet zubu najednou a ja byla porad stejna. Hodne jsem sportovala. jezdila na kole do skoly, ze skoly, pak do prace o prazdninach, denne asi 20 km, vecer do hospody, kde jsem mela srazy s kamaradama, jez taktez sportovali. Domu jsem jezdila tak unavena, ze jsem nemela silu a cas nacpat se a jit zvracet. O vikendech jsem jezdila lizt, nebo na vodu, nebo zkratka nekam. Nejlepsi na tom bylo, ze jsem o vikendech jedla uplne normalne. Byla jsem venku, hodne sportovala a nemela cas na nic jinyho. Obcas jsem si jeste neco dala, ale bylo to uz zanedbatelne. Hodne jsem pracovala, delala jsem sochy a malovala, v atelieru jsem kolikrat delala az do rana , nekdy jsem tam byla tri dny. Moc jsem nespala, za tyden jsem kolikrat naspala sotva 25 hodin. V zime jsem jezdila na snowboardu a zucastnovala se horskych tur na bezkach. Jakmile jsem byla naprosto vycerpana sportem, citila jsem se dobre, klidne jsem neco snedla a vubec nemela vycitky svedomi. Nakonec jsem to uz nemohla vydrzet a odjela do ciziny pracovat. No, to nebylo moc chytry, chybeli mi pratele, sport, aktivity a tak jsem bud nejedla, nebo zvracela, sice jsem opet zhubla, ale zkazila se mi plet, byla jsem unavena a nemela jsem vubec energii. Pak jsem si tam nasla hodne prace(samozrejme podradne, nemela jsem papiry), tak jsem kazdej den chodila, nebo jezdila na kole do rozlicnych mist, jezdila jsem na koni, nekdy dvakrat dennem, chodila plavat a tak. Drogy uz jsem nebrala zadne. Zato jsem vsak snedla tuny jidla a pak zvracela.<p> Pak jsem odjela nzpatky do Cech a nasla si pritele, s kterym hodne cestuju a delame spoustu ruznych sportu. Na cestach jsem celkem v pohode, vetsinou o jidle nepremyslim a jim normalne. V Asii jsem zhubla asi deset kilo za dva mesice, asi to bylo tim, ze jsem jedla jen kdyz jsem mela hlad a hlavne jsem nemela po ruce vahu. Hrozne bych chtela normalne zit, jist, kdyz mam hlad a necpat se tak bezmyslenkovite, nepocitat kalorie a tak. Ale asi to nejak neumim. Mama trpi nadvahou, kolikrat mi nekdo rekne, ze si mam dat pozor, abych neztloustla. Z domova nejsem absolutne zvykla na pravidelne jidlo. U nas se nikdy nevarilo a kazdej obedval rohliky s necim, nebo neco instantniho. Je mi moc lito lidi, co se ocitli v hodne spatny situaci a preju vsem, aby se naucili „abstinovat“. Ja asi budu celej zivot stredni cesta.
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.