Archive for category: Můj příběh

Moje matka je obezni. <p> Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka…snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty. <p> Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle „jeden den neco diety“ docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen…Strucne receno posahana rodina. <p> Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.<p> Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine.“ Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala… <p> Pak sem presla na gympl…stres, nestihacka, deprese a frustrace…proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to… Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.<p> Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat…ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Ksdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna…diky mami. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Už 10 let mám problémy s nadváhou tenkrát jsem měla vážný úraz a byla jsem upoutáná na lůžko no a když nemužete jít ani na zachod tak přiberete já jsem přibrala z 50 na 70 kg. Poslední roky jsem dostala astma tak,že jsem nemohla cvičit běhat a dělat prostě běžné věci stačilo, když jsem chtěla stihnout autobus a běžela na zastávku byla jsem hrozně udýchaná a nemohla jsem popadnout dech. Váha mě tenkrát moc netrápila našla jsem si přítele a byla jsem s ním 2 roky stastná a hodně stastná moje váha se zvýšila na 80 kg. S přítelem jsem se po dvou letech rozešla nejprve jsem měla na sebe vztek a požezala jsem si žíly jizvy tam mám dodnes. Všichni mě měli za blázna jen moje nejlepš kamarádky to chápali podváděl mě chtěla jsem se mu pomstít, ale místo toho abych mu nějak ublížila ublížovala jsem sobě. Po nějaké době moje kamarádka začala držet dietu po měsíci byla tak krásná hubená že jsem se rozhodla to zkusit taky, ze začátku jsem jedla jen jogurty 3x denně. Někdy i oběd ale v malém možství po 14 dnech mě to přestalo bavit a měla jsem hlad přejedla jsem se a měla výčitky svědomí tak jsem běžela na zachod a bylo všechno venku ten pocit byl krásnej neměla jsem to v sobě nepřiberu zhubla jsem za týden 2 kg. Nejvíc se divý mí rodiče nedávno jsem jestě držela dietu a ted jim za dva a pak pádím na zachod. Neví o tom nikdo jen moje nejlepší kamarádka, ale nevím jestě jsem ji neviděla tušila to už když jsem držela dietu a já jí řikala, že do toho nespadnu a spadla jsem. Teď mi je pořád špatně mám oteklý obličej, hrozně se mi lesknou oči, kolena mě bolí a vůbec cítím se hrozně slabá. Nejhorší na tom je, že mě čekají závěrečky a já místo toho abych se učila myslím na jídlo a na to jak se ho zbavim. Mívám hrozné deprese přejím se a vyzvracím to a je mi líp. Chápu že to nemůže trvat věčně,ale aspon pár kilo schodím i když blbým způsobem. P.S. ADMIN: Reakce prosím do Pokecu. Díky.

Ahoj holky!<p> Ano,jste všechyn moc krásné.Já sama jsem anorexii nikdy neměla,ale sklony k anorexii mě potkaly.Nechtěla jsem jíst.Připadala jsem si tlustá a stále si tak připadám.Ale k čemu mi to je když mě ostatní berou takovou jaká jsem?Mám kluka,který má rád holky s velkym zadečekem jako mám právě já a klukům se dneska už nelíbí hubený holky.Jste všechny moc krásné takové jaké jste a nepokoušejte se hubnout,to je nesmysl,pokud vás okolí bere,tak proč hubnout?Zamyslete se…je to vaše volba ale neubližujte si a ani svému okolí…Tereza.

U me to zacalo, kdyz sem nastoupila do prvniho rocniku OA v Beroune. Byla jsem z male vesnice, kde jsem mela i pritele. Najednou jsem byla mezi novyma lidma, ktere jsem neznala. A ja se tak tezce seznamovala. Prisla jsem si sama, bez kamaradu a muj pritel se mel stehovat do Prahy, kde mel novou praci. Bala jsem se, ze o nej prijdu. Najednou jsem take zjistila, ze to co jsem za zakladce zvladala jedna dve, tak na stredni nejde. Musela jsem se ucit kazdy den a nemela jsem cas na nic. Bala jsem se, ze budu mit spatny znamky a tak se ucila a k tomu prichazeli deprese, ze stale jsem bez nekoho blizkeho na nove skole. Vetsina lidi byli z Berouna a tak se znali uz delsi dobu a ja, ktera byla z male vesnice a neustale se svym, o sedm let, strasim pritelem, jsem se bala, ze o nej prijdu a budu na celem svete sama. Mama mi rikala, ze vse bude jinak, jen co ty lidi poznam, tak se zacnu s nima kamaradit. Ale ja spis byla cim dal uzavrenejsi a v depresi. Prestala jsem jist a vubec mi to nevadilo. Bylo mi jedno, jak vypadam. Pak jsem dosla za skolni poradkyni a z niceho nic se tam rozbrecela. Chtela mi pomoc, zkousela vse mozny a volala i mame. A ja utikala ze skoly domu. Mezitim jsem zkusila par skol v PRaze, abych se mohla prestehovat do PRahy, kde jsem mela babicku. Myslela jsem si, ze PRaha bude moje zachrana. Nakonec se mi to povedlo. Ale mezitim, co jsem skoro mesic nejedla,tak jak bych mela, zhubla jsem asi 10 kilo. Po prechodu na skolu v PRaze a bydleni u babicky, ktera vyborne varila, jsem pribrala vse zpet a jeste vic. Jedla jsem a jedla. Vse se nakonec srovnalo celkem sama. Nakonec tenhle malej hladovejici kolotoc me znova prekvapil pred maturitou. Stres! Hroznej napor, at to zvladnu. Jedla jsem min a min a porad se jen ucila. Nakonec vse dopadlo bezva,ale ja jedla porad min a libilo se mi, jak jsem hubena. Jen okoli se hrozilo. Nakonec jsem dostala rozum a chtela si udrzet vahu, kterou jsem mela. Ale pak jsem zacala chodit do meho noveho zamestani, kde jsem sedela a taky hodne jedla. Zase jsem pribrala. Nyni ziju v Plzni u sveho pritele a snazim se vahu dat dolu. Nekdy mam pocit, ze i kdyz snim treba jen malinkatou porci, tak ze jsem hrozne prejedena. Mam stavy, kdy se uz tesim na druhej den, abych neco snedla. A taky se chytnu pritom, ze pri milovani myslim na jidlo a v hlave mi porad behaji susenky, cokolady a dalsi dobroty….<p> Je to hruza, kdyz sem si precetla par clanku a najednou vidim zcasti i samu sebe. Nikdy jsem jidlo neresila, jedla kdyz jsem mela hlad. Tedka si rikam uz jen kousicek, malinkej a zitra budu jist az treba vetri. Pak si dam neco malinkatyho a omlouvam si to sama sobe, proc jsem zase selhala. Nyni jsem ve stadiu, kdy piju a jim suchary. Chci zhubnout. Je to hruza, jak me to ovlada. Vidim napis na casopisu, kde je neco o dietach a hnedka to kupuju. Mama mi rika, jsi hubena, ale ja se tak nevidim. Tata mi parkrat rekl, ze mam velkou pr… jenze ono je to asi tim, ze mam velkou panev, ma postava je proste takova, ze nejsem uz svou podstatou zadna punta, co se zlomi v pase. Jak mi rikal muj prvni pritel, ze se mi jednou bude dobre rodit. CHJO, uz nevim, co mam delat, abych nemyslela bud na jidlo nebo na to jak zhubnout, vecne se nekoukala do zrcadla….

Dnes je tomu 3 týdny, co jsem oslavila sedmnácté narozeniny. a jsou tomu přesně 2 roky, kdy v tom lítám. sakra,mohla bych mít výročí, udělat si dortík a bouchnout šampáňo , ALE , chyba – já nejím dorty a nepiju alkohol. A vůbec, 2 roky se zříkám masa , vajec a mléčných výrobků ,vlastně svěch potravin, které by obsyhovaly tyto suroviny. Dnes se slzama v očích zavzpomínávám, jak mi bylo 15-náct, jedla jsem všechno a měla božských 52 kg. pak do mého života vstoupil kluk a já začala brát antikoncepci. A TAM se to vše zvrhlo. Za 2 měsíce jsem nabrala 10kg a psychicky se zhroutila. Dávala jsem si vinu, rozešla se se svou jedinou láskou, nedokázala se soustředit a nenáviděla všechny hubený holky. O rok později jssem ze svých 62 kg dokázala zhubnout na 57kg. A myslela si (NAIVNE) jak krásná tedy budu přímou úměrností na své sedmnáctiny(52 kg). ale jako by to nebesas tušila, najednou se ve mně něco zvrhlo a já se začala přejídat.ovšem néé masa apo..,to mi má víra)džiismus)nedovoluje a já ani nechci, ale doslova jsem se vrhla na sladkosti a mléčné výrobky. Celý den jsem ve škole nejedla, v 15″ přišla domů a tam jsem se bezstarostně oddávala až dvouhodinovým hodům u TV. Tak to šlo 2 měsíce a já potopila ROK snažení opět ve svých kilech. Období přežírání se mi střídají jako slunečno a deštivo s obdobím půstů. Začalo to v zimě, před Vánoci, to jsem se postila poprvé. 7 dní jen o vodě. Fakt výkon, když nad tím teď tak přemýšlím..ale pak jsem se vrhla do lednice a vše se zas vrátilo do stejných kolejí. Teď nevím jak dál . Nechodím mezi lidi, a když už mne matka donutí vyjít ven, nosím jen všci XXL ač má velikost je M. Jsem asi blázen, alepřipadá mi, že si vše dělám sama. Kolikrát já už měla žiletky na rukách, kolikrát.. Jen brečím a brečím a v těch návalech stresu se přežírám, a pak zas lačním. už toho mám dost, prosím, kdybyste někdo věděl, jak pomoci, klidně mi napište. A napište mi klidně i kdokoliv s tímto problémem. děkuji, že sem to ze sebe mohla dostat. s pozdravem !Batty! <p> můj email je: Sladkajahudka@seznam.cz