Archive for category: Můj příběh

U me to zacalo, kdyz sem nastoupila do prvniho rocniku OA v Beroune. Byla jsem z male vesnice, kde jsem mela i pritele. Najednou jsem byla mezi novyma lidma, ktere jsem neznala. A ja se tak tezce seznamovala. Prisla jsem si sama, bez kamaradu a muj pritel se mel stehovat do Prahy, kde mel novou praci. Bala jsem se, ze o nej prijdu. Najednou jsem take zjistila, ze to co jsem za zakladce zvladala jedna dve, tak na stredni nejde. Musela jsem se ucit kazdy den a nemela jsem cas na nic. Bala jsem se, ze budu mit spatny znamky a tak se ucila a k tomu prichazeli deprese, ze stale jsem bez nekoho blizkeho na nove skole. Vetsina lidi byli z Berouna a tak se znali uz delsi dobu a ja, ktera byla z male vesnice a neustale se svym, o sedm let, strasim pritelem, jsem se bala, ze o nej prijdu a budu na celem svete sama. Mama mi rikala, ze vse bude jinak, jen co ty lidi poznam, tak se zacnu s nima kamaradit. Ale ja spis byla cim dal uzavrenejsi a v depresi. Prestala jsem jist a vubec mi to nevadilo. Bylo mi jedno, jak vypadam. Pak jsem dosla za skolni poradkyni a z niceho nic se tam rozbrecela. Chtela mi pomoc, zkousela vse mozny a volala i mame. A ja utikala ze skoly domu. Mezitim jsem zkusila par skol v PRaze, abych se mohla prestehovat do PRahy, kde jsem mela babicku. Myslela jsem si, ze PRaha bude moje zachrana. Nakonec se mi to povedlo. Ale mezitim, co jsem skoro mesic nejedla,tak jak bych mela, zhubla jsem asi 10 kilo. Po prechodu na skolu v PRaze a bydleni u babicky, ktera vyborne varila, jsem pribrala vse zpet a jeste vic. Jedla jsem a jedla. Vse se nakonec srovnalo celkem sama. Nakonec tenhle malej hladovejici kolotoc me znova prekvapil pred maturitou. Stres! Hroznej napor, at to zvladnu. Jedla jsem min a min a porad se jen ucila. Nakonec vse dopadlo bezva,ale ja jedla porad min a libilo se mi, jak jsem hubena. Jen okoli se hrozilo. Nakonec jsem dostala rozum a chtela si udrzet vahu, kterou jsem mela. Ale pak jsem zacala chodit do meho noveho zamestani, kde jsem sedela a taky hodne jedla. Zase jsem pribrala. Nyni ziju v Plzni u sveho pritele a snazim se vahu dat dolu. Nekdy mam pocit, ze i kdyz snim treba jen malinkatou porci, tak ze jsem hrozne prejedena. Mam stavy, kdy se uz tesim na druhej den, abych neco snedla. A taky se chytnu pritom, ze pri milovani myslim na jidlo a v hlave mi porad behaji susenky, cokolady a dalsi dobroty….<p> Je to hruza, kdyz sem si precetla par clanku a najednou vidim zcasti i samu sebe. Nikdy jsem jidlo neresila, jedla kdyz jsem mela hlad. Tedka si rikam uz jen kousicek, malinkej a zitra budu jist az treba vetri. Pak si dam neco malinkatyho a omlouvam si to sama sobe, proc jsem zase selhala. Nyni jsem ve stadiu, kdy piju a jim suchary. Chci zhubnout. Je to hruza, jak me to ovlada. Vidim napis na casopisu, kde je neco o dietach a hnedka to kupuju. Mama mi rika, jsi hubena, ale ja se tak nevidim. Tata mi parkrat rekl, ze mam velkou pr… jenze ono je to asi tim, ze mam velkou panev, ma postava je proste takova, ze nejsem uz svou podstatou zadna punta, co se zlomi v pase. Jak mi rikal muj prvni pritel, ze se mi jednou bude dobre rodit. CHJO, uz nevim, co mam delat, abych nemyslela bud na jidlo nebo na to jak zhubnout, vecne se nekoukala do zrcadla….

Jo jo bulimie…to je muj nepritel kterej mě ale ovládá úplně hrozně moc..už sem byla jednou i u psychologa po vyšetření mojí psychiky zjistil že se bojim…bojim,ale čeho? ztloustnutí?mámy která na mě řve potom co zjistí že sem zvracela?..řekla bych že obou.Trvá to dlouho,nigdy me při tom ale nepřistihla až dneska..stála tiše před záchodem a čekala až skončim,pak tam přiběhla rozrazila dveře a s řvaním mě zbila…dobrá terapie určitě mi tak pomůže pomyslela sme si kysele..sem citlivka ,ale měla sem vztek neukápla mi ani slza!To se stalo u babičky,cestou domů bylo v autě hrobový ticho…jenom byli slyšet máminy vzlyky…Jak už to bývá anorexii vystřídala bulimie(nejsem zadna vyjimka) která trvá přes asi rok..budu chodit k doktorovi,dostanu prášky a budu cvicit uklidnujici cviceni..nechci jist jidlo je muj nepritel,ale dela mi poteseni a následne vycitky,který na záchodě snadno vyřešim…všechny holky co tu píšou lituju,lituju je stejne jako sebe…ted si tu vylévám srdíčko a slzy mi kapou na klávesnici..nechci jí polejvat abych mohla surfovat jak si mysli nekteri vtipalci o blondyne kterou já sem,jako v tom ftipu..:-)brečim nad vlastní hloupostí a lítostí..slzy prisli ale pozde už je pozdě,ale já se z toho dostanu,mám tu přeci svýho koníka kterýho ted kvuli tomu zanedbávám a taky kluka kterýho miluju..uplne prvni kluk do kterýho sem se zamilovala,bulimie mi ho nevezme!!!budu bojovat jako bojujete vy všichni…ještě že mám klidnýho rozumnýho chápajícího tatku pravej opak maminy…takže si držíme palce navzajem..prohrana bitva neznamena ze je prohrana valka bojujem dal…nejak taxe to rika ne?:-p

Ahojte. Volám sa Gabika a mám 24 rokov. Som zo Slovenska a vete je to aj u nás. Anorexiou a bulímiou trpím s prestávkou asi 10 rokov. Začalo sa to niekde na základnej škole, možno ešte skôr. Po nástupe na základnú školu som dosť pribrala. Ako malé decko mi to vôbec neprišlo, ale ako čas ubiehal, mne začali čím ďalej tým viac rezonovať v hlave posmešky starších spolužiakov typu: ?teleso ponorené do kvapaliny? a podobne. Doma to bolo podobné. Otec sa zo mňa smial, že som viac širšia ako vyššia a brat ma raz krásne oslovil _ty hovädo tlusté?. Potom som začala tancovať a bolo to ešte horšie. Aj keď sa moja postava znormalizovala, ja som to nevidela a stále som počula ako musím schudnúť a ako musím dobre vyzerať. Keď ma v mojich 14 nechal môj prvý chlapec povedala som si, že to bude určite preto, že som tučná. V tom istom období mi zomrel dedko na rakovinu žalúdka a ja som si povedala, že budem vegetariánkou a budem sa zdravo stravovať. Vynechala som zo svojho jedálnička chlieb a polievky. Začala som viac a viac cvičiť a váha išla pekne dolu. Nakoniec som zastala na 37 kg, kedy som jedla tretinu rožka na raňajky, jedno jablko na olovrant a to bolo asi všetko. Vyoperovali mi žlčník a ja som sa trápila ďalej. Všetko to trvalo jeden rok a zastavilo ma to, že som si akýmsi zázrakom našla ?frajera?. Z pôvodných 37 kg som sa neprečisťovacou bulímioýu za štyri mesiace dostala na 74 kg a potom som mala štyri 1/2 roka pokoj. Neviem ako ale prešlo to. Celé to obdobie som jedla normálne, skončila školu, začala pracovať, užívala si krásneho vzťahu a telo si prispôsobilo váhu na svoju potrebu. Keď som mala 20 rokov vážila som normálnych 62 kg a tu zrazu HUP. Môj už len kamarátsky vzťah som ukončila a zamilovala som sa. Zamilovala som sa do človeka, ktorý je teraz mojím manželom a ktorému vďačím za záchranu. Keďže som sa zamilovala až po uši, chcela som byť stále s ním a chcela som byť dokonalá. Začala som teda cvičiť a chudnúť a chudnúť. Ku koncu som jedla už len nízkotučné jogurty, 100 g cestovín na obed a večera zas len ten jogurt. V 23 rokoch som mala 44 kg a to som už bola vydatá. Všetko sa to striedalo s bulímickými záchvatmi. Menštruácia nikde, stála zima, nervozita, depresia, nechuť žiť a celý život predo mnou. Tušila som, že som v tom hnuse zas, ale nevedela som ako ďalej. Našťastie ON to zbadal, ON to naštudoval, ON ma prinútil priznať to a keď som sa psychicky zložila ON ma chytil do náručia a zachránil ma. Strávila som tri mesiace na psychoterapeutickom oddelení v Pezinku. Je to najlepšie zariadenie v SR na liečenie PPP. Dostala som sa tam zázrakom z dňa na deň a preto som si povedala, že sa z TOHO musím dostať. Už keď nie kvôli sebe, tak kvôli NEMU a kvôli dvom lekárkam, ktoré mi pomohli priznať si to a dostať sa do liečebne. Momentálne som štyri mesiace po liečení a držím sa. Nemôžem povedať, že som z toho úplne vonku, ale je tu ON, je stále so mnou a dôležité je že chápe, čo to A a B je. Vie vycítiť keď je zle a slúži mi ako terapeut. Ďakujem Bohu za NEHO, ďakujem za silu a možnosť liečiť sa . <p> Dievčatá ono sa to asi dá, ale neviem to povedať na 100 %. Verím, však tomu a snažím sa o to. Ako všetky dobre vieme, nikto nám nevie ublížiť tak ako mi samé sebe a takisto nikto nám nebude vedieť pomôcť, keď to nebudeme chcieť naozaj. Držím NÁM všetkým palce. <p> Alkoholik sa svojmu pokušeniu vie vyhnúť (jednoducho nekúpi fľašu, nepôjde do krčmy). Ale čo my? Bez jedla to nejde a preto sa naučíme ÍSŤ s ním ruka v ruke k životu – gabika1@pobox.sk .

Zdravím vás. Nejprve jsem ráda, že tyto stránky existují a že vím, že je nás takových víc. <p> Takže jak to začalo u mě? Vlastně ani pořádně nevím. Pamatuji si ale pár postřehů. Byla jsem vždycky štíhlé dítě. Ale pohyb mi moc neříkal. Neměla jsem ráda vybíjenou, která se neustále hrála ve družině, kam jsem musela chodit. Takže jsem si spíš kreslila. Začala „chipsová“ doba. A já jsem začala často konzumovat tyto nezdravé pochoutky – chipsy, čokolády,… Ale byla jsem pořád štíhlá!!! Asi ve 4. třídě jsem jela autem s mojí kamarádkou (která byla asi o hlavu menší než já). Pamatuji si ten pohled jako dnes. Seděly jsme na zadní sedačce a já jsem si poprvé všimla mých rozpláclých, širokých stehen a začala je porovnávat se stehny mojí kamarádky, které byly štíhlejší. Možná to byl prvotní impuls. Ale to jsem ještě hubnout nezačala. Hubnutí začalo asi až v 6. tříde. Ani nevím proč. Začala jsem vyhazovat svačiny, nechodila jsem na obědy, potom jsem přišla domů a jedla jsem jenom jogurty s rohlíky a čokoládu. Ale hlavně ty rohlíky a jogurty. Tahle doba trvala vážně velice dlouho. A nejhorší na tom je, že si toho nikdo doma vevšiml (a to nikdy)! Začala jsem se stranit i kolektivu ve třídě, protože se mi posmívali, jak jsem hubená…Asi se ptáte, jak jsem to dělala o víkendech, kdy jsme jedli celá rodina pohgromadě? To jsem vždycky přehazovala brambory na jiný talíř (aby si toho nikdo nevšiml), maso jsem odmítala (mamka mi začala sama dávat miniaturní porcičky). <p> Potom přišel gympl. To už jsem sice nejedla rohlíky (protože byly moc kalorické a nezdravé), vypustila jsem všechno pečivo a jedla jsem 1x denně a to večer. Potom to došlo tak daleko, že jsem pořád pila kávu a večer jsem (když už teda mám něco jíst, tak ať mi to chutná) snědla pytlík bonbonů (aby to dýl vydrželo). Moje postava nehubla a spolužáci byli zvyklí, že jsem odjakživa hubená (178cm/49-50kg) a že jsem modelka. Ale měla jsem hrozně povadlý zadek, na bříšku jsem měla špíček…. Nevím, co mě to najednou popadlo, ale řekla jsem si, že musím aspoň trochu přibrat. Možná to bylo tím, že jsem si připadala mezi ostatníma holkama úplně hrozně – hrozně šeredná, že jsem si říkala, co tam dělám. Prostě najednou jsem si připadala strašně hubená. Jsou to asi 2 měsíce, co jím opravdu pravidelně (každé 2 hodiny)a myslím si, že i zdravě (snídaně:miska vloček s mlékem+nějaké ovoce, svačina:ovoce, oběd:ryba+nějaká příloha (nesnesu smažená jídla – z toho mám pořád fobii a asi se jí už nezbavím), svačina:tvaroh+ něco sladkého (čokoláda), svačina2:musli tyčinka, večeře: sýr+ tmavý chléb+ zelenina+rybičky večer ještě asi čtvrt litru mléka). Postava se mi krásně vytvarovala, špíček z břicha zmizel – bříško samý sval, zadeček kulatý, mezi nohama už nemám ten hroznej fuk, lýtka vytvarovaná. Moje dnešní váha je 54kg. Holky, já jsem se strašně bála, že už nikdy nemůžu jíst normálně (že bych byla samej špek), ale to vůbec není pravda!!! Přibrala jsem pouze svaly a odstranila tuk. Holky – anorektičky – nebojte se jídla!! Zkuste to jako já. možná nejím ideálně, ale myslím, že jsem z nejhoršího venku, když dokážu jíst sama takto pravidelně. Dokonce se hlídám a když mám třeba půl kila méně, tak si dám ještě nějaké jídlo, abych vše vyrovnala. Asi jsem nebyla nikdy zas taková úplně zapřisáhlá anorektička a nidky jsem vlastně ani nijak nehubla – jenom jsem nechtěla přibírat, když jsem byla ve vývinu. Ale vím, že to je blbost a že krásné tělo nezávisí na kilogramech!

Ahoj všichni,<p> mám pocit, že máme doma problém, který si nechtějí rodiče připustit, hlavně mamina. Je mi 27 let a mám sestru která je o 13 let mladší(15 let – kritický pubertální věk). Při své výšce 160 cm váží +,- 40 kg. Už od malička byla drobná, v naší rodině žádný tlouštík není, ale v současné době začíná tropit hlouposti. Nemá – pokud se jí to nepřipomene – potřebu jíst, pocit hladu jí začíná být cizý. Pokud začnu na téma anorexie mluvit, je podrážděná až agresinví. Nevím proč, ale rodiče, hlavně mamča, stojí na její straně. Náš rozhovor končí větou..starej se o sebe!Táta se přiklání k tomu, aby jela na ozdravný pobyt ‚třeba jí tam vykrmí‘, ale sestra reaguje výhrůžkou, že raději uteče z domova .Mamina stojí při ní, a nechce si připustit, že takový problém může v naší rodině nastat.Nevím co mám dělat. Mám o ní strach, do 13 let jsem byla jedináček a po přečtení několika článků na téma anorexie vím, jak nemocní mouhou skončit.Do této doby byla pod dohledem, chodila do školy v místě bydliště.Od září začíná do školy dojíždět, ráno brzy vstávat, cesta autobusem, pozdní návraty domů…..myslím , že půjde s váhou ještě dolů ….a co teď?<p> Mimo jiné má i zdravodní problémy, už rok bere hormonálníléky Provera, protože nemá pravidelnou menstruaci, stěžuje si na vypadávání vlasů, lámání nehtů a únavu. Jak mám jí a mamině vysvětlit nebezpěčí které ji hrozí. <p> Děkuji