Archive for category: Můj příběh

Panebože, co se to se mnou jenom děje, říkám si a dál sedím zamračená a naštvaná sama na sebe.Zase už jsem zvracela.<p> S mojí první dietou jsem začala, když mi bylo jedenáct let.Ale to snad nebyla ani dieta, To jsem pouze na radu svých rodičů nejedla po sedmnácté hodině.Měla jsem totž při necelých 140 cm 38 kilo.Spolužačky v mém okolí byly o polovinu drobnější a mnohdy nevážily ani 30 kilo. Další dieta začala ve čtrnácti letech.Nejprve dělená strava, pak různé hladovky, při kterých jsem zhubla 2-3 kila a váha se mi opět po týdnu vrátila na výchozí hmotnost.V prváku na gymlu jsme během MMF jeli se školou do zahraničí.Pravda, bylo to na konci září a já mělo opět po prázdninách pár kilo(2) nahoře.Nevím proč, ale nikdo se mnou moc u moře nekamárádil.Asi proto, že jsem s nimi nechodila večer pít na pláž nebo nekouřila jednu cigaretu za druhou, narozdíl od ostatních.Od moře jsme se vrátili po 8 dnech a já s údivem koukala ráno na váhu.Říkala jsem si:to není možné mám 2 kila dole, no to je paráda.Samozřejmě, ale jen do té doby, dokud moje mamka neupekla můj oblíbený ořechový štrůdl.Nemusím snad dodávat, že má kila byla opět nahoře.Asi třetí den po návratu ze zahraničí, když nikdo nebyl doma, jsem se pořádně naobědvala.Podívala jsem se po jídla do zrcadla a řekla si:musím zhubnout:Po této větě jsem si poprvé strčila prst do krku.Od tohoto dne se tato scéna pravidělně opakovala.Když jsem tuto zrůdnost udělala podeváté, zavolala jsem na psychiatrii, jestli jsem už bulimička nebo ne.Řekli mi, ať se objednám druhý den telefonicky na vyšetření.Nemusím snad psát, že už jserm se k tomuto kroku neodhodlala.Dnes je to něco málo přes dva roky, co vedu takovýto život, a nikdo o tom neví. Zdravotních problémů mám taky dost-nepravdelná menstruace, věčně bolest v krku, rozkousanou ruku,suché, lámavé vlasy, které mi dost vypadávají a známky ve škole šly taky rapidně dolu.<p> Co s tím?Rodičům to říct nemůžu a ve škole někomu?Tam by se mi akorát smáli, nebo si na mě ukazovali a pomlouvali by mě.A to přece nemám zapotřebí,ne?

Do Zimy 2002 sem žila spokojeně a štastně…připomínky na můj vzhled (170/60kg)mě ale mrzely ,nejvíc od bráchy…zatim sem si z toho nic nedělala,poznala sem krásnyho kluka kvůli kterýmu moje hubnutí začalo..Začala sem jíst 3xdenně lehčí věci. Ráno třeba lupínky+trochu mléka nebo jogurt nízkoenergickej(224 KJ) k obědu suchá rejže, těstoviny,rybí salát v jogurtu, nebo suchej černej chleba se zeleninou, večer zelenina,ovoce nebo suchary a to do pěti hodin ze začátku to bylo děsně těžký..Rodiče mi nadávali okolí říkalo jak sem hezky zhubla ,chtěla sem víc!!Jela sem s Kamarádkou na dovolenou kde sme si vařili samy,její rodiče sem nějak oklamávala i když jim asi bylo divný proč nejim…za tejden sem tam zhubla 3nebo 4 kg, a v létě sem kvůli mýmu vysněnýmu klukovi važila 50 kg..Když sem přijela brácha na mě jenom koukal a říkal že sem vychrtlá…Na koupališti se na mě lidi divně koukali… a když sme třeba tak leželi..jeden říká,,panebože to si fakt tak hubená ?“ říkala sem mu že ještě chci zhubnout ale všichni se sborem ozvali že sem blázen…a můj idol mi nadával co blbnu a tak. Brácha si s nim a ostatními kamarády o mě povídali i na diskotékách.Byla sem úplně skoro plochá, a 4 měsíce mi stávkovali měsíčky.Přesto sem v Itálii i u nás měla spoustu kluků. Na dovolený s rodičema sem ztloustla na 54 kg…pak už to šlo nahoru..zakazovala sem si jídlo ale něco bylo silnější přecpávala sem se úplně úděsně a zvracela,mamka to poznala a pořád mi s tátou domlouvali a vyhrožovali že pojedu do nemocnice.Přibrala sem i přes každodenní časté zvracení na 60 kg,tu váhu sem udžela i přes Vánoce do roku 2003.Před chvílí sem byla zvracet a toho kluka sem stejně nedostala protože sem prej mladá..je mi totiž 14.Začalo to kvůli klukovi a teď začínám hubnot znova kvůli klukům a kvůli koním aby nemuseli tahat takovej náklad…sem nechutně tlustá! držte mi palce

Dne 5.1.jsem vážila 68kg asi ze dva dny jsem zhubla na 63kg a tak to poktačovalo dál rodiče si ničeho nevšimly protože já jsem úspěšně vyhazovala jídlo babička mi věčně říkala že jsem moc tlusta což jsem asi byla s výškou 173 cm a vážila jsem 68kg a tak jsem začala hubnout byla jsem velmi ráda že se mi to docela daří já jsem ale chtěla být ještě štíhlejší tak jsem tšeba po jednom jablku šla cvičit až na dvě hodiny pila jsem nejdříve nízkotučné mléko ale potom jsem snížila na džusy a v pslední fázi jsem pila jen čistou vodu tak kamarádky maminka mě říkala že mám přestat hubnout ale to se jen tak řekne ale to je velmi těžké nakonec jsem zhubla na 40. kilo kdy jsem se ve škole nemohla soustředit mamka mě poslela na psychijatrii kde mě moc nepomohli tak mě dědská lékařka poslala do nemocnice kde se už o mě postarali no nabrala jsem na spět 54 kilo a s tím jsem spokojená . no ale bylo to peklo!!!!!!!!!!!!!!

Nechci mít budovatelský hlody, ale mám z tebe pocit, že máš inštrumenty na to nakopat anorexii do zadní části anorexie. (Bacha ať si nenarazíš nárt o vyčnívající pánev… I když anorexie je asi dost objemná, když si pomyslím, co lidem pobrala svaloviny.)<p> Mám na to tydle argumenty:<p> 1) Jestli si pamatuješ, že to bylo dřív lepší, tak máš, co si vodpovědět: Když jsem vypadala, jak se líbilo mně, bylo to ve finále blbý i pro mě. (Ne?)<p> 2) Asi sis vyzkoušela, že stejně nebudeš spokojená se svou vizáží. (Jesli se ti líběj konkávní tvary, tak sorry, ale ty se taky musí zužovat VODNĚKUD, ne?)<p> 3) Reklama. No to jsou akorát ti, kterejm budu věřit. Na Viktora Koženýho byla taky reklama. Nehledě k tomu, že usmívat se třicetinu vteřiny, po kterou to exponovali, zvládne každej. Třeba jsou ty holky eště nešťastnější, než ty… Co třeba reklama na Marlbora? Budu sedět na koni, kdyš si dám čouda? Na koni bude Filípek Morrisovic. 4) Máš skvělýho chlapa. <p> Já mám skvělou ženu a protože nerozumim hadrům, necham si vod ní poradit, a kolikrát se voháknu i do věcí, který by mě samotnýmu přišly divný. Ale věřim jí, páč má lepší vkus. Ty řikáš, že ti zrcadlo lže. No tak věř tomu chlapovi, a neptej se svejch pocitů. Je skvělej, a když ti slíbí, že nebude lhát, tak mu můžeš věřit víc, než svýmu pocitu, vo kterym víš, že je nemocnej. Já bych taky asi nevěřil, že se udržim na zlomenej ruce. <p> 5) Máš ho ráda. A to je motivace jako Liberec. Je vidět, že ti nejde jenom vo sebe samu. Díváš se radši na něj, než do zrcadla, co? No, mě teda zvedne sebevědomí, když vidim, že je moje žena spokojená, a že má klid. Klidně bych kvůli tomu nosil pleš. Tak co… Používej ho místo zrcadla. <p><p> No prostě si myslim, že to rozchodíš. Jenom to chce furt zkoušet. Chyby nevaděj, jedinej způsob, jak začít, je s chybama-bez chyb to je jenom, když se nezačne vůbec. <p> Jo, ještě k těm špekum. Nemůžu se hádat, ale: Kámoš má nádhernej bejvák. Design jako bejk. Akorát bydlet se v tom nedá. Babička měla starej vošumělej. Ale ta pohoda… <p> Radši budu mít tělo, kde se dobře bydlí….<p>

podívám se do zrcadla a vidím prázdnou tvář, kruhy pod očima a velké modré smutné oči v pobledlé tváři.Člověk, kterého si moc vážím mi řekl, že oči jsou odrazem mé duše a měl pravdu…Tvář se směje a oči pláčou…už nesvítí jako dvě hvězdy uprostřed noci.Jsou to oči bulímičky…Nevím, kdy se to stalo, nevím, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem nemocná, nevím .Každým dnem si do deníčku nakreslím tluistou čáru a říkám si, začnu znovu, od zítra s tím skončím, není to problém, dokažu to…a pár minut poté do sebe vpravím neskutečné hordy jídla a začínám znova.Podívám se do zrcadla, nejsem tlustá, mám normální míry, tak proč,Proč zrovna já?Ptám se při pohledu do záchodové mísy, kde se hromadí potrava z mého těla.Za poslední peníze si kupuju jídlo, v obchodě ujídám, nevydržím to, a ty věčné otázkyy. kde se v tobě bere tolik místa.Moje mámá to ví, ví to brácha.tuhle na mě v sobotu u oběda zařval, at tolik nejím, že to stejně zase vyklopím…jak trapné a ponižující.Utekla jsem a zvracela uprostřed pole…potrava, oběd…Jak ještě dlouho, kdy bude konec, nevydržím to, nesnesu, čekám, až naši usnou, dojím pizzu a pujdu si odskočit na záchod a udělám čáru v deníčku…asi už poslední…nebo ne…Chci ven z toho kruhu, je to šílená závislost, kde brát sílu, točí se mi hlava, jsem unavená sama sebou, nahá stojím hodiny před zrcadlem a povídám si se svým tělem, směju se a tečou slzy.Ostatne není to poprvé a a si ne naposled…