Musím pomoc své sestřičce!!! Poraďte mi, prosím!!!

Dne 7/3/2003<p> Milé holčiny, které máte zkušenosti s psychickým nezvládnutím „papkání“, poraďte mi prosím!!! Nevím jak často je „v provozu“ tato stránka, ale doufám, že se mi dostane brzké odpovědi.<p> Mám sestru (23 let). Její problémy na toto téma začaly kolem jejích 14 let (kdo ví, jestli to nebylo dřív, v tomhle jsou holky opatrné, aby nic nevylezlo na povrch, jak na tom vlastně jsou). Když si tak vzpomínám, měla obavy o svou postavu už od školky (po každém jídle skákala, aby to jídlo „vyhopsala“ jak říkávala), ale na štěstí v tomto raném věku nepřišla na „blinkání“ – to až později – bohužel. Od mala byla hubeňoučká a bleďoučká…. V už zmiňovaném 14 věku, začala dělat tyhle vylomeniny. Nechodila na obědy, peníze, za které si je měla kupovat „šetřila“, doma nejedla vůbec, že je „přejezená“ ze školního oběduˇ… Kupovala si jen zeleninu, ne moc sladké ovoce, „polystyrenovej chleba“, později přišla na dělenou stravu (buď jedla jen přílohu nebo omezeně to ostaní), pak jídlo schovávala, vyblinkávala, byla ještě více hubenější, bledší, nervóznější, protivněší, nekomunikativnější, nikam nechodila, žádná chuť do života, myslím, že měla i pořádné zdravotní problémy, žádné přátelé, kamarádky, koníčky, nic….. Ve svých 20 letech vážila „příšerných“ 39 kg, měřila cca 176 cm, byla odporně průhledná… Musela jsem zakročit, nevím jestli vhodně, ale práskla jsem to rodičům. Táta „drsňák“ zakročil. Zmlátil jí za to!!! Nechtěli jsme jí dát do „léčebny“ to by psychicky „nepřežila“. Byl čas Velikonoc, dal jí ultimátum, že do Vánoc přibere nebo jí vezme zpátky byt, který jí koupil a bude bydlet zpět u rodičů a pod tvrdou kontrolou. To na sestru platilo, z táty měla „vítr“. Snažila se jíst pořádně a normálně. Do Vánoc přibrala asi 10 kg, jenže na jejím vyhublém tělíčku to nebylo ani znát. Nyní má asi 50 kg, což je na její výšku malonko. Moc mě to trápí, ale bohužel jí nedokážu pomoc. Nikdy jsme spolu neměly takový vztah, aby jsme se navzájem svěřovaly a mentálně pomáhaly. Já jsem pravý opak mé sestry, ale to je jiná kapitola:-))) Byla bych Vám moc vděčná za rady, jak jí mám pomoc, jak „nenásilně“ s ní obnovit komunikaci, aby to neprokoukla… Chtěla bych to vyřešit jen v rámci rodiny a ne přes nemocnici. Měla jsem tu čest vidět holky „anorektičky“ na Karláku, když tam byla mamka v nemocnici jako pacientka kvůli jiným problémům…. <p> Všem předem děkuji, přeji všem hodně zdravíčka, spokojenosti a pocitu vyrovnanosti, hodně sil do dalšího boje s touto nepříjemností. e-mail: vinee@atlas.cz <p> P.S. ADMINISTRÁTOR: Nepište prosím odpovědi sem, ale přímo na mail nebo do pokecu. Díky.