Archive for category: Můj příběh

Zdravím vespolek. Možná vás to překvapí, ale momentálně sedí za klávesnicí muž. Další možná neobvyklá skutečnot je ta, že nepíši kvůli vlastnímu problému ale problému mé blízké kamarádky (možná jednou přítelkyně?). Nevím ze kterého konce to vzít. Je jí 25 a je to dospělá rozumná žena. Nechci zveřejňovat podrobnosti (abych taky nedostal za uši, že) ale jednu neosobní věc snad mohu. BMI 16. Znám ji v podstatě od malička, výdycky byla taková ptlounká, ale mám opravdu strach. Není z těch co by hubly podle plakátů, natolik jí znám. A často u ní jsem, myslím že by mi neuniklo, kdyby nějak častěji zvracela. Takže anorexii i bulimii bych asi vynechal. Přesto si myslim, jestli tam nějaká porucha není. Moc nejí ale prý prostě nemůže a já jí to věřím. Na jídelníček si nepotrpí. Jí cokoliv, kdykoliv. I Dort o půlnoci a nic si nevyčítá. Občas má ale slabosti, je malinko chudokrevná a i po menším úderu má dost modřiny. Často se snaží sníst víc, ale nejde to, že by opravdu „malý žaludek“? Někdy se jí udělá špatně, že třeba nemůže vůbec jíst. Žádný oběd ani večeře. Ale opakuji, psychicky je dost vyrovnaná, co jí znám (a věřte, že ke mě je opravdu velmi upřímná) nemá nějaké vnitřní problémy s váhou a hubnutím. Otevřeně jsem s ní o tom mluvil a ona to rozhodně necítí jako psych. problém. Ale svoji podváhu nepřehlíží. Ráda by měla víc, ale prý to fakt nejde. Nepíšu sem, protože bych jí snad nevěřil. Věřím ji víc neý komukoliv na světě. To by mě ani nenapadlo. Mám prostě o ni velký strach. Aby z toho neměla nějaké vážné následky. Spíš je jestli mi k tomu máte někdo co říct – podobný problém, nebo tak. Hmotnost kolísá mezi 45-49 kg. Cítím se docela provinile, že jsem to za jejími zády takhle odhalil, ale snad je to tady dost anonymní a já bych rád slyšel nějaký názor/radu?

Ahoj,zdravim všechny.Asi před rokem jsem sem psala svůj životní příběh,kdy jsem spadla do anorexie,vyléčila se a znova jsem do toho spadla(nechtíc).Příběh končil tím,jak se již podruhé snažim vyléčit,protože chci jak já,tak mě k tomu nutí i mé okolí.Je tomu již rok a jak jsem na tom teď? Bídně. Moje snaha připrat vyšla nějak naprázdno.Ne že bych nechtěla,ale ono to jde těžko,když si do jídelníčku nechcete vpustit nic tučného,sladkého,prostě nic, po čem se tak obvykle přibýrá.Před tím rokem jsem měla asi 48kg, teď vážim na 172cm pohých 42kg.Na jednu stranu si říkám,že je to hrozně málo,že musim přibrat jak kvůli sobě tak i kvůli svému okolí,který tím hrozně trpí, ale na druhou stranu je tam pořád to druhé já,které mi říká „A co když to přibýrání už nikdy nezastavíš? Kdo tě bude po přibrání znova odnaučovat jíst to sladké,tučné jídlo,které je sice výborné a jedla bys ho hrozně ráda,ale u kterého ti tak dlouho trvalo,než ses ho odvykla jíst?“ Nemám problémy s tím jíst, jím 5x denně celkem velké porce,ale musí to být jídlo, o kterým vím,že je nízkokalorické,skoro bez tuku a jakžtakž zdravé.Musím si ho uvařit sama, abych věděla,co v něm je.A s tímhle přístupem se těžko nabýrá.Taky chodim cvičit.Sice už ne nějak časno,asi 2x týdně do posilovny,1xtýdně na step aerobic a 1xtýdně na p-class,ale asi to je dost,i když mám zase sedavý zaměstnání. Je to všechno hrozně zamotaný.Rodiče mi vyhrožájí tím,že mě dají do léčebny,táta už je tak napolo domluvený s primářem u nás v nemocnici,byl u něho na konzultaci,protože už se na mě nemohl dívat.Pokaždý,když k rodičům příjdu(bydlím s přítelem),provní věc,na kterou se mě zaptají je,jestli už sem připrala a nutí mě stoupnout na váhu.Samozřejmě že ta je buď stále stejná(to v tom lepší případě) a nebo nižší.Já sama už sem si zjišťovala info o hospitalizace z vlastní vůle a dokonce jsem domluvená s jednou paní,která by mi mohla pomoct sestavit jídelníček,ale pořád je tam to druhý já,který mi našeptává,že až na tu nízkou váhu jsem v pořádku.Že se snad nic tak hroznéh neděje a nemusí se okolo toho dělat tolik povyku.Prostě v jednu sekundu mám hroznou chuť začít zase normálně jíst a vyléčit se,ale v druhé sekundě se objeví myšlenka,že budu raději vyhublá než zase silná.Musim říct,že psychicky je to fakt na nervy,v některých chvílích bych to nejraději všechno vzdala.Jenže můžu takhle zklamat svoje okolí,své rodiče a svého přítele, když ve mě všichni tak moc věří?Nevíte, jak z toho všeho ven?Nevíte,jak být zase normální?

Zdravim vsechny… Napsala jsem sem nekdy v rijnu svuj pribeh-je podobny tem vasim… myslela jsem, ze jsem se ze vseho dostala a budu v pohode-jist pravidelne, uzivat si konecne zivota! Ale ted jsem na tom jeste hur nez kdy jindy! Po takove male anorexii-kdy mi vynechala menstruace a uz se nedostavila[je to skoro rok!] ted trpim preziranim-opravdu nechutnym preziranim!!!! Treba dneska -pred chvilkou jsem tady snedla-ne sezrala snad vsechno co jsem nasla! Pracuju v zahranici jako aupair a nevim jak to ani vysvetlim, ze tu neni uz nic k jidlu, detem jsem snedla vsechny sladkosti, celej toustovej chleba , maslo , pomazanky, lupinky-i detem! Je mi ze mne spatne! Chtela jsem to pak vyvratit, ale nikdy mi to nejde! Tentokrat jsem se fakt snazila a vyblila jsem tak pulku toustu! Nic vic…navic me pritom zacalo pichat u srdce, jako bych dostala nejakej zachvat-vynechani srdce ci co??? :[ Lezela jsem na podlaze s nafounutym brichem a nemohla se hnout..a jediny co me napadlo-proc??? Nevim jak vysvetlim, ze tu neni zadny jidlo… penize dostanu dneska , ted zadny nemam-tak ani nemuzu dokoupit co jsem snedla!!:[ Proste se citim jak absolutni nicka… Cetla jsem , ze po antikoncepci se dostavi menstruace a nasla jsem jedno plato prasku-prestala jsem antikoncepci brat a nechala si jedno plato-kdybych si to potrebovala obdalit, ci tak..a ted jsem je dobrala a doufam, ze to alespon dostanu! No a co se nestalo-vsimla jsem si na obale tech prasku datum spotreby prosinec, 2007!! Tak to uz byla polsledni kapka-jeste jsem zkonzumovala plato proslych prasku…tak nevim jestli mi to jeste muze nejak extra ublizit-dalsi ranu uz asi nepreziju! Nevite jestli to ma velkej vliv mesic po spotrebe?Doufam, ze to nemuze mit nejake nasledky!Jako nic hodne neobvyklyho jsem nepozorovala, jen zvysenou chut k jidlu:[ kterou jsem realizovala-denne-jako stesti, ze tu neni vaha-za posledni tydny jsem pribrala min. 10 kilo! Uz tak jsem se pekne pres Vanoce zakulatila…nezapnu ani zadny kalhoty!;[ Myslim jen na to jidlo! No porad je mi strasne spatne, jak se preziram-ale ja nechapu proc to vlastne delam!!!??? A dostala jsem se na tuhle stranku a potrebovala to ze sebe vsechno dostat! Vim, ze je to nezazivny, ale nemam nikoho komu to muzu rict… za jakykoliv komentar budu rada…co myslite o tech praskach?:[ Jo a sla bych na gyndu-rada, ale vzhledem k tomu, ze jsem v zahranici a budu asi nekdy do Vanoc-se na gyndu ani nedostanu, mam pocit , ze jsem si zkazila zivot, kvuli takovy hlouposti –chtela jsem byt jen hubena?? Holky jsme asi vazne padly na hlavu-hlavne ja…:] No omlouvam se za chyby-jestli si to prectu , tak to ani neodeslu… tak to radci hned odeslu, drzim vsem palce at se z toho kolotoce dostanou…ja uz si ani moc nadeji nedavam-a pritom nechapu proc to delam??? ;[[[

Ahoj holky, moc bych vas chtela poprosit o pomoc. Nevim si se sebou rady. Asi ve 14 jsem zacla hubnout, nasledovala anorexie, coz se asi behem dvou let zvrhlo v bulimii (za kterou muzu byt svym zbusobem vdecna, protoze kdybych i nadale hladovela, tak uz tady asi nejsem). Jenze ted uz mi je skoro 22 a bulimie se stala nedilnou soucasti meho zivota. Nikdy jsem se o tom s nikym nebavila a asi ze zbabelosti to ani vubec neresila. Uz pred nekolika lety na to prisli rodice, ja slibila, ze uz toho necham.. Jenze ted jsem na vysoke, mimo domov a zvesela v tom pokracuju. Mamka me porad podezdriva a ma o me hrozny strach. Uz jen kvuli ni toho chci nechat. Jsem zbabela a stydim se to nekomu priznat. Uz tri roky mam pritele, ale ten o nicem nevi. Vim, ze on by mi snad mohl pomoci, jenze mu to nedokazu rict uz jen proto, ze jsem mu tak dlouho dobu lhala.. Moc vas prosim, je tu nekdo, kdo by mi mohl poradit, jak to premoci a zacit zase normalne zit? Nebo nekdo kdo je v tom sam stejne jako ja a chtel by se spolecne se mnou pokusit z toho dostat?

ahoj holky menuju se nikoal a je mě 13 let…newím co se to semnou stalo je to semnou čím dál tím horší….ze dne na den sem začla hubnout držela sem spoustu diet ,ale každá dopadla stejně ráno sem vubec nic nejedla obed sem musela jíst ,protože mamka byla doma a pak sem to hnedka šla vyzvracet…a tedka sem si koupila projímadlo a mela sem z toho welikou radost ,ale já se nepowažuju za bulimičku sem blb asi jí bych i chtela být ,ale já newim proč?je to špatný já se z toho asi zblázním bolí mě břichno pořád chodím za wc kvuli tomu blbýmu projímadlu já měřím 152 a vážím 42kg ,ale já nejsem vychrtlá ani se za hubenout nejak nepowažuji spíš si přopadám tlustá ,ale vubec newim co delat za bulimičku s e nepowažuju ,ale jídlo nemám ráda snažím se zhubnout použíwám projímadlo a zvracím sem zvedawá kam až daleko zajdu ,protže to já sama newím ….:( ,ale sem tvrdohlavá když si wezmu neco do hlavy tak du za tím …..nechci ,aby ze mě byla bumulička nebo anorektička už moje teta měla anorexii a já ji nechci mít ….. holky když by ste wedili co mám delat tak mě napište moc dekuju Nikola