Archive for category: Můj příběh

Proč to teď vlastně píšu?? Protože teď sedim u počítače a mam děsný křeče v břiše. Proč?? Protože už jsem dva dny vůbec nejedla. Od léta jsem zhubla 10 kg, jenomže pak pět zase nabrala. Takže teď mam výsledných 65 kg/ 180 cm a snažim si je udržet zuby nehty. Co u mě znamená udržet si je zuby nehty?? Taky se sama sebe ptam, proč si timhle způsobem udržuju váhu, ale už jsem prostě taková a tohle je můj problém. Už od října. Už se nedokážu najíst jako dřív, nedokážu si jídlo vychutnat. Po každým jídle si to vyčítam, že jsem to vůbec do sebe dostala. A co následuje pak?? Někdy si řeknu, že teď nebudu třeba tři dny jíst, ale nevydržim to a třetí den se přejim tak, že naberu tři kila a ty následně vyzvracim. Někdy to vyzvracim rovnou. Někdy si pomohu laxativy a někdy to zkombinuju. Dnes je to opět druhý den, co nejim. Řekla jsem, že teď nebudu jíst týden. Vydržím to?? Nevím. Budu se snažit, ale když ne, aspoň vím, co následuje. Zvracení. Je to mentální bulimie?? Mentální anorexie?? Záchvatovité přejídání?? Na to se ptám vás, odborníků. Proč to sem vlastně píšu?? Protože už jsem zoufalá a potřebuju pomoc. Metabolismus jsem si rozházela tak nehorázným způsobem, ale nechci být jako jedna z těch holek, který si tuto nemoc přejou. Chci se z toho dostat a jednou se zase konečně normálně najíst. Nepřijít domů a nevyhodit jídlo, aby si máma myslela, že už jsem jedla, ale taky nepřijít domů a nepřejíst se tak, abych pak běžela na záchod a vše to dostala ven. Ale jak to tak píšu a dávám si dohromady, jak si ničim tělo, zjišťuju, že mam už asi moc velký problém. Proč máma sedí vedle a kouká spokojeně na televizi a přitom má doma dceru, která má velkej problém?? Protože je doma minimálně a jídlo, který úspěšně mizí, končí buď v záchodě nebo venku v kontejneru. A proč já jí to nedokážu říct?? Protože by mě zabila. Pokaždý, když má být doma, tak v noci sedim a nemůžu spát. Proč?? Protože přemýšlim nad tim, jak to udělam, abych druhej den nemusela jíst. Je to hrůza, ale říct jí to nemůžu, nevim, jak by to řešila. Sama řekla, že neví, jak by to řešila, když jsme koukali na jeden dokument právě o tomhle problému. Táta mě v hubnutí podporuje a protože jsou rodiče rozvedení, tak se ho to až tak netýká. Nevidí, co dělam s jídlem, vůbec nemá ponětí, jaký problémy mam.. Kámoškám se svěřit nemůžu, nejspíš si myslí, že takovej problém se vyřeší, když jednou něco spolknu a udržim to tam dýl jak hodinu. Nevim už jak dál.. Takže proto to sem píšu. Hledam někoho, s kym bych si mohla psát a kdo by mě pochopil. Někoho se stejným nebo aspoň podobným problémem. Za každého, kdo odepíše, budu neskutečně ráda. Mohli by mé problémy posoudit i odborníci a říct, co dělat. Co dělat, abych svůj metabolismus hodila zase do normálnu. Prosim!!

Ahoj, píše sem už po 2. a moje problémy se od té doby zhoršily. Je mi 14, meřím 158 a vážím skoro 39kg. Před rokem sem si ve škole často odhlašovala obědy, nejedla svačiny, často jsem cvičila (i pozdě v noci),chodila běhat do lesa.atd…Hlad jsem skoro vůbec neměla a jedla jsem minimálně. Nevím proč jsem to dělala, já sem to snad ani dělat nechtěla!Vůbec sem si neuvědomovala co vlastně dělám.Uvědomila jsem si to až ted. Uvědomila jsem si, že jsem před rokem trpěla asi anorexií! Teď na podzim se mi ale z anorexie stalo záchvatovité přejídání :(… přejídám se každý den, čím dál víc. Dříve jsem si říkala např.že od zítřka se budu víc hýbat, míň jíst atd… Ale čím víc si jídlo zakazuju, tím víc se pak přejídám. Ted už si jídlo nezakazuju. Chci se toho zbavit, nechci se už dál přejídat a trápit kvůli mé postavě. KAždý den si říkám že kamarádky jsou skoro stejně vyské jako já ale váží o 10kg víc a taky mají krásnou postavu! Tak proč já řeším sebe! Proč si myslím že jsem tlustá když určitě nejsem?!?!Proč mám každý den deprese, brečím, uzavírám se do sebe?!?! Říkám si DOST! tohle musí skončit! Já se chci bavit život mám ještě před sebou, vím že musím přibrat protože se ze mě musí stát žena(ještě jsem nedostala menstruaci, doktorka říká, že je to kvůli mé váze)… takže já vím, že tloustnou budu ale nemužu to snést, když pár gramů přibyde na váze!… chci zajít ke školní psycholožce, protože já už nevydržím jíst každý den na večeři třeba 8 rohlíků. Ted jen sbírám odvahu abych tam zašla. Poslední 2 dny se snažím tělu dávat to co ¨chce. Když chce jídlo, tak jím…. myslím si, že se přejídám protože moue tělo už chce menstruovat, ale já k tomu nemám váhu, tak mě tělo nutí myslet na jídlo tak často… ale možná se přejídám kvůli tomu že jsem se před rokem v jídle omezovala…. Snažím se najít něco co by mě bavilo,abych se odreagovala, chystám se s kamarádkou na horolez.stěny, a chci tančit street dance, potřebuju prostě jít mezi lidi… Jsem z toho už zmatená a unavená z toho věčného přejídání, chci s tím skoncovat dřív než bude pozdě… Jestli míte podobný problém, napište komentář prosím. Potřebuju o tom s někým mluvit a poradit se, co mám dělat. Díky, že ste si to přečetly 🙂 Mějte se ahoj

Ahoj holky, v soucasne dobe, nejak moc nevim, na cem jsem,tak jsem se rozhodla sem neco o sobe napsat a zeptat se tak neprimo na Vas nazor, co si o me soucasne situaci myslite:) Nebudu sem psat svoje miry, vysky a vahy, o tom, jak jsem v minulych deseti letech uspesne hubla a stejne uspesne pribirala, ani to, jak to vsechno zacalo. Neni to pro me v soucasne dobe dulezite. Po nekolika letech A a ZP, trapeni, vycitek, obvinovani se ze slabosti, nedostatku vule a beznadeje se tak nejak vsechno zacalo postupne a prekvapive samo resit. Vlastne ani nevim jak, ale nasla jsem si po letech depresi a izolace pratele,seberealizaci, a i kdyz byly s jidlem obcas problemy, prestavalo byt alfou a omegou meho zivota. Sama se sebou jsem se tak nejak srovnala a prisla na to, ze ma hodnota tkvi v necem jinem nez tuku, svalech a pocitani kalorii a hodiny stravene cvicenim mi prisly jako malichernost, ztrata drahocenneho casu. Zdalo se, ze ppp zmizela. Pomalu a nenapadne, ale prece! Posledni tri, ctyri roky jsem, co se jidla tyce, relativne v pohode, alespon srovnavam-li situaci s minulosti: nepocitam kalorie, jim vsechno, teda hlavne to, co mam rada:), v podstate necvicim, akorat tancuju a cvicim jogu a obcas chodim plavat, ale jen kdyz se mi chce, a proto, ze me to bavi. Problemem je u me psychika. Jsem nevyrovnana a depresivni, uzkostliva, extremne zavisla na tom, co si o me mysli mi nejblizsi. Nemam se rada. Dost mych pratel vi, ze nejsem uplne v pohode, a i kdyz mi rikaji, jak jsem skvela a uzasna, nedokazu svuj strach a pochybnosti prekonat. V cem spociva ten paradox tykajici se me a ppp? Nedokazu to uplne posoudit, ale mam neprijemny pocit, ze se A znova vkrada pomalu a jiste do meho zivota, nenapadne a plizive, stejne jako zmizela, a to paradoxne ve chvili, kdy jsem absolutne prestala resit jidlo, svoje telo, svuj vzhled, myslim v tom negativnim smyslu:). Libim se sama sobe. Ale asi se nemam rada. V cem spociva muj problem? V poslednich mesicich proste a jednoduse nemuzu jist. Nejde to. V poslednim roce se v mem zivote udalo hodne zmen a byla jsem nucena resit radu problemu. Nejdriv jsem proste nemela na jidlo cas a stres mi chut k jidlu taky nepridal, nicmene problemu bylo hodne a ja si na to nejist resp. jist malo nejak tak zvykla. Zvykla jsem si na to jist hodne nepravidelne a hodne malo. Zvykla jsem si na to prijimat vetsimu energie z napoju. Zvykla jsem si na to jidlo neresit, a to vic nez kdykoliv driv. To, co bych behem A a ZP povazovala za nejvetsi dar, se stava mym prokletim. Vubec neresim jidlo. Neresim jidlo. Vubec. To znamena predevsim to, ze me jidlo nebavi, dokonce me obtezuje jist, pritom jsem vzdycky jedla rada. Behem A jsem se vyhladovela tesila na kazdy drobek, behem ZP jsem si k smrti svoji vasen a lasku k jidlu vycitala. Ted jim jenom, kdyz uz opravdu musim. To znamena jednou denne, nekdy dvakrat. Jen tak aby se nereklo… Nerozumim tomu, nevim proc…Nevim, jestli je A zpatky nebo ne…Nemam nutkavou touhu hubnout a nejsem posedla zdravou vyzivou ani velikosti a tvarem sveho tela. Muj pribeh je v tomto jiny nez vetsiny z Vas. Vim, ze nejsem psychicky moc v pohode, ale nejsem schopna posoudit, jestli to, jak zachazim s jidlem, je ppp nebo ne… Jaky je Vas nazor? Mate nekdo podobnou zkusenost? Dekuju, Vam, co jste to docetly az sem za trpelivost a Vsem preju hodne stesti a sily nevzdat svuj boj!

Ahoj, nebudu sem psát svůj příběh, podobá se těm ostatním. Chci se s váma podělit o básničku, kterou sem před chvilkou napsala, neměla sem to ani v plánu, ale šlo to nějak tak samo…sedla sem a psala a psala… Proč sem se tebou nechala ovládnout? Proč jsi mi dovolila tak rychle zestárnout? Necelých osmnáct a přitom už nechci žít, proč ode mě nemůžeš odejít? Prosím, prosím, jdi ode mě pryč, nezasekávej mi dál do srdce rýč… Chci být jako ostatní, radovat se, smát a ne kalorie každé potraviny znát. Vždyť už ani nevím, co je normálně žít, stále jen přemýšlet, kde si zacvičit? Ne, už víc ne! Chci se tě zbavit a své staré dobré kamarády najít. Chci s nima jít do bufetu na zmrzlinu a necítit potom tak velkou vinu, že já jsem ta špatná, co vůli nemá… a proč bych měla…jen kostra kůží potažená… Co jsem ti provedla, že jsi tak krutá, že jsi mezi nás dala silná pouta? Proč se mě jako klíště držíš? Řekla jsi pět kilo a pak že skončíš… Už je to dvacet a ty chceš ještě víc? Proč mě prostě nemůžeš opustit? Já nechci být perfektní, to chceš po mně ty! Proč nemůžu pár drobných chyb mít? Má je každý, vždyť je to normální, co jsi mi to nasadila za brouka do hlavy? Žádné volno – jen škola, brigáda, cvičení, vždyť nemám čas už ani na spaní… Místo spánku kliky a matika… Copak je tohleto nějaká logika? Mohla jsem být šťastná, svůj mladý život naplno žít, takhle se cítím být všem jenom na obtíž.. Přála bych ti zjistit, jaké to je, být něčí loutkou jako já ta tvoje… Ničíš mě a ty to moc dobře víš, jseš tady pořád, není před tebou skrýš… Nechci už v sobě cítit tvůj chlad, chci žít jako dříve, holka, co koblihou zažene hlad a ne už brzy ležet na hřbitově… Věřím, že se spousta z vás cítí stejně a neví si rady, jak dál…budu ráda, když se ozvete na mail Bridgitte@seznam.cz… Držim všem palečky a čekám na mailíky…mějte se jak nejlíp to jde, papa

Hej holky…Ja vam rozpovim ted muj pribeh. Kdyz si tady najdete clanek vydan 24.1. s titulkem Pomalu se zabijim, tak ten jsem psala ja pred casem. V case kdy jsem na tom byla fakt spatne.. jen si to prectete. Snedla sem za den 1 Racio Toast co mel asi 30kalorii. Strasny…blaznivy..ja vim! Den po tom jak jsem to napsala TO PRISLO.Rano jsem se probudila..normalne jsem vstala a najednou mi prislo strasne spatne, nemohla jsem dychat, bylo mi na zvraceni, podlamovala se mi kolena, pred ocima jsem mela jenom cerno. Tehdy byla doma babicka. Ta me okamzite jak mi bylo lip a mohla jsem chodit,sebrala k lekarce. Ta okamzite privolala zachranku a poslala me do NEMOCNICE. Nechtela jsem to je jasny…ale musela sem.Doktorka rekla ze jestli se mi neco stane nechce to mit na svedomi…V nemocnici mi museli doplnit vsechny ziviny vitaminy co mi chybeli. Tim padem jsem byla na infuziich. Celkove jich bylo 5 po 600ml. Mne bylo ten 1den hrozne… ja byla tak stastna kdyz mi tam privezli veceri- coz byla sekana a bramborova kase. Vsechno to pocitani kalorii slo do haje a tesila jsem se na normalni jidlo! Muj doktor co jsem mela ve spitalu, mi to prines jeste do postele, ptz ja nikam nemohla ze. Tak ten mi to tam donesl a nakrajel na kousicky abych to mohla jist. Pac v pravy ruce sem mela tu kanilu. V nemocnici jsem byla pres 2 tejdny a nak nadmerne sem nepribrala teda.Ta moje vaha se strida- jednou 42, pak 43 a mela sem i 45, pak znovu 43. Jako- Prisla sem tam a mela jsem 43 a ted mam 42. A jim rano, pak svaca, obed, svacina, vecere. Njn mam min kil ale vypadam mnohem mnohem lip. Mam krasny dlouhy nechty, o cem jsem si predtim mohla nechat jen zdat..A hustejsi vlasy… No je mi ted dobre..Ale jeste nemam vyhrano.. vim ze k tomu muzu kdykoliv propadnout znovu..Ale ja SE NEDAM! K anorexii se uz nevratim!