Zničila mě láska

/0 Komentáře/v /přidal

Je to už rok co se semnou rozešel kluk – moje největší láska na týhle praštěný planetě.Dlouho jsem nechápala co jsem tenkrát udělala špatně nebo proč se semnou vlastně rozešel dokud mi to neřekl do očí: „Podivej se na sebe vždyť vypadáš jak bagr já na takovýhle nejsem.Prostě se mi líběj hubeňoučký modelky no ale ty k nim máš holt daleko.Kdybys zhubla tak bych se ktobě i vrátil“…Chodily jsme spolu rok a timhle mi totálně vyrazil dech.Nikdy předtím nebyl tak chladnej a bezcitnej ale ze dne na den jako když utne….začal chodit s mojí sestřenící která měří 165cm a váží 45kg.má doma různý knihy o dietě cvičení jídelníčkách prostě maniak.Propadla jsem totálnímu zoufalství a začala s drastickou dietou.Řekla jsem si…když můžou ty modelky v časákách a v televizi vypadat jako proutek proč né já.V tý době jsem měla 68kg měřím 170cm.Omezila jsem jídlo na 1 denně a postupně ještě ubírala…třeba jen 1 pomeranč za den a tak.Prostě šílenství.Každej den jsem stála na váze a hlídala kalorie.Holky ze třídy a vůbec kamarádi mě ujišťovaly jak vypadám super že nepotřebuju držet dietu a už vubec ne tak drastickou ale jednim uchem sem a druhym ven.Doslova jsem se jim ztrácela před očima,ale oni dietu nepotřebovaly..měly sexy postavu svýho kluka, prostě jsem o tom abych přestala nechtěla vubec slyšet.Postupně ubývala energie byla jsem zesláblá protivná točila se mi hlava na nic jsem se nesoustředila a pak to vyvrcholilo na party u kámoše když jsem zkolabovala.Do nemocnice jsem se naštěstí nedostala a kámoši mi tenkrát hodně pomohli ale dodnes v tom lítám.Bojím se jíst!Tu dietu jsem držela asi měsíc a půl shodila jsem snad 20kg a polovinu z toho nabrala jen tak tak protože se pořád hlídám.Někdy mám tendenci i zvracet a mám pocit že bez diet už neumím žít.Když jdu po ulici a vidím pěknou holku(hubenou)řikám si proč tohle nejsem já..takhle bych se Patrikovi určitě líbila…je fakt že po tom zkolabování jsme se s Patrikem tak nějak sblížily a on mi řekl ať už takhle neblbnu ale já mám pocit že i kdyby mě prosil na kolenou ať toho nechám tak ho neposlechnu.Nevím jestli jsem tvrdohlává a prostě mu chci dokázat že na to mám a nebo nemocná ale vím že kvůli jedný zklamaný lásce potřebuju pomoc!

O tom, jak bojuju…

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj, znovu všechny zdravím a chtěla bych se s vámi podělit o události posledních měsíců. Nebylo to nic veselého, ale pravděpodobně se to muselo stát, abych se alespoň trochu vzpamatovala a začala si uvědomovat,že s mým problémem se dá skutečně něco dělat. Držela jsem se na svých 45 kilech ( měřím 168), cvičila jsem skoro každý den a jedla jsem na minimální porce ovoce, zeleniny a jogurtů. Občas jsem si dovolila nějaký větší oběd ve vegetariánské jídelně, ale měla jsem hned výčitky svědomí. Pak jsem znovu spadla do bulimie. Přejídání, zvracení, neustálý kolotoč, který stále nabíral na obrátkách. Jednou večer jsem se znovu přejedla a najednou už jsem nemohla. Jako bych z ničeho nic ztratila veškerou sílu, odvahu i naději. Seděla jsem, brečela a nedovedla už jsem si představit, jak budu žít dál. V budoucnosti jsem viděla už jenom přejídání, zvracení nebo hladovění. Bylo mi tak hrozně, že se to nedá ani vypovědět. Rozhodla jsem se, že to celé skončím. Vzala jsem si prášky na spaní. Bylo jich hodně… a pak už jsem jenom čekala, že budu spát a nic mě nebude trápit. Objevil mě můj přítel, který přijel nečekaně domů. Zavolal záchranku a já se probudila až v nemocnici, když mi vyplachovali žaludek. Skončila jsem na psychiatrickém oddělení s kapačkou na ruce. Byly to nejhorší dny mého života. Po necelém týdnu jsem na vlastní žádost odešla domů. A zároveň jsem se pevně rozhodla, že začnu skutečně bojovat. Za pár dnů mě potkala další velká rána. Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem byla vyhozena z práce, kterou jsem měla ráda a dělala jsem jí 4 roky. Hned po tom, co se to stalo, jsem se dobrovolně nechala odvézt na psychiatrii. Moje doktorka se mi hodně věnovala a pomohla mi v těch nejtěžších okamžicích, abych to zvládla a znovu se nezhroutila. Ale já už druhý den věděla, že to MUSÍM zvládnout. Sice ve mně bylo tolik strachu, že jsem nemohla skoro ani dýchat, ale rozhodnutí bylo silnější. Odjela jsem k rodičům a našla jsem si novou psychoterapeutku. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem v poslední době udělala. Začala jsem o svých problémech mluvit s přítelem, s rodiči, a všichni mi moc a moc pomáhají. Nová paní doktorka je úžasná paní, která se mnou probírá vše od mého dětství po současnost a pomáhá mi pochopit, co se to vlastně v mém životě děje. Začala jsem taky chodit na skupinovou terapii a poznala jsem spoustu nových lidí. Začínám si uvědomovat, že existuje svět, ve kterém se všechno netočí jen kolem jídla. A že lidé jsou na tom mnohdy hůř než já. Neříkám, že je všechno růžové. Už jsem se párkrát znovu přejedla, ale vydržela jsem nezvracet. Teď jím celkem pravidelně, vařím si spousty voňavých čajů a věnuju se jen sama sobě. Odpočívám, cvičím, čtu, řídím se svými pocity a pomaličku se dostávám z nejhoršího. Můj přítel mě požádal o ruku a v srpnu se budeme brát. I když vím, že mě čeká ještě hodně dlouhá a složitá cesta, můžu dnes říct, že jsem ráda, že žiju. A teprve teď zjišťuju, o kolik báječných věcí jsem se záměrně šidila, když jsem myslela jenom na jídlo. Chci teď žít daleko pomalejší život než dřív. Chci si najít klidnější práci, která mě bude bavit. Chci přečíst spousty knih, na které jsem neměla čas, chci cestovat a věnovat se svému příteli a rodině. A nedopustím, aby mi v tom zabránila ta strašlivá bulimie nebo anorexie!!! Budu s nimi bojovat, dokud nevyhraju! A vám všem držím palce, aby se vám povedlo totéž. A pokud mohu poradit, tak asi tohle: nezůstávejte se svým problémem sami! Svěřte se někomu, ať je to kamarádka nebo vaši nejbližší, protože vám pomůžou. Není žádná ostuda jít k psychiatrovi nebo na psychoterapii. Je to jen první krok k tomu, abyste začli bojovat a vyhrávat. Vaše Dagmar.

ja už nezvracim!

/0 Komentáře/v /přidal

AHOJKY VSICHNI.PARKRAT JSEM SEM PSAL.(ZACALO TO NEVINE,LINA MIT ANOREXII.ATD..)TED JSEM NA TY STRANKY TOLIK NECHODIM..A VITE PROC?UZ JSEM SE DOCELA PROBRALA!!PRIBRALA JSEM MAM OKOLO 5KG,ANI NEVIM-TOTIZ UZ SE NRVAZIM,JEN JEDNOU ZA CAS…JIM VCELKU NORMALNE.BYLA JSEM TOTIZ NA 15-TI LETY PROHLIDCE NEDAVNO A TA MI REKLA ZE VAZIM47,5 A TO JE HROZNE MALO.ZE JSEM PRIBRALA JEN O MALO NEZ PRED ROKEM A TO NENI DOBRY..NEVIM CO SE STALO,JAKO KDYBY TO ZAKRIKLA..NAJEDNOU JSEM JEDLA TROCHU SE PREJIDAM NEKDY-ALE CO JE DULEZITY NEZVRACIM!UZ DLOUHO.ZACAL JSEM JIST VSECHNOA VIM JAKY JSOU RIZIKA KDYBYCH ZVRACELA TAK JSEM TOHO NECHALA.UZ VIM ZE TO JDE!NENI TO LEHKY,PROTOZE SE FURT PREJIDAM-!JSEM TLUSTSI-I MOJE KAMOSKA MI REKLA KDYZ JSEM JI OZNAMILA ZE MAM SPEK,TAK ZE HO VAZNE MAM!SNAZIM SE BRAT ZE JSEM NO RNAMLNI.ANI ZEBRA UZ MI NEJSOU VIDET! JIDLO MI HODNE VZALO!VZALO MI OPRAVDU HODNE,ALE DALO MI TO ZKUSENOSTI.TED MUZU RICT-BYLA JSEM BULIMICKA I ANOREKTICKA.PREJIDAM SE,ALE NEZVRACIM.NECHCI.JE TO HNUSNY!!!A VY VSICHNI TO VITE.KDYZ TO DOKAZU JA TAK TO DOKAZE TE I VY!!JASNE NEJRACI BYCH PRESTALA JIST,KDYZ ZSE NA SEBE NEMUZU PODIVAT.ALE NEJDE TO.NEJDE TO NEJISTMUSIM PORAD NECO MALYHO HIST.MILUJU JIDLO A ZAROVEN HO NESNASIM.DRIV JSEM SI MYSLELA ZE SE TOHO NEZBAVIM-ALE JDE TO.NEJDRIV SE PREJIDATE,ALE NESMI TE ZVRACEN.K NICEMU TO NENI A ANI PO TOM NEZHUBNETE,JIDLO VAS OVLADA A BERE VAM KUS VAS.JA CHCI BEJT HUBENA,ALE NORMALNE CHCI ZHUBNOUT.NAKOU DIETOU,NE NEJEDENIM UPLNYM.JSOU DNY KDY CHVILLI NEJIM PAK SE PREZIRAM,ALE UZ TO NENI TOLIK.JE TO HNUSNA NEMOC TAK TOHO NECHTE!VZDYT JSOU KRASNEJSI VECI NA SVETE.JIDLO JE ZALUDNY..UZ NEBRECIM KAZD YDEN NAD TIM JAK JSEM TLUSTA A JEN TAK ZNICEHO.UZ NEJSEM PROTIVNA NA OSTATNI..JE FAKT,ZE NEJIM NORMALNE,ALE VIM ZE JEDNOU BUDU..JEDNOU..TED JSETE CHCI ZHUBNOUT,ALE ZDRAVE..NEVIM..NEVIM CO SNIM ZA HODINU…ZITRA…JSEM V NEJISTOTE..ODMITAM NORMALNI OBEDY..LEDATAK MAXIMALNE CHLEBY,MI¨CHANY VAJICKA,POLIVKY,JOGUTY,A SPOUSSTU DALSIHO.JIM SLADKY,HAMBURGRY ZMRZLINY..NEKDY SE PROSTE NEDOKAZU OVLADNOUT JE TO TAK TEZKYY…ALE JSEM RADA ZE NEZVRACIM..A ENCHCI ABY SE TO VRATILO..SNAD LEHA ANOREXIE,JE LEPSI NEZ TA HNUSNA BULIMIE.NENICITE SI ZALUDEK ASPOUSTU DALSICH VECI..CHTELA BYCH TOHHO TOLIK NAPSAT,PROTOZE NIKDO O ME NEMOCI NEVEDEL…ASPON MYSLIM…MOZNA JE TO NEPREDHLEDNE,ALE TO TIM ZE BYCH TOHO ZE SEBE CHTELA TOLIK DOSTET..ALE JE TOHO MOC..TAKZE TO ZVLADNETE!!!!!JE TO OPRAVDU HNUSNY TA BULIMIE,TAK TOHO PROSIIM NECHTE!VZDYT JE TOLIK DULEZITEJCH VECI!!!PROSIM NETRAPTE SE TIM JAK VYPADA,RACI DETE NA NORMALNI DIETU,ALE NEZVRACEJTE..JA VIM,ZE TO NENI SNADNE,LEHCE SE TO RIKA..ALE JA SI TIM PROSLA A VIM,ZE KDYBYCH BYLA NA VASEM MISTE MOZNA BYCH SOUHLASILA A POKOUSELA BYCH SE PRESTAT,ALE PAK BYCH STEJNE POKRACOVALA.NE NEPOKRACOVAL.ZVRACELA JSEM CASTO A VSUDE!“!!ALE ZVLADLA JSEM TO!!A UZ SE NAD TU MISU ZACHODOVOU NEHODLA OHNOUT ZNOVA.A VY JSTE SILYNA MUSITE PRESTAT!!VAZNE SE O TO POKUSTE..JE TOLIK ZDRAVOTNICH PROBLEMU KTERE BY VAS MOHLI POSTIHNOUT!!!!!A TO PRECE NECHCETE!!A JAM VSEM MOC VEERIM,A VERIM ZE TO ZVLADNETE!!!!TAKZE OD TED-KONEC Z V R A C E N Í! ! ! ! ! !! ! ! !! ! ! ! ! !(ted jsen doufam ze to vsechno u sebe nezakriknu :)))

Co je to být normální?Nevěděla jsem a ted hledám EXIT!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj,posílám jen v krátkosti můj příběh. … Na základce jěště v devítce jsme byla v pohodě , hezký ksichtík , pěkný zdravý vlasy , bílý zuby postava úplně v normě . Co v normě dalo by se říct , že jsme byla docela hubená. Jediný co mi vadilo , bylo to ,že jsme byla trchu malá.Ale kdo by se tím zatěžoval ,když jsme vážila 50kg na 165cm , klukům sem se líbila= byla jsme hubená!!! jenže pak jsem se musela učit na zkoušky. V březnu mi odvezly dědu do nemocnice a tak jsme za ní každý druhý den chodili , nemohla jsem se tedy učit. Zkoušky jsem dělala 25. května a učit jsme se začala až 7ho ,protože 6.května děda jel zase domů a byla zdravý.měla jsme na to 18 dní, učila jsem se 20 hodi děnně. Na zkouškách jsem byla dvacáta a přijaly mě tudíš . Máma byla pyšná o to víc když jsem měla jěště dobrý výzo! Byl to fakt nářez o to větší ,že jsme se učila jen těch 18 dní. Za odměnu mi na prázdninách dělala pomyšlení. A já jelikož jsem v zkouškovým obdobím nejedla tak jsem si řekla proč si po tý dřině neodpočinout?Zasloužím si to …. …. V prváku na střední(po prázdninách) jsem měla 168cm/ 75kg!!!¨nikdo se mi nesmál ,prostě pohoda ,jenže asi tak v listopadu se mi začal líbit jeden kluk ze třetáku. Líbil se všem holkám,ale on si vybíral jen samé „modelky“. Strašně jsem ho chtěla ,byl o 2 roky straší a tak jsme mu nadbíhala co to šlo aby si mě všim.Třeba o přestávce když seděl venku na lavičce tak jsme kolem něj třeba 6x prošla. Samozřejmě ,že si mě všiml ,ale jinak než jsme chtěla.Myslela jsem ,že když po mě kouká tak ,že to vypadá slibně. POkračovala jsem proto v nadbíhání dál. Asi tak v dubnu v květnu(to už jsem měla asi 78kg) jsem zase kolem něj šla( samo ,že jakoby “ náhodou“) a slyšela jsme jak říká ¨kámošům : “ KDYBY BYLA ALESPON NORMÁLNÍ , KDYBY BYLA ASPON MALIČKO NORMÁLNÍ ,ALE TAKHLE TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ.NEŘÍKÁM ,ŽE MUSÍM MÍT HUBENOU ,ALE TOHLE JE FAKT HNUS . TA SI SNAD DĚLÁ SRANDU“ Jeho kámoši něco jako at to zkusí ,že sex s hrošicí bude třeba fajn a tak … a pak s e začali smát . Bylo mi do breku. Přišli prázdniny a já začala hubnout … …samo ,že se mi to vymklo z rukou… V září jsme už měla 168cm/48kg. Ten kluk si toho všiml,ale nechtěl mě. líbí se mu snědý holky ,hnědý vlasy. Ká bloncka a světlá plet. Snažila jsem se zhubnout.Podařilo se říjen 2005= 45kg , leden 2005= 40kgPak o mě řekl ,že jsem anorektička a že jsme ubohá . Neřekl to přímo ,ale doneslo se mi to. únor 2005= psychiatrie,léčebna. Předevčírem jsem se vrátila. Viděla jsme ho s holkou….trhalo mi to srdce holky jestli do toho spadne¨te at to není kvůli klukovi nestojí to za to!!!!!!!!!!!

Kamarád to dělá asi kvůli mě :(

/0 Komentáře/v /přidal

Já si prošla anorexií ,ale táta mě pomohl se z ní vyléčitt.Měla jsem ji teprve tak měsíc takže to nebylo zas tak těžké se od ní odloučit. Můj kamarád trpí anorexií už apspon 5 měsíců a je na tom fakt hrozně,chodí ke 4¨psychiatrům ale ani jeden mu nedokázal pomoct už mu i hrozí Bohunice.Navíc ještě pořád počítá kalorie už se i jednou zhroutil, všude mu koukají kosti. On ví že jsem si tím prošla taky a tak jsme si o tom začly povídat a já se mu svěřila s tím že když jsem ji měla tak se mi strašně třásli kolena,měla jsem studené končetiny……a on si ted myslí že bych mu mohla pomoct,ale to já vážně nedokážu. ještě mi navíc řekl že to dělal kvůli mě aby se mě líbil.(Jeho představa o dokonalém těle je aby se mu na břiše když si sedne nedělaly „špeky“ ale to přece nejde ne?) nevíte někdo jak bych mu mohla pomoct???Prosím vaše odpovědi nepište sem ale pošlite mi je na e-mail cebi@atlas.cz strašně moc děkuji za jakoukoli radu

Jak lehce se to muze zvrhnout…

/0 Komentáře/v /přidal

Je mi 15 let a bulimii mam asi tak 6 mesicu.Nevim proc sem to dopustila aby se to stalo na to si proste nedokazu odpovedet.Nikdy sem nebyla tlusta jedla sem sice hodne ale nikdy sem tlusta nebyla.Pri sve vysce 171cm sem mela 60kg a ten mam 48kg.Zacalo to tak ze moje sestrenka která sem jezdi jenom na prazdniny prijela po 3 letech vzdycky byla trosku při tele tak nas celou rodinu sokovalo když sme ji uvideli jenom kost a kuze.Rikala sem ji jak je to skarede at pribere ale v duchu sem ji to silene zavidela.Pozdeji se mi sverila ze zvraci ale uz to asi tyden neudelala a chce s tim prestat tak sem ji rekla at to nedela ze je to k nicemu ale ve skutecnosti mi dala navod na to jak byt to co sem.Kdyz skoncili prazdniny a ona odjela tak sem si vzpomela jak každý rikal ze sem hezka ale ona ma hezci postavu,ze ona je vychrtla ale ja nejsem ani tlusta ani chuda ja sem tak akorat-tohle byla asi ta veta kvuli které to zacalo.Ja ze nejsem chuda?Zacala sem teda s dietami to slo celkem dobře normální dietou sem zhubla na55kg nekdy sem si něco dobreho doprala a jindy sem třeba jedla za cely den jenom jogurt.Ale jednou sem si po obede dala bramburky a to bylo hrozne mela sem strasne výčitky svedomi a najednou me napadlo ze to proste vyzvracím slo to docela dobře vsechno sem ze sebe dostala i ten obed.Kdyz to zkusite jednou tak to je začátek konce pak uz to nejde zastavit.Kdyz sem byla na prohlídce u lekare tak me poslala k psychiatrovi ale me je to fuk ja pribrat proste nemuzu.Dostala sem antidepresiva ale to nic nemeni je to porad to same.Jedna pulka mi říká priber ale druha to nedovoli!Sestrence jsem to ještě nenapsala ze to delam bojim se ze by me nanavidela!Porad se musim vazit nazeru se pak se vyzvracím a du se zvazit je to strasne uplne me to ubiji zvracim třeba i pětkrát denne nikdo nic nevi ani rodina ani kamaradi strasne ze za sebe stydim.Prosim všechny kteří mají podobny proběh jako ja aby se mi ozvali a pomohli mi to zvladnout.Verim ze casem se z toho dostanu ale zatím budu vdecna za kazdou radu!!!Nikola?piste na mail Beluska.T@seznam.cz

Jak to začalo a pokračuje…

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj, rozhodla jsem se podělit se s vámi o můj příběh. Je mi čtrnáct let a anorexie mě potkala před více jak dvěma lety. Tady je, jak to všechno začalo a pokračuje? Jako malá holka jsem měla náramnou chuť k jídlu, hlavné jsem milovala sladké a byly dny, kdy jsem celý den jedla jen sladké. Taťka mi sice říkával, abych to s tím tak nepřeháněla, ale já jsem si s tím stejně hlavu neděla. Nemůžu říct, že bych někdy byla nějak hodně tlustá, nicméně trochu silnější jsem byla, ale nevadilo mi to. Na základní škole se mi už od první třídy dvořili kluci a já vedla spokojený život malého žáčka ? měla jsem i výborný prospěch ? samé jedničky. V páté třídě mi jedna spolužačka (která byla mimochodem docela dost hubená ? řekla bych, že to až nebylo pěkný) řekla, že jsem tlustá. Nevzpomínám si tedy, jestli mi to řekla takhle přímo, ale určitě vím, že na to narážela. Pořád jsem si z toho nic moc nedělala, ale zůstalo to ve mně. Tenhle rok jsem se s jednou kamárádkou rozhodly zkusit štěstí na přijímacích zkouškách na gymnázium. Byly jsme úspěšné a v září jsem tedy přestoupila na jinou školu. Nevím, jestli za to může právě tohle přestoupení, ale právě od té doby jsem začala blbnout. No, začalo to tak někdy v listopadu roku 2001, kdy jsem si jednou stoupla na váhu a ta ukázala 43kilo při výšce 150cm. Nejprve jsem přestala omezovat ty sladkosti, pak jsem začala dávat pozor i na tuk (kupovala jsem si nízkotučnější jogurty?) a přestala jíst ve škole svačiny. Taky jsem začala chodit jednou, někdy i dvakrát týdně s mamkou na aerobic a výsledky se dostavily. Postupně jsem hubla. Pamatuji si, že jsem se s každým zhubnutím radostně svěřovala mamce. Ta mě ze začátku myslím podporovala, hlavně že jsem tolik nemlsala, ale později jí už také něco začínalo být divné? O Vánocích jsem si už tolik neužívala cukroví a jedla jsem podstatně méně a nízkotučné věci. O jarních prázdninách jsem byla právě s mamkou na horách, kde to mamce myslím došlo. K snídani jsem tam jedla jogurt vitalineu a půlku chleba, oběd jakž takž a když mi mamka nabídla, že si večer zajdeme na pohár, souhlasila jsem, ale měla jsem ho místo večeře. Při lyžování mi byla brzy zima (i když na zmrzlé ruce a nohy jsem trpívala vždycky) a neměla jsem už tolik energie. Někdy v dubnu 2002 mě rodiče ?dovlekli? k psychiatrovi. V té době jsem vážila asi 35kg. Ale pořád jsem si neuvědomovala, že jsem nemocná ? o anorexii jsem neměla ani tušení že existuje. U psychiatra jsem dělala nějaké testy a on pak potvrdil, že mám anorexii. Dal mi podmínku, že do příště budu mít alespoň o kilo víc a pozval si mě asi za čtrnáct dní. Samozřejmě jsem nepřibrala, tak mi dal ještě jednu možnost a další? ale vždy jsem měla spíš míň a to jsem před jeho návštěvami ještě vypila třeba litr vody. Dnes si myslím, že nám měl poradit, aby mi zkusili pomáhat rodiče, ale kdo ví? Zkrátka při předposlední návštěvě mi dal zase stanovisko, že mám přibrat na 35, jinak pojedu do motola. Naposled jsem tam šla 26.6.2002 s bráchou a nepřibrala jsem, takže bylo jasno. Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už jela ? domluvil mi totiž nástup v Motole už na druhý den! Bylo to docela stresující, protože hned den potom jsme měli celá rodina jet s cestovní kanceláří k moři a takhle se mnou museli jet rodiče jeden den do Prahy a druhý den odjížděli beze mě k moři, kde si to nejspíš taky moc neužili. Já jsem v nemocnici nastoupila s 30 kily a měla jsem přibrat na 38. Strašně jsem tam trpěla ? stýskalo se mi a cítila se tak sama a tak jsem se snažila rychle odtamtud dostat. Ze začátku jsem byla sie pořád plná a bylo mi těžko, ale potom jsem si už brala k tomu jídlu i vlastní sušenky, abych co nejrychleji přibrala. Naštěstí jsem opravdu přibírala docela rychle a za necelé dva měsíce ? týden před koncem prázdnin, jsem jela domů. To jsem měla asi 40kilo a cítila jsem se dobře a začala jsem chodit k nové psycholožce.Jenže štěstí trvalo jen pár měsíců a někdy před Vánoci to začalo nanovo. Tentokrát už jsme na to přišli poměrně brzy a paní doktorka nám doporučila, aby na mě rodiče dohlíželi. Zastavil se mi totiž i růst ? od těch dvanásti let měřím stále 150. Nemůžu si proto dovolit zase radikálně zhubnout, protože to bych už neměla vůbec šanci vyrůst. Nyní už více jak rok na každé mé jídlo (jím 6x denně) někdo dohlíží a dáky tomu si udržuji váhu kolem čtyřicíti. Jenže jsem pořád nazačala růst. Nyní je ale strašná doba, protože rodiče už to nebaví, neustále na mě dohlížet a přít se se mnou o každé sousto a myslím, že mě v blízké době chtějí zase odeslat do Motola. Já jsem se toho strašně lekla, protože už to opravdu podruhé zažít nechci a řekla jsem si, že to zvládnu a budu se snažit! Jenže nevím, jestli to rodiče poznají. Navíc ode dneška jsem nemocná, mám asi chřipku a nemám tím pádem moc chuť k jídlu. To jsem jim ale radši neřekla a jím všechno jako normálně a beze slov! Chci si občas vzít i něco sama ze své vlastní vůle, tak uvidíme, jestli to dokážu. Zatím jsem to dokázala dvakrát. Doufám, že si mé snahy všimli a ocení to. Chtěla bych, aby si to ještě rozmysleli, protože já jsem opravdu ochotná se strašně moc snažit to zvládnout doma! Uvidíme, jak to dopadne. Držte mi, prosím, palce?

Jitrnice misto mozku?

/0 Komentáře/v /přidal

Cau letos maturuju a na zitrek mam umet 11 MO, misto toho hned jak se za rodici zaklaply dvere otevrela jsem lednicku… ted je mi zle ale uz jsme uplne apaticka uz ani nezkousim jit zvracet muj zaludek je natolik zvykly na vsechny mozne metody drazdeni, ze uz to nejde… bulimii mam asi rok na jidlo myslim porad, nemuzu se ucit, nedokazu se bavit o nicem jinem, vsude pozoruju ostatni co ji, jak vypadaji, kolik zhubly… jsem ucebnicovy priklad, nedokazu s tim nic delat, kdyz se ted pujdu ucit stejne nebudu nic vnimat, porad pozoruju svoje bricho vazim se co pet minut… asi bych se mela lecit, rodice to berou na lehkou vahu, kdybych jim rekla ze chci jit k psychologovi, vysmali by se mi… mam strach ze neodmaturuju a nedostnu se na vysku. Nemuzu se ucit ani kdyz jsem prezrana ani kdyz nejim. Je to smesne, prece me nemuze ovladat jidlo?! Myslela jsem za mam vyhrano, od noveho roku jsem se celkem drzela, zhubla jsem 5 kg a mela pocit, ze ted konecne zacne zivot, najdu si kluka, budu sportovat, zdrave jist. Ale pred 4 dny slo vsechno do haje. Snedla jsem snad tolik jidla co za cely unor. Nevychazim z bytu protoze mi pripada ze to kazdy pozna. Cely vikend tady sedim jsem zpocena mam mastne vlasy a hroznou plet, venku je krasne ale vim ze dneska uz nic neudelam, pro me je to prohrany den. Navazila jsem si o 4 kila vic!!! Sebevedomi na nule… Zitra zas budu pocitat kazdou kalorii a cvicit. To je absurdni, je to odporny kolotoc…a ja vim ze to je hloupost!!! Kdyz to po sobe ctu je to hruza. Byla jsem (nebo jsem?) inteligentni, docela hezka holka s normalni postavou (172/56-63), mela konicky a kamose… Ted? Otravena, oplacana, znudena, neuveritelne lina – v pokojicku zapraseny rotoped, permanentku na spinning jsem prodala kamosce a penize utratila za pivo:) ale uz ani pivo nepiju, kdyz si predstavim ze 1 pivo= 1000kJ – to radsi cokoladu… Nebavi me chodit ven ani se opit, ani kluci se mi nelibi mam rada jen jidlo a zaroven ho nenavidim. Vsem zavidim hubenou postavu, kluka vsechno… Mam pocit ze se mi meni mozek v jitrnici…

Kvůli strachu z nemocnice to skrývám

/0 Komentáře/v /přidal

Můj příběh začal asi před rokem a čtvrt a stále trvá….Nikdy jsem nebyla vyloženě tlustá, ale prostě se našlo pár blbečků kteří mi říkali že mám velký zadek atd…Tak jsem se prostě jednoho dne rozhodla že začnu zdravě jíst. Ze začátku to opravdu bylo zdravé-omezila jsem kalorické bomby a do svého jídelníčku zařadila více zeleniny a ovoce. A ono to pomohlo! Do toho sport-hrála jsem volejbal-a výsledky se dostavily. Jenže jsem začínala jíst stále méně a méně a najednou jsem jedla jen ovoce. Nebylo mi nějak vyloženě zle ale měla jsem poruchy spánku, zácpu a zhoršovala se mi pleť. Máma to nejprve moc neřešila ale o Vánocích už to nemohla vydržet a začala mě vláčet po doktorech. Já ale byla velmi tvrdohlavá a nenechala jsem si poradit. Bylo mi vše fuk. Ale na konci června přišla podpásovka-buď začnu jíst nebo jedu na léčení. Já měla v té době kluka kterého jsem nechtěla opustit a tak jsem opravdu začala opět trochu jíst…ale vydrželo to asi měsíc, pak jsem zase redukovala jídlo, ale tak aby si toho máti nevšimla…Toto trvá dodnes, nedokážu se toho zbavit, ale nechci odjet a přerušit školu…Prostě jsem se s tím naučila žít, myslím že stejně bych s tím po návratu z nemocnice začala zase…

zakřikla jsem to !!!

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj…. Jeste tu ani nevidim svuj pribeh a pisu dalsi..myslim,ze se jmenoval ehh..vlastne nevim..neco o tom ze uz jsme to zvladlaa ze nezvracim.. jenže!!! Na konci jsem minule psala,ze doufam,ze to vsechno nezakriknu(to jak jsem rikala,ze uz to zvlada..atd)ale myslim,ze jsem to zakrokla.nezvladam o!zase se prejidam jak prsatko a nejde to zastavit…prijela mmi babca a privezla spoustu cokola,cusenek a sposty sladkyho a ja nemohla odolat..mam strach,ze az ted pujdu do sprchy,strcim si ten zatracenej prs do krku..mama za sebou celou cokokladu,cusenky,kolace a livance..jsem nafoukla k prasknuti.. jidlo mi nici zivot,nevim jak dal,nevim co mma delat abych tohoh tolik nesnedla.nechci zase zacit zvracet.k nicemu to nevede,ledatak k dobrymu pocitu,ze clovek neni tolik plnej..ale ja uz jsem zoufala..ja se nechci prejidat..tolik jsem stloustla po tom prejidani..stehna,zadek,bricho -samy spek..chce se mi brecet..je mi strasne…proste se nedokazu jidlu vyhnout..ovladlo me..a to ja nechi. Nikdo to o me nevi,jen to ,ze se prejidam-to lidi vedi,ale ze jsem byla bulimicka trochu amela stim problemy to ne..nedokazu to nikomu rict..jen vim,ze az budu strasi cely to povim ame a svy kamosce,aby to vedely..kdybych to rekla mame asi y se zblaznila.jsem jedinacek..jeji mazanek..babicky taky ta by se zvencla dvojnasob.do jidla me nuti a taky diky ni(trochu)se zeme prave ta mala bulimicka stala.uz se teda tesim az jim to reknu.ted by me mama nutila po doktorech po nemocnicihc..blablabla a ni na to nemuzu myslet.a hlave-chci to vedet jen ja-ted i vy. chci zacit jist normalne-malo.jezis ja uz nemuzu..za 6 tydnu mam prijmaci rizeni na stredni a musim to zvladnou,tak ze se nicim nesmim rozptiylovat..tadyto je misto kde se clovek muze vypovidat,kde mu treba i poradi..no nic…ted mam asi 51kg?nevim…prave ted mam obvod pasu 71cm!!!!!!!! merim 168cm..nedavno jsem mela 61cm kolem pasu!!10cm….jsme tlusta!!!!nenavidim se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a je mi spatne..ja uz nemuzuuuuu………. :o(( nespadnete do taho vy! je to vazne strašnéééé….