Kvůli strachu z nemocnice to skrývám
Můj příběh začal asi před rokem a čtvrt a stále trvá….Nikdy jsem nebyla vyloženě tlustá, ale prostě se našlo pár blbečků kteří mi říkali že mám velký zadek atd…Tak jsem se prostě jednoho dne rozhodla že začnu zdravě jíst. Ze začátku to opravdu bylo zdravé-omezila jsem kalorické bomby a do svého jídelníčku zařadila více zeleniny a ovoce. A ono to pomohlo! Do toho sport-hrála jsem volejbal-a výsledky se dostavily. Jenže jsem začínala jíst stále méně a méně a najednou jsem jedla jen ovoce. Nebylo mi nějak vyloženě zle ale měla jsem poruchy spánku, zácpu a zhoršovala se mi pleť. Máma to nejprve moc neřešila ale o Vánocích už to nemohla vydržet a začala mě vláčet po doktorech. Já ale byla velmi tvrdohlavá a nenechala jsem si poradit. Bylo mi vše fuk. Ale na konci června přišla podpásovka-buď začnu jíst nebo jedu na léčení. Já měla v té době kluka kterého jsem nechtěla opustit a tak jsem opravdu začala opět trochu jíst…ale vydrželo to asi měsíc, pak jsem zase redukovala jídlo, ale tak aby si toho máti nevšimla…Toto trvá dodnes, nedokážu se toho zbavit, ale nechci odjet a přerušit školu…Prostě jsem se s tím naučila žít, myslím že stejně bych s tím po návratu z nemocnice začala zase…