Horská dráha
Zdravím všechny, kteří tady píšou nebo si jen čtou příběhy, tak jak jsem to kdysi dělala i já sama. Už jednou jsem tady psala, tak teď se chci znova podělit o svůj příběh a o své pocity…Pro trochu oživení , všechno začalo v mých 15-ti letech.Jako velmi mladá holka,která se chtěla líbit jsem si myslela,že váha je hrozně důležitá a ono možná tak trochu doopravdy je,jenom záleží jak to člověk všechno bere a jak se k tomu postaví…Při svých 59 kg na 165 cm výšky nic moc… Vlastně když jsem se rozhodla něco se sebou dělat, měla jsem ke stejné výšce 65 kg.To byl asi největší zlom v mém životě.. řekla jsem si dost,už nechci být taková škaredá s velikostí kalhot 42… Ono třeba někomu i taková velikost sluší, ale jsem celkem taková malinká a každé kilo se mi objeví na bocích, což opravdu není pěkné. Mnooo tak nějak sem nejedla,ani sem neměla chuť… jediná má strava byly jablka, čistá voda a suchary takové ty co vypadají jako polystyren… dnes je nemůžu už ani vidět 🙂 Líbilo se mi ,když mi každý říkal,že jsem hubená… jenže tak nějak se to zvrtlo a i když jsem třeba cvičila každý den tak hodinku vždycky před spaním, občas sem se přejedla… měla jsem spíše touhu se přejíst… Zamkla jsem se do koupelky s velkým koláčem a v několika sekundách ho spořádala,pak to jelo dál,tam krajíce chleba,ještě jogurt,čokoláda … no prostě děs a šlo to všechno hezky rychle taky ven… po každém zvracení jsem seděla u mísy, po tváři se mi kutálely slzy a cítila jsem se,jako ten nejodpornější člověk,který existuje… tak nějak sem se z toho po čase dostala… Abych upřesnila za necelé tři měsíce jsem zhubla téměř 10 kilo. Pak se to vrátilo tak na 57.Mám hodně velké problémy v tom, že mi nedělá problém za jeden den přibrat 2 kila, mám dost hrozně nestálou váhu… V zimě hubnu v létě tloustnu.. Pak jsem si našla přítele,byl starší o osum let než já.. říkal, jak se mu líbí hubeňoučké holky s krásným zadečkem a já se cítila strašně.Nebyla jsem tlustá ani hubená.. tak akorát…Jenže on mi pořád nosil čokolády a spousty jiných dobrotek a když jsem nechtěla,řekl ať si dám,že mi to donesl… a zase to začalo… na 14 dní sem odjela na dovolenou a měla strach,že přiberu… že už se mu nebudu líbít,po každém jídle jsem se zavírala na záchodě a zvracela… stejně jsem ale pár kil přibrala.. a když jsem přijela,tak mi řekl,že mám nějaký větší zadek.. no v tu chvíli mi bylo do pláče… a vše se vrátilo do stejných kolejí.. opět jsem byla dole… teď už spolu nejsme… možná je to tak dobře… nastoupila jsem do práce a teď tak nějak mám 55kg/165cm. Abych pravdu řekla, moc nejím v práci, nebo alespoň se snažím.. jelikož celých 8 hodin sedím na židli zavřená v kanceláři.. 2x týdně chodím cvičit a možná díky tomu, se má váha a postavička tak nějak dost srovnala.. papám všechno.. třeba zrovna teďkom sem měla čokoládku :-)) někdy mám chvílema ale pocit,že do toho tak nějak znova zabředávám.. někdy nejím celý den skoro nic… občas není chuť,poslední dobou z velkých stresů mám dost bolavý žaludek,takže raději nejím,než abych dostala znova křeče.. a pak se najím třeba až večer.. pro některé možná nepochopitelné,ale mám hládek tak si dám i v devět večer třeba kousek řízku a brambor… a váha je na druhý den stejná.. jenže mám nového přítele.. a v tom je asi kámen úrazu.. jsme spolu krátce ale on je strašně hubenej.. hodně sportuje a je poloviční než já.Když ho vidím a pak se kouknu na sebe,připadám si strašně tlustá… a nedávno jsem to udělala znovu… chtěla jsem mít do kalhot ploché bříško a tak sem oběd vyzvracela… už se nechci vrátit znovu do toho kolotože nebo spíše na spod horské dráhy tak jak sem to přirovnala v nadpisu… kdy se celý můj život točil jen kolem váhy,jídla, zvracení .. pocitu osamění, nepochopení… myslím,že to možná zvládnu ale občas se cítím dost nejistá..jedno mé já mi šeptá, jsi hezká, postavička akorát… ale to druhé já doslova překřičuje to lepší já .. jsi tlustá,ještě musíš zhubnout.. nechceš být jako prasátko… ještě tak 5 kilo a budeš kočka… všem kolem mě dávám rady ale sama si neumím poradit, nedokážu zatlačit to špatné jáá .. a častokrát se cítím sama,škaredá,tlustá přesně tak jako dřív …Mnoo možná je to dost nepřehledné, mých pocitů je hodně a asi by se to sem ani nevešlo, ale jestli by někdo rád popísmenkoval a popovídal si o všem možném tak tady: megan01@seznam.cz A jinak přeji všem hodně moc pevnou vůli a taky štěstíčka a odvahy …
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.