Nikdy to nezvládnu

Už jsem sem kdysi psala svůj příběh.O tom že se střídám hladovění a přejídání,projímadla a už i zvracení,i když moc nezvracím.Většinou jen když nemám k dispozici projímadlo nebo to s ním tak přeženu až je mi zle.Jsem úplně na dně svých sil.Teď se mi podařilo něco zhubnout a během jedinýho týdne jsem se tak přejídala,že jsem přibrala 4 kg.Je mi ze mě zle.Projímadla potřebuju už 23 pilulek,aby to vůbec zaúčinkovalo.Nejhorší je teď ten poslední týden.To,že si pohrávám s myšlenkou na sebevraždu,tak to není u mě žádná novinka,jen mám teď občas horší stavy,kdy jsem si tak jistá,že se zvládnu zabít,až mě to samotnou děsí.Pořád řeším tyto 2 věci.Buď zhubnout nebo být mrtvá.Když se mi podaří chvíli nejíst a hubnu,jsem šťastná,že konečně začínají lepší časy,ale pak se zas přejím a všechno je v háji.Když si pak ještě uvědomím,že navždycky budu ta divná,co se vyhýbá okolí a není si schopna ani najít přátele a normálně se s něma bavit a žít jak každý jiný člověk,řešit starosti s láskou a třeba i s plánováním nějaké budoucnosti.To já nezvládám.Tak moc se už bojím lidí a vyhýbám se jim.Jak si můžu plánovat budoucnost,když celej můž život se točí kolem jídla a depresí?Když prakticky celý dny jsem zavřená jen doma,na školu taky nemám vůbec náladu a jen se přejídám.Chci zase zhubnout na co nejmíň kilo a pokud to není možné,tak raději chci umřít.Bohužel nevím jestli se mi to podaří,ale pořád je ve mě maličká naděje,že někdy zhubnu.Ale udržím si tu váhu?Nebo to bude zas dokola.I když stále oufám v to,že se mi zas podaří vydržet hladovět až do zhubnutí,v některých chvílích jsem si jistá,že bych neměla problém se jakkoli zabít.