Jím jen jedno jablko deně!!!

Začalo to nevině , babička mě pořát otravovala že jsem tlustá že musím neco se sebou dělat ale já jsem vážila 63kg a měřím 173cm no babička mě vždy tak hrozně vystresovala že jsem si řekla konec budu držet dietu .Ale pokročilo to tak daleko že už 14 dní jím jen jedno jablko deně když jsem začala hodně ubívat tak jsem si řekla že to stačí že víc hubnou nebudu ,ale já jse jedla místo jablka deně jen rohlík , a ten jem si musela lámat na malé kousky a až jsem si ho musela rozdělit na druhý den zhubla ze 63kg na 50kg a to jsem vypadale strašne měla jsem problémy s kloubami a padaly mě vlasy vyhazovala jsem jídlo ,nosila jsem volné oblečení atd…. …( no a to jsem si říkala že mě anorexie nemůže nikdy potkat………(nikdo nezkoušejte držet takovou dietu bude vás to mrzet a následky můžou být mnohem horší….

nejsem ta ani ta, i presto jsem na tom jeste hur

mozna se divite ze pisi i kdyz nejsem ani anorektičky ani bulimička. Ve skutečnosti jsem na tom o hodne hur. Anorexie i bulimie se daji za pomoci psychologu nebo psychiatru a trochy vule lecit. Ale ja jsem nevilecitelna. <p> Co mi vlastne je:<br> jiz 7 let trpim chronickym zanetem zaludku, helikobakterem a nevim cim jeste. na zacatku kdy se to projevovalo jenom obcasnym zvracenim nebo teplotou se to lecit dalo tehdy to balo jenom psychycke ale ted uz je to hozsi nez stin. <p> Jak to vlastne zacalo a proc to zustalo?<br> zacalo to jak jsem jiz rekla pred 7 lety tehdy se rozvedly mí rodiče, reknete si ze je to nic ale ja jsem to nesla jenom tezce, protoze se porad jenom hadali a kriceli na sebe. jednou vecer se muj otec stavil pro nejake veci ktere tu nechal a jak by nevyslisel svou malou holcicku ktera nic nevedela a nechapala a ve ktere jeji matka trorila hlod ze ode mne odchazi. chtela jsem si s nim jenom chvilku hrat a to se me matce natolik nelibilo ze ty veci vyhodila na chodbu a chtela vyhodit i jeho po krytsi hadce se uz muj tata neudrzel, a to bylo uz co rict protoze to je a byl mirimilovny clovek, a jednu ji vrazil ale takovou ze padla na zrcadlo. rekli mi ze jenom upadla ja jsem videla co se stalo ale nic jsem nerekla pak jsem dlouho mela strach co se mnou bude. soud me dal do vlastnictvi mace tehdy jsem si rekla re soud proste dava dite zene, nevedela jsem ze se tak domluvili kvuli praci kterou delal uj tata. prvni dva roky jsem mela obcasne nevolnousti atd. doktorka mne tehdy poslala k mori kvuli tomu prostredi ze mi udela lip. pomohlo to ale ne na dlouho. mu tata zatim bydlel ve stejnem meste jako ja ale pak prisel prvni sok aniz by mi to predem rekl zovu se ozenil ja se to dozvedela az skoro mesic po te. druha rana ma matka si nasla prítele, dnes ho mam radla ale tehdy jsem tu vinu svadela ne nej a na tatkovu zenu.a pak ta posledni ze vsech nejhozsi tata se stehoval. doted jsem za nim mohla kdy se mi chtelo ale ted musim nad tim brcet.<br> zak to pokracovalo az do me prvni hospitalizece na chirurgii . mela jsem zant slepeho streva a bylo mi teprve 9 let. pak jsem tam byla kazdy rok nekdy i dvakrat kvulimim potizim se zaludkem. vzdy na jare a na odzim. a uz je to tu zase prichazi jaro a ja lezim doma a tak trikrat do hodiny chodim zvracet leky uz neberu nestihli by se vstřebat a taj jen tise a v bolestech lezim a doufam ze uz to prejde. hedam nekoho kdo by vedel jake to je jenom se bezmocne divat jak se zachodova misa porad dokola plny zvratky pomoc kdykoliv na mne muzou prijid vredy tem se pry podle doktoru uz nemam sanci vyhnout. a ja hladam a verim ze najdu nekoho kdo me podpori a pomuze mi ten kazdodenni teror prezit. <p> Napiste ne muj e-mail: oveckakachora@centrum.cz kamaradkakamila¢rum.cz angiecepeda@atlas.cz jkanda@seznam.cz

V bludnem kruhu…

Vazene ctenarky,<p> po precteni nekolika z Vasich pribehu zverejnenych na techto schrankach, na ktere jsem zavitala vlastne uplnou nahodou, jsem se rozhodla zverejnit ten svuj.O mem problemu nikdo nevi, do dneska jsem ho prisne utajovala, takze se vlastne jedna o jakousi zpoved a ulehceni me dusi. Narodila jsem se v roce 1968 do pomerne stastneho manzelstvi. Rodice se mi vzdy venovali.Sve detsvi povazuji za velmi stastne, rodice nas ( mam jeste mladsiho bratra) vychovavali v duchu velmi kladnych moralnich zasad a vytvorili nam velmi pozitivni rebricek hodnot. Tim vic sil mne stoji zakryvat svuj soucasny problem, ktery k dnesnimu dni trva jiz deset let,a kvuli kteremu ziji vlastne dvojim zivotem: jeden na venek v stastny a druhy temny, hnusny,ponizujici devastujici a nesmyslny.<p> ve skole jsem prospivala spis nadprumerne; mela jsem vzdy par dobrych kamaradek , velice kladny vztah k zivemu svetu( zviratum a rostlinam)a maximalne pratelsky vztah se svymi rodici.Nadvahou jsem nikdy netrpela,krasou jsem prilis neoplyvala a vlastne jsem na svuj vzhled ani prilis nedbala. Byla jsem hubena jak koza,me rezave vlasy vlasy mi ostrihali na jezka kvuli sportu a mela jsem velke zuby ( jak vidim dnes na fotkach)Tenkrat mi to nijak nevadilo. Do prvniho rocniku o mne pohledem nezavadil jediny kluk. Nechybelo mi to,hodne jsem sportovala a mela spousty kamaradek.Pak nejspis prisla nejaka hormonalni zmena, nebo co, a nastal zvrat: lide si mne najednou zacli vsimat,kluci mi zacli nadbihat, rodice mne prestali poustet vecer ven(:.Proste jsem vyrostla z oskliveho kacatka( navic se jmenuji Katerina, a nikdo mi nerek jinak nez Kacena)v pomerne hezkou stihlou,dlouhovlasou slecnu. Co se tyce jidla: zadny problem. Byla jsem stihla ( maminka rikala ,ze hubena)jedla jsem , co jsem chtela, mela jsem vzdycky rada sladkosti, ale nikdy jsem na jidlo jako takove nemyslela. Netloustla jsem,lidi kolem mi rikali,jake stesti to mam, ze se mohu cpat od rana do vecera a nepriberu.Ve tride jsem byla spis „revolucni“ typ, ktery si nenechal ujit jedinou prilezitost k proziti legrace.V 19 letech jsme napriklad spolu se tremi kamaradkami procestovali stopem Rumunsko a Bulharso ( samozrejme bez vedomi rodicu).Takovymto stylem jsem prosla prvni dva rocniky vysoke skoly ( coz se da povazovat jako jeden velky flam)Zkousky se mi nejakym zazrakem podarilo vzdycky udelat, na konci druhaku dokonce predcasne ( nepredpokladane) a ja se rozhodla na leto odjet do Spanelska jako au-pair. Spanelsky jsem umela asi pet slov, coz jsem se mylne domnivala mi bude stacit k domluveni se, ale to jen tak na okraj. V tamni skole jsem se seznamila s jednou kamaradkou,velice fajn vtipnou holkou z Nemecka, ktera byla mirne obezni.Tento fakt neuvadim proto, ze by to byla nejaka vada, pouze mel vyznam pri mem dalsim vyvoji.Me kamaradce VELMI chutnalo jidlo v jakemkoliv mnozstvi a v jakoukoliv dobu.No a ja ji doprovazela v konzumaci krabic susenek, ntely, pytlu bramburku, kopce zmrzlin,kila hamburgeru.. atd. A pri tom vsem jsme vlastne byly velice spokojene.. Obe.. Legrace byla, coz bylo hlavni. Pak ale nekde tady doslo k prelomu situace. Kamaradka se vratila znovu do skoly , ja jsem zustala sama, zacla jsem se nudit.. a jist. Sama.To uz jsem ale citila, ze neco neni v poradku: ten nutkavy pocit jist bez pocitu hladu.. a hlavne hodne.Dostavily se vycitky z plytvani jidlem a taky ZACLA JSEM TLOUSTNOUT. Musim rict, ze s ohledem na to jak jsem se precpavala, jsem nijak silene tlusta nebyla, pouze jsem se trochu zaoblila (nekteri mi dokonce rikali, ze mi to tak sluselo vic!!)A pak jsem se seznamila s mym , dnes jiz minulym, manzelem.Byla to moje prvni vazna znamost a ja se zamilovala az po usi. Dusledne, jako konecne vsechno v mem zivote.Chodili jsme spolu asi pul roku,a kdyz mel vyprset cas meho au-pairstvi, rozhodla jsem se zustat. Do skoly jsem se nevratila, a prekvapenym rodicum jsem sdelila, ze si prijedu domu sbalit veci a zustavam ve Spanelsku s osobou, kterou jsem silene milovala.Signaly, ktere mi daval muj pritel,a ktere jsem mela povazovat za varovne, jsem ignorovala (rekl napriklad, ze se nedivi jeho otci, ze se s jeho manzelkou rozvedl, protoze na sebe prestala dbat a ztloustla!!)taky mi zacal davat rady o tom, jak mam jist, co mam jist, kdy mam jist a ZE JSEM TLUSTA!!!! TAAAAAAAAK!! Misto abych se spakovala ( coz bych dneska udelala s prislusnym komentarem),jsem se zacla trapit tim, ze mne prestane mit rad a zacala jsem cilene hubnout. V dobe sve „tloustky“ jsem mela 60 kg/ na 173cm.Nejhorsi na tom bylo, ze jsem mu zacala davat za pravdu a do mysli se mi vkradaly myslenky typu: ma pravdu, proc by mel mit rad tak tlustou osobu jako ja.. Tak jsem zacala hubnout. Proste jsem prestala jist. Za cely den jsem treba snedla jedno jablko a jeden jogurt(bez cukru, aby nahodou..)Za mesic jsem mela o deset kilo min, cili 50. Muj manzel(v te dobe jsme se uz vzali) si liboval a v nejezeni mne podporoval. Naopak mi kupoval koktejly na hubnuti a kremy proti celulitide..Jednou, kdyz jsem si chtela osladit caj medem, mne upozornil, abych nedopadla jako predtim!!! Jedine co mi nyni nejde do hlavy je: jak jsem jen mohla tak omezene chovani strpet!!!!!!ale ja hubla dal a kdyz dalsi leto prijeli rodice na navstevu, maminka se na letisti rozplakala: prijela ji vyzvednout 37 kilova kostra s tremi vlasy na hlave a nadhernymi kruhy pod ocima.Rodicum jsem navykladala, ze nejim, protoze mam problemy se zaludkem, a ze se lecim. Maminka mi varila dietni stravu, kterou jsem ja vesele vyhazovala a hubla dal.Nedlouho nato jsem se poprve opravdu prejedla. Nacpala kjsem do sebe behem peti minut absolutne vsechno, co jsem doma nasla.Vypila jsem dokonce i olej.Muj zubozeny zaludek tento napor nesnesl a vsechno zvratil.. A tim se odtstartovala dalsi etapa meho zivota: bulimie. To ze jsem se nacpala vsim moznym a nasledne to vyzvracela jsem videla jako vyborne reseni.. Chvili..Pak nastaly silene vycitky,deprese, zhnuseni ze sebe sama, totalni zivotni znechuceni, izolace..paradoxne, ackoliv jsem, tou dobou pracovala jako letuska, jsem nemela zadne kamaradky, a mym jedinym hobby bylo jidlo. Precpala jsem se kolikrat jiz v aute, kdyz jsem se vracela z letiste domu,nekolikrat dokonce primo v letadle!!.Volne dny, ktere se pri mem zamestnani velmi menily jsem travila nakupem potravin, jezenim a zvracenim.Utratila jsem strasne spousty penez.Tento zpusob zivota jsem vedla dalsi tri roky. Vztah s mym manzelem sel od desetik peti. Nakonec jsem sebrala zbytek svych sil a rozhodla jsem se od nej odejit. To byl prvni rozumny krok za uplynulych pet let, ktery jsem tenkrat ucinila. Leteckou spolecnot , pro kterou jsem pracovala jsem pozadala o zmenu base, v cemz mi vyhoveli. Tak jsem se dostala na Kanarske ostrovy, kde jsem dodnes. Vazim 53 kg, bulimii trpim stale, ovsem zdaleka ne do predchozi miry. Vahu si bohuzel stale hlidam,kdyz se prejim , tak zvracim a mam vycitky.<p> V porovnani s byvalym peklem, jsem ted docela spokojena, ovsem co mne ceka v budoucnosti.. je mi 35 let, deti, ktere jsem vzdy chtela, nemam,mam pritele, kteremu bych za nic na svete nerekla, co se se mnou deje a rodicum bych to nerekla z litosti z toho, jake dcery se museli dockat. To je tedy muj zivot,huste protkan bulimickymi zachvaty. Vsem tem, kteri vydrzeli toto obludne cuuricuulum vitae cist az do konce, preji aby dopadli lip. Aby se vam dostalo pomoci vylezt z toho bludneho kruhu.

Touha po normálu

Mylím,že po čtyřech letech jsem teď ve stadiu, kdybych toho chtěla opravdu přestat. Dokonce mám pocit, že ta snaha je maximální, ale ono to pořád nějak nejde.<p> Hrozné na tom všem je, že zjišťuji, že kolem mě není nikdo, komu bych se mohla svěřit, komu se vybrečet na rameno. Aby nepřicházely žádné otázky, proč, proč, proč? Závidím lidem kolem sebe. Nají se,a když mají dost, tak prostě přesranou. Já to tak asi neumím. Dokonce závidím malým dětem, které musí maminky do jídla nutit. Dokážou říct, to svoje ne.<p> Už si ani nevzpomínám, kdy to bylo normální. Kdy jsme se najedla a byla v pohodě. a do té doby než jsme měla zase hlad, normálně fungovala.<p> Nejspíš je tohle stádium o tom, že bych si měla uvědomit, že to prostě sama nezvládnu. A přitom bych tolik chtěla. Jsme ráda, že v tom nejsem sama a byka bych ještě radši, kdybych si mohla s někým pokecat(j.knizkova@email.cz). Budete-li mít někdo chuť, ozvěte se mi.

Perfekcionalismus

Zivot je nadherny!..no,vlastne byval!<p> Dostala jsem se na konzervator!Skola mych snu!Sice je to velka drina,ale krasna drina,denne cvicite nekolik hodin,a koncertujete..naladim harfu,obleknu si sve krasne saty,a pohledem do zrdcadla zjistim,ze nejsem schopna se plne soustredit na svuj vykon.Porad musim premyslet nad tim,ze kdybych byla jeste o trosku hubenejsi,hrala bych jeste lip.Po koncerte si vsimnu,ze stejne tak,jako chci prijimat gratulace za sve hrani,stejne tak bych chtela slyset i vety typu:“Moc ti to slusi…a jak krasne hrajes…a jak si hubena“…<p> Nejist?Cvicit?Slo to perfektne,vazne jsem zhubla.Jenze to slo jen do jiste miry..Projimadlo?Je to uzasny vynalez!Jenze ted jsem na nem zavisla.Mam ho porad u sebe v supliku,a neudelam bez nej ani krok.A z prisne anorekticke diety se vyklubalo prejidani..Dokonce jsem takova potvora,ze zasadne nezvracim,abych mela pekne zuby.Necham si rozleptavat streva!No,pochvalte me,jak jsem to vsechno krasne vyresila!..A nebo mi radeji vynadejte,dejte mi par facek a pomozte mi.<p> Je mi hnusne,porad se ve mne odehrava boj dobra se zlem. Omlouvam se,je mi lito,ze na tehle strance nikomu nepomuzu,protoze pomoc tady potrebuju ja,a vim to.Jen nevim,co se to se mnou deje,proc se mi zmenil zivot? katuskaslune@centrum.cz<p>

Proč…

Ano, proč. To je moje nejčastější otázka. Proč jídlo. Proč život. Jsem na dně, už nemůžu. Jsem tak strašlivě sama. Nevím jak dál. Život pro mě ztrácí smysl. Asi už nikdy nebudu normální, asi už nikdy nenajdu k jídlu docela obyčejný vztah. Spousta lidí netuší jak je to šílené. A přitom až donedávna jsem byla už relativně v pořádku. Pak se to stalo. Slova: „Vy jste taková opluskaná.“ mě znova vystřelila do záchvatů nejezení a jezení. Vrátila mě do bulímie. Je to už více než měsíc. Pro někoho je to „jen“ měsíc, pro mě je to jeden každý nekonečný den za druhým. Den, ve kterém jde jen o jedinou věc, o jídlo. Nechce se mi žít…

Pro Radku

Radko, napiš mi na sebe kontakt, moje adresa je cerinka@centrum.cz, ráda bych se Ti ozvala. Mám skoro stejný problém s kamrádkou jako Ty se sestrou. Budu ráda, když napíšeš! <p> VZKAZ ADMINISTRÁTORA – TAKOVÉ ZPRÁVY PIŠTE PROSÍM DO POKECU, SEM PATŘÍ PŘÍBĚHY.

Bubák Danes

Píšeš:<p> Přiznávám je to trošku podivný, ale bohužel nejde si říct, je to blbost a vyhnat to z hlavy- věř mi, udělala bych to strašně ráda, kdyby to bylo tak jednoduchý!!! <p> Znamená to, že bys to udělala ráda pouze v případě, že by to bylo lehký? <p> Určitě ne. (prosím)<p> Takže fakt, že to není lehký neznamená, že nechceš. Jestliže chceš, tak se to povede, i když to bude těžký, ne? Jenom to bude dlouho trvat a bude to namáhavý. Což není až takovej průšvih. Řekni chlápkovi bez nohy, že mu naroste, akorát to bude dlouhý a namáhavý. Určitě z toho nebude skolenej. (Nota bene, když nemá tu nohu, tak je spíš bezkolennej) <p> V prvním svým psaní ses ptala, jestli máš problém. V tom druhým jsi říkala, že ten problém, co máš, nejde vyřešit jen tak, a že bys chtěla. Takže hurá!!!<p> Zjistila jsi, že máš problém, kterej chceš řešit a že to jde, ačkoli těžko. To jsou samý dobrý zprávy. Co s tím uděláš?<p> To se mi to hezky ptá, co?<p> To je tím, že moje problémy jsou jiný, ne tím, že by nebyly…<p>

Radce

Ahoj Radko, <p> mam za sebou 5 let anorexie se stavy bulimie.Podle toho co pises o sve sestre,tak mam dojem,ze ani ona neni spokojena se svym telem.Pravdepodobne si mysli,ze je tlusta a mohla by jeste zhubnout.Ja ty stavy znam.Jsou to takove stavy,kdyz se tesis rana,az si stoupnes na vahu a bude tam min.Z kruciciho zaludku mas radost,protoze vis,ze zhubnes. ….Na druhou stranu u bulimie..prejidas se.. a pka je ti strsne,mas vycitky,nenavidis se,zaviras se do sebe,je ti hrozna zima.Ja kdyz jsem mela anorexii,tak mi vsichni pripadali tlusty,i modelky.Pohrdala jsem vsema,co se porad necim cpali. <p> Myslim si ze by jste si meli s Tvou sestrou vazne promluvit. Ono z nepatrneho hubnuti,razem muze skoncit na 30 kilech hned.Je to hrozne tezka cesta zpatky.Ja se pokousim dostat uz pet let zpet a nemuzu.Kdyz jsem 2 tydny v pohode,muzu byt rada.Proste to tak lehce nejde.

PROBERTE SE,NEZ BUDE POZDĚ

notak proberte se,než vás to začne ovládat.Málo procen dívek se z toho dostane a proto to radši ani nezkoušejte.Je mi sice jen 12 let a nevím o tom moc,ale tohle bych nikdy nezkusila.I když jsem silnější postavy.Většinou to začne tím,že vám někdo ze třídy poví,že jsi tlustá.A nadávají vám špekoune.Zkoušela jsem hubnou více sportovat.Ale lidé to říkají většinou proto,že u sebe mají partu.Dejte na mě.NEPOSLOUCHEJTE JE!!!!!