chci uz konecne zit normalne

ahoj vsichni a hlavne Saro, tvoje odhodlani na mne dost zapusobilo.prave jsem skocila svuj preziraci zachvat a je mi ze mne spatne.tolikrat jsem to uz zazila a znovu a znovu si rikala, ze zitra, zitra uz to bude jine. ale je to stale stejne. pravda musim rict, ze po peti nebo sesti letech, co s tim bojuji je o o malinko lepsi – vyresila jsem si totiz u psycholozky nektere problemy z detstvi a s rodici. Ale muj hlavni problem zustava.merim 168 a vazim 70 kilo.vim, ze nekomu z vas se to mozna zda uplne v pohode, ale pro mne je to strasne.delala jsem sportovni gymnastiku a na takove telo rozhodne nejsem zvykla. jneze poslednich nekolik let si bohuzel zvykat musim.Nechci uz sakra dalsi leto prozit v depresich z toho, jak strasne vypadam. miluju zivot a chci si hi uzit.rada bych studovala, ale s bulimii po boku to proste nejde, protoze moji mysl zamestnavaji uplne jine myslenky a posedlosti…uz nevim, co mam delat.jsem psychicky hrozne labilni a pritom bych prave ted pred maturitou potrebovala klid a soustredeni. prosim holky ozvete se nekdo, potrebovala bych spriznenou dusi.treba to zvladneme ve dvou.vsem ostatnim drzim palce.sakra stoji to prece za to!!!<p> H.Sylvie@seznam.cz

nevim…asi strach ze ztraty dalsich

Ahoj, no, nevim, jak mam zacit… Jako kazda holka v puberte jsem se zacala divat do zrcadla a zjistila jsem, ze jsem dost nespokojena se svou postavou… Pro ostatni jsem byla asi normalni a asi i jsem, ale co jsem si zde precetla, ¨tak skoro vzdycky maji deprese ze sve vahy holky, ktere jsou spis pro ostatni normalni vahy ke sve vysce. No, ja se timto zaobiram uz delsi dobu, ma vyska je 176 cm a vaha (zatim) 58 kg. Normalne jim, ale obcas mivam stavy, kdy pro mne neni problem pribrat 10-15 kg a do tydne to vsechno shodit. Jsou dny, kdy jim k prasknuti a kdy snim na co prijdu, ale zase dny, kdy se mi vsechno hnusi a nedokazu se k jidlu prinutit. Vse se vyvrcholioo smrti me babicky, kterou jsem hrozne milovala… zemrela pred 2 lety na rakovinu po dlouhem boji a ja se ji dva dny pred smrti, kdy jsem u ni byla na navsteve a tusila jsem, ze to s ni uz bude asi opravdu spatne, nedokazala podivat do oci nebo si k ni lehnout a rict ji, ze ji mam silene rada…Misto toho jsem ji cetla clanky z casopisu. Doted nepochopim sve jednani a doted kvuli ni brecim a povidam si s ni. Podle sveho jidla, kdy s sebou svihnu malem i v metru a podle toho co jsem napsala si pripadam jako blazen a bojim se, ze t bude jeste horsi. Driv me zachvaty zrani byvaly tak tyden a nejezeni tak dva, ale ted se doba zrani zkracuje a nejezeni probluzuje….ted trva mesic. Nevim, jak dlouo to jeste potrva, ale vim, ze namam na to, abych to ovlivnila….nechci to ani nikomu z pratel rikat, protoze nechci byt nikomu na obtiz, ale vy jste pro me … zachrana …

Asi to (někteří)znáte…

Asi to znáš…sedím večer doma,mám černé svědomí z toho všeho. Dneska jsem zvracela asi 5krát.Možná víc.Nevím,už si to ani přesně nepamatuju. Po každé „návštěvě“ záchodu si říkám,že do té své pusy už od ted´ NIC nedám.Jo,vydržím to asi tak 10minut,jdu do kuchyně a beru si jablko-to přece nemůže nijak ovlivnit moji postavu.sou to vitamíny.Ale jen co si pochutnám na obyčejném jablku,mám výčitky svědomí,nepříjemně plný žaludek,takže se chystám opět na záchod…Ale to by byla veliká „škoda“jít zvracet jen z jablka,a tak do sebe cpu další a další hromady kídla. POšmáknu si nejdřív na tom,co mám hrozně ráda-chleba s máslem a hodně medu!Asi tak 3krajíce!!! Co bych si tak ještě dala…doma nemáme už skoro nic,protože jsem už všechno co se dalo sníst(tak aby to nebylo našim nápadné) snědla! Najdu mléko a rychle si uvařím moji oblíbenou kaši se skořicí,kakaem a spousty cukru!!! Nahážu to do sebe,a aby to nebylo málo,vyhrabu z ledničky 2jogurty,potom najdu čokoládu na vaření,ukradnu několik čokoládových velikonočních vajíček,to už se ale vůbec neovládám,když rvu do sebe 2rohlíky,všechno pořádně zapiju mlékem a minerálkou…a všechno co jsem udělala si uvědomím nad záchodovou mísou,když už je „po tom“! Vyčistím si zuby…a zachvilku to všechno zopakuju..než samozřejmě přijde mamka s práce. Potom musím vydržet bez jídla nebo alespon bez tolika jídla.Abych zahnala hlad,hodně piju. Když se přejím i večer,tak když si napustím vanu…totiž,když teče voda,zamknu se a vklidu zvracím do umyvadla-ono to nejde slyšet..Před tím než usnu si slíbím,že to bylo naposled! Můžu začít s čistým štítem.Vím dobře,že to nevydržím,a tak si sama „naordinuju“ jiný postup:nebudu VŮBEC jíst!!! …Ráno se vzbudím s úsměvem na tváři…ale hlad můj úsměv skřiví,a já bezradně opakuju svůj „maraton“za perfektní štíhlou postavou…už několik měsíců…<p> Kdybych mohla žít,tak jak předtím…prosím… agateczkaw@centrum.cz

Problém je moje máma!

Ahojky holky!!!<p> Můj problém není tak velký, jako jsou většiny vašich, ale stejně bych se s ním rada podělila. Nikdy jsem neměla problémy s postavou. Když jsem přibrala nějaké to kilo, hravě jsem ho za pár dnu zase shodila. V devatenácti jsem vážila 62kg při výšce 173cm. I když jsem měla pocit, že mi nějaké to kilo nadbývá, smířila jsem se s touto váhou. Hlavně aby to nešlo nahoru!!! O rok později nastal zlom. Přibrala jsem 5kg!Nevím, čím to mohlo být ,možná hormonální antikoncepcí, kterou jsem začala brát, a po které se někdy přibírá. Moje máma si všimla, že jsem ztloustla a rozhodně mi to neulehčuje. Říká, že jsem tlustá, že bych měla se sebou něco udělat. Jak prý mají ostatní mladé holky krásné postavy a já vypadám jak… Vždy když mi něco takové řekne, tak mě nejdřív popadne vztek na ní a pak na sebe. Takže se momentálně trapím hlady. Ráno s ním něco malého, a pak celý den nic. Zato do sebe liju litry vody. Matce to nevadí, hlavně abych zas nějak vypadala. Vím, že to není rozumné, ale nemůžu si pomoct. Jen bych chtěla poradit všem matkám, aby byly opatrné na to,co říkají dcerám pokud mají to kilo na víc. Některé krutou narážku hodí za hlavu, a všichni nejsme takoví. Věta jako:“jsi tlustá, měla bys zhubnout!“,může mít nedozírné následky

Bolest na duši

Městem se táhne smrt,<br> je to bída ?<br> Je to žal,<br> je to módní trend.<br> To na dívčí těla<br> vychrtlost sedla. <br> <br> Módní vlna posedlosti<br> už i děti zláká,<br> vždyť to vidí všude<br> jak mají mít těla krásná. <br> <br> Svět módy jásá,<br> tohle je dnešní krása,<br> propadlé oči,<br> vystouplé kosti,<br> smrt si kosu broudí,<br> vždyť je to hrůza tahle noční můra,<br> anorexie má snad už dost.<br> <br> Zastavte tu touhu <br> svět vychtrlích těl.<br> Co je to za krásu<br> ta dívka bez vlasů,<br> je to jak za války.<br> Zuby se kazí.<br> <br> Je to válka je to boj,<br> život zhasíná<br> dívka jak zdechlina,<br> vychrtlá umírá,<br> s tělem mučedníka.<br> Co se to stalo,<br> rozum nechápe, takhle to necháte ?<br> <br> Zkáza moderní doby,<br> anorexie vyhrává<br> mozek umírá.<br> Zastavte tu zběsilost,<br> nemoc moderní doby, <br> copak na ženách vychrtlost se hodí.<br> <br>

Kde je zakopaný pes

Všechny články a příspěvky, které jsou na těchto stránkách, mi tak strašně moc připomínají můj vlastní příběh…začal přibližně v 15, 16 letech, kdy se holky chtějí hodně líbit klukům, problémy s příjmem potravy (bulimie, přejídání)pokračovaly plíživě, měla jsem dny, kdy jsem myslela, že jsem na samém dně, že už nemůžu klesnout hlouběji, ovšem nebyla to pravda….den ode dne jsem se cítila hůře a hůře. Slova to nedokáždou vyjádřit. Absolutně jsem ztratila zbytky sebevědomí, odsuzovala se, neměla se ráda….a při těchto postojích se nemůže dařit ani v jiných oblastech života…….myslela jsem, že jediným mým problémem je jídlo a pohyb…..byla jsem tak strašně nevědomá. <p><p> Teď je mi 26 let a zdá se mi, že jsem postupeme času „prozřela“, došla k osvobozujícímu poznání. Holky, problémem je vztah k sobě samým, vnímání sebe samého, láska či nenávist k sobě samému, nízké sebevědomí, potlačené komplexy, nespokojenost s dosavadním životem a našem místem v něm ….jídlo je pouze nouzový prostředek něčeho DALEKO hlubšího, z čehož vyplývá, že diety, cvičení a všechny tyhle věci, kterýma nás denně krmí média, časopisy a celá tahle společnost, jsou ABSOLUTNĚ K NIČEMU, pokud nezměníme postoj K SOBĚ SAMÝM. Opravdu hodně a dlouho jsem se těmito věcmi zabývala a jsem o tom nyní naprosto přesvědčená, i kdyby celý svět tvrdilo něco jinýho – chce to jasně se začít zabývat sám sebou, poznat, čím chceme v životě být, kam jít, zkrátka poznat naši cestu, která nás bude na všech rovinách uspokovat a jakmile se člověk začne sám sebou hluboce zabývat, začně se měnit i jeho postoj k sobě. VYKAŠLETE SE NA TY VŠECHNY MANIPULUJÍCÍ TRIKY TÉTO SPOLEČNOSTI, BUĎTE TAKOVÉ, JAKÉ JSTE VE SVÉM SRDCI A NAJDĚTE TU SPRÁVNOU CESTU. ODMĚNOU VÁM BUDE NEJEN VYROVNANÝ ŽIVOTNÍ POCIT A RADOST, ALE S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOST I RADOST A USPOKOJENÍ Z VLASTNÍHO TĚLA. NEJVĚTŠÍ AUTORITOU VE SVÉM ŽIVOTĚ JSTE VY SAMY, NE RODIČE, PŘÍTEL, ŠÉF, KAMARÁDI. <p><p> Bibiana <p><p> PS: můžete mi napsat na ercole@seznam.cz, ráda pomůžu tápajícím a hledajícím a zoufalým – sama jsem si tím důvěrně prošla…:-)

Anorexie to je těžké

Je mi 15.let všechno to začalo méma kilama vážila jsem 58.kilo a spolužáci se mi posmívali tak jsem si řekla dost skoncuju s tím já jsem začala nejíst neápadně jsem rodiče podváděla vyhazovala jsem ve škole jídlo anorexie se na plné obrátky rozjela o Vánocích ,vtý době jsem dělala náročnou práci do školy a přes svátky jsem ležela v učebnicích rodiče mi nosily hromady jídla a přišlo mi že Vánoce jsou jedna velká žranice ale rodiče nic nevěděly protože je v modní nosit rozvolněné věci tak jse mi to dařilo ale já jsem se viděla pořát tlustá tak jsem hubla sice jsem nejdříve pila džus a pak jenom minerálku až mě jednou jedna kamarádka řekla ty jseš anorektička a já jsem jí nevěřila rodiče si toho zanedlouho všimly a začali mě cpát jídlem ale to se jím nedařilo až mě jednou poslaly do léčebny kde jsem měla přesně rozepsané dny kolik toho budu muse sníst na klinice se mi povedlo úspěšně nabírat až jsemnabrala do 52 kilo už mě z léčebny pustily ale pamatujte si že at se vám posmívá kdo chce tak nikomu bych tohle prožít nepřála.

Brácha říkal že sem tlustá

Do Zimy 2002 sem žila spokojeně a štastně…připomínky na můj vzhled (170/60kg)mě ale mrzely ,nejvíc od bráchy…zatim sem si z toho nic nedělala,poznala sem krásnyho kluka kvůli kterýmu moje hubnutí začalo..Začala sem jíst 3xdenně lehčí věci. Ráno třeba lupínky+trochu mléka nebo jogurt nízkoenergickej(224 KJ) k obědu suchá rejže, těstoviny,rybí salát v jogurtu, nebo suchej černej chleba se zeleninou, večer zelenina,ovoce nebo suchary a to do pěti hodin ze začátku to bylo děsně těžký..Rodiče mi nadávali okolí říkalo jak sem hezky zhubla ,chtěla sem víc!!Jela sem s Kamarádkou na dovolenou kde sme si vařili samy,její rodiče sem nějak oklamávala i když jim asi bylo divný proč nejim…za tejden sem tam zhubla 3nebo 4 kg, a v létě sem kvůli mýmu vysněnýmu klukovi važila 50 kg..Když sem přijela brácha na mě jenom koukal a říkal že sem vychrtlá…Na koupališti se na mě lidi divně koukali… a když sme třeba tak leželi..jeden říká,,panebože to si fakt tak hubená ?“ říkala sem mu že ještě chci zhubnout ale všichni se sborem ozvali že sem blázen…a můj idol mi nadával co blbnu a tak. Brácha si s nim a ostatními kamarády o mě povídali i na diskotékách.Byla sem úplně skoro plochá, a 4 měsíce mi stávkovali měsíčky.Přesto sem v Itálii i u nás měla spoustu kluků. Na dovolený s rodičema sem ztloustla na 54 kg…pak už to šlo nahoru..zakazovala sem si jídlo ale něco bylo silnější přecpávala sem se úplně úděsně a zvracela,mamka to poznala a pořád mi s tátou domlouvali a vyhrožovali že pojedu do nemocnice.Přibrala sem i přes každodenní časté zvracení na 60 kg,tu váhu sem udžela i přes Vánoce do roku 2003.Před chvílí sem byla zvracet a toho kluka sem stejně nedostala protože sem prej mladá..je mi totiž 14.Začalo to kvůli klukovi a teď začínám hubnot znova kvůli klukům a kvůli koním aby nemuseli tahat takovej náklad…sem nechutně tlustá! držte mi palce

Ad Potřebujeme pochopení

Nechci Ti do ničeho šťourat, jen bych chtěl pár věcí podotknout. <br> Jsem na Tvý straně. Buď tam taky, je pro to spousta důvodů: <p> 1) Jsi zklamaná a smutná duše a proto máš právo bejt přecitlivělá. Všichni jsme někdy dostali přes kušnu a bylo nám smutno. A měli jsme právo na to, abychom to dali najevo. To, že člověka nějaká nespravedlnost (a to dokonce i proti němu samému) rozhořčí, je správně. Bylo by divný, kdyby nás měla křivda nechat v klidu, ne? <p> 2) Jak moc perfektní jsou Tvoji kritici? Já jen, že s křivákem bych se neradil o tom, co je morální. Z čeho vyplývá jejich autorita? <p> 3) Jestli se Tvůj přítel rozčiluje, že usneš, když s Tebou chce spát, mám pro něj radu: Ať s Tebou spí, až spolu budete chtít spát oba (v civilizovaných zemích se to tak dělá). <p> Navíc: když s Tebou chce spát, ať spí taky, ne? (vtip) <p> 4) Něco o mým manželství: Má žena vypadá úplně jinak, než jsem si představoval „PRINCEZNU“. Miluju ji už 11 let, z toho 5 jsme spolu chodili a 6 jsme manželé. Líbí se mi. Je KRÁLOVNA.<p> Jel jsem jednou tramvají. Sedí tam taková ošklivá babi. Tak si říkám, co když má žena bude po 30 letech vypadat takhle. No, a ta babi se mi začala líbit. Fakt byla hezká. Nelíbí se mi krásný lidi. Mám rád hezký. A to je v duši a ne v metabolismu. Ten Tvůj taky asi není horolezec, a zdá se mi, že to, co Ti na něm vadí, není změna vizáže. Začla jsi s ním chodit, přestože je prcek. (Moje žena je taky vyšší, než já -to jenom aby se Prcek nezlobil, já jsem taky prcek) Problémy hledej jinde. <p> 5) Jestli ses někdy najedla ze smutku a měla jsi potěšení z toho jídla, tak jako co? Bylo by lepší něco rozmlátit? (Někdy mám pocit, že kušnu příslušného hejhuly, ale to sem asi nepatří..) <p> 6) Jako malej harant jsem si nechal nabulíkovat, že jsem lempl na ruce, a až po svatbě jsem zjistil, že umím spravit vodu, elektriku …. Normálně jsem byl vydřenej, když jsem zjistil, že ten člobrda neměl pravdu. Fakt jsem mu to věřil. Není dobrý se nechat bulíkovat. Moh jsem bejt instalatér, a všichni by mě měli rádi. Takhle jsem musel jít na vysokou… <p> 7) Píšeš: „Nevím jak mu to říct, nevím, jak s tím skončit.“ Jestli si o sobě myslíš, že za moc nestojíš, promysli si tohle : <p> Kdyby Ti ten Tvůj řekl, že vyhazuje večeře, dala bys mu kopačky? Že ne? Bojíš se, že Tě ten Tvůj nechá? Že jo? Tak sis právě dokázala, že jsi lepší, než on. A z toho, že na Tebe dělal tak dlouho oči, usuzuju, že by na Tebe klidně dělal oči i někdo jinej. <p> Jestli mu to povíš, a on Tě nenechá, ale pochopí tím Tvou zmiňovanou únavu, tak je to fajn a máš slušnou šanci. <p> A teď hypoteticky: (nelekej se, teď to přijde) Dejme tomu, že by Tě chtěl nechat. (Hu, ta hrůza…) Přišla bys o někoho, komu se bojíš svěřit, kdo (a teď Tvá vlastní slova): „pořád mu něco vadí. Křičí na mě kvůli každý kravině. Na všechny dokola se směje a mně odsekává. Rozčiluje se, že pokaždý usnu, když se mnou chce spát.“ Tedy, pokud je takovej, tak jestli Tě nechá, tak máš docela slušnou šanci, že budeš míň nervózní a že najdeš někoho lepšího. <p> Hlavně ať si nikoho potom nehledá on. Protože tak, jak ho popisuješ (a to jsi do něj zabouchnutá), tak by z něj dostal bulimii i vrtulník. <p> 8) Ty si nadáváš? Já bych tedy nadával tý nemoci, když už někomu. Do tohodle kola Tě dostal nějakej pubertální eroplán, tj z toho se obviňovat nemůžeš. Nervózní jsi z tý nemoci, tedy furt nevidím za co si chceš nadávat. Vynadej puberťákovi a bulimii. A jestli jsi sama sobě protivná .. no, já jsem taky vo sobě VĚDĚL, že jsem nešika. Nebyl jsem… <p> Mám pocit, že rozumně uvažující člověk bude na Tvý straně. Mám pocit, že Ti někdo párkrát lhal, a Ty to vodnášíš za něj. To je nespravedlnost, a to mě, jak uvedeno výše, dost pobuřuje. <p> 9) Nevím, jestli Ti já něco můžu radit. Chceš bejt normální. Mám za to, že kdokoli jinej na Tvým místě (kdyby zažil, co Ty) by na tom byl velmi pravděpodobně stejně jako Ty. Tedy, dle mého, jsi normální. Takže taky víš, že nechceš bulimii. <p> Takže co radit? Co bych udělal, kdybych byl normální já?Odstranil bych to, co mě shazuje do bulimie a začal si držet to, co by mi mohla vzít. Není to nic než nemoc, jako třeba spalničky. A moc je víc než nemoc. Pomoc je taky víc než nemoc. <p> Ale poněvadž jsem študoval řeči, a ne bulimii, tak Ti doporučuju zeptat se nějakýho Dr Voštěpa. (Kdybys chtěla angličtinu, tak se zeptej mě) <p> 10) Bacha na mě, mám spousty keců a banální rady. (fakt je, že mi ty banálnosti zatím vždycky zafungovaly – s botama k ševci, s penězma do banky a s nemocema k doktoru… ) <p> BUBák

Peklo jménem anorexie

Dne 5.1.jsem vážila 68kg asi ze dva dny jsem zhubla na 63kg a tak to poktačovalo dál rodiče si ničeho nevšimly protože já jsem úspěšně vyhazovala jídlo babička mi věčně říkala že jsem moc tlusta což jsem asi byla s výškou 173 cm a vážila jsem 68kg a tak jsem začala hubnout byla jsem velmi ráda že se mi to docela daří já jsem ale chtěla být ještě štíhlejší tak jsem tšeba po jednom jablku šla cvičit až na dvě hodiny pila jsem nejdříve nízkotučné mléko ale potom jsem snížila na džusy a v pslední fázi jsem pila jen čistou vodu tak kamarádky maminka mě říkala že mám přestat hubnout ale to se jen tak řekne ale to je velmi těžké nakonec jsem zhubla na 40. kilo kdy jsem se ve škole nemohla soustředit mamka mě poslela na psychijatrii kde mě moc nepomohli tak mě dědská lékařka poslala do nemocnice kde se už o mě postarali no nabrala jsem na spět 54 kilo a s tím jsem spokojená . no ale bylo to peklo!!!!!!!!!!!!!!