Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky.<p> Vím,že můj příspěvek nebude nic extra,ale chci se svěřit.Na svých 165cm vážím v průměru 47,5 do 49,5 kilo.Chci zhubnout tak na 47 kilo.Vedu si o všem malé záznamy.Když jsem však jednoho dne s hrůzou stoupla na váhu zjistila jsem,že ta potvora ručička ukazuje 49 a půl kila,byla jsem zděšena.Zhubnout chci, a to na 45,46 max.47 kilo.Ve třídě máme totiž samé hubené holky a já nebudu a ani nechci bejt výjimka.Chodím do osmičky a je mi 14.Anorexii ani bulimii nemám a jsem si jistá,že mít nikdy nebudu.Okolí mě však stále varuje,abych jedla.Moje nejlepší kamarádka ví o mé touze zhubnout.Jestli prý totiž budu mít 44 a méně kilo,tak dojde ve škole za výchovnou poradkyní,která tohle se mnou už řešila.Vím,že se o mě bojí,ale vím to na 100%,že se mi tyto nemoce vyhnou.<p> Nemám ani potuchu o tom,co bude dál,ale jedno vím jistě: Pokud se mi podaří zhubnout na 47 kilo,už nepřiberu ani kilo a udržím si štíhlou postavu.<p> Kdyžtak mi někdo napiště na Tereza123@seznam.cz

Všechno začalo,už když jsem byla malá.Vždycky jsem málo jedla a máma pořád nadávala.Když mi bylo 9 let začala jsem se cítit špatně ve svým vlastním těle!Máma si pořád na něco stěžovala a já byla jen její malá,nedokonalá a strašně špatná holka,která si snad nezaslouží nic dobrýho!Táta nikdy nebyl doma,měl svý ženský a to mu dokonale vyhovovalo.Domů se vracel jen vyspat a najíst.Nikdy jsme spolu o ničem vážném nemluvili,kromě toho kolik komu dluží,kde by se dalo něco ukrást,nebo jakej zase vymyslel skvělej podvod.Kamarádku jsem měla jen jednu a ta odešla na jinou školu.Od té doby jsem celý odpoledne trávila u televize a jedla,to mi bylo 11.Byla jsem trošku kulatější,ale né nějak moc.Chtěla jsem být zase s kámoškou,a tak jsem odešla na stejnou školu jako ona-osudová chyba!!!Na tý škole si mě kámoška vúbec nevšímala,ba naopak dělala si ze mě srandu,jako ostatní!A právě tady to všechno začalo.Na škole byla šikana jak blázen a obět jsem samozřejmě musela být já!Ten kluk mi zničil život!Nikdy mu to neodpustím,nikdy!Nadával mi,vyhrožoval smrtí,kopal do mě,plival po mě atd.Celý 4 roky!Jenže se ho všichni bály,a tak se k němu většina přidala!Nikdo s tím nic nedělal,i když to každý věděl,i moje máma!Nejdřív jsem ze strachu a stresu přestala jíst svačini,ale pak přišli první letní prázdniny,který jsem trávila sama doma a neměla jsem co dělat.Začala jsem pořád uklízet a pomalu zjistovala,že toho hodně udělám a nepotřebuju tolik jíst.Strašně se mi to zalíbylo!Pak už to takhle jelo dál!Každej den strach,co se mi zase ve škole stane hnusnýho,ale já přece měla svou anorexii!Byla něco jako moje kámoška,která mě zbavovala bolesti!Strašně jsešm se za to styděla,protože jsem si myslela,že dělám něco,co nikdo na světě!Najednou jsem, se omezila jen na potřebu přežít,a tak jsem přežívala.Měla jsem pocit,že každou chvílí musím umřít,ale smrt nepřicházela!Všechno mě bolelo,už jsem nemohla ani sedět!Pak ale základka skončila a já byla volná!Myslela jsem,že všechno skončilo!Ale začaly problémy na jedný stř. škole,pak na druhý,a ted už jsem na třetí!O fobiích,depresích a uzkostech tady ani psát nebudu!Na tý škole,kde jsem ted by bylo všechno fajn,kdybych zase nezačla hubnout!Začala jsem chodit s jedním klukem,ale když jsme se rozešli,chtěla jsem se zabít!Byl jediná krásná věc,která mě v životě potkalaTed mám 3 skvělý kámoše a za žádnou cenu je nechci ztratit!Jednoho z nich dokonce miluju!Jenže já si ani žádnej další vztah dovolit nemůžu-brání mi v tom můj přítel i nepřítel zároven,má nemoc!Všechno by se dalo přežít,ale ty problémy-strašně mi padaj vlasy,bolej mě klouby,když jdu jen po schodech,blbě se mi dejchá atd. je toho strašně moc!Je mi 19 a poprvé za 8 let jsem vyhledala pomoc,ale nevím jak to dopadne.Mám dojem,že bez týhle nemoci fakt nemůžu žít!Vždyt co by země pak bylo?Jen obyčejná Monika,který si nikdo ani nevšimne!To se mi na mý nemoci líbí asi nejvíc,že jsem tím alespon trochu vyjímečná!Nikdy jsem v ničem nebyla tak dobrá,jako v tomhle!!!Ani nevím,proč to sem píšu,rozhodně jsem nechtěla zbuzovat nějakou lítost,jen jsem se potřebovala vykecat.Tady nikdo neví,kdo jsem,neznámá Monika z netu…

mozna se divite ze pisi i kdyz nejsem ani anorektičky ani bulimička. Ve skutečnosti jsem na tom o hodne hur. Anorexie i bulimie se daji za pomoci psychologu nebo psychiatru a trochy vule lecit. Ale ja jsem nevilecitelna. <p> Co mi vlastne je:<br> jiz 7 let trpim chronickym zanetem zaludku, helikobakterem a nevim cim jeste. na zacatku kdy se to projevovalo jenom obcasnym zvracenim nebo teplotou se to lecit dalo tehdy to balo jenom psychycke ale ted uz je to hozsi nez stin. <p> Jak to vlastne zacalo a proc to zustalo?<br> zacalo to jak jsem jiz rekla pred 7 lety tehdy se rozvedly mí rodiče, reknete si ze je to nic ale ja jsem to nesla jenom tezce, protoze se porad jenom hadali a kriceli na sebe. jednou vecer se muj otec stavil pro nejake veci ktere tu nechal a jak by nevyslisel svou malou holcicku ktera nic nevedela a nechapala a ve ktere jeji matka trorila hlod ze ode mne odchazi. chtela jsem si s nim jenom chvilku hrat a to se me matce natolik nelibilo ze ty veci vyhodila na chodbu a chtela vyhodit i jeho po krytsi hadce se uz muj tata neudrzel, a to bylo uz co rict protoze to je a byl mirimilovny clovek, a jednu ji vrazil ale takovou ze padla na zrcadlo. rekli mi ze jenom upadla ja jsem videla co se stalo ale nic jsem nerekla pak jsem dlouho mela strach co se mnou bude. soud me dal do vlastnictvi mace tehdy jsem si rekla re soud proste dava dite zene, nevedela jsem ze se tak domluvili kvuli praci kterou delal uj tata. prvni dva roky jsem mela obcasne nevolnousti atd. doktorka mne tehdy poslala k mori kvuli tomu prostredi ze mi udela lip. pomohlo to ale ne na dlouho. mu tata zatim bydlel ve stejnem meste jako ja ale pak prisel prvni sok aniz by mi to predem rekl zovu se ozenil ja se to dozvedela az skoro mesic po te. druha rana ma matka si nasla prítele, dnes ho mam radla ale tehdy jsem tu vinu svadela ne nej a na tatkovu zenu.a pak ta posledni ze vsech nejhozsi tata se stehoval. doted jsem za nim mohla kdy se mi chtelo ale ted musim nad tim brcet.<br> zak to pokracovalo az do me prvni hospitalizece na chirurgii . mela jsem zant slepeho streva a bylo mi teprve 9 let. pak jsem tam byla kazdy rok nekdy i dvakrat kvulimim potizim se zaludkem. vzdy na jare a na odzim. a uz je to tu zase prichazi jaro a ja lezim doma a tak trikrat do hodiny chodim zvracet leky uz neberu nestihli by se vstřebat a taj jen tise a v bolestech lezim a doufam ze uz to prejde. hedam nekoho kdo by vedel jake to je jenom se bezmocne divat jak se zachodova misa porad dokola plny zvratky pomoc kdykoliv na mne muzou prijid vredy tem se pry podle doktoru uz nemam sanci vyhnout. a ja hladam a verim ze najdu nekoho kdo me podpori a pomuze mi ten kazdodenni teror prezit. <p> Napiste ne muj e-mail: oveckakachora@centrum.cz kamaradkakamila¢rum.cz angiecepeda@atlas.cz jkanda@seznam.cz

Můj příběh je a není typický. Začalo to před asi třemi roky. V té době jsem na výšku 166cm vážila asi 53 kg. A dostal se mi do rukou článek o holce, která tím, že skoro nejedla, zhubla na 47 kg. Říkala jsem si, že to zkusím taky, chtěla jsem totiž vypadat dokonale. Pořád to nějak nešlo, stále jsem vážila 53 – 52 kg i když už jsem jedla jen jednou denně. Nikdo nic netušil. Ani nevím, kdy se to začalo měnit na bulimii. Prostě jsem se jednoho dne zavřela po jídle na záchod a začala zvracet. Chvíli to bylo fajn. Nepřibírala jsem, nikdo si ničeho nevšimnul. Zvracela jsem až třikrát denně a nejen doma, ale i ve škole. Až pak si rodiče všimli, že po jídle vždycky utíkám na záchod. Máma mi hrozně vynadala, že prý jestli se to bude opakovat, tak toho budu litovat. Chvíli jsem toho nechala. Pak jsem začala jezdit do Brna na školu. Na intru si mě nikdo nevšímal, takže jsem celé dny nejedla a pak večer jsem se nacpala a šla zvracet. A tak to jde vlastně už druhý rok, někdy mám období, kdy se držím,a pak se neudržím a jde to zase dokola. <p> Teď už to ale není jen kvůli tomu, že bych chtěla vypadat dokonale. Potkala jsem strašně fajn kluka, pro kterýho ale nejsem dost dobrá. Tak jsem si v sobě vypěstovala naději, že kdyby věděl, jaké mám potíže, tak by mi třeba pomohl a mi bychom byli spolu. Vím, že je to kravina. Při záchvatu mám chuť už toho nechat, ale když jsem ?v pohodě? tak si říkám, že se alespoň nějak odlišuju od svého okolí, které mi leze na nervy. Vím, že bych toho měla nechat, ale proč? Neměla bych už pak vůbec nic, čím bych se lišila a nikdo by o mě ani pohledem nezavadil. Mám něco, co ostatním chybí a mě to dodává sílu. Nechci se toho zbavit.