Archive for category: Můj příběh

Napsala jsem docela nudný vyprávění a stručný,přesto,že to mám tak dlouhý.Teď chci napsat něco z týhle doby,třeba z dneška,musím se někomu svěřit,nikdo nic neví,všichni mě obdivujou,jak jsem zvládla anorexii,jak teď „krásně“ a jím a jak mám „krásnou“ postavu…<p> Dneska jsem zvracela 2x.Školu jsme měli do 16h,snídani jsem měla normální,k obědu jenom zeleninu a sušenky.Přišla jsem domů a měla hlad,nikdo nebyl doma.Dala jsem si 3 rohlíky se sýrem,maso s bramborama,5 zákusků,jogurt a zeleninovej salát.Zavřela jsem se na záchod a už to jelo,už si ani nemusim strkat prsty do krku,stačí se ohnout.Nevím,jestli vyzvracím všechno,ale ty rohlíky se sýrem šly taky,tak asi jo.Přišel táta,ptal se,co jsem večeřela a jestli jsem byla na obědě.Zavřela jsem se do pokoje,volal mi můj úžasnej a nic netušící přítel,aby mě řekl,že mu chybím.Když jsem s ním,tak nezvracim,vlastně ani nejim,ale ani nemám chuť a myšlenky,je mi s ním krásně i bez toho hnusnýho jídla. Měla jsem zase hlad,šla jsem obhlídnout lednici,táta byl nakoupit,tak jsem nepohrdla krabím salátem se dvěma rohlíkama,4párkům s chlebem a celý čokoládě.Fakt jsem jít zvracet nechtěla,dělám to nerada,když nejsem sama doma,protože se u toho ze začátku trochu dávim,nechci,aby se na to přišlo.<p> Teď mi kručí v břiše,něco bych snědla,vlastně jsem jakoby nevečeřela,když nepočítám zeleninu mezi přejídáním a zvracením.Co bude zítra nevím,ale vím,že takhle to dál jít sakra nemůže!

Co jsem objevila tyhle stránky a pečlivě přečetla všechny příspěvky(ve kterých se tolik poznávám!!!),táhne mě to sem stále víc a těším se na nový příběhy-ne,že bych chtěla,aby přibývalo holek s PPP.<p> Asi vám tu budu lízt na nervy,ale když se tu vykecám,tak je mi o dost líp-vím,že mě chápete,že tím samým třeba zrovna procházíte nebo s tím bojujete.<p> Bulimie je snad ještě horší než anorexie-v anorexii jde hodně o silnou vůli,bulimie je pro slabochy.Nechci nikoho urážet,ale je tak lehký přejíst se a následně to vyhodit.Anorexie je o kázni a odříkání,ale tím zase nechci před anorektičkama smekat,to je jen můj názor,moje srovnání.Obě nemoci jsou krutý,hnusný,zrádný a v mnoha případech nevyléčitelný-snad u každý zůstane aspoň malej následek,kterej v nás bude do tý doby,co budeme naživu.I když už jsem zažila(po zdolání anorexie)celkem dobrý období,vážila jsem se 1xtýdně,což byl úspěch-v dobách anorexie to bylo třeba 10x za den.No zkrátka i v týhle lepší době to ve mně stále trochu bylo,takový mini výčitky třeba po pytlíku brambůrek atd.<p> Teď jsem se dostala ke zvracení a nevím,jak z toho ven.Nejhorší to je,když nemám co dělat.Snažím se zabavit se,nebýt sama doma,nekupovat jídlo,vyhýbat se místům,kde by případně nějaký jídlo mohlo být…<p> Dneska jsem se vážila-zhubla jsem další2kg,už je to znát i na mých oblíbených džínách,mám propadlejší tváře a jsem bledší-vlastně jsem zjistila,že mi to nesluší.Ve škole jsem byla podrážděná,unavená,cesta do 2.patra mi dělala problémy.Po příchodu ze školy jsem nezvracela(jak mám jindy ve zvyku),ale udělala jsem si salát a k tomu jsem snědla tmavej rohlík-na mě docela úspěch.Pak jsem celý odpoledne nebyla doma a k večeři jsem si dala rybu a brambory-nezvracela jsem.Teď jsem si s tátou dala červený!!!(já vždycky piju jenom bílý)víno a k tomu asi půl balíčku arašídů-nezvracela jsem.Mám z těch arašídů docela výčitky,ale co,já je v sobě udržím!!!

Ahoj holky!<p> Možná si řeknete,že nemám nic jinýho na práci než sedět u netu a vnucovat vám svý jídlo,bulimii,anorexii,postavu atd.Třeba na tom něco bude,ale přiznejme si,že přejídání+zvracení je na čas taky docela náročný.Já jsem zrovna snědla „normální“ večeři a místo návštěvy WC jsem najela na tyhle stránky.Jo,už zase,ale mně to fakt pomáhá.Vlastně ani nevím,jestli si to někdo čte,ale je fajn mít se kam vykecat,je mi o dost líp.Navíc prožívám UŽ! druhý den bez zvracení a jsem na sebe hrdá.Asi je to přehnaný a předčasný,ale věřím si-teda aspoň zatím. Čeká mě hodně těžká zkouška teď o víkendu-celý víkend budu sama doma(když nepočítám lednici plnou jídla).Musím si naplánovat nějaký aktivity a taky bych chtěla strávit nějakej čas se svym přítelem.Kdyby věděl,co dělám,když má on zrovna tak náročnej trénink.Je to fotbalista s dokonalym tělem a já chci vedle něj taky vypadat hezky a zdravě.Nevím proč,ale na cvičení jsem hroznej lenoch.Až teď poslední dobou jsem se jakž takž k pohybu přinutila,ale stejně mý tělo není ideálně zpevněný,snad i proto jsem přišla na to hnusný zvracení-lepší být hubená a nezpevněná,než nezpevněná a tlustá.Tlustá je v mym případě asi silný slovo,ale znáte to-takový to naše zrcadlo,kde se vidíme snad trojnásobně.<p> Dneska jsem byla na kafi s kamarádkou,která má za sebou bulimii,teď jí málo a zdravě,navíc posiluje a chodí na aerobic,takže má krásnou postavu.O jídle se bavíme dost často a shodly jsme se na tom,že v nás ten strach a ta posedlost postavou asi zůstane navždycky. I moje další kamarádka má krásnou postavu a to se pořád něčím cpe.Bulimií rozhodně netrpí,strávila jsem s ní dovolenou,takže bych příznaky asi rozpoznala.Jo,je to holt nespravedlivý! <p>Další kámoška se taky pořád cpe a je tak akorát.I ona nesnáší cvičení,takže na to,jak jí,je na tom skvěle. Kamarádka Radka jí málo,nemá anorexii,je hodně silná,ale smířená se svou postavou-obdivuji ji.Dokonce má už tři roky přítele,který váží o 10kg míň než ona-ale co!,hlavně,že tam je láska,pro předsudky není místo.<p> Ani nevím,proč jsem se tak rozepsala i o mých nej kamarádkách,asi pro srovnání,že každá jsme jiná a byla by nuda,kdyby po světě chodily samý vychrtlý holky…

ahoj vsichni!tak i ja jsem se konecne rozhodla trosku se sverit se svym trapenim.<p> je mi 24,ppp u me propukla asi pred 8 lety takovou mirnejsi fazi mentalni anorexie,ktera se pomalu ale jiste obratila do bulimie.litam v tom az po usi!prakticky 6let zvracim dennodenne!uz nemuzu – jsem na dne svych fyzickych sil i psychickych sil!<p> mam velmi dobre domaci zazemi,v rodicich i starsi sestre mam oporu a vsichni mne moc fandi i po tolika letech k uspesnemu uzdraveni a nabizi mi pomocnou ruku.jsem jim za to nesmirne vdecna a budu po cely zbytek sveho zivota.ale ja „hlupak“ je vsechny kolem sebe rafinovane podvadim jak se da.jsem slaboch,ktery nema ani odvahu rict jim vsem jak to se mnou skutecne je.vsichni jsou si dobre vedomi,ze trpim ppp,ale o mych zachfatech prejidani a dennim zvraceni nemaji ani tuseni.zvracim zasadne jen doma,jinde si to nedovolim, a to jen,kdyz jsem sama.takze az kdyz se cela rodina vrati domu,delam,ze je vse v pohode,vymyslim si pohadku,jak jsem pekne a pravidelne behem dne jedla…hrozne me to trapi,ze jim takto musim lhat,nejhorsi na tom vsak je,ze tim ublizuju nejvic sama sobe,svemu telu,psychice…jsem hodne hubena,snazim se zvratit vsechno,klid mam,az kdyz citim,ze zaludek je prazdny a zvracim jen horke zaludecni stavy.<p> muj stravovaci rezim behem celeho dne vypada asi takto: 1./snidane – pokud snidam sama,tak caj,kafe s mlekem a nic pokud snidam s nekym,tak neco pozru,ale v nestrezenem okamziku stejne podvadim (jidlo schovavam do kapes,hazu pod stul psovi…)<p> 2./podobne je to i s dopoledni svacinou 3.)obed snim vzdy cely,ale tim se to vetsinou vse zvrtne,a ja se zacnu ladovat – <p>susenky,kolace,cokolady,tvarohy,jogurty… asi 2-3 hodiny po obede stravim stridave jezenim a zvracenim 4.)odpoledni svacinu snim,ale prisne si vybiram co! 5.)veceri snim,tu jim obvykle ve spolecnosti rodiny,takze zase si prisne vyberu co budu jist a pokud okolnosti dovoli,podvadim<p> 6.)nekdy neco zobnu i na 2.veceri,tak okolo 22 az 23 hod vecerni mam na neco hut,tak neco na zub si dam,ale jen malo,abych nahodou nepribrala do rana „kilo“,coz nehrozi. po takovemto rezimu nepribiram a svou vahu si udrzuju +/- pul kg.ted vazim 43kg,ale podle podle BMI bych mela mit nejmene 50kg.za svou eru PPP je pro me 43kg nejvyssi dosazena hmotnost,na ktere se udrzuju uz 2 roky. rozhodla jsem se tu napsat,protoze mam opravdövy strach,strach z toho,ze se to se mnou potahne po cely zbytek zivota,nebudu mit deti,manzela,pritele….protoze vsichni nakonec ode me daji ruce pryc,proc by si meli vzit nebo zit s takto pomatenou zenskou,ktera se neumi ani „normalne“najist a jeste k tomu vsemu neplodnou.v horsim pripade mam strach ze smrti.te se bojim uplne nejvic!vim,ze touto nemoci si pomalu ale jiste zatloukam hrebicek do rakve…a presto je to silnejsi ….uplne me to ovlada… jsem v bludnem kruhu a prestavam mit sebemensi nadeji,ze z nej lze vykrocit a najit tu spravnou cestu…verte mi,za ty roky jsem to zkousela xkrat,ale vzdy jsem se vratila zpet a zacala cirkulovat zase dokola….cauky viki

Ahoj holky,potřebuji se s mými starostmi s bulimií někomu svěřit…Nebudu tu psát nic o tom,jak to vše začalo,to je většinou u všech podobné!Já prostě nevím,jak se z toho dostat,je to začarovaný kruh…jíst a zvracet a to vše tak,aby na to nikdo nepřišel…to znamená(u mě),že dopoledne jím normálně,ale obědem se vždy tak nějak zasytím,že dostanu výčitky a jdu zvracet…to samé je,když pčijdu domů ze školy.Nacpu se(běžný př.:2 rohlíky s máslem a sýrem,2-3 jogurty,250 g kakaa-Granko,2 balíčky sušenek Prince-ty velké,krupicová kaše,oříšky…vše důkladně zapiji) a jdu na VĚC.Netrvá to ani chvilku,ani si nemusím strkat prst do krku,jen se ohnu a přitlačím na břicho,které mi div nepraskne.Tak to chodí v lepších případech,kdyz jsem doma sama.Když tomu tak ale není,musím jít zvracet někam pryč.Vyrazím do ulice a do přírody,během té doby,než si najdu ono místo si stačím ještě nakoupit,abych to nervově vydržela,než TAM dojdu a vše vyzvracím…Velice mě to vyčerpává.Noa dokážete si představit,jak ubývají penízky..pořád si musím vymýšlet,co řeknu doma,že jsem si koupila z kapesného…někdy domů dokupuji vyžrané věci,aby nikdo nepoznal,co všechno jsem ztláskala…V noci se mi zdá o jídle..Když zrovna mám období,že hubnu,což je teď,tak se mi zdá o tom,jak se přejídám a probouzím se s oddechem,že to byl jen sen a že tedy mohu nový den odstartovat „na čisto“…No,je toho spousta na vyprávění…myslím,že toto by mohlo zatím stačit.Ale pokud by si někdo chtěl o této nemoci popovídat,byla bych ráda…a pokud někdo ví jak mi pomoci,tak mi, prosím napište NIKY…@seznam.cz Děkuji a ahoj.