Archive for category: Můj příběh

ahoj vsichni!tak i ja jsem se konecne rozhodla trosku se sverit se svym trapenim.<p> je mi 24,ppp u me propukla asi pred 8 lety takovou mirnejsi fazi mentalni anorexie,ktera se pomalu ale jiste obratila do bulimie.litam v tom az po usi!prakticky 6let zvracim dennodenne!uz nemuzu – jsem na dne svych fyzickych sil i psychickych sil!<p> mam velmi dobre domaci zazemi,v rodicich i starsi sestre mam oporu a vsichni mne moc fandi i po tolika letech k uspesnemu uzdraveni a nabizi mi pomocnou ruku.jsem jim za to nesmirne vdecna a budu po cely zbytek sveho zivota.ale ja „hlupak“ je vsechny kolem sebe rafinovane podvadim jak se da.jsem slaboch,ktery nema ani odvahu rict jim vsem jak to se mnou skutecne je.vsichni jsou si dobre vedomi,ze trpim ppp,ale o mych zachfatech prejidani a dennim zvraceni nemaji ani tuseni.zvracim zasadne jen doma,jinde si to nedovolim, a to jen,kdyz jsem sama.takze az kdyz se cela rodina vrati domu,delam,ze je vse v pohode,vymyslim si pohadku,jak jsem pekne a pravidelne behem dne jedla…hrozne me to trapi,ze jim takto musim lhat,nejhorsi na tom vsak je,ze tim ublizuju nejvic sama sobe,svemu telu,psychice…jsem hodne hubena,snazim se zvratit vsechno,klid mam,az kdyz citim,ze zaludek je prazdny a zvracim jen horke zaludecni stavy.<p> muj stravovaci rezim behem celeho dne vypada asi takto: 1./snidane – pokud snidam sama,tak caj,kafe s mlekem a nic pokud snidam s nekym,tak neco pozru,ale v nestrezenem okamziku stejne podvadim (jidlo schovavam do kapes,hazu pod stul psovi…)<p> 2./podobne je to i s dopoledni svacinou 3.)obed snim vzdy cely,ale tim se to vetsinou vse zvrtne,a ja se zacnu ladovat – <p>susenky,kolace,cokolady,tvarohy,jogurty… asi 2-3 hodiny po obede stravim stridave jezenim a zvracenim 4.)odpoledni svacinu snim,ale prisne si vybiram co! 5.)veceri snim,tu jim obvykle ve spolecnosti rodiny,takze zase si prisne vyberu co budu jist a pokud okolnosti dovoli,podvadim<p> 6.)nekdy neco zobnu i na 2.veceri,tak okolo 22 az 23 hod vecerni mam na neco hut,tak neco na zub si dam,ale jen malo,abych nahodou nepribrala do rana „kilo“,coz nehrozi. po takovemto rezimu nepribiram a svou vahu si udrzuju +/- pul kg.ted vazim 43kg,ale podle podle BMI bych mela mit nejmene 50kg.za svou eru PPP je pro me 43kg nejvyssi dosazena hmotnost,na ktere se udrzuju uz 2 roky. rozhodla jsem se tu napsat,protoze mam opravdövy strach,strach z toho,ze se to se mnou potahne po cely zbytek zivota,nebudu mit deti,manzela,pritele….protoze vsichni nakonec ode me daji ruce pryc,proc by si meli vzit nebo zit s takto pomatenou zenskou,ktera se neumi ani „normalne“najist a jeste k tomu vsemu neplodnou.v horsim pripade mam strach ze smrti.te se bojim uplne nejvic!vim,ze touto nemoci si pomalu ale jiste zatloukam hrebicek do rakve…a presto je to silnejsi ….uplne me to ovlada… jsem v bludnem kruhu a prestavam mit sebemensi nadeji,ze z nej lze vykrocit a najit tu spravnou cestu…verte mi,za ty roky jsem to zkousela xkrat,ale vzdy jsem se vratila zpet a zacala cirkulovat zase dokola….cauky viki

Tak jsem se asi přechválila,2 dny bez zvracení byly fajn,ale včera jsem si to trochu pokazila.<p> Samozřejmě mám pro svý zvracení výmluvu,ale ty neplatěj a podstatným pořád zůstává,že jsem zase a opět selhala. Celý den jsem se docela držela,dokonce jsem jedla o něco málo víc než předchozí den,ale bylo to v pohodě a bez výčitek.Zlom nastal po večeři.Zavolal mi přítel,že mě zve na večeři(o mých problémech s jídlem nemá zdání),takže jsem to musela přijmout.Ale co teď?-už jsem měla v sobě 3 krajíce toastového chleba se sýrem,na mě až dost.Šla jsem na záchod,asi ze zvyku nebo co a milej chleba vyzvracela.Říkala jsem si,to bylo ale fakt už NAPOSLED,ale…<p> V restauraci jsem si objednala kuře ve smetanový omáčce s hranolkama,i tohle výborný jídlo skončilo v záchodové míse.No a jak už jsem byla tozjetá,tak jsem si dala ještě palačinky se zmrzlinou a ty jsem vyzvracela taky.V tu chvíli jsem ani neměla výčitky,nechtěla jsem si to připouštět,byla jsem ráda,že jsem s tím,koho tolik miluju. Šli jsme k nám,mám na víkend byt pro sebe.Otevřeli jsme si víno a povídali si,bylo mi dobře.Bohužel jsem se ale brzy opila-bylo to asi tím,že jsem vlastně pila na lačno a asi i tím,že jinak moc nepiju.Moje „opilost“ v ničem nevadila,sice pořád kecám a kecám,ale zase na druhou stranu,jak člověk ztratí zábrany,tak si i ten sex líp vychutná.Včera to bylo fakt <p>nádherný,vášnivý…,nevím,jestli si vůbec zasloužím tak skvělýho kluka,ale musím si přiznat,že kvůli němu jsem před těma dvěma měsícema chtěla zhubnout,ale že jsem to vyřešila bulimií je můj problém.<p> Petr odešel brzy,dneska totiž musel brzy vstávat,mají zápas.Chápu,ale vždycky,když se musíme rozloučit tak brzy,je mi smutno.Tentokrát se to projevilo tak,že jsem snědla 2 balíčky sušenek a balíček chipsů.Nic moc,ale přesto jsem to ze sebe chtěla dostat,ale jak jsem byla opilá,tak jsem se jen tak potácela nad záchodovou mísou a dávila se.Dobrá půlka mi zůstala v žaludku,tak jsem šla spát.<p> Dneska zkusím začít nanovo,je to neustálý kolotoč,prohrála jsem bitvu,ale válku zatím ne…mějte se krásně a hodně síly!

Ahoj všichni.Mám radost, že můžu konečně někam napsat.Pročetla jsem většinu vašich článků.Možná se budu v leččem opakovat.<p> Jsem Veronika.Je mi už skoro dvacet.Před rokem sem začla hubnout.Mám 168 cm a momentálně vážím v rozmezí od 50 do 53 kg.Narovinu.Mám bulimimi a i když uz to nechci dělat a dost se za to stydim, i když to vědí jenom dva lidi, tak musim.Prostě se ve me vždycky něco zlomí.A když opravdu nechci a neudělám to, tak ale skoro nejim.Sem dost na dně.Vědí to jen dva kámoši.Mám přítele ten o tom neví.Jenže ti dva si myslej, že když mu to řeknou tak mi pomůžou.Možná tak do hrobu, protože on to nepochopí.Je moc hodnej ale já měla už tolik problémů, že tenhle už asi neunese.<p> Nevim jak to dopadne.Vím, že se musím léčit ale nesmesu přibrat.Prostě ne!!!! To snad radši…..<p> Do p……, kam sem se to jenom dostala? Přiblblí jídlo.

Všechno začalo,už když jsem byla malá.Vždycky jsem málo jedla a máma pořád nadávala.Když mi bylo 9 let začala jsem se cítit špatně ve svým vlastním těle!Máma si pořád na něco stěžovala a já byla jen její malá,nedokonalá a strašně špatná holka,která si snad nezaslouží nic dobrýho!Táta nikdy nebyl doma,měl svý ženský a to mu dokonale vyhovovalo.Domů se vracel jen vyspat a najíst.Nikdy jsme spolu o ničem vážném nemluvili,kromě toho kolik komu dluží,kde by se dalo něco ukrást,nebo jakej zase vymyslel skvělej podvod.Kamarádku jsem měla jen jednu a ta odešla na jinou školu.Od té doby jsem celý odpoledne trávila u televize a jedla,to mi bylo 11.Byla jsem trošku kulatější,ale né nějak moc.Chtěla jsem být zase s kámoškou,a tak jsem odešla na stejnou školu jako ona-osudová chyba!!!Na tý škole si mě kámoška vúbec nevšímala,ba naopak dělala si ze mě srandu,jako ostatní!A právě tady to všechno začalo.Na škole byla šikana jak blázen a obět jsem samozřejmě musela být já!Ten kluk mi zničil život!Nikdy mu to neodpustím,nikdy!Nadával mi,vyhrožoval smrtí,kopal do mě,plival po mě atd.Celý 4 roky!Jenže se ho všichni bály,a tak se k němu většina přidala!Nikdo s tím nic nedělal,i když to každý věděl,i moje máma!Nejdřív jsem ze strachu a stresu přestala jíst svačini,ale pak přišli první letní prázdniny,který jsem trávila sama doma a neměla jsem co dělat.Začala jsem pořád uklízet a pomalu zjistovala,že toho hodně udělám a nepotřebuju tolik jíst.Strašně se mi to zalíbylo!Pak už to takhle jelo dál!Každej den strach,co se mi zase ve škole stane hnusnýho,ale já přece měla svou anorexii!Byla něco jako moje kámoška,která mě zbavovala bolesti!Strašně jsešm se za to styděla,protože jsem si myslela,že dělám něco,co nikdo na světě!Najednou jsem, se omezila jen na potřebu přežít,a tak jsem přežívala.Měla jsem pocit,že každou chvílí musím umřít,ale smrt nepřicházela!Všechno mě bolelo,už jsem nemohla ani sedět!Pak ale základka skončila a já byla volná!Myslela jsem,že všechno skončilo!Ale začaly problémy na jedný stř. škole,pak na druhý,a ted už jsem na třetí!O fobiích,depresích a uzkostech tady ani psát nebudu!Na tý škole,kde jsem ted by bylo všechno fajn,kdybych zase nezačla hubnout!Začala jsem chodit s jedním klukem,ale když jsme se rozešli,chtěla jsem se zabít!Byl jediná krásná věc,která mě v životě potkalaTed mám 3 skvělý kámoše a za žádnou cenu je nechci ztratit!Jednoho z nich dokonce miluju!Jenže já si ani žádnej další vztah dovolit nemůžu-brání mi v tom můj přítel i nepřítel zároven,má nemoc!Všechno by se dalo přežít,ale ty problémy-strašně mi padaj vlasy,bolej mě klouby,když jdu jen po schodech,blbě se mi dejchá atd. je toho strašně moc!Je mi 19 a poprvé za 8 let jsem vyhledala pomoc,ale nevím jak to dopadne.Mám dojem,že bez týhle nemoci fakt nemůžu žít!Vždyt co by země pak bylo?Jen obyčejná Monika,který si nikdo ani nevšimne!To se mi na mý nemoci líbí asi nejvíc,že jsem tím alespon trochu vyjímečná!Nikdy jsem v ničem nebyla tak dobrá,jako v tomhle!!!Ani nevím,proč to sem píšu,rozhodně jsem nechtěla zbuzovat nějakou lítost,jen jsem se potřebovala vykecat.Tady nikdo neví,kdo jsem,neznámá Monika z netu…