JSEM V TOM TAKY

Tak jak to se mnou vlastně začalo ? Pořádně ani nevím . Bylo to v srpnu tohoto roku na dovolené v Itálii.Samozřejmě jsme chodili k moři a když jsem byla v plavkách , všímala jsem si jak se na mě lidi dívají.Říkala jsem si , co asi na mě vidí , že bych byla tlustá ? A tak to začalo doopravdy.Ale hubnout jsem chtěla už dřív.Byla jsem na castingu u jedné modelingové agentury , splnila jsem všechny ty normy a za dva týdny mi přišel dopis , že se stávám modelkou.Přijeli jsme do agentury a tam mi předali moje mini vysvědčení z castingu.Osobnost , míry a chůze všechno za jedna , ale byly tam i holky co dostaly dvojky i trojky a tak jsem si řekla , že musím být ještě lepší.No a pak ta Itálie.V září jsem nastoupila do prvního ročníku na zdravku a tam se všechno změnilo.Ztratila jsem svoje kamarády ze základní školy a z toho jsem byla nešťastná nejvíc.Pak přišlo na řadu učení.Na základce jsem měla vždy vyznamenání a teď mi to učení vůbec nešlo.Začala jsem být z toho nešťastná a přestala jíst.Nejdříve jsem to zkoušela po malých dávkách , ale žádné účinky se nedostavily.Pak jsem se omezila jen ne večeři a to třeba ne půlku rohlíku , nebo na pomeranč.Za celý den jsem vypila jen půlku hrnečku s čajem.Začalo mi být špatně , měla jsem obrovské problémy s břichem – žaludkem.Pořád jsem s mamkou lítala po doktorech a nikdo nevěděl co mi je.Až moje dětská lékařka přišla nato , že prý sem nějaká hubená.A že si prý to máme vyřešit doma sami.Mezitím sem přestoupila na jinou školu , do jiného města.Obor Sociální péče je sice jednoduchý , ale nezapadla jsem do kolektivu.A bylo to ještě horší.Nebavilo mě tam chodit , protože se mi každý smál.Jsem malá , hubená , pořádně nenvyvynutá.Jednou jsem šla za záchodu s mojí jedinou kamarádkou , když se za mnou ozvalo : Ta vypadá , jak ze třetí třídy , co tady vlastně dělá ? , otočila jsem se a viděla jsem nějakého kluka jak se baví z holkama z mé třídy.Chtělo se mi brečet a tak jsem utekla ze školy.Pak jsem utíkala pravidelně , ale samozřejmě se na to přišlo.Táta mi nadával , co se to se mnou děje a tak podobně.Musela jsem znovu do školy a to pro mě bylo moc a moc těžké.Řekla jsem si , že když tam musím každý den přetrpět 6 hodin , že aspoň budu jiná.Vzpomněla jsem si na své problémy s jídlem , ale i to , že jsem pořádně nehubla.Tak sem poprvé zkusila zvracet , nejprve to nešlo , ale pak stačilo se jenom naklonit nad záchod a šlo to samo.Okamžitě se dostavily účinky.Měřím 162 cm , je mi 15 let a vážila jsem 50 kg.Po několikerém zvracení jsem zhubla na 45kg.Pak mě dokonce začala váha kolísat mezi 40 – 45 kg.Začali se na mě dívat lidi na ulici , v ,mažoretkách mi holky říkaly , že jsem nějaká hubená.V říjnu 02 mi začaly šíleně padat vlasy , lámat se nehty , bylo mi špatně , měla jsem šílené výkyvy nálad.Začali se na mě dívat v tělocviku ty největší krávy a ještě tlusťošky , byla jsem spokojená.Teď , na začátku prosince jsem navštívila divadlo.Všichni si mě prohlíželi , mamčiny znýmí jí říkal , že prý jsem nějaká hubená.Jednou jsem se z toho všeho zhroutila , nešla jsem do školy , nechtěla jsem jíst , bylo mi psychicky špatně.Naši mě dovlekli k psycholožce.Křičela na mě , co to prý jako dělám a tak podobně. A dala mi na vybranou . Buď přestanu blbnout a začnu chodit do školy , nebo mě pošle do Velké Býteše.Do Býteše , jsem nechtěla , veděla jsem to jak je to hrozný od mé bývalé spolužačky. A tak jsem si nevybrala nic.Vlastně vybrala.Navštívila jsem dětskou psychiatričku , která mi moc pomohla.Řekla mi , že jsem vážně nemocná a , že bych se měla jít léčit.Když jsem jí , ale řekla , že do Býteše nechci , vyhověla mi.Zavolala na Kliniku Psychiatrie v Brně – Bohunicích.A hned druhý den jsem tedy jela.Když jsem vešla ne oddělení , věděla jsem že se mi to tady bude líbit.Léčili se tu děti s různými nemocemi a já jsem se stala jednou z nich.Byli jsme jedna velká parta , všichni jsme si rozuměli , nikdo se nikomu nesmál.Nejmladší holčičce bylo 8 let , nejstaršímu klukovi 17.Jsou tu skvělé paní doktorky a hodné sestřičky.Teď jsem momentálně přes Vánoce doma , ale 6 ledna se znovu vracím do Brna a musím říct , že se tam moc těším.Většina dětí se již se mnou nevrátí , ale přijdou jiní , noví. A tedy všem , kteří se máte jít léčit zkuste to v Brně.Přivítá Vás krásné oddělení , zrekonstruované pod patronací ARCHA CHANTAL.Všude krásně vymalované , jako byste byli na lodi.<p> www.archa-chantal.cz/prace/plnou_parou_vpred.html www.fnbrno.cz <p> Gabriela , 15 let