Archive for category: Můj příběh

Milá Bludičko,píšu ti,protože moc dobře vím, jak se citíš! Velmi mě zaujal tvůj příběh! Totiž, také jsem trpěla PPP. tVůJ napsaný příběh je velmi krásně napsaný,je jako od básníka.Když jsem ho četla, chtělo se mi skoro brečet! Podle napsaného příběhu tě odhaduji, že si velmi citlivý člověk, jemný a máš v sobě mnoho krásných věcí! Budu ti držet palečky, aby si vyhrála.Když budeš chtít, klidně mi napiš e-mail, Josef Herink@seznam.cz.Najednu stranu jsem ráda, že jsem si prošla bulímií( chci pracovat, jako terapeut, ale na druhou starnu to má bohužel následky! Trpím častými depresemi, úzkostmi. Někdy to an mě zničeho nic spadne a je mi opravdu zle! Kdybych neměla paní doktorku Chravátovou, tak opravdu nevím! Takže opravdu holky nedělej te, hlouposti, nemá to cenu, šlověk se zničí a když se z toho dostane, ty následky jsou stejně! P.S. ADMIN: Diskusi prosím směrujte do Pokecu, díky.

Mily Tomasi, <p> Vazim si toho, ze jste si nejen precetl muj nazor, ale take mi odpovedel a vysvetlil mi Vasi situaci. <p> Kdyz jsem svou odpoved psala, nemela jsem samozrejme vsechny potrebne informace. Ale dojem, ktery jsem z Vaseho pribehu ziskala, byl takovy, ze vlastne vsechny pred lidmi s PPP varujete a ze to nejlepsi, co clovek muze udelat, je zenu s PPP opustit. Tudiz jsem chtela vyjadrit svuj nazor a napsat, ze zivot s bulimickou sice neni prochazka ruzovym sadem, nicmene da se z toho docela dobre „vysekat“, pokud clovek chce. V zadnem pripade jsem vsak nemela v umyslu se Vas nejakym zpusobem dotknout a doufam, ze se tak nestalo. <p> Ja jsem z pocatku naseho vztahu svemu priteli taky o bulimii nerekla (v te dobe jsem dost slusne litala v bulimii, anorexi jsem mela pred tim, nez jsme se poznali). Ani ne pro to, ze bych mu chtela lhat a nebo si v tajnostech libovala, spis jsem se hrzone stydela. Bulimicky (spis nez anorekticky) si pripadaji odporne, nechutne a nezvladatelne, se slabou vuli. Zkratka uplne k nicemu. Rozhodne jsem nechtela aby me, „dokonalou kocku“, videl pritel jako trosku. V te dobe jsem si take myslela, ze to „prece musim nejak zvladnout“. Myslim, ze asi podobne to bylo u Vasi Hanky. <p> Ovsem dochazelo mi, ze se nemuzu skryvat vecne, muj stav se stale zhorsoval, takze jsem to jednoho vecera na nej vsechno „vybalila“. Silene jsem stydela, nicmene jine reseni neprichazelo v uvahu. K memu velkemu udivu se se mnou nerozesel, ale nabidl mi pomoc. Nadsene jsme si padli do naruci a vse vypadalo na Hollywoodsky happy end. <p> Lec, sliby chyby. Je snazsi slibit leceni nez se skutecne lecit. Stridalo se u me obdobi snahy s touhou vseho nechat. Jednu chvili jsem byla naprosto v pohode, jindy jsem s prominutim zvracela nonstop a byla zrala na sebevrazdu. Muj pritel mel taky vseho dost a byl ze me dost zoufaly. Nastesti se nam to diky jeho trpelivosti a moji snaze (snad) nejak povedlo zvladnout. <p> Problem s PPP je (nebo ja ho alespon mela), ze intenzita nemoci se meni s psychickym rozpolozenim. Nekdy jsem se vazne chtela ze vseho dostat a jindy zase chtela mit svoji PPP zpet. Obcas jsem se na sve „jidleni orgie“ dokonce i tesila a nenavidela pritele, kdyz se mi v tom snazil zabranit. Chapu Hanku, ze nemela chut a odvahu nekam zajit a zacit problem resit, ale pokud jste byl ochoten ji vsude doprovazet a pomahat ji, nemohl jste udelat vic. Pak uz je skutecne jen a jen na onom cloveku, zda se rozhodne se sebou neco delat, a nebo vsechno zahodi. <p> Doufam, ze nyni se vsechny Vase problemy urovnaly a Vy jste se svou zenou stastny a ze se uz nikdy nebudete muset setkat s PPP. <p> Xenie

Ahojky holky na tyto stranky chodim docela casto protoze se mi libi maji pro dnesni dobu tema dulezite a zaroven atraktivni. Nevzpomenu si kdo to psal ale bylo to mooooooc hezke rikal ze se dnes vyhubli holky nikomu neliby neni to uplne pravda jsou i vyjimky ale ti vam nestoji za to. nikdy jsem MA ano MB nemela ale byly obdobi kdy jsem k tomu mela sklony . nemuzu nikomu tvrdit ze vim jake to je, ale jelikoz jsem mela velke prooblemi se zaludkem a casto zvracela a hodne jedla tak si to alespon trochu dokazu predstavit. v dnesni dobe merim krasnych 175 cm v pase¨mam 63 cm a vazim 53 kg. mozna se vam to zda hodne nebo naopak malo jeste pred par mesici hodne lidi uvarovalo jestli netrpim aanorexii ale me chovani je vyvedlo z omylu. mam rada li a spolecnost. k vecery si dam 1/2 chleba s cimkoli 2 velke kompoty bramburky kvanta inst. nudli samozrejme domaci vecery a jeste mnoho dalsiho. tak jim od 17:00 az minimalme do 23:00 jsem hezka mlada holka co ma sve touhy prani cile atd.kdyz jsem jenom trochu omezila jidlo tak se mi zacali poradne opozdovat „kramy“ trepit se vlasy dost mi proridly ale to vse je uz v poradku . nehty vpadali hrozne ale ted je vse vporadku. za chvili mi skonci skola a ja pojedu domu kde budu mit ty co mne maji radi a hlavne ty pro ktere stoji zit a to je dulzite umet verita sverit se!!!! to si pamatujte. <p> Kdyby jse si chtely nekdy popovdat nebo najit¨kamaradku ktere se da verit. tak mi napiste kamaradkanika@centrum.cz <p> a urcite se ozvete <p> Nika

… ale já se svobodná necítím. Jsem na začátku té nekonečné cesty, která je náročnější než výstup na Mount Everest. Ale už teď, na začátku cítím, že je to nad mé síly. Už čtyři roky žiji s bulimií. Ani nevím, jak to vlastně začalo, nepamatuju si ani nějaké trauma z dětství. Je to hrozně těžké, nezvracet a ješt se přesvědčovat o tom, že nejste tlust. Teď vážím asi 60 kg na výšku 167 cm. Což je docela dost. Přitom jsem přes prázdniny zhubla o 5 kg. Jak jinak než zvracením a nejezením. Svůj největší problém vidím v e svých neustálých problémech s muži. Zní to asi hloupě, ale dojem, že pro nikoho nemůžu být hezká nebo zajímavá tak, že by chtěl být se mnou, se stal už součástí mého života. Ruku v ruce s ním jdou i deprese, nadávky na sebe, zvracení, pocity bezmoci a hnusu,atd. Chtěla bych být hezká. Pro mě hezká = štíhlá. Nesmysl pocházející z nejmódnějších časopisů pro mladé moderní lidi. Kdyby to věděl někdo z mého okolí, asi by se hodně divil, protože já jsem v normálním životě odpůrce všeho IN. <p> Stále se zmítám v pocitech, kdy se přede mnou objeví člověk (muž), s nímž bych chtěla být. Nikdy však pro něj nejsem příliš dobrá. Nechávám stranou objektivní hodnocení toho, že je o mnoho let starší než já, že má holku, že chvíle, co jsem byli spolu byl omyl, že si všechno moc beru,…. JSou chvíle, kdy se cítím šťastná a jsou chvíle, kdy jsem v depresích. Nic nenormálního, jenže u mě je to asi jiný, všichni si toho všimli a nedokáží mi pomoct.<p> Pohybuju se ve společnosti holek, které jsou krásné, muži obletované, štíhlé, sebevědomé. Mě to chybí. Ve společnosti své nejlepší kamarádky si připadám jako ta šedá myš nebo otravný hmyz.Mám ji strašně moc ráda, věřím, že ona taky, mám jistotu, že jí můžu všechno říct a nechci ji ztratit. Přesto je u mužů úspěšnější než já. To vše se stalo středem mého života. Je to svoboda?