Archive for category: Můj příběh

ahoj!<p> tak sem se rozhodla napsat neco o sobe…asi si to nikod cely neprecte,ale to je jedno……<p> byla sem male tluste dite,proste cil,spekoun.vyrostla sem,vaha zustala stejna,takze sem vypadala normalne..pamatuju si moment,kdy sem poprve skusila zvracet,je to dost davno,asi tak sedma trida..tehdy sem nemela ani tuseni co to delam.od te doby to bylo jen parkrat..az tak dalsi rok sem zacala ujizdet.bylo to krasny,najist se a nestloustnout.holky kolem me byly vzdycky stihlejsi a ja myslela ze toho taky dosahnu.zachvaty byly jen obcas(uz presne nevim,ale rekla bych ze max.2x do mesice)kluka sem za to obdobi mela dvakrat,takze sem si pripadala opustena.ke konci skolniho roku sem uz zvracela vickrat,prazdniny uz potom jely naplno.i na dovolene s rodici sem dokazala zvracet,uvolnovala sem napeti,ktere vzniklo pri konfliktech s nima.zacatek skoly byl utrpeni.nervy sly do hajzlu,kluka sem nikde zadnyho nesebrala..na konci rijna sem zdravotne selhala:natekly mi uzliny,ale byla to mononukleoza.tehdy sem si rikala,ze s tim prestanu,jinak se znicim,urcite sem to chytla kvuli oslabeni z bulimie..mononukleoza je blba nemoc,mate pak dietu..nesmi se skoro nic,jenze ja znala spusob,jak si dat to co mi chutna a nezatizit jatra.slo to,mela sem dobry pocit,jedla sem vetsinu casu dietne a to co bylo nedietni slo ven,vanoce byly neustaly hody nad zakazanym cukrovim.koupila sem si tesny kalhoty,propadly se mi tvare..sice sem se cely prosinec topila v depresich,noce plne uceni a zvraceni,ale pak mi plno lidi reklo:ty si zhubla vid?vypadas dobre..(zvlastni je ze vahu sem mela neustale stejnou,asi to bylo tim oblicejem) po novym roce sem polevila.dokonce sem si v lednu nasla na chatu kluka-sice moc peknyho,ale jinak debila a ja se do nej jako obvykle zabouchla.furt me schazoval,uz sem nevedela jestli ve vtipu ci to mysli vazne.vrcholem bylo,kdyz mi rekl,ze bych mohla zhubnout.ze pry sem pekna,ale kdybych mela o par kil min,tak ze budu uplne nejlepsi…no a co ja na to??zacala zase poradne zvracet.s tim idiotem sem se naposled videla na valnetyna a pak se neozval..zaver byl jednoznacny:sem tlusta!!unor a brezen byly sila,nechapu jaktoze si mama niceho nevsimla.duben byl lepsi,ale kveten zase drsnej.zacala sem na netu hledat informace o leceni,nasla sem si kontakty.odhodlala sem se jit k soukromemu psychologovi,jenze ten mi rekl,ze by mi rad pomohl,ale ze bych musela platit a dal mi kontakt na centrum riaps,tam uz sem se neodhodlala.pak sem se zhroutila na doucovani u jedny znamy(je ji 21,moc hodna holka a vlastne kamaradka).okamzite se chopila situace,misto uceni sme se zvedli a jeli prave do riapsu.ujmula se me tam doktorka,ktera me vyslechla a rekla,ze se mi pokusi pomoct.zacala sem chodit tajne na terapie:rozebirala sem me vztahy s rodici,kamarady..prote vsechno.jenze sem zvracela dal.pak prisly prazdniny-tyden na vode byl v pohode a klidu.a pak tri tydny brigady:denno denni drina,dost velka nuda a stereotyp.vecery travene prejidanim.parkrat terapie.rekla sem to mame,byla zdrcena a obvinovala sebe……..zacatek srpna byl zlom,odjela sem na tabor ke spoluzacce a tam se mi vse zacalo rovnat v hlave.nebo taky mozna ne..znovu sem se setkala se svou prvni laskou,oba sme ted byli o dva roky starsi a rozumejsi,ale presto ta laska zacala nanovo.po par dnech tabore sme stravili tyden u neho na chate a ja byla stastna jako nikdy predtim.zadna touha po zvraceni,jedla sem akorat.doma sem zjistila,ze sem trosku pribrala,ale bylo mi to jedno..zamilovani jsou stastni,nevidi nedostatky ani na sobe,ani na druhem…jenze to se casem meni.na sve narozeniny slavene s kamarady bylo prilis mnoho jidla.a ten vecer sem zas jela..dalsi tyden sem si uvedomila ze sem nedostala kramy:prusem,sem tehotna (sice pravdepodobnost nulova,ale kdo vi).stres asi po pet dni,nez sem se ne gyndu dostala,byl samozrejme uvolnen jidlem..najednou sem si uvedomila,ze uz mi moje laska leze na nervy,nedokazala sem se pretvarovat.sice si to tak hodnej kluk nezaslouzil,ale opustila sem ho.nastoupily <p>vycitky.jidlo.zvraceni.deprese.mame sem lhala,ale pred tydnem na to prisla,den predtim ta ma kamoska doucovatelka.rozhodla ze musime znovu jednat,pujde se mnou znovy k psycholozce a vymyslime plan jak to rict i tatovi a jak se tomu postavi vsichni spolecne……merim 164cm,vazim 60kg.BMI normalni vaha….<p> vcera sem zvracela nejvic ze sve historie,4x za den. koncim.musim.mam rozdrasanej krk,natekly tlacici uzliny.tak nechci skoncit,chci byt normalni.chci najit silu,vuli. doufam,ze to dokazu<p> Zuzko,děkuju.Mami promin mi to prosim.omlouvam se Ondro. simona

Ahojky holky na tyto stranky chodim docela casto protoze se mi libi maji pro dnesni dobu tema dulezite a zaroven atraktivni. Nevzpomenu si kdo to psal ale bylo to mooooooc hezke rikal ze se dnes vyhubli holky nikomu neliby neni to uplne pravda jsou i vyjimky ale ti vam nestoji za to. nikdy jsem MA ano MB nemela ale byly obdobi kdy jsem k tomu mela sklony . nemuzu nikomu tvrdit ze vim jake to je, ale jelikoz jsem mela velke prooblemi se zaludkem a casto zvracela a hodne jedla tak si to alespon trochu dokazu predstavit. v dnesni dobe merim krasnych 175 cm v pase¨mam 63 cm a vazim 53 kg. mozna se vam to zda hodne nebo naopak malo jeste pred par mesici hodne lidi uvarovalo jestli netrpim aanorexii ale me chovani je vyvedlo z omylu. mam rada li a spolecnost. k vecery si dam 1/2 chleba s cimkoli 2 velke kompoty bramburky kvanta inst. nudli samozrejme domaci vecery a jeste mnoho dalsiho. tak jim od 17:00 az minimalme do 23:00 jsem hezka mlada holka co ma sve touhy prani cile atd.kdyz jsem jenom trochu omezila jidlo tak se mi zacali poradne opozdovat „kramy“ trepit se vlasy dost mi proridly ale to vse je uz v poradku . nehty vpadali hrozne ale ted je vse vporadku. za chvili mi skonci skola a ja pojedu domu kde budu mit ty co mne maji radi a hlavne ty pro ktere stoji zit a to je dulzite umet verita sverit se!!!! to si pamatujte. <p> Kdyby jse si chtely nekdy popovdat nebo najit¨kamaradku ktere se da verit. tak mi napiste kamaradkanika@centrum.cz <p> a urcite se ozvete <p> Nika

… ale já se svobodná necítím. Jsem na začátku té nekonečné cesty, která je náročnější než výstup na Mount Everest. Ale už teď, na začátku cítím, že je to nad mé síly. Už čtyři roky žiji s bulimií. Ani nevím, jak to vlastně začalo, nepamatuju si ani nějaké trauma z dětství. Je to hrozně těžké, nezvracet a ješt se přesvědčovat o tom, že nejste tlust. Teď vážím asi 60 kg na výšku 167 cm. Což je docela dost. Přitom jsem přes prázdniny zhubla o 5 kg. Jak jinak než zvracením a nejezením. Svůj největší problém vidím v e svých neustálých problémech s muži. Zní to asi hloupě, ale dojem, že pro nikoho nemůžu být hezká nebo zajímavá tak, že by chtěl být se mnou, se stal už součástí mého života. Ruku v ruce s ním jdou i deprese, nadávky na sebe, zvracení, pocity bezmoci a hnusu,atd. Chtěla bych být hezká. Pro mě hezká = štíhlá. Nesmysl pocházející z nejmódnějších časopisů pro mladé moderní lidi. Kdyby to věděl někdo z mého okolí, asi by se hodně divil, protože já jsem v normálním životě odpůrce všeho IN. <p> Stále se zmítám v pocitech, kdy se přede mnou objeví člověk (muž), s nímž bych chtěla být. Nikdy však pro něj nejsem příliš dobrá. Nechávám stranou objektivní hodnocení toho, že je o mnoho let starší než já, že má holku, že chvíle, co jsem byli spolu byl omyl, že si všechno moc beru,…. JSou chvíle, kdy se cítím šťastná a jsou chvíle, kdy jsem v depresích. Nic nenormálního, jenže u mě je to asi jiný, všichni si toho všimli a nedokáží mi pomoct.<p> Pohybuju se ve společnosti holek, které jsou krásné, muži obletované, štíhlé, sebevědomé. Mě to chybí. Ve společnosti své nejlepší kamarádky si připadám jako ta šedá myš nebo otravný hmyz.Mám ji strašně moc ráda, věřím, že ona taky, mám jistotu, že jí můžu všechno říct a nechci ji ztratit. Přesto je u mužů úspěšnější než já. To vše se stalo středem mého života. Je to svoboda?

Nejdřív jsem najednou kolem osmnácti začla tloustout i když jsem byla celý život hubená, jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a řekla si dost. Začla jsem jíst málo, míň, skutečně jsem hodně zhubla, začla jsem fotit módu a potřebovala zhubnout ještě víc. Od známého lékaře jsem si zařídila prášky po kterých člověk nemá hlad, dávají se silně obézním lidem. Fungovalo to výborně, ráno jsem snědla jogurt, zapila prášek a do večera nic nejedla, hlad jsem neměla, navíc spoustu energie, akorát mě začlo zlobit srdce, na to jsem ale taky měla prášky. Hubená jsem si vůbec nepřipadala, spíš jsem měla pocit, že bych mohla ještě ubrat, chodila jsem do posilovny, všude chodila pěšky. Samozřejmě jsem většinu dne nemyslela na nic jinéhonež na jídlo a na hubnutí, počítala kolik čeho sním, taky jsem byla často nervózní, uplně jsem zblbla. Okolí kupodivu nic neříkalo, nebo naopak mi kamarádi říkali jak mi to sluší. Taky jsem potkávala spoustu kolegyň, co měly stejné nebo podobné potíže jako já, jednou to se mnou i seklo. Až jsem se jednou najednou na sebe podívala a zamyslela se nad tím co dělám. Když jsem začla zase normálně jíst, bylo nejhorší dívat se na sebe do zrcadla jak tloustnu, všechno oblečení jsem musela vyházet a koupit si nové o několik čísel větší, připadala jsem si ošklivá, kamarádi mi říkali jak mi to tenkrát slušelo, nikdo nevěděl… No ale vydržela jsem. Dlouho jsem měla bolesti žaludku když jsem něco snědla, někdy když jsem se neměla možnost najíst a měla jsem hlad, udělalo se mi zle…Hodně mi pomohl taky můj nový přítel, kterému se líbím taková jaká sem. Navíc jsem začla hodně sportovat, sport který mě baví a který jsem dřív dělat nemohla, protože jsem na to byla slabá. Svůj mozek používám na myšlení o věcech o kterých má smysl přemýšlet a ne o dietách a hubnutí. Dlouho se mi ještě občas vracely pocity, že jsem tlustá, ale pak to přešlo úplně. Je mi výborně.