Muj zivot s bulimii a nazory na ni – pro Tomase
Mily Tomasi, <p> Vazim si toho, ze jste si nejen precetl muj nazor, ale take mi odpovedel a vysvetlil mi Vasi situaci. <p> Kdyz jsem svou odpoved psala, nemela jsem samozrejme vsechny potrebne informace. Ale dojem, ktery jsem z Vaseho pribehu ziskala, byl takovy, ze vlastne vsechny pred lidmi s PPP varujete a ze to nejlepsi, co clovek muze udelat, je zenu s PPP opustit. Tudiz jsem chtela vyjadrit svuj nazor a napsat, ze zivot s bulimickou sice neni prochazka ruzovym sadem, nicmene da se z toho docela dobre „vysekat“, pokud clovek chce. V zadnem pripade jsem vsak nemela v umyslu se Vas nejakym zpusobem dotknout a doufam, ze se tak nestalo. <p> Ja jsem z pocatku naseho vztahu svemu priteli taky o bulimii nerekla (v te dobe jsem dost slusne litala v bulimii, anorexi jsem mela pred tim, nez jsme se poznali). Ani ne pro to, ze bych mu chtela lhat a nebo si v tajnostech libovala, spis jsem se hrzone stydela. Bulimicky (spis nez anorekticky) si pripadaji odporne, nechutne a nezvladatelne, se slabou vuli. Zkratka uplne k nicemu. Rozhodne jsem nechtela aby me, „dokonalou kocku“, videl pritel jako trosku. V te dobe jsem si take myslela, ze to „prece musim nejak zvladnout“. Myslim, ze asi podobne to bylo u Vasi Hanky. <p> Ovsem dochazelo mi, ze se nemuzu skryvat vecne, muj stav se stale zhorsoval, takze jsem to jednoho vecera na nej vsechno „vybalila“. Silene jsem stydela, nicmene jine reseni neprichazelo v uvahu. K memu velkemu udivu se se mnou nerozesel, ale nabidl mi pomoc. Nadsene jsme si padli do naruci a vse vypadalo na Hollywoodsky happy end. <p> Lec, sliby chyby. Je snazsi slibit leceni nez se skutecne lecit. Stridalo se u me obdobi snahy s touhou vseho nechat. Jednu chvili jsem byla naprosto v pohode, jindy jsem s prominutim zvracela nonstop a byla zrala na sebevrazdu. Muj pritel mel taky vseho dost a byl ze me dost zoufaly. Nastesti se nam to diky jeho trpelivosti a moji snaze (snad) nejak povedlo zvladnout. <p> Problem s PPP je (nebo ja ho alespon mela), ze intenzita nemoci se meni s psychickym rozpolozenim. Nekdy jsem se vazne chtela ze vseho dostat a jindy zase chtela mit svoji PPP zpet. Obcas jsem se na sve „jidleni orgie“ dokonce i tesila a nenavidela pritele, kdyz se mi v tom snazil zabranit. Chapu Hanku, ze nemela chut a odvahu nekam zajit a zacit problem resit, ale pokud jste byl ochoten ji vsude doprovazet a pomahat ji, nemohl jste udelat vic. Pak uz je skutecne jen a jen na onom cloveku, zda se rozhodne se sebou neco delat, a nebo vsechno zahodi. <p> Doufam, ze nyni se vsechny Vase problemy urovnaly a Vy jste se svou zenou stastny a ze se uz nikdy nebudete muset setkat s PPP. <p> Xenie