Můj řivot s bulimičkou II-Info pro Xenii

Milá Xenie,<p> Jsem moc rád, že jste mi napsala svůj názor a svou zkušenost. Zkusím Vás vyvést z omylu v některých věcech. V prvé řadě mi nepřipadá fér, že mě moje bývalá žena pravdivě neinformovala o svém zdravotním stavu. Problém nevidím v samotné bulimii, ale v neochotě s ní něco dělat, tzn. léčit se. Pokud mám použít Vašeho příměru ke zlomené noze, pak neznám ve svém okolí jediného člověka, který by si onu zlomeninu nenechal zrentgenovat a zasádrovat. U mě skutečně nešlo jen o nějakou ústní deklaraci „jsem v tom s Tebou“, ale o to, že jsem Hanku dovedl k lékaři, tzn. dokázal jsem s ní udělat něco, čeho nebyla sama 6 let schopna.Nechci se nějak vychloubat, ale pravdou je, že jí lékař přede mnou sdělil, že má ve mně oporu, někdo jiný by dle jeho slov problém řešil třeba alkoholem a scénami. Pravdou je, že Hanka dostala doporučení k psychiatrovi, tam šla až po mém naléhání za 3 měsíce a bez mé účasti (asi mě tam nechtěla a ani mě neinformovala, jak to tam probíhalo). Myslím, že problém pro ni byl, že se celá věc „provalila“ a asi se za celou věc styděla. Na druhou stranu, poté, co mě uvrhla do problému, které popíšu později, já jsem problém zda jít či nejít ke svému psychiatrovi neměl a myslím, že jsem na to byl i hrdý a svým přátelům jsem se tím i „chlubil“ a o svých problémech s nimi komunikoval,protože toto dokáže dle mého názoru jen silná osobnost. Byl jsem v přesvědčení, že i když Hanka nejeví zájem o komunikaci o svém zdravotním stavu, léčí se a vše bude v pořádku. Proto jsme si potvrdili naši dohodu, našli si práci v Německu, dali ve svých zaměstnáních výpověď a výpověď z podnájmu. Po týdnu mi řekla, že se mnou nikam nepojede. Na mou otázku, zda si našla někoho jiného, odpověděla, že ne. Po několika dnech „tiché domácnosti“ jsem objevil milostné dopisy, ve kterých mě shazovala. Oním mužem byl její nadřízený z práce, cizinec, který měl doma rodinu, o víkendech byl vzorný otec a z mé bývalé ženy si přes týden dělal matraci.Co bylo pak ? Samozřejmě jsem se málem zhroutil,byl jsem v pracovní neschopnosti a jel se dát dohromady ke svým rodičům a uvažoval co dál. Navrhl jsem Hance smír, manželskou poradnu, atd. Vše odmítla, ani se nenamáhala mi omluvit za ty dopisy. Nehnuli s ní ani její vlastní rodiče, kteří byli na mé straně.Co dál ?Mou výpověď už nešlo vzít zpět (moje bývalá žena byla v tomto ohledu samozřejmě OK, když pekla s nadřízeným), na zbytek času, kdy jsem měl práci, jsem se přestěhoval na ubytovnu, když už jsme ten podnájem zrušili a do zahraničí se mi samotnému nechtělo, protože bych z jednoho platu neutáhnul byt. Čekal mě tedy Úřad práce a jelikož jsem ze severní Moravy, kde o pořádnou práci nezavadíte, byl jsem rád, že jsem po 3 měsících nečinnosti něco našel. No, příběh má pro mě happy end, dnes se tomu směju, díky rodině, kamarádům a své nové manželce jsem se z toho dostal. A co vy, milá Xenie, Vám by stálo zato bojovat o člověka, kterého jste jako já milovala, věřila mu, pomohla najít lepší práci, vytáhla ho z jeho neutěšených rodinných poměrů, utvořila mu harmonický domov a nabídla pomoc v léčení choroby, kterou jste mu nezpůsobila a přesto všechno Vás ten člověk podváděl s jiným a svým nezodpovědným jednáním Vás připravil o práci a přivedl k psychiatrovi? Mě taková osoba za to nestála.<p> Přeji Vám hodně štěstí. <p> Tomáš