Archive for category: Můj příběh

Začal školní rok, a já od začátku školního roku pořád držím nějaké diety. Měřím 161cm a vážím tedy vážila 50kg. Ty diety byli dosti přísné. Zhubla jsem vždycky na 47kg a pak jsem to už nevydržela, začala jsem hodně jíst. Bylo to pořád dokola, měla jsem deprese, sotva příjdu ze školy hned se rozbrečím, když držím nějakou dietu, jsem slabá, nervózní, na nohy se nemůžu skoro ani postavit, motá se mi hlava atd… Ale najednou!!! Jak jsem přišla ze školní jídelny, měla jsem hlad. Nechtěla jsem si nic vzít, až pak jsem si uvědomila že jsem blbá. Šla jsem si vzít krajíc chleba, namazala jsem si ho, pak další krajíc, a další…snědla jsem celkem 8krajíců chleba a nakonec jsem si uvědomila co dělám, rozbrečela jsem se. Někdy jsem šla na záchod abych to všechno vyzvracela, ovšem že to nešlo. Tak se to točilo pořád dokola. Ale pak jsem zkoušela 5krát denně jíst. Za několik dnů jsem se přejídala a přejídala. Stoupnu si na váhu a vidím jen jak váha stoupá. 51kg, 52, 53kg. Tedka se sama učím jíst malé porce aby jem si zvykla, nepřejídat se. Jednou jsem tu četla příběh, od jedné holky která popisuje něco podobnýho, až nakonec zhubla strašně hodně. Jednou jsme v rodinné výchově probírali o ppp. Pořád jsem se jenom já hlásila. Až jsem se tam málem rozbrečela. Kamarádka se mě pak ptala jak to všechno vím. Třeba že se ničí sklovina zubů když se zvrací. A nakonec mi řekla že to beztak dělám sama. Protože ví, jak se přežírám.

Tak po dlouhe dobe sem tady zase.. Vsechny zdravim a preju krasne svatky a vanoce… proc sem chci vlastne psat, cim to zaclo tentokrat? Jako uz po nekolikate sem se dostala z toho nejist nebo zvracet.. byla sem to zase ja.. ta zdrava a silna, ktera nebude a nechce resit to jak vypadam, kolik vazim a jak se na me kouka okoli… Jenze zase sem zacala vnimat ty narazky vsech.. nejvic me to vadilo od rodiny.. to byla furt babca ze sem se zase nejak stloustla.. tata se svym oblibenym zase zeres… K tomu vsemu jsem se prestehovala z meho rodneho mesta do velkomesta a byla odkazana jenom na sebe, takze to nebylo uz zadny polivka od mamci.. snidane atd.. ale to byl mcdonald, kfc a podobny takze behem par tydnu sem mela uctihodnych.. no hodne.. 🙂 Nasla jsem si praci a tam mi lidi taky rikali ze sem tlusta… je to zvlastni ale rikam si jak lidi kteri me vubec nezjnaji nic o me nevedi, mi muzou rict neco takoveho… To ze nam je stejne let neznamena ze nekdo muze byt takhle oprasklej… Kvuli nem sem stim neco zacala delat… Co delat zase blbnou… nejezeni… nikdo se tam nestara o druhy kdyz jim neco je ale stara se o ne jenom kdyz jim chteji nebo potrebuji ublizit.. Shodila sem 10 kilo a byla spokojena.. odesla jsem z prace a navstivila svoji rodinu… Jakto ze to najednou bylo ty si se nam nejako zhubla atd? kdyz to vubec nebylo videt? ted uz je to vsechno zase v pr… chtela bych byt zase v pohode, bejt to ja oplacana ale v pohode z emi je jedno jak o tom mluvi lidi a jak me kybicujou.. ale ted to je ze sem tlusta nana ale nedokazu nevnimat… Nejhorsi pro me asi tak ted je ze se mi do toho hodne zacina plist soukromi… muj osobni a milostny zivot… tak a ted mi reknete nebo poradte co mam asi tak delat? Dekuju ze ste to docetli az sem… Drzim vam vsem pesticky… pap Adelka

Je před Vánoci, tak jsem se rozhodla napsat svůj příběh, i když ještě není u konce. Ještě asi před rokem jsem vážila 60kg na 176cm, což byla jistě ideální váha. Ráda sportuju a začala jsem dělat akrobatický tanec. Byla jsem tam největší holka a asi taky nejtěžší. Občas mi naznačili, že bych mohla něco shodit. Taky moje máma, která je hrozně hubená (asi 171/52) mi občas řekla, ať tolik nežeru (tátu už nemám). Přidělili mi partnera, který mě unesl, tak jsem to moc neřešila. Jinak řečeno, už tenkrát bych ráda zhubla, ale chyběla vůle. Můj taneční partner byl fajn, ale je o 8 let starší, měl svojí holku a mě považoval za kamarádku. Já se do něj zamilovala. On to poznal, ale ignoroval. Před minulými Vánocemi měl těžkou autonehodu. Byl dlouho v nemocnici a jeho „bejvalka“ se s ním rozešla. Já za ním chodila do nemocnice, držela ho za ruku, vyznala lásku. On to nejdřív odmítal, bál se, že se nevyléčí. Pak mě začal mít taky rád. Když po 4 měsících přišel z nemocnice, hned jsme se milovali. Tancovala jsem dál a dostala jsem nového partnera v mém věku. Stěžoval si, že mě neunese. Bejvalka mého miláčka byla taky strašně hubená a já věděla, že se mu hubený holky líbí. Byly hned dva důvody, proč zhubnout. Dlouho mi to nešlo. Vždycky jsem dva dny nejedla nic, pak se zase nacpala. Ale mám silnou vůli. Na jaře jsem začla jíst jen jogurty, ovoce, zeleninu. Asi za měsíc jsem si na to zvykla a přestávala jsem mít hlad. Začala jsem hubnout a všichni mě obdivovali. Přítel, máma, v kroužku, i ve škole. Ale v létě začli všichni říkat, že už to stačí. Že jsem hubená moc, ať to nepřeháním. To bylo okolo 50kg. Máma začla šílet, nutit mi jídlo. Chvíli se mi jí dařilo šidit. Ona mívá odpolední, já paradoxně dost ráda vařím. Tak jsem udělala jídlo, zamazala talíř. Ona přišla, najedla se a myslela, že jsem taky jedla. Do školní jídelny jsem samozřejmě nechodila. Pak všechno prasklo. Máma mě chtěla tahat po doktorech, tak jsem utekla k příteli. On mě má rád a z jeho chování, pohledů, hlazení vím, že jsem se mu líbila i jako kostlivec. Jenže není hloupý a viděl, že moje tělo to nevydrží. Naléhal, sliboval a nakonec pohrozil rozchodem. Byl nešťastný a vyčítal si, že to možná zavinil. Tak jsem mu slíbila, že budu přibírat. Nakonec jsem zjistila, že se spojil i s mámou. Jsem mu moc vděčná, bez něj bych tu možná už nebyla. Četla jsem vaše fórum a v té době jsem taky něco napsala. Uvedla jsem taky výšku a váhu, ale pro jistotu jsem si 2kg přidala. Měla jsem už jen 41. Někdo vyjádřil pochybnost, že tak hubená nemůžu být. Tak jsem uveřejnila svoji fotku a pak další. Strhla se lavina odsuzujících vzkazů. Byla jsem překvapená, protože na fóru anorektiček jsem čekala pochvalu a obdiv. Pochopila jsem, že jsem v hubnutí sama a že se ničím. Jsem vděčná i za výjimečné pozitivní ohlasy, ale ty negativní mi taky pomohly. V té době jsem překvapivě byla docela fit. Chodila jsem tancovat, i když i trenér mi dal ultimátum. Začala jsem pomalu jíst. První dny to byla hrůza. Přítel mě držel za ruku a já jedla. Ale po pár dnech jsem si zase zvykla. Začala jsem chodit do školní jídelny na obědy. Spolužáci, kteří si mysleli, že asi umřu, mě hrozně podporovali. Nejdřív jdem vůbec nepřibírala a nebýt přítele bych to vzdala. V té době bylo pro mě pohodlnější nejíst. Do svého svátku 1.12. jsem přibrala 5kg a měla 46. Udělala jsem kachnu, knedlík, zelí. Pozvala mámu a přítelovi rodiče. Chtěla jsem se předvést, jak jím a přehnala to. Večer mě přapadla bolest břicha a v nemocnici diagnostikovali zánět slinivky. Kromě toho anorexii. Měla jsem několik dní hadičku v žaludku a zhubla jsem to skoro zase zpátky. Zavolali na mě psychologa a ten po rozhovoru se mnou a s přítelem pochopil, že hubnout nechci. Jinak by mě z nemocnice nepustili. Vyšetření dopadly docela dobře, ale zatím to vypadá, že nebudu moct mít děti. Ale další testy to ukáží, až přiberu. Je mi hrozně líto, co jsem udělala. Příteli jsem nabídla, ať si najde zdravou holku, ale on mě neopustil. Má mě ještě radši. Když jsem přišla z nemocnice, tak jsem se prohlídla v zrcadle. Poprvé jsem viděla kostru potaženou kůží s propadlým břichem. Přesně, jak jste psaly na fóru. Obdivuju svého miláčka, že se mnou je. Teď jím, co se do mě vejde. Kvůli slinivce musím malé porce a pořád. Už mám 47kg. Teď budou Vánoce, moc se těším. Snad budu mít v lednu 50. Pak bych nemusela do nemocnice. Napsala jsem to, abyste věděli, jak to se mnou je. Jsem ráda, že se z toho dostávám. Holky, mě se to nejdřív líbilo, ten hubenej pas a tak. Ale je to hrozná blbost. Já jsem snad vyklouzla hrobníkovi z lopaty, ale některá z vás by nemusela. Moc mě mrzí, že jsem všem udělala tolik starostí. Nebýt Ivoše a mámy, tak jsem tu asi nebyla. Iva

Zní to strašně paradoxně,že si neumíme dát říci,i když to jednou prožijeme..Že jsme pořád nepoučitelné..Jako já.. Už jsm jednou svůj příběh psala,zrovinka tohle léto,kdy jsem měla pocit,že mi anorexie (snažím se vše nazývat pravými jmény) přechází v bulimii.Moje nemoc,můj život je jako jeden veliký kolotoč,který se pořád otáčí a vrací mě na začátek mého nekonečného boje. Ale od začátku.. Bylo mi 16,byla jsem baculatá-velká prsa,boky,stehna… a byla jsem zamilovaná do kluka,se kterým už chodím 2,5 roku.On mě měl rád takovou jaká jsem,ale já se sebou spokojená rozhodně nebyla.Možná to bylo taky tím,že ani v naší rodině není všechno zrovinka ideální a už od malička jsem byla a jsem srovnávaná se svojí starší sestrou,která je krásná a hubená,chytrá a milá..Tak jsem si řekla,že zhubnu a všem tak ukážu,že jsem taky krásná a hubená.A tady začal ten můj kolotoč věčných diet,myslím,že to nemusím popisovat,protože to všechny známe..Dostala jsem se nahranici podvýživy a mentální anorexie.Za 3 měsíce jsem zhubla 12 kg a byla úplně na dně-psychicky,ale i fyzicky.Nikdy nezapomenu na to ráno,kdy mi při česání padaly chomáče vlasů.Ale já hloupá na sebe byla pyšná!!Oči mi otevřel až přítel,který se trápil společně se mnou a pomohl mi strašně moc odrazit se ode dna. Jenže já si myslela,že když zvládnu znovu jíst,že se mi nemůže anorexie vrátit..Tehdy jsem přestala docházet k psychiatrovi a ,,léčila“ se na vlastní pěst.Netušila jsem,kolik pravdy skví v jeho slovech,že z ppp se člověk dostane až po 4 letech bez recidivy. Přišla první,ale ta se dala zvládnout.Druhá byla o něco těžší,ale taky jsem jí překonala.Ale teď přišla 3,asi ta nejhorší.Zhubla jsem 8 kg během 3 měsíců.Mám před maturitou a bojím se,že to nezvládnu dál.A teď ty Vánoce..Děsí mě,že mám chuť jíst a bojím se,že to nezvládnu a začnu zvracet.. Pokaždé,když si čtu vaše jídelníčky,obdivuju vás,protože toho nedokážu spořádat ani třetinu.. Tak se sama sebe ptám,proč?Stojí a stálo mě to za to? Přeju vám všem hodně úspěchů a síly do nového roku.Věřím,že bude úspěšnější než ten letošní.. Chtěla bych vám poděkovat za vaše názory,protože mi moc pomáhají.Díky!

Můj příběh začal tím,že jsem se v 18 letech rozhodla zhubnout.Vážila jsem tehdy 120kg měřila 178cm,tlustoška.Pod lékařským dozorem ,ale i bezva nehladovějící dietou jsem zhubla na 80 kg za 4 měsíce.Lékař mi zkontroloval můj zdravotní stav,naučil mě jak se pomalu vrátit k normální stravě abych neměla jojo efekt.Supr dařilo se.Vdala jsemse porodila prvního syna zůstala na váze 80 kg,pak jsem po roce otěhotněla podruhé a nastalten osudný zlom.Panický strach,že naberu zpět na 120 kg,jedla jsem vše zdravé aby děcko ve mě se dobře vyvíjelo ale již jsem v ěhotenství já soně zhubla v nohou.Přibrala jsem sice 9 kg ,ale syn měl 4,40 takže jsem po porodu měla již váhu 77kg.Dlouho jsem jej kojila,témě rok tudíž jsem zůstávala na pestré stravě ale ne přibírající.Potom jsem začala jíst stále mín a mín a radovala se z každého kila dolů.Ne nemohu napsat,že by mi jídli bylo odporné,nebo neměla chut,ale pohled na fotku kde mám 120 kg mě dostal,že jsem jídoo dsrtčila.Jedla jsem denně ale tak minimální porce,že jsem se dostala až k váze 46 kg.Tehdy bych to o osobě nenapsala,ale vychrtlá,katechická,s vypadávajícími vlasy,bez menstruace.Ovšem můj mozek byl silnější,zrcadlomi říkalo jsi tlustá nejez,docházela jsem na psychiatrii a články o zemřelé ženě na anorexii jsem nebrala vážně.Pak jsem ale podvou letech se rozhodla,že tedy nastopím ustavní léčbu ovšem s tím jak všechny přelstím i v nemocnici.Podařilo se a po4 měs.léčbě mě propustili domů se tejnou váhou s tím že umírám nebo skončím na vozíku.Ovšem tato zkutečnost ta už mě dostala obzvlášt když jsem si došla do školky pro mé synky,ti pro mě byli vším.A tak jsem se rozhodla začít bojovat.Bohužel ale velkýubytek váhy na mě zanechal zdracvotní potíže.Ano díky anorexii,jsem v invalidním důchodu,nyní je mi 47 let z Anorerie jsem sice vyléčena,ale následky nesud odnes.Odcházejí mi orgány,tudíž podstupuji mnoho operací abych vůbec žila.Ano žiji ale jak ,unavená vyčerpaná,kluci jsou velcí,manžl se se mnou rozvedl,nakonec jse sama kluci již ají své domovy,štastná alespon za život v bolestech,které jsou důsledkem anorexie,na životním minimu,díky inv.důchodu.,bojíc se jak dlouhototo vydržím,Ačkoliv jsem 10 kilo nabrala,tělo už se nesrovná s tak velkou újmou,prosím všechny,kteří mají sklon k hubnutí,nedělějjte to vím o čem píši a co prožívám,nepřeji to nikomu,pokud vás přepadne touha hubnout přečtěte si můj příspěpevěk třeba 100 krát aby vás to odrdilo popřípadně se na mě * * * P.S. Administrátor: Nezveřejňujeme emailové adresy, k případnému kontaktu můžete využít diskusi, díky za pochopení.