Archive for category: Můj příběh

Ahojte.. Konecne som sa rozhodla,ze sem napisem cely svoj pribeh..I ked este ani teraz neviem,ci to dopisem a ulozim… Raz som sem uz pisala,ked si to teraz precitam,hanbim sa…Takze od zaciatku.. Minuly rok tak na jesen/v zime som zacala chudnut..Ani neviem preco,proste som si uvedomila,ze asi niesom az tak chuda,jak sa zda..mala som asi 48kg a 167cm.vzdy som mala dost pohybu,bola spolocenska,vesela,na najlepsom gymnaziu..Porste dalo by sa povedat dokonaly zivot..lenze prislo to,co mi ho zacalo kazit..zacala som teda chudnut a dostala som sa na 44kg a zacala mat depresivne stavy..vsimli si toho rodicia,dohovorili mi a na cas sa dalo vsetko do poriadku..Anorexia vsak bola stale ukryta niekde vo mne a cakala len na spravny okamzik… Na jar sme sa prestahovali,nasla som si novych kamaratov,skola stale ta ista..bolo mi dobre,dalo by sa povedat,ze som si rychlo zvykla..Potom ale prisiel vazny uraz a ja som stravila skoro mesiac v nemocnici..bolo to pre mna najvascie utrpenie,ja-spolocenksy clovek,zavreta v tej hroznej nemocnici,strasne som tam trpela..vtedy som mala 47kg a 168cm…po nemocnici som sa zmenila,uzavrela som sa viac k rodicom,aj mozno k niektorym blizkym kamaratom,lebo som sa bala,ze ak sa nieco podobne stane,budem zase strasne bez nich trpiet..prislo leto a zacala som chodit s mojim doterajsim chlapcom..leto bolo super,jedla som(teraz si to spatne uvedomujem)asi iba koli tomu,ze sme sa dost rozhulili a po tom je dost velky hlad..ale bolo mi dobre,nic som neriesila.. zaciatok skolskeho roku a ja som bola stale chora..mala som hroznu anginu a ja som zase zacala mat pocit,ze nic nezvladam,ze co bude zo skolou a podobne..neviem ci to uz zacalo tym,ale asi som uz vtedy zacala menej jest..vtedy som si to vobec neuvedomovala,ale teraz ked sa k tomu vratim,myslim,ze uz vtedy som nejedla moc normalne..a potom asi v oktobri to zacalo naplno…cez tyzden som nic nejedla,nasich klamala,jedlo vyhadzovala a cez vikend jedla minimalne,vacsinou som pouzila dalsie klamstva..asi po mesiaci som to ale povedala mojmu chlapcovi a aj najlepsej kamaratke,ktora si toho uz vsimla skor..obidvaja sa o mna strasne bali,ale ja som bola vtedy este moooc zaslepena anorexiou..bola mi stale strasna zima,vsetko uz na mne viselo,ale bola som stastna,ked som sa pozrela na moje ploche brucho,teda skor prehnute dovnutra..ale nikdy som sa necitila chuda,vychrtla,jak mi kazdy hovoril..dostala som sa na 40-41kg pri tych 168cm.To uz zacalo byt podozrive aj nasim aj mojej doktorke a objednala ma k psychologicke aj k endokrynologicke.stale som vsak vsetkych presviedcala,ze ja som v pohode,ze nemam ziadny problem a ze nikoho nepotrebujem..obdobie vianoc bolo pre mna strasne,musela som celkom jest a tak som obcas aspon nieco vyzvracala,aby som trosku utisila tie neznesitelne vycitky..plakala som kazdy jeden den a nenavidela sa..pribrala som asi dve kila..den pred silvsetrom som sa zrutila,na moje narodeniny..bolo mi najhrosie a vsetko som povedala rodicom..vtedy to islo rychlo,hned na druhy den som isla k psychologicke a tak tyzden na to,k tej druhej doktorke..tam bolo uz aj vazenie a vyhrazky,ze mam poslednu sancu,ze musim pribrat,inak si ma tam nechaju..doma som hrala dalsie divadlo,ze jak pekne papam,ale prislo vazenie a ja som mala o kilo menej..dali mi dalsiu sancu a tak stale dookola..uz po prvom vazeni som zacala pouzivat prehanadla a co som musela zjest,vacsinou som aj vyzvracala..ale tak vaha sa ustalila na nejakych 43kg..pre mna to bolo vela,ale zniesla som..to uz to o mne asi vsetci tusili..chlapec sa koli mne strasne trapil,hadali sme sa koli tomu,ja som vzdy aj jemu aj rodicom aj doktorom slubovala,plakala,prosila..nikdy ma nakoniec nezatvorili do tej nemocnice..boli obdobia kedy som sa snazila,jedla som da sa povedat normalne,ale potom som videla,ze som pribrala a zase vsetko odzaciatku..a tak stale dookola..nezvladala som to,absolutne,nevedela som ako dalej..nenavidela som to neustale klamanie..klamala som tym,ktorych som milovala..to najviac bolelo..ale ppp bolo silnejsie,vzdy bolo silnejsie…az prisla sobota pred dvomi tyzdnami(21.5.)..rodicia si mysleli,ze sa snazim,ale prisli do mojej izby,ked ja som boal vonku a zase mi tam nasli prehanadla,strare desiaty,v igelitke vyzvracany obed(strasne sa za to hanbim:((),veci ktore som nestihla vyhodit,lebo som sa ponahlala von,boze,jak strasne si to vycitam,vsetko by bolo inak:(…okamzite mi zavolali,mama plakala,hned som vedela o co ide..prisla som a bolo to horzne,oco po mne hucal,ze okamzite idem do nemocnice,ze neho to nezaujima,ze ja ich stale klamem a neviem co,mama plakala..ja tiez..bolo to strasne,ale prave vtedy som si uvedomila,ze ja chcem zase zacat zit,ze s tym vsetkym chcem prestat a byt zase stastna..lenze kto by mi uveril po tolkych klamstvach a pokusoch a vsetkom??snazila som sa ich presvedcit,ved som sama zacala chodit k psychiatricke..Mamu sa mi nakoniec podarilo presvedcit a dali mi(snad,to este neviem)poslednu sancu,teraz viem,ze uz je naozaj posledna..oni vedia,ze to sama nezvladnem,ale nemocnica je pre man absolutne nepredstavitelna..viem,ze to by vsetko zhorsilo..Porste teraz musim byt ja ta silna a ukazat im,ze to dokazem!strasne som tym zranila aj chlapca,ktory mi veril…ublizila som im vsetkym a chcem teraz dokazat,ze to zvladnem…tak uz teda cez dva tyzdne jem ako normalyn clovek..jeden jedinykrat som mala prehanadlo a jeden jediny den som vyzvracala vsetko co som zjedla..ale teraz,teraz uz nevladzem..bojim sa,strasne sa bojim:(..taku silu som mala,take velke odhodlanie,ale kde to je teraz???teraz,ked vidim,ze som uz pribrala,citim to,je to strasne..kamaratka mi dnes povedala,ze aka je rada,ze konecne na mne nevisia gate..ale keby vedela ako mi to chyba..problem je mozno v tom,ze NIKDY som sa necitila byt chuda,NIKDY!!o to je to tazsie..a teraz si pripadam uz taka nechutna..tak co mam sakra robit??ja uz vazne neviem..nechcem ich zase sklamat a uz nechcem sklamat ani seba..ale…vzdy tu bude to po…. ale????je to naozaj silnejsie nez ja??dokazem to,alebo nie??nie,ja uz si zase neverim..a to som si uz konecne verila..nenavidim cele PPP!!!!!nenavidim!!a na druhu stranu sa tak tesim,az budem byvat sama,nie s rodicimi a nebudem nic jest..boze,je to normalne??teraz sa asi jedine spolieham na psychiatricku,ale moze ma z toho dostat,ked stale mam v hlave nieco ine??a tak som sa tesila,ze mi to uz ide..ale teraz,pozrem sa na seba a nenavidim sa!ale budem bojovat dalej!!dufam.. Strasne som sa rozpisala,mrzi ma to,neviem ci si to niekto precita dokonca..ak ano,budem rada,ak nie,nevadi.. tak vsetkym prajem vela stastia a uspesny boj proti PPP!!

Ahojky, jsem tu po dlouhé době zpět… možná jste někdo četl můj článek, který jsem někdy v dubnu loňského roku sem napsala… bylo to pod názvem „ZAČAROVANÝ KRUH“ (Martinka). Nicméně, to, že jsem do toho opět spadla, mě sem přivádí zas… nevím, na koho se obrátit. Hledám stále odbornou pomoc, ale jsem teprve na začátku… po dlouhé době jsem se odhodlala udělat dva velké kroky, říci to svému příteli a také vyhledat odbornou pomoc… bohužel – potvrdilo se mi, že psychologove/psychiatři jsou větší blázni než jejich pacienti :o/ a můžu říct, že to mě hodně zbrzdilo… byl to pořádně divnej člověk… touto cestou bych se jednak chtěla poptat po vašich zkušenostech s odbornou léčbou B a také popř. zda mi doporučíte nějakého „dobráka“, který se mě ujme… jsem opravdu na dně. Zvracím několikrát denně a nejde to zastavit… ale to vy určitě znáte. Totálně jsem propadla myšlenkám na jídlo a zároveň strachu z toho, že přiberu… sama to prostě nezvládám… pokud se chcese podělit o své zážitky, nebo se třeba jen vypovídat… napište vzkaz… budu čekat. Zatim se mějte co nejlépe dokážete… Martina

AHoj vsichni…uz sem sem parkrat psala a od te doby se nic nezlepsilo ba naopak…sice sem pribrala z puvodnich 48 na 52 coz me neuveritelne stve ale prezivam relativne dobre…uz asi mesic mam noveho pritele ktery mi neustale tvrdi jak sem krasna a tak se bojim,ani ne tak bojim nevim jak bych to napsala mam obavy z toho ze kdyz priberu tak se mu nebudu libit…pripadam si jako uplne prase zvracim vsude kde se da ve svem pokoji do kyblu a pak kdyz neni nikdo na obzorudo vyleju do zachodu je to odporne pri kazdem zvraceni se nenavidim stale vic a vic!!!proc to sakra delame snazime se byt dokonale ale neuvedomujeme si ze nejde o to byt vychrtla na kost ale byt krasna!!!kdykoliv vidim nejakou holku ktera ma hezkou postavu zacnu se s ni srovnavat a ta debilni bulimie ve me se smeje a rika ze je tlusta a ja jsem nejkrasnejsi protoze mam ji!!!ALE JA JI NECHCI!!!snad se to mekdy spravi…do te doby preju hodne stesti holky…

Teď jsem měla zase období, kdy jsem opravdu chtěla s tím zkoncovat. S tím věčným přejídáním a blitím. Opravdu se mi to hnusí. Není to přeci ničí úděl , aby musel takhle žít. Nechci se nechat ovládat myšlenkami, které mě pak stejně vedou do těch nejhlubších depresí. Docela to šlo, ale pak jsem stoupla na váhu a ta ukazovala víc o kilo víc cejtila jsem to už hodně dlouho na oblečení. Nevidržela jsem to a prostě se zvážila. Teď jsem byla zase v tom kolotoči. Tři dny. Ráno ok ale odpoledne po příchodu domů jsem snědla hodně jídla a pak vyzvracela pak jsem znovu šla se najíst(přejíst, ale už ne tolik) a to jsem to pak už vydržela. Nechápu, proč to dělám, je to zničující, stresující a navíc mě k nepochopení. Já jsem založená na logice a tohle mi teda logický nepřipadá:-( už nechci takhle žít, opravdu jsem se snažila, měsíc jsem jedla krásně psala jsem vám jídelníčky na infu, ale teď, už zase tři dny ve stresu a v přejídání:-( ne, když už jsem to jednou vydržela měsíc tak to přeci musí jít. Holky prosím nevzdávejte se , já se taky nevzdám. Teď je mi sice do breku, mám přecpaná břicho hnusný tlustý, ale musím to vydržet a když to půjde tak to bude ok. a u vás taky slibuju:-) Tak zbohem depresím a zbohem tobě bulimie. Loučím se s tebou na vždy a nechávám tě zemřít. Tímto tě pochovávám a na hrob ti dám dvě rudé růže. To proto, že růže jsou krásné, ale mají trny. To je podle mě na té květině i na tobě ty bulimie ta zrada. Teď si připadám jako že tady píšu bludy, ale co tak ať:-)doufám, že to pomůže i vám:-)

Ahojky holky(kluci) Na tyhle stranky sem narazila uplne nahodou, ne proto ze bych trpela bulimii nebo anorexii, ale proste me tyhle problemy hodne zajimaj….tak sem se zacetla do vasich pribehu a nevim jestli muzu rict ze vam rozumim a umim se vzit do vasi situace(to bych asi neumela) ale asi chapu co prozivate.Moje nejlepsi kamaradka trpela 2 roky bulimii, ale nastesti se z toho dostala…Ja osobne sem uz taky nekdy nakou dietu drzela, ale nebylo to nic drastickeho.Ted je mi 15 a vazim 48 kilo pri 165cm.Vubec si teda nepripadam tlusta.A vy taky nejste tlusty!!!! Tak holky neblbnete! klidne mi muzete napsat-docela by me zajmalo jak vam je a tak….nebo klidne napiste proste jen tak. Tak se mejte a drzte se. Páčko Mary :o) M_O_N_A@centrum.cz