Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky.. Na tyhle stranky chodim kazdy tyden. A kdyz si tak procitam Vase pribehy, tak je mi z toho do breku a chtela bych se s Vami podelit o svy krusny zazitky a zkusenosti s ppp. S bulimii bojuji jiz 6 rokem. Ani nevim v ktery okamzik to presne zacalo. Nikdy jsem nebyla tlusta, ale uz na zakladni skole jsem byla tak trochu zakulacenejsi. Ale v ty dobe jsem si s tim hlavu nelamala. Na stredni uz jsem se docela zacala zajimat o to jak vypadam a to vlastne trva az do dneska. Bohuzel, je to az chorobna zavislost. Zhruba v 18 jsem zkousela poprve zvracet. Nedokazala jsem prestat jist, tak jsem se prejidala. A abych ulehcila svymu zaludku i svedomi, tak jsem to proste ze sebe musela vsechno dostat. Proste ten kolotoc, jaky vsechny dobre znate. Dneska je mi skoro 24 a jsem z toho vseho unavena. Mam skvelou praci, uzasnyho a krasnyho pritele, docela pohodovy rodice, nejlepsi segru na svete, spoustu pratel. Tak nevim, proc to vlastne delam:-) Uz asi 3 tydny jsem ve stavu naznacujici anorexii. Prestala jsem den ze dne proste jist. Za den snim pouze jedno jablko a max. musli tycinku. Tot vse. Casto je mi spatne a na omdleni. Jediny komu jsem se sverila je muj pritel. Ten bydli v Brne, takze me nemuze hlidat. Na jednu stranu jsem rada, ale na druhou ne. Jist jsem prestala vlastne hlavne kvuli nemu. On me do toho nenuti, miluje me takovou jaka jsem. Ale pokazde, kdyz si vzpomenu na jeho bejvalky, tak si pripadam hrozne oskliva a tlusta. On tohle netusi a ja mu nejsem schopna to rict. Mivam posledni dobou hodne uzkostlive stavy a deprese, rozbreci me uplne malickosti. Nevim, jak z toho ven. Porad si rikam, ze az budu mit tech 50 kg, tak budu uplne stastna. Ale je to vubec mozny, byt absolutne stastna:-)Dokud nezacnu mit rada svoje telo, tak se to nespravi. Holky, pokud nektera budete chtit se podelit o sve problemy nebo jen tak pokecat, tak mi klidne napiste na: cervencovaholka@centrum.cz. Budu moc rada. Mejte se krasne a drzte se!!!

Teď jsem měla zase období, kdy jsem opravdu chtěla s tím zkoncovat. S tím věčným přejídáním a blitím. Opravdu se mi to hnusí. Není to přeci ničí úděl , aby musel takhle žít. Nechci se nechat ovládat myšlenkami, které mě pak stejně vedou do těch nejhlubších depresí. Docela to šlo, ale pak jsem stoupla na váhu a ta ukazovala víc o kilo víc cejtila jsem to už hodně dlouho na oblečení. Nevidržela jsem to a prostě se zvážila. Teď jsem byla zase v tom kolotoči. Tři dny. Ráno ok ale odpoledne po příchodu domů jsem snědla hodně jídla a pak vyzvracela pak jsem znovu šla se najíst(přejíst, ale už ne tolik) a to jsem to pak už vydržela. Nechápu, proč to dělám, je to zničující, stresující a navíc mě k nepochopení. Já jsem založená na logice a tohle mi teda logický nepřipadá:-( už nechci takhle žít, opravdu jsem se snažila, měsíc jsem jedla krásně psala jsem vám jídelníčky na infu, ale teď, už zase tři dny ve stresu a v přejídání:-( ne, když už jsem to jednou vydržela měsíc tak to přeci musí jít. Holky prosím nevzdávejte se , já se taky nevzdám. Teď je mi sice do breku, mám přecpaná břicho hnusný tlustý, ale musím to vydržet a když to půjde tak to bude ok. a u vás taky slibuju:-) Tak zbohem depresím a zbohem tobě bulimie. Loučím se s tebou na vždy a nechávám tě zemřít. Tímto tě pochovávám a na hrob ti dám dvě rudé růže. To proto, že růže jsou krásné, ale mají trny. To je podle mě na té květině i na tobě ty bulimie ta zrada. Teď si připadám jako že tady píšu bludy, ale co tak ať:-)doufám, že to pomůže i vám:-)

Ahojky holky(kluci) Na tyhle stranky sem narazila uplne nahodou, ne proto ze bych trpela bulimii nebo anorexii, ale proste me tyhle problemy hodne zajimaj….tak sem se zacetla do vasich pribehu a nevim jestli muzu rict ze vam rozumim a umim se vzit do vasi situace(to bych asi neumela) ale asi chapu co prozivate.Moje nejlepsi kamaradka trpela 2 roky bulimii, ale nastesti se z toho dostala…Ja osobne sem uz taky nekdy nakou dietu drzela, ale nebylo to nic drastickeho.Ted je mi 15 a vazim 48 kilo pri 165cm.Vubec si teda nepripadam tlusta.A vy taky nejste tlusty!!!! Tak holky neblbnete! klidne mi muzete napsat-docela by me zajmalo jak vam je a tak….nebo klidne napiste proste jen tak. Tak se mejte a drzte se. Páčko Mary :o) M_O_N_A@centrum.cz

Je to asi 14 dní, co jsem narazila na tyto stránky a musím říct, že se sem co týden vracím. Nevím, zda jsem měla někdy anorexii, ale určitou zkušenoust mám. Zajímal by mě váš názor na věc. Vždy jsem byla štíhlá.Má váha nikdy nepřesáhla 48 kg při výšce 160cm.Vždy mi kolísa mezi 46 – 48kg. Jsem sportovní typ, od malička jsem sportovala. Nikdy jsem nežila, abych jedla, tz. měla-li jsem hlad, jedla jsem a naopak. Přišla střední škola. Dojížděla jsem vlakem, na obědy jsem nechodila a tak mi stačilo ve škole sníst 3 suché rohlíky – ze školy jsem přijela ve 4 hodiny, večer následovala vydatnější večeře. Nastalo-li léto, stávalo se, že při velkých vedrech jsem jedla ještě mnohem míň. K tomu jsem kouřila(tak trochu).Podotýkám, že jsem nikdy žádné tabulky ani kalorie nepočítala. Vše jsem brala jako samozřejmost. Je pravda, že jsem jednu dobu dost cvičila a pak se prohlížela v zrcadle, byla jsem na sebe pyšná.Na rovinu jsem ale byla šíleně zdechlá, což ale vidím až dnes. Taky chci ale napsat, že měla-li jsem někdy chuť, či hlad , nikdy jsem si to neodepřela, ani jediná myšlenka týkající se kalorií mě nenapadla. Ještě musím něco napsat. v 15 letech mi byla zjištěna zvýšená funkce štítné žlázy. Pro ty, co to neznají – zjednodušeně řečeno – tělo pracuje na plné obrátky, metabolismus je rychlý, takže kdybych si teďka dupla, že chci být tlustá, tak se mi to v žádném případě nepodaří. Má to své výhody i nevýhody. Jsem třeba často nervní, takže důsledky jsou podobné. Taky je pravda, že na vzhledu si docela zakládám. Je to pro mě důležité, i když v poslední době se snažím zaměřovat na jiné hodnoty, což se mi docela daří. Pravdou je, že jsem typ, který když má nervy, tak má problém, něco sníst. Jeden příklad za všechny. Byla jsem jako au-pair v Německu. Sesypalo se na mě tolik věcí, že jsem měla neustále sevřený žaludek a zhubla jsem na 42kilo, padaly mi vlasy. Byla to prostě hrůůůza!!Už nikdy více!! Ještě teď si pamatuju, jak mi každej říkal, že jsem strašně zhubla a já to tak nějak neviděla. Až pak přijel den odjezdu, já se na sebe podívala do zrcadla a zhrozila jsem se, když na mě visely kalhoty, do kterých jsem se ještě nedávno nemohla dostat. Podotýkám, že v té době onemocněl můj táta rakovinou, na kterou zanedlouho podlehl a vůbec ta doba byla šíleně hektická. Zažila jsem deprese, úzkosti.. Jsou to už 2 roky a už se zase směju. Holky, chci vám říct, že vás obdivuju, buďte silné,život je velmi těžký a nesmíme se zabývat malichernostmi, jinak nám na ostatní problémy nezbyde síla. Navíc, život je krátký a umí být i krásný, když si ho sami tak zařídíme. Říďme se heslem, že štěstí vychází zevnitř. Budu ráda, když mi k mému příběhu něco napíšete.

je to strasny ja vim ale proste sem se do stala do skupiny holek trpicich anorexii…a nejen ji ale i bulimi je to vsechno odporny a rada bych prestala ale proste to nejak nejde zacalo to tim ze sem byla vzdycky tlustsi nez ostatni holky kolem me..vzdycky mi to vadilo ale nijak radikalne sem to neresila az ve 14 kdy sem si proste rekla ze uz nechci byt tlusta ale hubena stejne jako ostatni holky a tak sem zacal drzet diety nejdriv normalni proste sem jen malo omezila mnozstvi ale pak sem zacala davky znizovat a znizovat az se to zvrtlo a ze 62kg jsem zhubla na 50kg coz mi pripadalo uzasne a byla sem na sebe hrda vubec sem si neuvedomovala ze jedno jablko za den je opravdu malo a ze to nejde proste sem byla stastna ze uz nejsem tlusta ale pak prisla nejaka nemoc myslim ze to byla chripka a tri tydny sem musela lezet v posteli a vsichni mi jenom cpali jidlo ktery bych jinak vubec nejedla no a kdyz sem se potom zvazila mela sem asi 56kg tehdy to se mnou skoro seklo fakt tezce sem to rozdychavala a rozhodla se ze to tak nenecham zacala sem nejdriv zase s tou drastickou dietou ale mela sem strasny hlada a chut na jidlo a tak sem se zacala silenym zpusobem prejidat a zvracet bylo to super jak sem mohla jist co sem chtela mozna sem i vedela ze sem nemocna ale me to vubec nevadilo byla sem na sebe pysna a bylo mi jedno ze si muzu ublizit vsechno slo stranou taky sem ale zacala mit divne stavy rekal bych deprese treba kdyz sem zjistila ze sem pribrala par deka tak sem nechtela jit do skoly mama si to potom vsehcno uvedomila a vzala me k psychiatrovi coz byl pro me sok a bylo mi to strasne neprijemne ze mi to chce nekdo nejakym zpusobem narusovat no ale uz to nejak neslo zastavit a lekari si to vzali pod kontrolu ted pravidelne chodim k psychiatrovi ale stejne drzim diety a mam svych 50-52kg zvracim kdyz se prejim snad to nekdy prestane je to strasne neprijem,ne ale rozhodne se nesrovnam s tim ze bych mela pribrat to v zadnem pripade uz nechci byt tlusta a udelam kvuli tomu vsechno!!!!