Som na dne!!!!

Som uplne na dne.Trva to uz rok.Striedaju sa u mna obdobia ked sa neustale prezieram a obdobia,ked nejem nic,pijem len vodu.Moja vaha sa pohybuje v rozmezi 20 kilogramov.Momentalne vazim 70 pri vyske 180.Moja najnizsia vaha bola 49 presne pred rokom.Poviete si,ze pri vyske 180 je vaha 70 kil v poriadku,lenze moja normalna vaha,ked som nebola v anorektickom obdobi bola 60 kilogramov.Potom som sa chcela stat modelkou,za tri mesiace som schudla 3 kila,to som totiz chudla rozumne.Vsetko sa to zmenila,ked som v jednom zenskom casopise objavila recept na zazracnu polievku vdaka ktorej som mala byt za tyzden o 7 kil lahsia.Samozrejme chcela som to skusit,zdalo sa mi to super,tak rychlo schudnut.Ocko mi teda uvaril polievku,aj napriek tomu,ze vedel o tom o aku polievku sa jedna.Rodicia na tom nevideli nic zle.Polievka mi vsak vobec nechutila,tak som ju asi po dvoch dnoch prestala jest a jedla som len predpisane potraviny na kazdy den,a to tak,ze som jedla mini porciu na ranajky,v skole som nejedla a dokonca ani nepila nic,ked som prisla zo skoly,tak som zjedla zase svoju mini porciu,bud to bolo ovocie alebo zelenina,veci ako maso alebo mlieko som samozrejme vynechala,radsej som nic nejedla.a Vecer som zjedla poslednu mini porciu,bola som vsak strasne hladna,aby som nemusela viac jest chodila som spavat okolo siedmej-osmej vecer.Rodicia si to vysvetlovali tal,ze som unavena zo skoly.Za prvy tyzden som schudla 4 kila,takze som uz vazila 53,to sa mi zdalo este vela,utvrdila som sa v tom aj v obchode,kde som si skusala dzinsy-38 a nezapla som gombik.Co na tom,ze stare dzinsy mi boli uplne volne,vsimla si to aj mama,ale len podotkla,ze som nejako vela schudla.Druhy tyzden som teda zhodila dalsie 4 kila,chcela som este viac,ale uz som nevladala dalej chudnut,nedokazala som sa poriadne sustredit na ucenie…tak som sa rozhodla,ze si 49 kil udrzim,jedla som len light jogurty bez cukru,ovocie,zeleninu,obcas nejake to celozrnne pecivo,dokonca som jedla aj maso-chudu morcaciu a kuraciu sunku alebo ryby,sladkosti som uplne odmietala,obcas som si dopriala nejaku musli tycinku alebo dia sladkost.Stala sa zo mna hotova odbornicka na stravovanie-kazdeho som karhala a kritizovala,ked jedol nieco nezdrave.Rodicia sa mi plne prisposobili a kupovali mi len to.co som im povedala,bola som stasta…ale za aku cenu,uplne som stratila menzes,stale mi bola zima,bolela ma hlava,casto sa mi zahmlievalo pred ocami,asi dvakrat som aj odpadla,o tom nastastie mikto nevedel.Nakupila som si vela noveho oblecenia,ale vobec som ho nenosila.Obliekala som si stare veci,ktore na mne nechutne vyseli.Raz….pokracovanie nabuduce

Přejídání

Ahojky lidičky, pomůžete mi někdo? Je mi 17, měřím 166 a vážím 70 kg. Dřív jsem mívala 58 jenže jsem pak začala přibírat /po práškách/. Teď se snažím zhubnout /už přes 2 roky/ ale nejde to… Během týdne skoro nic nejím, jenže když přijedu z intru dom, tak se hned nacpu, z čehož se mi udělá špatně a zvracím 🙁 Jak mám zhubnout a přitom se nepřežírat? Fakt nevím, co mám dělat 🙁 Dříve jsem to řešila sebepoškozováním, ale to k ničemu nevedlo a po čase jsem toho nechala, ale lhala bych kbybych tvrdila, že nemám chuť to udělat znova…. písněte mi někdo… PavliskaR@centrum.cz

Květnová víra a naděje

Už chvilku si tady čtu různé příběhy. A vidím, že všechny jsme na tom opravdu podobně. Je to až s podivem jak podobné jsou naše osudy. Mám teď spolubydlící, která má mimochodem bulimii jako já. Taky měla předtím anorexii, taky byla rok v Americe a teď je asi stejně nešťastná jako já.Vlastně nejvíc nešťastná jsem z toho, že mi bulimie zasahuje ůplně všude. Mám ji asi 3 roky a za tu dobu se mě ještě nepustila. Odmaturovala jsem s ní, rok přečkala v nultém ročníku a teď je se mnou v prvním ročníku na škole, kterou si moc přeji vystudovat. Musím se teď hodně učit a ona se mě pořád nechce pustit a já vím, že jestli se mě nepustí, já budu muset opustit školu. Po 3 letech hledání východiska, chození po různých psycholožkách a alternativní medicíně jsem si uvědomila jen jedno. Že se musím chtít naučit mít ráda sama sebe. Je to fráze opakovaná stále dokola, ale je to jediné východisko. Ani hubnutí ani přehnané sportování není ta pravá cesta. Mohla bych psát dál a dál, je toho tolik. Ale myslím, že každá z vás ví, co jsem prožila a prožívám. Tak a teď tady sedím a nevím jak to ukončit. Možná takto: Přeji si udělat zkoušky a postoupit do dalšího semestru. A co vy? Přejte si něco, nikdy nevíte co se může stát . . .

Moje tělo je koule

Je to tak, moje tělo je koule. Podle toho jak jsem se dočetla, tak i přejídání je jednou z ppp a tím já právě trpím. Nesnáším se, nesnáším svoje tělo. Je odporný. FUJ Můj příběh??!!Chcete ho slyšet?? O.K. Po zákládní školu, jsem nic neřešila, jedla jsem úplne normalne…vecer klidne chipsy, cokaladu, pres den jsem toho taky pekne sporadala, no proste jsem to neresila az do te doby, nez jsem nastoupila na stredni skolu. Moji kamaradkou se stala holka, ktera zacala hubnout a pretrpela si anorexii. Chtela jsem byt jako ona. HUBENA!! Koupit si, co bych chtela, jist to same. Rozhodla jsem se tedy. DIETA!! Nashromazdila jsem si info o dietach, tabulku energetickych hodnot a sestavila si jidelnicek. Po 2tydnech vaha sla dolu. Mam 180cm dostala jsem se na vahu okolo 63kg. Byla jsem nadsena, sedeli mi moje stary dziny. Tak jsem si ho upravila jeste. Snizila jsem kalorie. Potom jsem s tim prestala, uz ani nevim proc. Jenze pak nastalo obdobi, kdy jsem si pripadala zase tlusta. Takze zase dieta. A ta zapusobila uz i na ostatni. Mama si toho taky vsimla a nadavala mi, at uz nehubnu, kamaradka taky, holky se tridy, no proste to bylo videt, a tak jsem byla nadsena. Dostala jsem se na 60kg. Jenze nejhorsi byly vikendy. To jsem se parkrat prejedla a od pondelka zacinala vzdycky znova. Znate to, pondelky…Jenze uz ani nevim jak, jsem s tim prestala. Byla jsem rada, ze jsem zhubla a dal jsem to nechtela resit. A tak ne, ze bych zacala jist stridme, ale zacala jsem se prejidat a to takovym způsobem, ze by se divil i ten nejvetsi jedlik. Vzdycky jsem si rikala, pondeli, zacnu zase, jenze tech diet jsem uz mela plne zuby a tak jsem si rekla, ze si dam oddych. Nejdriv jeden tyden, pak dva a nakonec se z toho vyklubaly tri. Ted jsem si stoupla na vahu, a ta ukazuje 70kg. Nejhorsi na tom je, ze si toho vsimli i ostatni, ze ty krasne plandajici kalhoty na mych nohach, jsou nejsou. Nevim proc, ale chci mit anorexii, chci zhubnou 15kg, a je fakt, ze jsem uz zacala. Drzim se a uz jsem se neprejedla. Mam radost. Je normalni, mit z takovyhle veci radost?? Radost, kdyz nejim?? Ja ji opravdu mam. Vite, mama mi rekla, ze jestli chci neceho v zivote dosahnou, tak musim mit pevnou vůli a toho ja se chci drzet, mit pevnou vůli a neceho v zivote dosahnou, a to je to, ze chci mit 55kg. Verim, ze to dokazu, tak mi drzte palce Brezule@seznam.cz (můj e-mail, kdyby chtel nekdo reagovat)

vraciam sa na dno

ahojte dievcata! prave je to mesiac co som sa vratila z nemocnice.bola som v bratislave na oddeleni pre anorekticky. niesom anorekticka ani bulimicka.som obidve naraz.mam obdobia ked nejem,a obdobia ked sa prejedam a zvraciam. vratila som sa,ale necitim ziadnu zmenu.stale sa nenavidim a najradsej by som sa zabila. chcem byt malicka,malilinka aby ma nebolo vidiet… som nestastna,trapim sa,mam depresie…povedzte,skonci to niekedy?

Křídla motýlí

Zdál se mi sen. Moc krásný sen. Šla jsem písčitou cestou, všude kolem mě byla tráva posetá lučními kvítky. Sluníčko svítilo , bylo teplo a najednou jsem cítila, že mé tělo je krásně lehoučké, jako pírko, koukla jsem se dolů a vznášela jsem se nad zemí. Celou tu nádhernou přírodu jsem měla pod sebou. Nenadnášela jsem se, měla jsem křídla. Křídla motýlí. Moc se snažím mít ráda své tělo. Ale vždy se stane něco, co mě přesvědčí o opaku. Nejhorší je, když to jsou vaši blízcí. Lidé, které milujete a kteří se tváří, že milujou vás. Moc si přejete jim věřit, ale copak to jde? Když zhubnete, tak vám říkají, jak jste krásně hubení, jak moc vám to sluší, ale že už byste měli raději přestat, že vypadáte nezdravě. Tak začnete jíst a přiberete nějaké to kilo a najednou vám ti samí lidé zase říkají, že jste přibrali, že jste „oplácaní“, macatí nebo nedej Bože „tlustoprd“! Sama nevím, co je „normál“. Když jsem nejedla, tak jsem byla štíhlounká a mohla si na sebe vzít cokoliv. Měla jsem své tělo ráda. Když jsem ztloustla, tak jsem také byla ráda, ale jen proto, že jsem se mohla najíst. Sníst cokoliv, ale už jsem se zase nemohla krásně oblékat. Když jsem byla štíhlá, všem jsem se líbila, teď o mě nikdo nestojí. Anorexie nebo bulimie? Nebo snad zdraví? Co z toho je normál? Samozřejmě, že zdraví. Zdraví je nad zlato. Ale znamená to i štěstí? Když jsem zdravá, tak jsem samozřejmě ráda, že jsem zdravá (kdo by nebyl?), ale nejsem štíhlá. Nejsem spokojená se svým tělem. Jak se mám naučit milovat své tělo takové jaké je? Jak????????? Když vám vaši nejbližší ubližují (aniž by si to možná uvědomily) slovy jako jsi tlustá, neztlousla jsi? Nejhorší slovo je pro mě „tlustoprd“. Nikdy mi tak nikdo neřekl. Nikdy. Až teď (asi před 14dny) a zrovna mi to řekl člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Tak moc mě to bolí. Už to nejsem já. Byla jsem společenská. Teď sedím doma. Pořád jsem se smála, teď brečím nebo jsem jen smutná. Byla jsem štíhlá, teď jsem tlustá. Atd. Atd. Atd. Atd. Atd. Takhle bych mohla pokračovat stále dokola. Všichni to známe. Mám dokonce i dva šatníky. Vel.36-38 a 40-42. Proč? Proč jen jsem to nechala dojít tak daleko? Proč ………….? Slunce opět svítí a já přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kdo jsem. Jsem motýl nebo medvěd? Motýl je krásně lehoučký, medvěd je zvíře silné. Kdo jsem? Sama nevím. 3 roky hledám odpověď. Odpověď nato, kde se stala chyba. Proč zrovna Já? Učím se milovat své tělo. ALe nejde to. Nevím, jak na to.

PO DLOUHÉ DOBĚ ZPĚT A NA DNĚ…

Ahojky, jsem tu po dlouhé době zpět… možná jste někdo četl můj článek, který jsem někdy v dubnu loňského roku sem napsala… bylo to pod názvem „ZAČAROVANÝ KRUH“ (Martinka). Nicméně, to, že jsem do toho opět spadla, mě sem přivádí zas… nevím, na koho se obrátit. Hledám stále odbornou pomoc, ale jsem teprve na začátku… po dlouhé době jsem se odhodlala udělat dva velké kroky, říci to svému příteli a také vyhledat odbornou pomoc… bohužel – potvrdilo se mi, že psychologove/psychiatři jsou větší blázni než jejich pacienti :o/ a můžu říct, že to mě hodně zbrzdilo… byl to pořádně divnej člověk… touto cestou bych se jednak chtěla poptat po vašich zkušenostech s odbornou léčbou B a také popř. zda mi doporučíte nějakého „dobráka“, který se mě ujme… jsem opravdu na dně. Zvracím několikrát denně a nejde to zastavit… ale to vy určitě znáte. Totálně jsem propadla myšlenkám na jídlo a zároveň strachu z toho, že přiberu… sama to prostě nezvládám… pokud se chcese podělit o své zážitky, nebo se třeba jen vypovídat… napište vzkaz… budu čekat. Zatim se mějte co nejlépe dokážete… Martina

Snad to zvládnu!

Ahojky, tak jsem tak pročítala příběhy ostatních holek a zjistila, že takový problém jménem bulimie nemám jen já sama. Je to už 6 let, co se trápím bulimií. Přijdou chvilky, kdy jsem o.k. a na zvracení nemám ani pomyšlení,ale pak přijde třeba jen malý problém (stres) a jsem v tom zase. Nikdo z mých blízkých neví, jaký mám problém až na mého přítele. Jsme spolu půl roku a já mu to řekla asi po 1 měsíci. Snaží se mi pomáhat, ale jakmile zůstanu sama doma, tak to na mě přijde. Jsem schopná vyluxovat třeba celou lednici a pak následuje rychlý únik na WC. Před 3 roky jsem zhubla z 85kg na 68 kg, ale nastal jo-jo efekt, takže jsem se dostala na váhu 78kg. Dnes vážím 75kg/168. A právě dnes je to 18 dní co jsem nezvracela.Snažím se hodně pohybovat (aerobik,kolo,procházky)a hlavně jím 5 denně po malých porcích. Zatím se váha moc dolů nepohybuje, ale je to znát na centimetrech.Přítel je mi velkou oporou a ve všem mi pomáhá. Na nějaké přejídání nemám ani pomyšlení. Hodně mi prospělo to, že bydlíme spolu, takže je vše pod kontrolou.A doufám, že už se nikdy ke zvracení nevrátím. Držte mi palečky. Já věřím, že to holky dokážeme překonat.

Láska nic nespraví

AHoj vsichni…uz sem sem parkrat psala a od te doby se nic nezlepsilo ba naopak…sice sem pribrala z puvodnich 48 na 52 coz me neuveritelne stve ale prezivam relativne dobre…uz asi mesic mam noveho pritele ktery mi neustale tvrdi jak sem krasna a tak se bojim,ani ne tak bojim nevim jak bych to napsala mam obavy z toho ze kdyz priberu tak se mu nebudu libit…pripadam si jako uplne prase zvracim vsude kde se da ve svem pokoji do kyblu a pak kdyz neni nikdo na obzorudo vyleju do zachodu je to odporne pri kazdem zvraceni se nenavidim stale vic a vic!!!proc to sakra delame snazime se byt dokonale ale neuvedomujeme si ze nejde o to byt vychrtla na kost ale byt krasna!!!kdykoliv vidim nejakou holku ktera ma hezkou postavu zacnu se s ni srovnavat a ta debilni bulimie ve me se smeje a rika ze je tlusta a ja jsem nejkrasnejsi protoze mam ji!!!ALE JA JI NECHCI!!!snad se to mekdy spravi…do te doby preju hodne stesti holky…

Blbá doba

Ahojte milí lidičkové!! Takže nějek začneme.. Ehm.. Trpím depresemi, kterých si snad zatím nikdo nevšiml.. A snad i proto mám pocit, proč sem vůbec lezu, že přece žádnej problém nemám, že chci být asi zajímavá. Ale já se chci podělit s Vámi, protože jiným toto neříkám.. Problémy ohledně vztahu k jídlu mám vlastně od mala.. Například když jsem se přejedla, tak jsem pak brečela že jsem tlustá.. Moje váha si lítá o 5 kilo běžně. Teda lépe nahoru než dolů.,. Pořád si ze mně naši utahovali. „baculky má taky někdo rád“ „…špekulíne..“, atd… asi to znáte.. Pak jsem před rokem zhubla. Jedla jsem. Normálně a zdravě. Určité životní komplikace mě vyhnali do Prahy. Tam bydlím u babičky a u dědy. No a znáte to.. „dej si ještě knedlíček..“ Chvíli mi vyhovovalo že mě nikdo nebuzeruje, ale když mi pak pár lidí řeklo“ztloustla jsi“, tak to pro mě byla neuvěřitelná potupa! Seběvědomí v čudu, světu vládnou modelky.. A proto jsem řekla babičce že mě přejídá. Fajn, tak jsme to omezili.Ale večeře kolem 5 hodiny už pro mě začli být nepřípustné. Vždyť já to pak už nespálím!! Tak jsem dělala různé pročišťovací týdny a trochu jsem zhubla.. Ale další týden zase přišly teplé večeře a já se proklínala. Poslední 3 týdny jsem to nějak ošulila. Řekla jsem, že se najím později a namísto toho jsem to hodila do pytlíku a ráno do popelnice. Když jsem viděla, jak to dávám do pytlíku, tak jsem si říkala „uf, ještě že to nedávám do svého žaludku“.Také jsem se párkrát při pocitu viny trochu pořezala do ruky a pokoušela se jídlo vyzvracet.. Teď nejsem v Praze, ale na praxi doma. Jediné na co jsem se těšila je to, že mě nebude nikdo hlídat, jako“snědla jsi vše ve škole?“ „a co si dáš k jídlu?“, ale budu si jíst podle svého. Přítel mi sice říká že jsem hubená, ale já myslím že lže, protože to tvrdil i kolem Vánoc, když jsem měla o 5 kilo víc. Teď mám při 170 cm 59 kg. Víte, já jsem chodila s nádherným klukem. Asi 4 měsíce. Rozešli jsme se, protože mě nemiloval a připadalo mu to, že v tom prostě něco chybí.. Když jsem přišla domů, tak mi nevlastní otec řek:“stejně jste se k sobě nehodili, on je takovej klučina a ty jseš vedle něho jak haldegron.“ Tak jsem usoudila, že teď když zhubnu, tak bude litovat toho, jak se ke mně choval. Vím, že to je blbost, ale já chci něčeho dokázat a už neposlouchat,že jsem nemožná a nic nedotáhnu do konce.. .jen aby ten konec nebyl zlej… Já jen chci sebevědomí.. Až budu šlíhlá=budu spokojená….?!