Snad to zvládnu!

Ahojky, tak jsem tak pročítala příběhy ostatních holek a zjistila, že takový problém jménem bulimie nemám jen já sama. Je to už 6 let, co se trápím bulimií. Přijdou chvilky, kdy jsem o.k. a na zvracení nemám ani pomyšlení,ale pak přijde třeba jen malý problém (stres) a jsem v tom zase. Nikdo z mých blízkých neví, jaký mám problém až na mého přítele. Jsme spolu půl roku a já mu to řekla asi po 1 měsíci. Snaží se mi pomáhat, ale jakmile zůstanu sama doma, tak to na mě přijde. Jsem schopná vyluxovat třeba celou lednici a pak následuje rychlý únik na WC. Před 3 roky jsem zhubla z 85kg na 68 kg, ale nastal jo-jo efekt, takže jsem se dostala na váhu 78kg. Dnes vážím 75kg/168. A právě dnes je to 18 dní co jsem nezvracela.Snažím se hodně pohybovat (aerobik,kolo,procházky)a hlavně jím 5 denně po malých porcích. Zatím se váha moc dolů nepohybuje, ale je to znát na centimetrech.Přítel je mi velkou oporou a ve všem mi pomáhá. Na nějaké přejídání nemám ani pomyšlení. Hodně mi prospělo to, že bydlíme spolu, takže je vše pod kontrolou.A doufám, že už se nikdy ke zvracení nevrátím. Držte mi palečky. Já věřím, že to holky dokážeme překonat.