Archive for category: Můj příběh

Ahojte.. Konecne som sa rozhodla,ze sem napisem cely svoj pribeh..I ked este ani teraz neviem,ci to dopisem a ulozim… Raz som sem uz pisala,ked si to teraz precitam,hanbim sa…Takze od zaciatku.. Minuly rok tak na jesen/v zime som zacala chudnut..Ani neviem preco,proste som si uvedomila,ze asi niesom az tak chuda,jak sa zda..mala som asi 48kg a 167cm.vzdy som mala dost pohybu,bola spolocenska,vesela,na najlepsom gymnaziu..Porste dalo by sa povedat dokonaly zivot..lenze prislo to,co mi ho zacalo kazit..zacala som teda chudnut a dostala som sa na 44kg a zacala mat depresivne stavy..vsimli si toho rodicia,dohovorili mi a na cas sa dalo vsetko do poriadku..Anorexia vsak bola stale ukryta niekde vo mne a cakala len na spravny okamzik… Na jar sme sa prestahovali,nasla som si novych kamaratov,skola stale ta ista..bolo mi dobre,dalo by sa povedat,ze som si rychlo zvykla..Potom ale prisiel vazny uraz a ja som stravila skoro mesiac v nemocnici..bolo to pre mna najvascie utrpenie,ja-spolocenksy clovek,zavreta v tej hroznej nemocnici,strasne som tam trpela..vtedy som mala 47kg a 168cm…po nemocnici som sa zmenila,uzavrela som sa viac k rodicom,aj mozno k niektorym blizkym kamaratom,lebo som sa bala,ze ak sa nieco podobne stane,budem zase strasne bez nich trpiet..prislo leto a zacala som chodit s mojim doterajsim chlapcom..leto bolo super,jedla som(teraz si to spatne uvedomujem)asi iba koli tomu,ze sme sa dost rozhulili a po tom je dost velky hlad..ale bolo mi dobre,nic som neriesila.. zaciatok skolskeho roku a ja som bola stale chora..mala som hroznu anginu a ja som zase zacala mat pocit,ze nic nezvladam,ze co bude zo skolou a podobne..neviem ci to uz zacalo tym,ale asi som uz vtedy zacala menej jest..vtedy som si to vobec neuvedomovala,ale teraz ked sa k tomu vratim,myslim,ze uz vtedy som nejedla moc normalne..a potom asi v oktobri to zacalo naplno…cez tyzden som nic nejedla,nasich klamala,jedlo vyhadzovala a cez vikend jedla minimalne,vacsinou som pouzila dalsie klamstva..asi po mesiaci som to ale povedala mojmu chlapcovi a aj najlepsej kamaratke,ktora si toho uz vsimla skor..obidvaja sa o mna strasne bali,ale ja som bola vtedy este moooc zaslepena anorexiou..bola mi stale strasna zima,vsetko uz na mne viselo,ale bola som stastna,ked som sa pozrela na moje ploche brucho,teda skor prehnute dovnutra..ale nikdy som sa necitila chuda,vychrtla,jak mi kazdy hovoril..dostala som sa na 40-41kg pri tych 168cm.To uz zacalo byt podozrive aj nasim aj mojej doktorke a objednala ma k psychologicke aj k endokrynologicke.stale som vsak vsetkych presviedcala,ze ja som v pohode,ze nemam ziadny problem a ze nikoho nepotrebujem..obdobie vianoc bolo pre mna strasne,musela som celkom jest a tak som obcas aspon nieco vyzvracala,aby som trosku utisila tie neznesitelne vycitky..plakala som kazdy jeden den a nenavidela sa..pribrala som asi dve kila..den pred silvsetrom som sa zrutila,na moje narodeniny..bolo mi najhrosie a vsetko som povedala rodicom..vtedy to islo rychlo,hned na druhy den som isla k psychologicke a tak tyzden na to,k tej druhej doktorke..tam bolo uz aj vazenie a vyhrazky,ze mam poslednu sancu,ze musim pribrat,inak si ma tam nechaju..doma som hrala dalsie divadlo,ze jak pekne papam,ale prislo vazenie a ja som mala o kilo menej..dali mi dalsiu sancu a tak stale dookola..uz po prvom vazeni som zacala pouzivat prehanadla a co som musela zjest,vacsinou som aj vyzvracala..ale tak vaha sa ustalila na nejakych 43kg..pre mna to bolo vela,ale zniesla som..to uz to o mne asi vsetci tusili..chlapec sa koli mne strasne trapil,hadali sme sa koli tomu,ja som vzdy aj jemu aj rodicom aj doktorom slubovala,plakala,prosila..nikdy ma nakoniec nezatvorili do tej nemocnice..boli obdobia kedy som sa snazila,jedla som da sa povedat normalne,ale potom som videla,ze som pribrala a zase vsetko odzaciatku..a tak stale dookola..nezvladala som to,absolutne,nevedela som ako dalej..nenavidela som to neustale klamanie..klamala som tym,ktorych som milovala..to najviac bolelo..ale ppp bolo silnejsie,vzdy bolo silnejsie…az prisla sobota pred dvomi tyzdnami(21.5.)..rodicia si mysleli,ze sa snazim,ale prisli do mojej izby,ked ja som boal vonku a zase mi tam nasli prehanadla,strare desiaty,v igelitke vyzvracany obed(strasne sa za to hanbim:((),veci ktore som nestihla vyhodit,lebo som sa ponahlala von,boze,jak strasne si to vycitam,vsetko by bolo inak:(…okamzite mi zavolali,mama plakala,hned som vedela o co ide..prisla som a bolo to horzne,oco po mne hucal,ze okamzite idem do nemocnice,ze neho to nezaujima,ze ja ich stale klamem a neviem co,mama plakala..ja tiez..bolo to strasne,ale prave vtedy som si uvedomila,ze ja chcem zase zacat zit,ze s tym vsetkym chcem prestat a byt zase stastna..lenze kto by mi uveril po tolkych klamstvach a pokusoch a vsetkom??snazila som sa ich presvedcit,ved som sama zacala chodit k psychiatricke..Mamu sa mi nakoniec podarilo presvedcit a dali mi(snad,to este neviem)poslednu sancu,teraz viem,ze uz je naozaj posledna..oni vedia,ze to sama nezvladnem,ale nemocnica je pre man absolutne nepredstavitelna..viem,ze to by vsetko zhorsilo..Porste teraz musim byt ja ta silna a ukazat im,ze to dokazem!strasne som tym zranila aj chlapca,ktory mi veril…ublizila som im vsetkym a chcem teraz dokazat,ze to zvladnem…tak uz teda cez dva tyzdne jem ako normalyn clovek..jeden jedinykrat som mala prehanadlo a jeden jediny den som vyzvracala vsetko co som zjedla..ale teraz,teraz uz nevladzem..bojim sa,strasne sa bojim:(..taku silu som mala,take velke odhodlanie,ale kde to je teraz???teraz,ked vidim,ze som uz pribrala,citim to,je to strasne..kamaratka mi dnes povedala,ze aka je rada,ze konecne na mne nevisia gate..ale keby vedela ako mi to chyba..problem je mozno v tom,ze NIKDY som sa necitila byt chuda,NIKDY!!o to je to tazsie..a teraz si pripadam uz taka nechutna..tak co mam sakra robit??ja uz vazne neviem..nechcem ich zase sklamat a uz nechcem sklamat ani seba..ale…vzdy tu bude to po…. ale????je to naozaj silnejsie nez ja??dokazem to,alebo nie??nie,ja uz si zase neverim..a to som si uz konecne verila..nenavidim cele PPP!!!!!nenavidim!!a na druhu stranu sa tak tesim,az budem byvat sama,nie s rodicimi a nebudem nic jest..boze,je to normalne??teraz sa asi jedine spolieham na psychiatricku,ale moze ma z toho dostat,ked stale mam v hlave nieco ine??a tak som sa tesila,ze mi to uz ide..ale teraz,pozrem sa na seba a nenavidim sa!ale budem bojovat dalej!!dufam.. Strasne som sa rozpisala,mrzi ma to,neviem ci si to niekto precita dokonca..ak ano,budem rada,ak nie,nevadi.. tak vsetkym prajem vela stastia a uspesny boj proti PPP!!

Ahoj, dnes jsem se dostala poprve na internetove stranky ppp a tvuj pribeh je mi opravdu hodne povedomi. Ve 12 jsem merila 150 cm a vazila 60 kg. K tomu silne bryle a same jednicky = velke problemy. Do 18 jsem se vytahla na 170 cm, ale vaha se vysplhala az pres 85 kg. Protoze zpivam operu, mela jsem nuz na krku a za rok a pul zhubla na 60 kg. Byla jsem statna a me denni menu vypadalo na zeleninu, ovoce, jogurt (vitalinea) a sem tam dusena ryba. Vsichni me chvalili, jak mi to slusi. Pak jsem ale zacala mit problemy udrzet si svuj omezeny jidelnicek. Dostavala jsem chute na zmrzlinu, cokoladu, sladke pecivo atd. Tak to vypadalo tak, ze jsem se drzela a pak snedla najednou kilo zmrzliny a zajedla to kolacema. Nikdy jsem nezvracela. Jen jsem potom zahajila dalsi hladovku. Takto jsem se po dalsim pul roce dostala na 75 kilo. Pripadam si hnusne tlusta, chtela bych vazit aspon 65 kilo, coz je na 170 cm normalni, aspon podle tabulek. Vzdy kdyz zahajim nejakou dietu, vydrzim to nejvyse tyden a pak zacnu s prejidanim. Uz nevim jak dal, protoze potrebuji byt hubena, abych na sebe dostala divadelni kostymy. Ma nekdo podobnou zkusenost, poradi, jak z toho ven? Diky moc.

Ahoj holky.. Na tyhle stranky chodim kazdy tyden. A kdyz si tak procitam Vase pribehy, tak je mi z toho do breku a chtela bych se s Vami podelit o svy krusny zazitky a zkusenosti s ppp. S bulimii bojuji jiz 6 rokem. Ani nevim v ktery okamzik to presne zacalo. Nikdy jsem nebyla tlusta, ale uz na zakladni skole jsem byla tak trochu zakulacenejsi. Ale v ty dobe jsem si s tim hlavu nelamala. Na stredni uz jsem se docela zacala zajimat o to jak vypadam a to vlastne trva az do dneska. Bohuzel, je to az chorobna zavislost. Zhruba v 18 jsem zkousela poprve zvracet. Nedokazala jsem prestat jist, tak jsem se prejidala. A abych ulehcila svymu zaludku i svedomi, tak jsem to proste ze sebe musela vsechno dostat. Proste ten kolotoc, jaky vsechny dobre znate. Dneska je mi skoro 24 a jsem z toho vseho unavena. Mam skvelou praci, uzasnyho a krasnyho pritele, docela pohodovy rodice, nejlepsi segru na svete, spoustu pratel. Tak nevim, proc to vlastne delam:-) Uz asi 3 tydny jsem ve stavu naznacujici anorexii. Prestala jsem den ze dne proste jist. Za den snim pouze jedno jablko a max. musli tycinku. Tot vse. Casto je mi spatne a na omdleni. Jediny komu jsem se sverila je muj pritel. Ten bydli v Brne, takze me nemuze hlidat. Na jednu stranu jsem rada, ale na druhou ne. Jist jsem prestala vlastne hlavne kvuli nemu. On me do toho nenuti, miluje me takovou jaka jsem. Ale pokazde, kdyz si vzpomenu na jeho bejvalky, tak si pripadam hrozne oskliva a tlusta. On tohle netusi a ja mu nejsem schopna to rict. Mivam posledni dobou hodne uzkostlive stavy a deprese, rozbreci me uplne malickosti. Nevim, jak z toho ven. Porad si rikam, ze az budu mit tech 50 kg, tak budu uplne stastna. Ale je to vubec mozny, byt absolutne stastna:-)Dokud nezacnu mit rada svoje telo, tak se to nespravi. Holky, pokud nektera budete chtit se podelit o sve problemy nebo jen tak pokecat, tak mi klidne napiste na: cervencovaholka@centrum.cz. Budu moc rada. Mejte se krasne a drzte se!!!

Zdravím všechny zbloudilé čtenáře, chtěla jsem se tady s někým poradit. Já sice nemám PPP, ale mám obavy o svojí kamarádku.. Budou to asi tři roky, co se odstěhovala z Prahy do Chrudimi u Pardubic. Přesto je to stále ta nej kámoška, jakou si můžete přát. Od té doby začala kouřit – vždyť víte, jak to chodí na vesnicích.. Začala také pít. Než se odstěhovala, byla spíš taková stydlivá a teď má za sebou dva vztahy. I když je jí jenom 15 a někdo by si mohl myslet, že takové vztahy v 15ti jsou primitivní. Měla prvního kluka a ten se s ní rozešel. A teď i druhý. Nevím, jestli je to podmíněno i tím, že příliš nejí, ale ona už tak před měsícem (tedy tvrdí, že před měsícem) postupně přestávala normálně jíst. Totiž, podle toho, co berete jako normu. Berte to tak, dřív by snědla i polovinu pizzy, dnes by nesnědla ani jeden trojúhelníček. Vysvětlovala mi, že nesnídá – po snídani jí je blbě, takže ani pře obědem nesvačí. Pak přestala i obědvat (nebo jí velmi málo, no umíte si to představit) protože po obědě je jí vždycky ještě víc blbě, většinou ani nemá nějakou odpolední svačinu a když má, tak už asi nevečeří či naopak. Dá si prý třeba bílý jogurt s piškoty, jenomže teď jí prý přestaly ty piškoty chutnat, takže sní tak maximálně bílý jogurt a k večeři má pak jenom kousek chleba nebo jiného pečiva – když jsem tam byla přes víkend, nic jiného večer nejedla, jestli vůbec. Váží 54 kg a měří asi 167 cm. Nevypadá anorekticky, je tak nějak normálně štíhlá, akorát břicho má podle mě moc vyhublé. Má ho hubené asi o centimetr dolů, než jsou pánevní kosti. Dělá mi starosti. Teď je v normě, ale co když za pár dní nebude??? Při tom, co za den sní, se pak nalačno napije alkoholu a je úplně na šrot (to už jsem s ní zažila, je to hrůza). Nemá vůbec pestrou stravu a třeba zeleninu vůbec nekopujou, protože je tam docela drahá (nechápu). Bude to ale asi i psychické. Říkala mi totiž, že jednou celý den nejedla a pak si dala housku s něčím a ještě něco podobného a máma jí řekla, že prý moc jí a od té doby – že neví proč – ale že jí hrozně málo a ani jí nic nechutná, nemá nikdy chuť ani na čokoládu, kterou měla dřív ráda. Dřív si občas dávala na hlad žvýkačku, dnes si tomu dá cigáro. Tvrdí, že cigarety poničí orgány až tak po dvaceti letech a že tudíž pro ni nejsou až tak závadné. To si rozhodně nemyslím. Fajn, dost trpěla kvůli tomu rozchodu (s tím klukem se dokonce i vyspala a tvrdila, jak je úžasné, že mu může ve všem důvěřovat atd.). Prý pořád brečela a ještě navíc – nepochybně (když jsem u ní byla, ověřila jsem si to) utěšovala svou bolest pitím atd atd. PROSÍM PORAĎTĚ MI, JAK JÍ MŮŽU POMOCT. HLAVNĚ S TÍM JÍDLEM!!!!