Blbá doba

Ahojte milí lidičkové!! Takže nějek začneme.. Ehm.. Trpím depresemi, kterých si snad zatím nikdo nevšiml.. A snad i proto mám pocit, proč sem vůbec lezu, že přece žádnej problém nemám, že chci být asi zajímavá. Ale já se chci podělit s Vámi, protože jiným toto neříkám.. Problémy ohledně vztahu k jídlu mám vlastně od mala.. Například když jsem se přejedla, tak jsem pak brečela že jsem tlustá.. Moje váha si lítá o 5 kilo běžně. Teda lépe nahoru než dolů.,. Pořád si ze mně naši utahovali. „baculky má taky někdo rád“ „…špekulíne..“, atd… asi to znáte.. Pak jsem před rokem zhubla. Jedla jsem. Normálně a zdravě. Určité životní komplikace mě vyhnali do Prahy. Tam bydlím u babičky a u dědy. No a znáte to.. „dej si ještě knedlíček..“ Chvíli mi vyhovovalo že mě nikdo nebuzeruje, ale když mi pak pár lidí řeklo“ztloustla jsi“, tak to pro mě byla neuvěřitelná potupa! Seběvědomí v čudu, světu vládnou modelky.. A proto jsem řekla babičce že mě přejídá. Fajn, tak jsme to omezili.Ale večeře kolem 5 hodiny už pro mě začli být nepřípustné. Vždyť já to pak už nespálím!! Tak jsem dělala různé pročišťovací týdny a trochu jsem zhubla.. Ale další týden zase přišly teplé večeře a já se proklínala. Poslední 3 týdny jsem to nějak ošulila. Řekla jsem, že se najím později a namísto toho jsem to hodila do pytlíku a ráno do popelnice. Když jsem viděla, jak to dávám do pytlíku, tak jsem si říkala „uf, ještě že to nedávám do svého žaludku“.Také jsem se párkrát při pocitu viny trochu pořezala do ruky a pokoušela se jídlo vyzvracet.. Teď nejsem v Praze, ale na praxi doma. Jediné na co jsem se těšila je to, že mě nebude nikdo hlídat, jako“snědla jsi vše ve škole?“ „a co si dáš k jídlu?“, ale budu si jíst podle svého. Přítel mi sice říká že jsem hubená, ale já myslím že lže, protože to tvrdil i kolem Vánoc, když jsem měla o 5 kilo víc. Teď mám při 170 cm 59 kg. Víte, já jsem chodila s nádherným klukem. Asi 4 měsíce. Rozešli jsme se, protože mě nemiloval a připadalo mu to, že v tom prostě něco chybí.. Když jsem přišla domů, tak mi nevlastní otec řek:“stejně jste se k sobě nehodili, on je takovej klučina a ty jseš vedle něho jak haldegron.“ Tak jsem usoudila, že teď když zhubnu, tak bude litovat toho, jak se ke mně choval. Vím, že to je blbost, ale já chci něčeho dokázat a už neposlouchat,že jsem nemožná a nic nedotáhnu do konce.. .jen aby ten konec nebyl zlej… Já jen chci sebevědomí.. Až budu šlíhlá=budu spokojená….?!