Archive for category: Můj příběh

Už,asi od 13-ti jsem chtěla být modelka.(Neříkejte si teď,že jsem magor) Měla jsem na to postavu,ksicht… MOhla jsem jíst co jsem chtěla,vesele jsem chodila do McDonalda,KFC,nejrůznějších restaurací,vykrmovala mě babička,ale moje váha byla pořád stejná,takže pohoda. Snad to začalo teď po Vánocích…Dlouho jsem se přemlouvala k tomu,že „musím“ zhubnou,protože když se chce,tak to jde. A hádejte,co mě nakoplo??? Otec!!!! Si tak jeden den za ním dojdu,stojím před domem a on mě přivítá slovy:“Přibralas,ne?“ To byl ten impuls!!! Na to jsem čekala…Ale nic,jedla jsem normálně dál. Z ničeho nic jsem se přeorientovala jenom na jogurty a saláty,občas těstoviny,atd…ale,když jsem na něco měla nezdolnou chuť,tak jsem si to dala…myslím,že jsem mohla zhubnout,tak kilo…Aspoň něco,říkala jsem si.Jednou se to zastavilo a já prostě z ničeho nic přestala jíst,prostě jsem to nepotřebovala,neměla jsem pocit hladu. Namísto toho jsem denně vypila třeba i 6l vody (se sirupem) Někdy míň a doplňovala jsem to Coca Colou light. Za dva týdny bylo 6kg dole a teď celkem pokračuju…Takže 180cm/54kg. Naprosto mi to vyhovuje,jen mě štve to neustálé lhaní,okolo jídla,jako co jsem snědla,atd…Většinou „jím“,když mamka není doma. Jídlo nandám na talíř a vyliju do záchudu,pak je jídlo pryč,talíř umaštěnej a vypadá to,že jsem jedla,ale poslední dobou mi babička,taťka,mamka(nejvíc) říkají,že jsem moc zhubla a snaží se mě kontrolovat,ovšem já jsem zase chytřejší. I když někdy si před nima dám (aby se neřeklo),ale to třeba jenom omáčku,jogurt,salát,müsli a tak…až zhubnu,tak na 50kg. bude to O.K. a začnu se stravovat nějak smysluplně. Vím,že to fakt pujde,protože nejsem pošahaná a zařadím sem tam nějakej ten sport…Zvracení mě odpuzuje a nejde mi to. Zkusila jsem to 2krat a už bych to neudělala. Tak co myslíte,jsem normální????

Ahoj, chodim se sem divat pomerne casto a procitam vsechny vase pribehy. Proto i ja chci napsat par slov. Merim 177cm a vazim 73 kg, pred dvema lety jsem vazila 55kg, mela jsem podvahu a mela nenavist k jidlu, schovavala ji jidlo nenapadne do kapes, abych to nemusela polknout a tak podobne, ale stacilo par dost neprijemnejch hadek s mamou, ktera mela odjet na tyden pryc.. Rikala jsem si jak je to skvele, ze nebudu vubec jist. Ale bohuzel odjela i ma nejlepsi kamaradka a ja se casto nudila a zacla se nechutne prejidat. Stale jsem brecela, ze jsem tak slaba, ze nedokazu nejist, ale cpala jsem se dal a dal.. tak jsem se po 5 mesicich dostala z anorexie?? byla to anorexie? nevim, ale zacla jsem tloustnout a ted trpim zachvatovym prejidani a jsem z toho nestastna, nemam proto zadnou radu, protoze ji potrebuju ja. Jsem ted mimo republiku a chci se vratit krasna a hubena, tak zase drzim sve nemilosrdne diety a cvicim kazdy den.. nevim jak dlouho to vydrzim, ale opravdu doufam, ze tak dlouho dokud zase ziskam odpor k jidlu. je mi lito, ze nepisu nic zabavneho, ale potrebovala jsem se s tim alespon takhle sverit. Jsem asi vazne nemocna, casto se i pokousim vyzvracet, ale nejde mi to.. Preji vam hodne stesti…

Ahoj vsem, i já jsem se rozhodla napsat svuj príbeh. Uz jsem ho chtela napsat dríve, ale nebyla jsem si jistá nebo mi do toho neco vlezlo nebo jsem se bála. Bála, a já nevim ceho. Vsechno to zacalo uz kdyz jsem byla malé díte. Nechtela jsem jíst. Jedla jsem málo. Byla hubená. Rodina se na se na to nemohla dívat. Babicka si nekde precetla o Zelezném víne. To podporuje chute k jídlu. A tak mi ho koupili. Pít jsem ho proste musela, i kdyz ze zacátku jsem ho odmítala. Víno pomohlo. Já zacala porádne jíst. Pak jsem jedla, jedla jedla,………. . Z hubenoucké holicky se ze dne na den stala obrovská koule. A to doslova. To mi bylo asi 5 nebo 6 let. Slovo zrcadlo a váha jsem neznala 7 dlouhých let. Narázky mi byly ukradené. Az jedoho dne se ve me neco vzbourilo. Já se na sebe podívala do zrcadla a zvázila. Bylo mi ze me naprosto zle. Rucicka na váze ukazovala 78kg a obraz v zrcadle, radeji nebudu popisovat. Tím vsím zacala moje první dieta. Ani ne za 9 mesícu jsem zhubla o 25kg. Byla jsem spokojená. Stacilo mi to. Pak jsem ale chtela jeste víc. Zhubla jsem dalsí kila a vázila rovných 50kg. V tu chvíli ve me promluvil hlas anorexie. Zacala jsem jíst jedno jídlo denne nebo jenom zeleninu a ovoce. Koupila jsem si prásky na hubnutí, caje, krémy. Jídlo jsem schovávala, vyhazovala a spachvala do WC. Doma lhala, ze uz jsem po jídle. Rodinné obedy a oslavy se pro me staly nocní murou. Nevím jak dlouho to trvalo. Jednou jsem musela jídlo, co mi daly doma k obedu, sníst. A to vsechno. Byla toho pekná hromada. Ale já musela vse sníst a snedla. Jídlo mi znovu zachutnalo. Druhý den jsem to bez nej nemohla vydrzet. Znovu jsem se porádne najedla a dalsí dny znova. Z normálních porcí se stalo prejídání. Snedla jsem cokoliv. To trvá pres pul roku. Zvracení mi nikdy neslo. Pak se ale neco pohnulo a já se to naucila zvracet. Sice málo a asi tak jednou týdne, ale prece. Z jednoho zvracení se stalo az trikrát nebo ctyrikrát týdne. Záchvatu pribývalo a zvracení taky. Ktomu jsem jeste pouzívala projímadla. Ted ziju v obavách. Bojim se. Bojim se vseho. Rodiny, kamarádu, ostatních lidí, …………. . Hlavne se bojim nekomu sverit. Jsem celá podrázdená, nesmeju se , kamarádum se radeji vyhýbám. Chci být zase ta normální dívka co tu byla dríve. Ale hlavne hubená. Tloustky se bojim a nechci ji. Tak to ze me je venku. Cítim se o neco lépe. Doufám, ze já i vy ostatní se s toho brzy dostanete. Mejte se hezky.

Ahoj holky,bojuju s tim už 2 roky a je to tady prostě pořád!nemužu se z toho vyhrabat.Za tu dobu co to dělám jsem vydržela nevyzvracet se 5 dní.Byla to pro mě veliká výhra,jsem přes týden od domova a tak se pořád snažím začínat znova a znova,ale jakmile přijedu domu tak je konec a udělám to znova!Naši mi na to přišli minulý léto,slíbila jsem že už to dělat nebudu,a tak to ted o mě nikdo neví.Mám skvělího přítele,kterému jsem o tom řekla,ale taky nevi,že to pořád ještě dělám!jak z toho ven?Nechci aby mě někdo někam zavřel a léčil,nechci aby to vědělo moje okolí! nevim co mám dělat!!!Ted jsem to stáhla na 2x-3x týdně!Což je myslím si pokrok,dělávala jsem to 5x-6x deně!

Bulimie mě trápí už tři roky a myslím si, že se jí nikdy nezbavím. Vždycky když to udělám, tak si říkám, že to bylo naposled a už nikdy, ale však to znáte přijde to znova. Občas mám světlý chvilky, kdy vydržím nevzracet i dva týdny, ale pak se to zase vrátí. Já už ani nechci tolik zhubnout, jen být normální, jenže to nejde mám totiž pořád hlad. Na jídlo musím pořád myslet. Snažila jsem se jíst zdravě, ale pokaždý se to zvrtne. Už si ani nevěřím, že to někdy dokážu. Teď chodím s klukem, který o tom ví a je mu to jedno. Občas se o tom bavíme, já se mu snažím to vysvětlit a prosím ho, aby na mě dohlížel, ale přijde mě, že to za chvílu pustí z hlavy a je mu to jedno. On říká, že když člověk něco chce dělat, tak to dělá a když nebude chtít tak to dělat nebude. Je fakt, že je to můj problém a ne jeho, ale na druhou stranu bych čekala trochu větší zájem. Teď jsem mu říkala, aby dal zámek na dveře do kuchyně, abych se do ní nedostala, nejhorší je to totiž vždycky večer. Slibuje, že jo, ale zatím se nic neděje tak ho uháním. Nevím jestli to pomůže, ale budu mít před sebou další překážku. Už jsem byla taky u doktorky, ale ta mě poslala jinam, že mě nepomůže, tak jsem zatím nic nezkoušela.