JAK Z TOHO VŠEHO VEN?!

Na tyto stránky jsem asi jako většina z vás zabruslila čistě náhodou…a nebo ne? Potřebuju se totiž někomu svěřit se svým trápením, které mě již pátým rokem zcela tyranizuje a ničí…trpím totiž mentální bulimií. Začalo to někdy v osmé třídě na základní škole, kdy jsem při 160 cm vážila 43-46 kg. Měla jsem vcelku normální postavu, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem být za každou cenu štíhlejší, abych se vyrovnala svému bratrovi, který závodně sportuje, je tudíž velmi štíhlý a všemi obdivovaný. Snažila jsem se omezovat jídlo, držela jsem různé diety, ale nic nepřinášelo kýžený výsledek. Pak jsem potkala jednu dívku, která mě inspirovala tím, žeaby si udržela svoji štíhlou postavu, tak po každém jídle zvrací. Zkusila jsem to také…ze začátku to vůbec nešlo, musela jsem si do krku strkat různé předměty, abych si vyvolala zvracení a ani dnes po pěti letech tomu není jinak. Nestačí mi prostě jako některým holkám se jen naklonit nad mísu a je to..přestože jsem nijak výrazně nehubla, měla jsem radost, že můžu sníst cokoli a nepřiberu. A že to byly kombinace vskutku obdivuhodné-nebyl pro mě problém sníst na posezení třeba 2 bábovky, 5 sušenek, 6 housek s celou kostkou másla, 4 smetanové jogurty atd..jenže zdravotní komplikace na sebe nedaly dlouho čekat. Začaly mi vypadávat vlasy, lámat nehty, dostavovala se únava, těžké deprese spojené s pokusy o sebevraždu… Následoval kolotoč hospitalizací po nemocnicích a psychiatrických léčebnách, kvůli kterému jsem teď ve čtvrtém ročníku střední školy musela přerušit studium. Nyní jsem doma a vše se opakuje dokola každý den. Přejídání-výčitky-zvracení. Už se z toho chci jednou provždy vyhrabat, ale cítím, že to sama nedokážu. Jestli někdo z vás víte byť o sebemenším způsobu, jak z toho ven nebo máte podobné problémy a chcete se o ně podělit, protože ve dvou se to (snad) lépe táhne napište mi prosím na mou mejlovou adresu Martikmacik@seznam.cz. Díky, mějte se a bojujte!!!!!