Nemoc?…

/0 Komentáře/v /přidal

Ještě asi před půl rokem ( před velkými prázdninami ) jsem byla štastná a spokojená 63 kilová holka ( měřím 175 cm ) . Pak se ale moje nejlepší kamarádka , co měla o pár kilo navíc , rozhodla přez prázdniny zhubnout . Byla docela dosti prostivná ale ze 65 se jí podařilo zhubnout na 51 kg. Když jsem se s ní rozhádala a po prázdninách zase sešla , docela jsem jí zavidela její štíhlou postavu … od té doby jsem zhubla z 63 kg na 53 kg … mám vlastní jídelní režim , každý den cvicím a chodím 2 krát týdne na aerobik , skoro pořád mluvím o jídle a stále čekám KDY SI ZASE BUDU MOCT DÁT DALŠÍ JÍDLO!!… je to docela smutné ale přídje mi že už jen čekám … čekám … na smrt?? Nemyslím že jsem anorektička , ale nejspíš mám jen třakoví náběh , občas mě sice láká představa zhubnout na 50 kg , ale když vidím jak to dopadá … tak to ihned zavrhnu . Nechci ztratit možnost mít děti ( i když už měsíčky nemám , stále věříám že příjdou ) !!

Anorexie-mám či nemám?

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj, rozhodla jsem se zveřejnit svůj příběh, nechť je to varování pro všechny. Je to více než 1,5 roku a já přibrala při své výšce nad 170 cm úctyhodných 57,5 kg.Pravda, nikomu kromě mamky jsem se nezdála tlustá, ale ostatní mě upozorňovali na to, abych tolik nejedla-moje porce byly přímo gigantické. Jenže když se na váze po spořádání obrovské porce koláče objevila výše uvedená hodnota, tak jsem se i já, se svým optimistickým přístupem k veškerému jídlu,zalekla.A od té doby jsem se zařekla,že za každou cenu zhubnu. První dva týdny to šlo velice pomalu-asi tak o necelé 2 kg.Ale i za to jsem byla šťastná.Ovšem pořád mi ještě ,,kus práce“ scházel.Nakonec se mi za měsíc podařilo dostat se na 51 kg.Především babička na mě pozorovala změnu a snažila se mě vykrmit.V té době jsem si naivně myslela, bůhvíjak nejsem hubená a docela jsem se tehdy snažila jíst. To už jsem byla na 48-49 kg. O letních prázdninách však nastal zlom a já se ze 48 kg zhubla na 44,5-a šla jsem nemilosrdně do nemocnice. Na 1.oddělení jsem se snažila dohnat vše co nejdřív,jenže mě navzdory slibům nepustili domů a já se přestala snažit-během celého pobytu jsem se tedy celkem zhubla z necelých 46 na 43 kg.Když jsem přišla do školy, spolužáci mě nepoznávali-vždyť jsem zhubla o 6-7 kg. prý už před prázdninami jsem byla dost hubená a teď tohle! Přiznávám, že já se sama sobě líbila a i teď bych se do té doby chtěla vrátit.Potom jsem přestoupila na jiné oddělení a tam to se mnou šlo ke dnu.Střídavě jsem se spravovala a pak zase zhubla.Cvičila jsem, podváděla-jako všechny holky. Nyní mám asi necelých 43,5 kg a už z jídla nemám takový strach, nepodvádím.Pořád ale ještě cítim,že bych nic navíc a nic kalorického do sebe nedostala… Koho můj příběh zaujal, může mi napsat do diskuse.

Nepoznaná slečna

/0 Komentáře/v /přidal

Spoustě lidem hodně lhala nevím co tím dokázat chtěla být o něco lepší, dokonalou se zdát vybrala špatnou cestu, začala lhát. Zůstala sama nepotřebná pro sebe sama neforemná citlivá, přející,přátelská, jak na Vás působí ta tvář andělská. Nevěřte ani slůvko jediné, nechtěla ublížit věřte, že ne! Se svojí podobou nesmířená pro sebe samotnou nepoznaná Teď hledá nitku pro cestu budoucí, jak ji najít odraz v zrcadle je stále tak matoucí. Jak se Vám líbí, je dokanalá sobě samé taková nedávno ještě připadala Nesnáší blahobyt, miluje nouzi když nouze není ze sna se vzbouzí nechce se probudit ví co jí čeká jedna myšlenka a s ní bolest velká Kdo by to čekal od slečny elegantní, že život hladem ráda si krátí. Princezna sama čas už nikdy nenavrátí……..

Tak co ted???

/0 Komentáře/v /přidal

Mile holky a kluci Tak jse tu zase…Ani nevim proc me to napadlo ale zase jsem o sobe chtela dat kapku vedet i kdyz dneska to neni nijak dlouhy ani informaci prinosny…A tak pisu… 27.1.06 me pustili po bezmala 5mesicich z prazske psychiatrie s minimalni vahou 47kg a s moji pravou vahou 48kg.No abych pravdu rekla-na me bylo i tech 47 moc a 48 to uz bylo presprilis(mam 160cm)…Ale co rikala jsem si ze to snad neni tak hrozny mit o jedno,,kilco,,vic nez je minimum.No a tak jsem se vydala domu s takzvane napravenou dusickou…jenze ja na tom nebyla psychicky zas tak dobre.Snazila jsem se chovat,jako ze se nic nedeje ale moc mi to neslo.Mela jsem pres celej vikend(pousteli me toti v patek)blbou naladu a uprime jsem se desila pondeli a meho nastupu do skoly…No nicmene pondeli proste a jednoduse prislo tak jak prijit muselo a ja se rano probudila s myslenkou ze tenhle den bych chtela mit co nejdriv za sebou.Vlastne ani nevim proc mi to pondeli pripadalo tak hrozny.no vlastne to bylo kvuli skole ale ja nevim presne proc to bylo kvuli skole.Ve skole jsem totiz nikdy zadny problemy nemela.Ale jak se ten osudny den ukazalo,velice jasne jsem prisla na to ,,ceho,,jsem se desila-te volnosti a zodpovednosti…Na svacine jsem si pripadala jako pod mikroskopem ikdyz moc dobre vim,ze se na me nikdo nekoukal.No a an obede to bylo jeste horsi-holky ze tridy totiz obedu nikdy moc nedaj a navic s tim jidlem delaj dost praseciny…No a tak ja byla sama kdo neco jed a tak jsem si pripadala jako nejaky jiny druh a mela jsem vycitky proc zrovna ja to mam jist kdyz ony to nejedi.A druhy den to bylo to same…A tak jsem od stredy zustala doma abych mela vetsi klid na jidlo.Takze jsem byla do dalsiho tydne doma.Presne si nepamatuju jak jsem od te doby byla doma ale vzdy jsem byla ve skole asi dva dny nanejvis a pak jsem zase zustala doma.A k mym problemum s jidlem,ktere lze par slovy popsat katastrofa a snizovani porci a procent tuku,se pridaly dalsi-vaha.Mama 45.7kg a musim do pristiho tydne nabrat svou vahu zpet protoze mam jet na hory a vahha je podminkou.jenze jsem se byla dnes zase vazit a i po pridani peciv,kalorii,tuku a druhych veceri a vetsich porci mam porad stejne-45.7kg… Takze co ted???

Výlet do platónské jeskyně a zpět aneb

/0 Komentáře/v /přidal

Výlet do platónské jeskyně a zpět aneb „boj s ppp“ jakožto ztráta času Budiž pozdraven,kdo se nezalekl krkolomného nadpisu. Ciao, já jsem Nina. Pokud jsi v zajetí ppp, věř, že Ti rozumím a to na základě osobní zkušenosti. A jak pravil Platón(ha há, už je to tady:-)), ten, kdo se osvobodil, má za povinnost pomáhat osvobodit se ostatním. Ty v tom zajetí pravděpodobně skutečně jsi, pokud prolézáš tyto stránky. A proto právě Tobě píšu. Chci Ti pomoct. A to jinou formou, než v minulosti na pokecu(pokud mě z něj znáš a třeba i postrádáš nebo naopak nepostrádáš:-)) Změnila jsem totiž svou filosofii. A Tobě chci také otevřít ještě trošku jiný pohled, než Ti je všeobecně nabízen na stránkách o houskách, jogurtech a dalších píčovinách. Tímto se s Tebou loučím a přeju Ti, aby i Tvůj život byl fakt nářez jako ten můj. Pojďme tedy na exkurzi do jeskyně: vstupem dovnitř proniká světlo; zády k němu sedí lidé; odmala jsou spoutáni tak, že se nemohou pohnout ani otočit hlavu; mezi vstupem a spoutanými lidmi plane oheň a vrhá světlo na stěnu před nimi; mezi ohněm a nimi vede cesta hrazená zídkou; po cestě chodí svobodní lidé s maketami věcí ze skutečného světa; makety přesahují zídku a vrhají stíny na stěnu před spoutanými lidmi; spoutaní nic jiného nevidí-a proto považují stíny za opravdový svět. Pokud by byl jeden ze spoutaných osvobozen z pout a přinucen vyjít z jeskyně a podívat se do světla, cítil by bolest a mžitky před očima, pro něž by se nemohl na předměty kolem sebe dívat. Byl by zmatený a nepovažoval skutečné věci za skutečnost, vždyť dosud za skutečnost považoval stíny. Když by byl poté nucen dívat se do světla dál, bolely by ho oči a odvracel by se od něj, avšak po čase by si zvykl, až by byl nakonec schopen hledět i na slunce a uznal by, že právě ono je tím skutečným. Jestliže by se pak vrátil do jeskyně, nevěřili by mu a kdyby nebyli spoutáni, zabili by ho. Mysleli by si, že si svým výstupem na světlo zničil zrak a tudíž nestojí za to se o tento výstup ani pokusit… …Já se mohu vrátit zase ven z jeskyně, když mě na pokecu nikdo nezabil. Škoda, jestli zatím nejdeš se mnou. Ale nalila jsem Ti čistého vína, jak Tvůj život vypadá zvenku té jeskyně, ve které Tě poutají okovy ppp. A došlo mi, že nekonečné probírání stínů s dalšími spoutanými Tě ven nedostane. Naopak Tě to utvrzuje ve Tvém zapomnění na dřívější skutečný svět a v „zabydlení se“ ve světě iluzí a stínů. Může Ti pomoct jedině světlo a osůbky zvenčí. Myslíš si, že si pomáháš neřešit jídlo a váhu tím, že donekonečna omíláš snědené rohlíky a navážená kila na ppp stránkách? Nepotřebuješ už další informace(viz. výsledky ppp-testu), potřebuješ své plány uvést v realitu. Je to přinejmeším Tvůj alibismus; kompenzace „řešení jídla“. Ok, pravda bolí, to světlo je příliš silné, mžitky před očima…-ale zvykneš si. Tedy docházíme k tomu, že celý zdejší „boj s ppp“ je vlastně převrácený naruby, nesmyslný, uchopený z opačného konce. Takže vlastně ztráta času. Jak tedy „bojovat“? Cítím Tvé odhodlání, šermuješ dětskou pistolkou na vodu, i Tvůj strach z „nepřítele“. Mám jiné řešení. Zatím ho ještě testuju, ale už jsem v závěrečné fázi a musím potvdit jeho značnou úspěšnost: „Nepřítel“ neexistuje, „nemoc“ neexistuje, existuješ jenom Ty, Tví blízcí a Tvůj život. A Tvoje vyhublé tělo, které momentálně trpí na podvýživu. Bojuj tím, že odhodíš zbraň a přestaneš bojovat. A začneš žít. NINA /ciao admin, všechno dobrý, jo?:-)))/

Nejsem na tom nejhur

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojky, jsem 21-leta studentka a mam stastnej a spokojenej zivot, kterej si vlastne uplne zbytecne kazim. Na techto strankach jsem nebyla asi rok, kdy jsem ale stale bojovala s prejidanim a dietama. Vim moc dobre, ze i normalni zdravy clovek se obcas preji a pak si toho take lituje.Tak jsem si rikala, ze to budu brat v klidu a nebudu mit zbytecne depky. Jenze ja to proste zase nejak nezvladam. Prave mi konci zkouskove obdobi plne stresu, ktere jsem stravila cele zavrena doma a predstirala jsem, ze se ucim, ale stejne jsem vetsinu casu myslela akorat na jidlo. Nesnasim,kdyz moje nalady tak strasne ovlivnuje jidlo.Kdyz se prejim, nechci chodit ven, aby me nahodou nekdo nevidel, dokonce se treba sprchuju po tme, abych se nevidela. Proste blbnu a nejhorsi je predstirat pred rodinou, ze jsem v pohode. Dnes jsem treba mela jit na zkousku, ale bojim se vyjit mezi lidi, tak jsem proste radeji nesla a uzivala si ten pocit uvolneni. Jenze ted mam akorat jeste vetsi vycitky a prejidam se znovu. Ja uz tyto stavy znam, vim, ze se nakonec zase dam do poradku a zacnu si i hlidat jidlo, ale ja bych se toho chtela zbavit uz navzdy, nechci, aby mi jidlo kazilo zivot a ovlivnovalo moje nalady. Jak to vyresit? Citite to nekdo stejne? dekuju za odpovedi a mejte se fajn!

anorexie-beznadej

/0 Komentáře/v /přidal

Chci vam napsat svuj zivotni pribeh….. Jmenuju se Mia, je mi 20 let,merim 175 cm a vazim 47kilo.Me bmi je kolem 15. Mentalni anorexie me uplne dostala, je to posedlost sledovanim vlastniho tela. Jsem opravdu sama kosticka, mam veliky oci a jsem bez tvaricek.Co je nejhorsi, mne to nestaci.Ob den snim bily jogurt s cukrem, protoze jinak by clovek umrel.Co nechapu je to, ze kdyz se na sebe podivam, tak proc se sebou nejsemspokojena, kdyz my telo skoro chrasti?Proc tam furt vidim speky, nebo to je kuze?Vzdyt patrim mezi nejhubenejsi holky na svete…. Protoze touto nemoci trpim dlouho, nemam vubec menstruaci a mam nedovivinutou delohu. Nebudu moci mit miminko, vim to uz ted.Nedokazu jist, abych dala energii telu a to vyrobilo mesicky…. Bojim se za psychoogem, protoze mam opravdu velkou podvahu a nechci, aby me nasilim dali do nemocnice. Mam hodne citlivou dusi, a je mi moc smutno, ze vubecmusim existovat tady na tom svete.Nesnasim jidlo. Chci vas poprosit o kontakt na nejakeho odbornika, ktery by semi pokusil pomoci jinak nez nemocnici.Ne aby me nasilim pridavali na vaze, ale aby mi pomohli. Problemu mam plno…

Nenávidím svoje tělo!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Tak, chtěla bych začít asi takhle…. ještě v létě sem byla vcelku hubená, měla sem 57kg na 176cm. Kluci mě milovali, mohla sem mít každýho, na kterýho sem si jenom ukázala, všechny holky mi záviděli a vzhlíželi se ve mě. Ale… pak sem byla asi tak 3 měsíce nemocná, nemohla sem chodit do školy, ani na tréningy- a právě tohle je ta nejhorší doba mýho života!!! Vždyť já ztloustla na neuvěřitelných 67kg…. Když sem se zvážila, málem sem omdlela. pak sem začala zas normálně ćhodit do školy a můj život se změnil v peklo… Holky, které mi dřív záviděli byly najednou hezčí a hubenější než sem já. Všechny moje ,,kamarádky´´ se na mě vykašlali!!! I můj nejlepší kamoš, kterýho sem měla hrozně ráda mě tak neuvěřitelně zklamal a to sem si myslela, že jemu na mě záleží a můžu mu věřit… On ale místo toho začal kámošit s holkou, která je hezká a o které věděl, že se nemáme moc rádi, ta se teď na mě pořád povišuje. Zničila sem si život a to jenom kvůli pitomejm 68kilům. Jak já nenávidím svoje tělo, ale zato sem svoje jediná opravdová kamarádka. Začala sem hubnout.

Nešťastná, ale snad štíhlá!

/0 Komentáře/v /přidal

Už asi rok se snažím držet dietu,a občas se i zadaří! Můj problém začal loni(v 6. třídě), já byla taková baculatá, zubatá holčička(nosila jsem rovnátka), ale psychicky jsem na tom byla snad i dobře.(nebyla jsem ale vůbec oblíbená). Se třídou jsme šli na vystoupení jedné zpěvačky, taková hezká blonďatá, prostě typická modelka. Seděly jsem se svou nejlepčí kámoškou vedle sebe a celou dobu jsme si povídaly, až se za mnou ozve od jednoho kluka ze třídy:“ co Barto***ová závidíš co, že tak hezká nikdy nebudeš?!!“ stuhla jsem! kámoška mu sice něco řekla, ale on si nedal pokoj! Moc mi na naládě nepřidalo, že mi kámoška řekla:“ všichni mamčini známí říkají, že jsem hezká, a že mám jít do miss!“ připadala jsem si jak zadupaná do země! A vté době se zrodila myšlenka na dietu! že by to bylo tím, že jsem tlusná,proto mě nemá nikdo rád?! …………………………………………………. Zhubla jsem, od minulého roku 5 kg. Mám přátele, jsem oblíbená, ale pořád mi to nestačí! Trpím záchvatovím přejídáním, a jsem nešťastná. Nikdo se mi,ale nesměje, že jsem tlustá!Rovnátka mi sundaly,ale kluci se o mě stejnak nezajímají! jsem pořád sama, ve svých trablích! Každý mi říká, že už toho mám nechat, a myslí si, že mě to masáží nervů sna odradí nebo co?! …………………………………………………… —- Tímto krátkým pesimistickým zhodnocením situace jsem jen chtěla říct, že pokud : SE VÁM TAKÉ DOSTANOU ŠPATNÉ POZNÁMKY NA TĚLO,A FYZICKÝ VZHLE, JE TO NEJHORŠÍ ŘEŠENÍ HUBNOUT! OPRAVDU MIZERNĚ SE S TOHO DOSTÁVÁ! BUĎTE SAMI SEBOU, A KAŠLETE NA OSTATNÍ, JE TO JEDINNÁ VOLBA, JAK SE S TOHO VYHRABAT! děkuji za to, že jste mi „udělali“ majáček a já se konečně můžu svěřit, protože rodině a ni kamarádkám to povědět nedovedu:-(( <a hrev=“mailto:xbodynka@seznam.cz“> můj mail :klik:</a>

Básničky o bulimii, které mě občas proberou

/0 Komentáře/v /přidal

Bulimie Koukám se do tmy, které se bojím nic nevidím, ale stejně tam stojím naleznu tam něco snad? mé prázdné duši začíná se to podobat Ve tmě je nekonečně možností co se opravdu dějě nikdo nezjistí slzy i úsměv podaří se jí schovat jak si můžeš pořád takhle ubližovat? Křeče a bolesti svýrají tvé tělo co to tvé myšlení zase dovolilo žaludek v prdeli několik dní máš o jídlo se stejně jen zajímáš Protože padáš do černé propasti nevíš jak ven s téhleté blbosti únavu a bolest pak už jen skrýváš do mísy, kýblu často se díváš Jak pomoct, nevím ti sama to mívám Zrovna těď něvo svýrá můj žaludek proč i on radčí neutek to co tě ubíjí jsi ty sama nesvaluj vinu na něco jinýho vzpomínáš-cukroví, bonbóny klidně i rama okurky, pečivo a čokoláda Určitě brambůrky, slané keksy co ještě oříšky nanukáč, mléko či smetana teď přijdou koblížky Co ještě dál? Tvůj strach by si dal? Co takhle jablko, tvaroh či šlehačku ty levný sušenky co čli tak na dračku Sušený ovoce, cornflacky, müsli tak holka konečně už na sebe mysli co jsem to zas udělala břicho jak těhotná mám přemýšlím o tom co s tím udělám O jiné možnosti, ale už nevím všechno hned vyzvracet, jinak hned omdlím nemůžu ani dýchat sotva funím svýmu rozumu teď nerozumím Proč zase jsem podlehla té hnusné nemoci jak ji už konečně mám přemoci jestli to někdo víte nejen mě ulevíte Pomůžete tisícům dívek a žen co neví jak z toho kruhu teď ven. Bulimie II. Budlimie nám ničí život a štěstí proč to objetujem proč trpíme bolestí proč proti ní nebojujem? Je naše nejvěrnější přítelkyně za naše city bojovkyně pomůže nám od bolesti, trápení od noční můry a životního soužení Zbavuje náš životního smyslu využívá návykového úmyslu Nejdříve to skusíme pouze jednou pak se k tomu vracíme s bezduchou touhou Dnes to bylo naposledy nechceme její chvíle něhy nejde se tý potvory zbavit neznám způsob jak ji ranit Vrací se stále, hledá nás v koutě, ve skříni, v mozku sílí její ráz a ničí nás v trosku Nejde se před ní schovat najde tě všude a vždy nevím jak bojovat proti její lži Hraje si na to co není a krásu v bolest mění její sílu odmítáš, ona je silnější a tvoje štěstí, radost je vedlejší Ona se ujala mocného železa tos nečekala, že by tě tak převezla nestačí ji málou, celou tě ovládá a s tvým životem jak chce si nakládá Bolest tě sužuje ona se raduje život ti kazí a k zemi srazí Už není tak dobrá kamarádka jako ze začátku zažíváš s ní každodenní hádku nechápe že už ji nechceš znát že ji už dávno chceš zbohem dát Tak jak se s ní rozloučit aby to nepoznala že ji chceš opustit a žít tě nechala Bojujem proti ní ona s námi žije je silně najivní tak ať se odstěhuje Ať prostě zmizí a nenechá adresu ať už je cizí nevzpomenu si na ni ani prostřednictví dopisu Zamávat ji na rozloučenou to je to jediný co chci a být vyléčenou z téhleté nemoci Jestli chcete napište do komentáře či na mailík Ivca_aznoh@centrum.cz