Výlet do platónské jeskyně a zpět aneb
Výlet do platónské jeskyně a zpět aneb „boj s ppp“ jakožto ztráta času Budiž pozdraven,kdo se nezalekl krkolomného nadpisu. Ciao, já jsem Nina. Pokud jsi v zajetí ppp, věř, že Ti rozumím a to na základě osobní zkušenosti. A jak pravil Platón(ha há, už je to tady:-)), ten, kdo se osvobodil, má za povinnost pomáhat osvobodit se ostatním. Ty v tom zajetí pravděpodobně skutečně jsi, pokud prolézáš tyto stránky. A proto právě Tobě píšu. Chci Ti pomoct. A to jinou formou, než v minulosti na pokecu(pokud mě z něj znáš a třeba i postrádáš nebo naopak nepostrádáš:-)) Změnila jsem totiž svou filosofii. A Tobě chci také otevřít ještě trošku jiný pohled, než Ti je všeobecně nabízen na stránkách o houskách, jogurtech a dalších píčovinách. Tímto se s Tebou loučím a přeju Ti, aby i Tvůj život byl fakt nářez jako ten můj. Pojďme tedy na exkurzi do jeskyně: vstupem dovnitř proniká světlo; zády k němu sedí lidé; odmala jsou spoutáni tak, že se nemohou pohnout ani otočit hlavu; mezi vstupem a spoutanými lidmi plane oheň a vrhá světlo na stěnu před nimi; mezi ohněm a nimi vede cesta hrazená zídkou; po cestě chodí svobodní lidé s maketami věcí ze skutečného světa; makety přesahují zídku a vrhají stíny na stěnu před spoutanými lidmi; spoutaní nic jiného nevidí-a proto považují stíny za opravdový svět. Pokud by byl jeden ze spoutaných osvobozen z pout a přinucen vyjít z jeskyně a podívat se do světla, cítil by bolest a mžitky před očima, pro něž by se nemohl na předměty kolem sebe dívat. Byl by zmatený a nepovažoval skutečné věci za skutečnost, vždyť dosud za skutečnost považoval stíny. Když by byl poté nucen dívat se do světla dál, bolely by ho oči a odvracel by se od něj, avšak po čase by si zvykl, až by byl nakonec schopen hledět i na slunce a uznal by, že právě ono je tím skutečným. Jestliže by se pak vrátil do jeskyně, nevěřili by mu a kdyby nebyli spoutáni, zabili by ho. Mysleli by si, že si svým výstupem na světlo zničil zrak a tudíž nestojí za to se o tento výstup ani pokusit… …Já se mohu vrátit zase ven z jeskyně, když mě na pokecu nikdo nezabil. Škoda, jestli zatím nejdeš se mnou. Ale nalila jsem Ti čistého vína, jak Tvůj život vypadá zvenku té jeskyně, ve které Tě poutají okovy ppp. A došlo mi, že nekonečné probírání stínů s dalšími spoutanými Tě ven nedostane. Naopak Tě to utvrzuje ve Tvém zapomnění na dřívější skutečný svět a v „zabydlení se“ ve světě iluzí a stínů. Může Ti pomoct jedině světlo a osůbky zvenčí. Myslíš si, že si pomáháš neřešit jídlo a váhu tím, že donekonečna omíláš snědené rohlíky a navážená kila na ppp stránkách? Nepotřebuješ už další informace(viz. výsledky ppp-testu), potřebuješ své plány uvést v realitu. Je to přinejmeším Tvůj alibismus; kompenzace „řešení jídla“. Ok, pravda bolí, to světlo je příliš silné, mžitky před očima…-ale zvykneš si. Tedy docházíme k tomu, že celý zdejší „boj s ppp“ je vlastně převrácený naruby, nesmyslný, uchopený z opačného konce. Takže vlastně ztráta času. Jak tedy „bojovat“? Cítím Tvé odhodlání, šermuješ dětskou pistolkou na vodu, i Tvůj strach z „nepřítele“. Mám jiné řešení. Zatím ho ještě testuju, ale už jsem v závěrečné fázi a musím potvdit jeho značnou úspěšnost: „Nepřítel“ neexistuje, „nemoc“ neexistuje, existuješ jenom Ty, Tví blízcí a Tvůj život. A Tvoje vyhublé tělo, které momentálně trpí na podvýživu. Bojuj tím, že odhodíš zbraň a přestaneš bojovat. A začneš žít. NINA /ciao admin, všechno dobrý, jo?:-)))/