Archive for category: Můj příběh

Ahojte holky….Tak na zacatek Vas chci moc pozdravit a poprat Vam hodne stesti,aby jste ho meli vic nez ja…Uz jsem tady jednou psala,bylo to jeste pred Vanocemi,jmenuje se to „Ja a moje“(nejaka 70.stranka) tak aby jste byly v obraze tady jdu pokracovat svuj 2.dil….Jestli chcete tak si muzete precist taky ten predtim:-) Tedy,nemam bulimii(tedy ne „pravidelnou“) a taky anorexii(to vzdy skonci az uvidim nejakou to cokoladu:-( )… Ale mam problem.Jo,nechtela jsem si to pripustit,ale mam.A teda jste asi prvni komu to rikam…Tedy pisu,uplne cizim lidem,uplne odlisnym,ale presto jsme uplne stejni… Tady je MUJ PRIBEH: Jako vite vzdy jsem byla kulicka..od mala,samozrejme me maminka a taky babicka radi „vykrmovali“…Vzdyt dite musi RUST..Jenze rust do vysky a do sirky je rozdil.A to jsem si zpocatku vubec neuvedomila.Tedy zatim.Ale jak jsem zacala „rust“ byla jsem vyssi a vyssi a samozrejme nechybelo ani na objemu.Mela jsem vzdy nadvahu,alespon 5 kilo.Ted uz 15.Ono se toho nasbiralo,ze jo?Vzdyt to uz holky zname.Asi poprve jsem zacala hubnout ve 12 letech.Ted mam 15 a tahne se to se mnou porad a porad je to stejne-pevne rozhodnuti-tvrda dieta-zadne vysledky-netrpelivost-propadnuti vasnim sladkeho:-(((Jo,je to tak,a kdyz ne,pak se holky ritime hezky(tedy hrozne) do anorexe,ale stejne se zacneme zas prezirat,nebo zemreme,coz je smutny:-( A ja patrim do kategorie cislo 1.Porad jen hubnu a hubnu, „od zitrka,zhubnu!Dnes se jeste muzu najist co chci a pak zhubnu!“…a na dalasi den totez…Takze zacnu hubnout,asi ,vlastne ani nevim kdy,az nekdy jo.Vzdy kdyz zacnu tak prestanu a nasleduji obrovske zachvaty prejidani.Nekdy se zdrzim,dam si jenom cokoladu(jeden rad) a treba naky chleba,ale to se stava malo.Kdyz se prejim,jim i nesmyslnosti,jako treba med s bilym jogurtem a kokos s kakaem,kdyz neni nic „sladkeho“… A pak mam hrozny vycitky,proc,vzdyt jsem se uz tak slibila,ze to neudelam.A uz se mi taky stalo,ze jsem se sla i vyzvracet ale neslo to,ani na dalsi den po prejidani,ani pak..Tak jsem toho nechala(coz jsem opravdu rada)… Ale zjistila jsem,ze to vubec neni o hubnuti a takovyhle ty keci kolem..Je to VSECHNO v psychice cloveka.Vy to ale urcite uz vite…Proste kdyz se mi to nejak v te me hlave neuklidni tak muzu akorat tak h…(pardon),ale je to tak.Vite co ja ted prozivam?Kvuli jidlu brecim,prolinam ho,nac existuje!!!!!A kdyz se podivam do zrcadla jemi na bliti(168cm 70kg-je to moc,ja vim…ale kolisa to od 60-70kilo:-( ).Kolikrat nejedu ven,protoze jsem hnusna ,nemam si co oblict a kdyz jo vypadam jak sud.Uz jsem se kolikrat vyhovorila,ze nejedu ven protoze..blablabla..Je uz asi moc tech vyhovorek.Ale ja nevim co uz mam delat.Nedokazu NORMALNE JIST-co je to?Kdyz jim „normalne“(coz je u mne asi takhle-rano kousek ovoce,obed ,to co mame doma,jen na maly talir,vecer ovocni salat,nebo kousek ovoce..),a pak se prejim.Nedokazu zit bez sladkeho!A i kdyz se snazim ovladat,vzdy neco navic snim.Jo,urcite si rikate,ani se ti necuduji,vzdyt rano skoro nic nejis,tve telo neco potrebuje…Ja se nekdy snazim,nekdy to proste nestihnu,ale kdyz se najim mam moc nafouknuty bricho:-(Ale to jeste nejak prekousnu…Jenze napriklad i ted mam chut neco sezrat-doslova,ja uz mam tak posrany(pardon) zaloudek z tech „diet“ a jinych blbosti,ze bud nejim nic,nebo se prejidam.A kdyz se snazim jist „normalne“(?),tak stejne snim pak vsechno,co mam na dohled a nevim se zastavit,je mi spatne a jim a jim a jim… A ja uz nevim jak dal..Chci zhubnout,zdrave,a taky si chci dat dokopy mou psychyku,protoze nemyslim si,ze je normalni, kdyz nekdo upratuje,nebo cte si treba i net a zacne z niceho nic brecet a nenavidet se…Ja jsem asi uz fakt blazen…Prosim, poradte mi do komentare a kdyz tak i na ilijenka@azet.sk.. Moc Vam dekuji a doufam,ze Vas neunavilo cist az po konec:-)pa

netoužit po ničem život prázdným by se zdál nesmět milovat za co každý den by stál nesmět ublížit a pak se omluvit lítost neznal bys neudělat chybu neměl bys důvod obrátit list nikdy jsem po ničem netoužila tak, jako skutečně žít bez starostí denně vstát a říct si dnešek bude fajn sedím tu s deníkem v ruce vraceje se do minulosti s výraznou skepsí že líp už prostě nebude mnohým ublížila jsem a nejvíc zklamala sebe sama protože nedovedu být taková jak chtějí jiní nebo ještě hůř, nedovedu být jaká sama chci ubližuje mi má neschopnost, to co cítím … ta prázdnota a i když mám kolem spoustu lidí jsem příliš tvrdohlavá na to říci: „pomoz mi“ jsem hlupák co bojí se ztráty důstojnosti a jednou se tím zabiji až úplně ztratím důvěru ve chvíli, že bude líp bude už pozdě na pravdu si hrát však i přesto budu v hlouby duše spokojená že jsem to zvládla jistým způsobem aspoň jedinkrát. aspoň jednou jsem život zvládla, s vidinou že jich bude ještě víc… a i když skončím jakkoliv bude už pozdě na to říct… „chci něco vrátit…“

Dobrý večer. Prečítala som si, že nemáme v príbehoch písať návody na chudnutie. Neviem, či je môj príbeh, v ktorom potrebujem radu ako pribrať, môže byť uverejnený. Takže môj problém znie nasledovne: Vo veku 22 rokov som odmietala jedlo, lebo som sa cítila tlstá. Vtedz som schudla zadva mesiace asi osem kg. Potom som vazila 49,no postupne som znova prbrala a 55 kg.Potom som znova trochu schudla a niekoľlko rokov som mala hmotnosť 53 kg. Pred tminulými Vianocami to bolo 52 kg, po nich o kilo menej a v posledných dňoch váha ukazuje 49 kg. Asi osem rokov som vegetariánka – jedávam z masa len ryby.Dávam prednosť čiernemu a grahamovému pečivu, jem aj zemiaky, ryžu, cestoviny, koláče, kekse – alekrémové mi nechutia, radšej mám BEBE a pod., milujem čokoládu. A tiež piškóty a slané tyčinky. Mama má obavy, že som chorá, ale ja sa cítim výborne. Lenže tiež nechápem, prečo stále chudnem, keď mi chudí jesť. Nemôže to byť stresom? V januári som robila štátnice na Pedagogickej fakulte – externé – a koncom februára som natúpila do nového zamestnania. Inak aj sa mi často otia dlane a chodidlá, no nadmernú činnosť štítnej žľazy mi nezistili. Pred dvomi tždňami som začala užívať vitamn B12,jedávam aj strukoviny a napriek tomu som takmer ako z koncentráku. Mám 170 cm a v mojom veku 32 rokov by som mala vážiť viac. Ako dieťa som jesť nechcela, radšej som sa s jedlom hrala. Aj moji rodičia patria k chudým typom ľudí. Napríklad otec môže zjesť koľko chce a vôbec nepriberie a mama mala v mladosti 48 kíl. Takže je to čiastočne zdedené, no aj tak ma potešia vaše rady.Len mi proím neraďte, že sa mám vzdať vegetariánstva. A takisto mi prosím nepíšte, že sa mám napráskať, lebo ja mám malý žalúdok a na jedenkrát zvládnem sotva detskú porciu. Inak ja si aj večer dám koláč alebo kus torty a stále sa ma tie kilá boja…Hlavne chcem vedieť, či môžem s hmotnosťou 50 kg (niekedy aj 49 kg) pri výške 170 cm otehotnieť. Lebo sa obávam, že s tým budem mať veľké problémy.

Už od pěti let trpím nemocnou štítnou žlázou a tak sem měla i nadváhu.Můj otec to pojal tak,že hodně jím,jsem líná cvičit atd.!!!Ne jenom můj táta,ale i děda z mamčiný strany.Pořád sem slyšela narážky,jako „Nejez nanuka,seš už dost tlustá!!!Podívej se na sestru ta cvičí a má krásnou postavu!!!Ty seš hrozně líná holka!!!“Atd.Přitom já sem cvičila,nejedle sem vůbec sladké,nejedla sem příliž moc a moje sestra je starší,tak nechápu proč mě s ní mohl táta srovnávat??!!!I spolužáci si neodpustili každodenní nadávky!“Ty tlustoprde!!!Nedrž ty lízátka!Vždyť je všechny sežereš!!!!A nejhorší bylo,že já pak byla hrozně tichá,uzavřená do sebe a nikdo si mého problému nevšviml!!!Skoro pět let sem s tím žila,ale pak….už to dál nešlo,nedalo se to vydržet!!!A tak sem o prázdninách (to mi bylo 10) začala hubnout.Cvičila jsem-až přehnaně,nejedla sem žádné tučné,tak i sladké a jedla málo!Za jeden měsíc jsem zhubla 6 kilo.“Zázrak!!!“Moc sem na sebe byla pyšná a měla velkou radost!!!Těšila jsem se do školy,na dny plné ticha,na dny kdy už mi nebude nikdo nadávat!!!!V to jsem doufala…Když mě vyděl táta,tak hned začal,“Jé,hmm…Teda já koukám!!“Byl spokojen a o to mi hlavně šlo!!!Ale chválení obsahovalo jen tyto dvě věty.Pokračoval,“Ale dávej si pozor na Vánoce!!!Znáš to!Plno cukroví,řízky,vánočka.Tak ať nepřibereš!!!Je to moc kalorický,chápeš??!!“Pojala sem to tak,že není spokojen a začala sem hubnout dál…Každý den,pětrákt,nebo šestkrát jsem se tajně vážila-aby to nebylo příliž nápadné!49kg,48kg…“tak ještě kolo a pak mi to bude stačit.“47,“Né tak ještě jedno kilo!“46,45″ještě jedno!!“44,43,42,41kilo.Paní dotkortorka na endokrinologii,už opravdu nevěděla co s tím!!Vědělo se,že mám anorexii.Babička a děda si mysleli,že nejím jen tak a několikrát na mě děda křičel,ale jen když v bytu,nebo na chalupě nebyla moje mamka!!To mi přišlo hrozně zlé!!!!Také před nima jsem měla svůj první záchvat!Křičela jsem,bouchala do stolu,hrozně brečela,dupala,ostatní od sebe odstrkovala!!!A tohle probíhalo každý den!!!Byla jsem jen ve svém světě!Pořád četla články jak zhubnout,všechny sem nesnášela!!!Proklínala je!!I vlastní mámu!Sebe sem také nenáviděla!!!!Své tělo!!!Pokoušela sem se i sebevraždu!Ale vždy mě v tom něco bránilo!!Teď jsem zato však šťastná!!!Když už bylií všichni zoufalí,tak mě hospitalizovali na tři týdny do normální nemocnice,na dětské oddělení.Tam to bylo hrozné!!!Sestry si též myslely,že to dělám jen tak,že si řekno „TEĎ!“ a uzdravím se!!Hlavně jedna sestra!!Povídala o mně jako o nějaké osobě co nemá právo žít!!I mým spolubydlícím!Naštěstí ty stále stály při mně!Když jsem tam přibrala 4kg,tak mě pustili domů.Byla jsem si skoro jista,že se tam už nikdy nevrátím!!Však asi po měsíci začalo vše znovu,zhubla jsem na 38 kilo,k tomu se ještě přidalo posilování břicha!Každý den,dvě hodiny!!!Jinak to nešlo!!!Pamatuju si,jak to bylo hrozné!!Jak jsem už nemohla!!!Brečela jsem při tom,vyčerpáním a únavou!!Ale vždycky jsem „můj úkol“ splnila!Pak mě znovu dali do nemocnice,zase na to samé dětské oddělení!Byla jsem tam znovu tři týdny,ale o velkých prázdninách-tak mi to bylo líto!!!Když jsem konečně přibrala 1 kilo,tak mě pustili.Tentokrát to bylo velmi těžké nabrat!!Týden mi váha stála! O prázdninách jsem zhubla na 35kg.Takže jsem přišla do školy vychrtlá,nechutná,celá bílá a hned na první pohled nezdravá,vypadající jako kostra,kost a kůže!!!Všichni si o mně povídali jak mám vychrtlí ruce a ty žebra a nohy!!!Já už to pak prostě nezvládala!!!!Ani psychicky,ani fizicky!!!A tak jsem mamce oznámila,že chci jít na dětskou psychiatrii v Motole!!A tak se i stalo!!!Bylo to tam mooooc dobré!!!!Jsem ráda,že sem se tak rozhodla!!!Byly tam různé terapie,skupiny,škola a třídy a nekoukali tam na mě,jako na blázna!!!Byla jsem tam přes 4 měsíce,nabrala jsem tam 8kg a hodně věcí sem si tam uvědomila!!!Ale jedno je nejdůležitější!!!Chtít se uzdravit!!!!!!!!!!!!!!!!!Já to opravdu chtěla!!!A teď sem ráda,že sem to tam vydržela!!!I 17letý holky tam brečely,že chtěj jít domů!!!Začaly jíst,aby je pustily,atd…Ale je jasné,že uzdravení nebyly!!!!Kdyby se totiž chtěly uzdravit,tak by měly tu silnou vůli tam zůstat!!!A vy jí určitě máte!!!!!!Já Vám věřím!!!!A vím,že se vy všichni,co můj článek čtete uzdravíte!!!!!! A dám Vám otázku!!CHCETE BÝT OPRAVDU POŘÁD PONIŽOVÁNY A TÝRÁNI ANOREXIÍ??????!!!!!Tak pro to skuste něco udělat!!!!Skuste třeba sníst jednu lentilku!!Ta Vám určitě nic neudělá!!!A jen si jí užívejte!!!Ze začátku budou malé výčitky,ale jestli chcete,tak je jednoduše překonáte a to tou radostí z toho,že jste třeba i jen jednu lentilku snědli!!!Že jste to opravdu dokázali sami!!!!Ale pořád mějte tn pocit,že už chcete s anorexií skoncovat!!!!Chcete se uzdravit a vyhrát nad ní!!!!!!Ani nevíte jaký je to přenádherný pocit,být normální!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ale já vím,že jestli to také chcete vědět,tak to prostě dokážete!!!!!!!Jen musíte překonávat sami sebe a také anoirexii!!!!!!!!!Hodně moooc štěstí!!!!Ahoj!!!=)

Ahoj holky, na tyto stránky jsem se dostala náhodou, ale moc ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti. Bulímií jsem trpěla asi 15 let. Byla to beznaděj. Nejen v tom, že jsem byla nešťastná ze sebe, jak vypadám, ale taky jsem se nemohla dostat z té hrůzy bulímie. Pořád jsem se musela přejídat, zvracet, nebo držet diety. Nekonečné, bezvýchodné. Vysvobodil mě až Bůh, Ježíš Kristus. Vím, že to zní divně, „bláznivě“, ale je to opravdu tak. Bůh určitě nabízí mnohem víc, odpuštění hříchů a věčný život, ale i život v plnosti a svobodě tady na zemi. Život který stojí za to, i když to rozhodně není procházka růžovým sadem 🙂 Možná jste už poznaly, že dostat se z bulímie není o tom mít silnou vůli a vydržet se nepřejídat a tak (i když to má taky svoje místo), je to hlavně o sebepřijetí, přerovnání hodnot, prostě o svobodě, která pramení z naplnění tím pravým. Ježíš to „pravé“ nabízí a navíc říká, že pokud vás On neosvobodí, nebudete opravdu svobodni. Tak jsem to i poznala. A bulímie byla jednou z mnoha věcí, ze kterých mě dostal. Děkuji Bohu! Holky prosím, zkuste to s Ním, čeká na to. Ježíš Kristus žije a miluje vás.