POetry – Just time to say

netoužit po ničem život prázdným by se zdál nesmět milovat za co každý den by stál nesmět ublížit a pak se omluvit lítost neznal bys neudělat chybu neměl bys důvod obrátit list nikdy jsem po ničem netoužila tak, jako skutečně žít bez starostí denně vstát a říct si dnešek bude fajn sedím tu s deníkem v ruce vraceje se do minulosti s výraznou skepsí že líp už prostě nebude mnohým ublížila jsem a nejvíc zklamala sebe sama protože nedovedu být taková jak chtějí jiní nebo ještě hůř, nedovedu být jaká sama chci ubližuje mi má neschopnost, to co cítím … ta prázdnota a i když mám kolem spoustu lidí jsem příliš tvrdohlavá na to říci: „pomoz mi“ jsem hlupák co bojí se ztráty důstojnosti a jednou se tím zabiji až úplně ztratím důvěru ve chvíli, že bude líp bude už pozdě na pravdu si hrát však i přesto budu v hlouby duše spokojená že jsem to zvládla jistým způsobem aspoň jedinkrát. aspoň jednou jsem život zvládla, s vidinou že jich bude ještě víc… a i když skončím jakkoliv bude už pozdě na to říct… „chci něco vrátit…“