Miminko

Ahoj, jmenuji se Marie 24let. Na tuto stránku jsem narazila jen náhodně, když jsem surfovala po netu. Všechny tyto příběhy mi připadaly tak povědomé… Nikdy jsem nebyla nijak baculatá, právě naopak. Všechno se změnilo, když jsem v 16cti letech měla problémy s nepravidelností mé menstruace. Doktorka mi nasadila hormonální léčbu a já po ní za velice krátkou dobu přibrala 8 kilo, takže jsem pak vážila 62kilo. To bylo pro mě naprosto stresující, skoro vůbec jsem nejedla a pořád přibírala… Tak to vlastně všechno začalo… Hladovění – ztráta svalové hmoty, vyčerpanost, následné přejídání – výčitky – zvracení… Nakonec jsem takto zhubla na vysněnou váhu 49 kilo při 172cm. Tuto váhu jsem si udržovala. Změnila jsem si celý jídelníček, ale hladověla jsem i nadále… K tomu přišly po škole problémy s hledáním práce, propadla jsem depresy, že jsem k ničemu, úplná nula, neschopná…, táhlo se to tak dlouho. A začala dokonce pít, pořád víc a víc. Nakonec jsem se rozhodla pro sebevraždu, že tu stejně nikomu nebudu chybět, ale na poslední chvíli mě zahránili. Jak jsem byla sobecká!!! Strávila jsem dva měsíce na psych. klinice, kde jsem se léčila z deprese. Pak jsem se vrátila domů, ale práci jsem stále nemohla najít, měla jsem zase silné deprese a na jídlo ani pomyšlení, jen ten alkohol… K psych. jsem nakonec přestala chodit úplně, bylo to k ničemu, ani prášky mi nepomohly, jen se mi po nich chtělo pořád spát. Nakonec jsem si našla práci jako barmanka-měla jsem tak blízko k alkoholu… Celý den skoro žádné jídlo, jen ten alkohol a když jsem něco snědla, tak jsem to hned běžela vyzvracet, zkazila jsem si celý žaludek a hlavně zuby. Ani nevím jak je to vůbec možné, ale dostala jsem se z toho… Dostala jsem se z toho, protože jsem CHTĚLA – MOC! Seznámila jsem se s mužem na kterém mi začalo čím dál víc záležet… Ne žádného chlapečka, ale spolehlivého muže! Starostlivého, hodného, v práci velice úspěšného… A já jsem si uvědomila, že bych už neničila jenom sebe, ale i jeho a to jsem mu přeci nemohla udělat, na to jsem začala být čím dál víc zodpovědnější. Tohle přece nemůžete udělat člověku, kterého milujete, alespoň já jsem to nedokázala. Pomalu jsem se vracela k normálu… pravidelná strava, žádný alkohol, přiznávám, trvalo to… Také jsme zatoužili po miminku a od chvíle jeho plánování jsem přestala i úplně pít. Po čtyřech měsících jsem otěhotnila, díky Bohu, máma mě strašila, že s mojí váhou ani neotěhotním… Jím pravidelně, pestrou stravu, nikdy bych si neodpustila, kdyby mělo moje miminko něčím strádat, jen kvůli tomu, jestli jsem o pět kilo lehčí, nebo těžší. Teď jsem těhotná-v šestém měsíci, miminku se daří dobře a mám radost z rostoucího bříška. I když se přiznávám, že mám i trošku strach z toho, co příjde po porodu, po kojení, až na mém těle nebude děťátko tak závislé. Ale na mně bude závislé celý život a podle toho se musím také chovat!!! Holky, všechno je ve vašich rukách… jste to vy – VAŠE vůle! Držím vám všem palečky! MMMMMarie@seznam.cz