Archive for category: Můj příběh

Zdravim vsechny pritomne, nemocne, vylecene i ty co se v tom motaji porad dokola jako ja. A jak to zacalo u me? Tak jako mnoha anorekticek. Bylo mi sestnact a ja necekene onemocnela, skoncila jsem v nemocnici, kde jsem byla mesic, samozrejme při nemocnicni strave clovek nemá problem zhubnout, a tak se to povedlo i me, i když tenkrat to ještě bylo neumyslne a nejak jsem si to neuvedomila, Jenze po navratu domu jsem si uvedomila, ze se sama sobe prvne v zivote libim. Vzdycky jsem byla silnejsi, 175cm od 62 do 67kg- podle rocniho obdobi. Když jsem se ze spitalu vratila mela jsem 57kilo. Vsichni mi zacali rikat, jak mi to slusi a podobne ty kecy, které člověka nuti vahu si udrzet, ba dokonce ještě zhubnout. A tak i ja jsem zacala jist minimalne, zkraje to nebyl problem, mela jsem scvrkly zaludek ještě ze spitalu a chut k jidlu také byla minimalni. Casem se sice chut vracela, ale ta touha po tom si vahu udrzet byla silnejsi. Zacala jsem jist pouze? zdrave?, jsem od malinka vegetarian, takze jsem zaradila jen nizkotucne jogurty, ovoce a zeleninu. Byla jsem na sebe pysna, během nasledujich par mesicu jsem se dostala na vahu 49kilo. To uz jsem zacala mit porblemy s matkou, se kterou jsme si nikdy nerozumneli. Bohuzel jsem také byla vecne pod dozorem svoji detske doktorky, neustale kontroly a podobne věci. I ona si zacala vsimat, ze hubnu, zacala si me zvat jednou tydne na prevazeni- každý zname ty triky, jak mit o par kilo vic, ze?:0),zpocatku hubnuti pricitala nemoci a ja ji v tom utvrzovala, tvrdila jsem ze jim, ze se cpu, ale ve skutecnosti uz jsem jedla tak jeden jogurt a jedno jabko denne. Asi za pul roku uz jsem mela jen 41kilo- oficialne, ale ve skutecnosti jsem mela 38kilo a byla jsem chodici kostra. Jednoho dne volali ze skoly domu, co se u nas deje, ze hubnu, ze nechci jist. Doma me mama servala a to me nastartovalo ještě vic, budu se alespon mstit a nebudu jist, konec koncu mama byla vzdycky také oplacana, takze jsem to brala tak jako, ze mi mou vahu zavidi. Pak uz mi ani doktorka neverila, ze jim a objednala me na psychiatrii. Tam jsem tenkrat jela jen s tatkou, hodne si rozumime, jen tata je takovy ten typ mouchy snezte si me, nikdy se o nic nestara, nic ho nezajima. Byl hrozne hodny, moc me tam podporil, i moje vypraveni o matce, o jejich vycitkach, ze jsem se vubec narodila, ze jsem byla v nemocnici jen prot, abych jim zpusobila problemy a podobne. Na psychiatricku jsem kaslala. Vždy před navstevou jsem do sebe nalila hektolitry vody abych nemela na vaze mensi cislo nez tam bylo minule. Nejak jsem to vsechno obchazela. Doma jsem nemohla vydrzet, nechvala jsem si schvalne ujet vlaky, abych nemusela domu a hlavne abych s nima nemusela jist. I když každý jsme sice jedli jinde, ale pac me mama hlidala tak sedela u me v kuchyni u stolu. Ted uz se nedalo něco schovat, jako driv. Vzdycky jsem mela v kapse u teplaku kapesnik, kam jsem vsechno schovala a pak hodila do kotle. Něco slo splachnout, něco jsem vyhodila druhy den, když jsem sla do skoly a tak dále, vsechny to zname. Tata nakonec dosple k zaveru, ze doma to nezvladnu, tak me vzal ke sve mamince, babicce. Tam to byla pohoda, nemusela jsem jist, tedy musela, ale babicka me nenutila a ja jsem tu snahu pocitovala sama, zacala jsem opatrne a po pocatecnich vycitkach jsem to zvladala. Na psychiatrii jsem dojizdela asi pul roku, byla to doktorka na nic, vzdycky se zeptala akorat na skolu a postavila me na vahu. Tim to z jeji strany skoncilo. Zacalo mi chutnat vic a vic. Takze během roku jsem ztloustla na 70kilo. Byla jsem v permanentni depresi. Vsechno a vsichni me stvali. Vzpominala jsem na dobu, kdy jsem tezkou podvahu a litovala toho, ze jsem to neudrzela. Rozhodla jsem se hubnout, tentokrat uz pomoci projimadel, ale jinak jsem to neprehanela. Povedlo se mi zhubnout během pul roku na 56kilo a byla jsem spokojena, to uz bylo na konci ctvrteho rocniku gymplu. Byly prazdniny, ja si vahu udrzovala aniz bych se musela nejak omezovat. Pak jsem odesla do brna na vysokou. Ted uz jsem byla mimo dosah matky a všech a zacinala jsem znovu zit podle svého. Prvak byl uzasny, byla jsem spokojena sama se sebou i se skolou, nasla jsem skvelou kamosku a vsechno bylo idealni. Ale pak jsem byla opet vazne nemocna a byla v nemocnici. Hadate spravne, opet zacal kolotoc nejedeni. Zase jsem se dostala na svou vysnenou vahu 41. byly prazdniny a ja musela jet alespon na vikend domu, tam opet byly sceny a podobne věci, ale bylo mi to u zadku, pac jsem vedela, ze zase odjedu a nikdo na me nemuze. Postupem casu jsem si uvedomila, ze tohle není optimalni, ze se ani klukum nelibim, ze jsem moc hubena, vsechny holky kolem mne uz chlapi mely a ja furt o zadneho nemohla zakpnout. Zacala jsem se rozumne stravovat, povedlo se mi pribrat na 49-50kilo a byla jsem stastna. Nasla jsem kluka, který me miloval a vubec mu nevadila moje vaha a mala prsa. Byla jsem stastna, po par mesicich jsme spolu zacali bydlet, pro me to byl sok, prestal se me vsimat, venoval se jen sobe a me to trapilo, cele dny jsem brecela, domu jsem chodila tri kilometry pesky, jen abych s nim nemusela byt moc dlouho. Zacala jsem se vic a vic vyhybat sexu, který on potrebuje nekolikrat denne a ja k nemu mam naopak velice spatny vztah, jako mala holka jsem byla opakovane znasilnena sousedem a nikdo nikdy se to nedovedel. Problemy v partnerskem zivote jsem resila jidlem. Zase jsem ztloustla na vahu 62 kilo a byla nestastna ještě vic, to byl konec leta minuleho roku. Muj chlap zacal mit narazky na mou vahu a to me hodne ranilo. Opet jsem si rekla, ze s tim něco udelam, takze jsem zacala vice cvicit a méně jist. Krom toho jsem na jidlo stejne nemela cas, škola, práce, praxe, projekty, dlouhe hodiny v labinach. Pridala jsem projimadla a vaha sla postupne dolu, hodne pomalu, ale sla.. nedavno jsem zjistila, ze mi jsou zase kalhoty, které jsem nosila před lety na gymplu. Moc me to potesilo. Jenze je obdobi, kdy zase stres zahanim jedenim. Musela jsem nechat skoly, ten kolotoc uz jsem nezvladala, rozplynuly se vsechny moje sny, partnera mam sice rada, hodne se zmenil, je hodny, pozorny a miluje me, ale ja nemohu rici s cistym svedomim, ze ho miluju. Prestala jsem cvicit. Strasne se bojim ze pribiram, hrozne moc se bojim, ted si rikam, ze jestli je to pravda, tak me ceka aktivni dovolena plna sportu a téměř bez jidla, povede se mi zhubnout. Mzna me v tento moment zachranuje to ze nemam vahu. Mozna je to jen muj pocit, ze tloustnu, protože obleceni je mi porad stejne, ale preci jen, ten cervik pochybnosti tam je. Je to celkove kolotoc, který trva uz několik let skoro osm. A stále i když vim,ze vsechno delam spatne tak nemohu to delat jinak. Když se clovek porozhledne po ulici a vidi tam same dokonale slecny v minisuknich, jak muze mit dve tri kila navíc? To nejde. A proc to cele pisi? Asi proto, ze bych si potrebovala ulevit, ze vim, ze bych mela byt stastna mlada zenska a pritom se potykam s pubertackymi problemy. Nevim, jestli se z toho nekdy dostanu, asi ne. Snaha nejist a pak vecer, když jsem doma sama a muj je pryc, vyzrat kompletne celou lednicku, nasledne pokus o zvraceni, coz mi nevychazi a to je dobře, takze spolknu během dne kolem 50 pilulek projimadel- doporucena davka 3tabletky, tohle asi nejde zmenit. Nevim jak. Dobře si uvedomuju, ze před lety jsem mela mit lepsi psychiatricku, protože jeji práce se mnou nebyla optimalni a hlavne mi vubec nepomohla. Mozna kdyby ona byla opravdu clovek na pravem miste jsem ted zila jinak. Nepropadal bych vecnym depresim, studu za sebe samotnou, jak jsem tlusta, ze nemuzu byt před svým chlapem svlecena?. Poradi někdo, jak tu mysl obejit? Co mam delat? Samozrejme muj partner o tech problemech v minulosti nevi a o tech soucasnych také ne, vsechno pricita memu zdravi, ze jsem vazne nemocna, ale o další nemoci jmenem anorexie nevi. Kdyby jste mi někdo chtel napsat nebo dat nejakou radu, tak tady je email zuzi.jaro@atlas.cz.

Ahoj holky, nebudu vas zatezovat svym pribehem – kdyz jsem si procitala ty vase, kolikrat jsem se v nem poznala… Je mi 25, bulimii mam sedm let. Uz toho mam opravdu dost, vzhledem ke svemu veku bych uz chtela zacit zit normalne. Mam docela silnou motivaci, pristi rok bych chtela otehotnet a do te doby si chci dat do poradku telo. A taky samozrejme chci neco zhubnout, ale ne za cenu nejakych drastickych diet, ale zdravou vyvazenou stravou, sportem a hlavne tim, ze do sebe prestanu cpat kila cokolady a susenek. Zitra zacinam, pripojte se ke mne!!! Bulimie je hnus a akorat nam kazi zivot, navic hezkou postavu s ni nikdy neziskame. Jestli mate chut, napiste mi, muzeme se vzajemne motivovat a pomahat si. Juliette

Ahojte vsetki spolutrpitelky. Mam ten isty problem ako vy…Zacalo to vsetko asi tak pred 5 rokmi, ked mi stara mama na oslave s humorom pripomenula, ze by som uz namala jest tolko kolacov, lebo neprejdem cez dvere. myslela to samozrejme s humorom, ale clovek si to bohuzial vzal vazne. nevravim, ze som bola z tych chudych, ale 68kg pri vyske 168 bolo trochu moc. tak som zacala chudnut.najprv som vylucila sladkosti, potom maso, cestoviny, a nakoniec som skoncila na jednom jablku denne. samozrejme zivot jedinacika je tazky, a nasi si hned vsimli, ze nejak rychlo chudnem a takmer nic nejem. vsimla si to predovsetkym mama, a chytila to za nespravny koniec. nutila ma jest az tak, ze clovek si pripadal ako hus vo velkovýkrmovni. stopala ma a stopala a ja som veselo priberala. vratila som sa na moju povodnu vahu, s bonusom 4kg. nenavidela som mamu, nenavidela som seba, pohlad do zrkadla. ale zaroven som sa nedokazala zriect jedla. a potom to prislo…najedla som sa a bolo mi priserne zle.tak som si prvy krat potykala so zachodovou misou. a od vtedy to islo dole vodou. jedenie, skryvanie sa pred rodicmi, vracanie. ale zas na to moja sikovna mama prisla. a opat nastal ten isty kolotoc kontrolovania, co jem, a ci nahodou nejdem na wc. ale vtedy som si nasla priatela, on ma drzal nad vodou. bol to sice cztah na dialku, ale fungovalo to. po roku a pol prisiel ale dalsi velky zlom – milan mi povedal, ze uz nema chut nas vztah na dialku. len tak, bez akehokolvek rozumneho vysvetlenia. odisiel…ostala som sama doma, vsetci sa mi otocili chrbtom…v ten den som zistila, ze ma mama frajera…nikto nepocuval moj plac…a tak som zobrala ziletku a rezala som dovtedy, kym krv nestekala v prudoch po rukach tak, ako vtedy krvacalo moje srdce. dve najdolezitejsie osoby v mojom zivote ma zradili. a vtedy vyskocila aj bulimia zo svojho tmaveho tiena. o niekolko mesiacov som odisla na staz do svajciarska. konecne som bola sama, mohla som si robit co som chcela. a aj sa tak stalo. v robote som bez jedla behala 12 hodin, no akonahle mi odbil koniec pracovnej doby, vyprazdnila som celu chladnicku. no a samozrejme, ze tou cestou, akou do slo dnu, tak to aj potom vyslo…pocit upokojenia, neistota v nohach a potom cigareta. toto sa stalo mojim kazdodennym ritualom. domov som sa vratila o 10kg lahsia, ale nervozna a podrazdena. nasi ma takmer nespoznali, a mama samozrejme vedela, kolka bije, a chcela to opat vziat do vlastnych ruk…marne…aj tak som si nasla cestu, ako jedlo zo seba dostat….akoze idem do posilovne (s igelitkou za pasom…a potom sup s tym do kontajnera…), ku sesternici, alebo ku spoluziacke…neustriehla to …par mesiacov sa tocilo len okolo mojej postavy, nekonecnych hadok, cirkusov, scen…konecne po maturite som vypadla z domu. je to uz mesiac co zijem v bratislave…prec od mamy, sama s bulimiou. najhorsie na tom je, ze zajtra mam ist domov a bojim sa toho. neviem, kolko som schudla, ale asi moc, pretoze nohavice, ktore som si kupovala asi pred mesiacom su mi uplne volne…prve co bude, to ma mama postavi na vahu, cely vikend bude po mne zazerat…nenavidim ju,…nenavidim uz aj seba. svojich 49kg, ktore ma stoja tolko trapenia. som stale nervozna, podrazdena, ni c ma netesi, je mi zima. ale na druhej strane pocuvam od ludi lichotky, ako dobre vyzeram a to ma zenie do predu. ale nikto nevie, ze za peknou postavou a dokonalym make upom sa skryva bulimia a tmave kruhy pod ocami. ak budete mat niekto chut porozpravat sa…

Ani nevím kdy to začalo bylo to asi někdy v deváté třídě nykdy jsem nebyla hubená vlastně vždy jsem měla nějaká ta kyla navíc. Při výšce 168 cm sem měla asi 70 kg ano je to hodně ale clastně jsem to nikdy nijak neřešila byla jsem docela spokojená. Ale nakonec se má kila stala posměchem některých mích spolužáků kteří mě začali jak se říká šikanovat a já byla docela smutná a řekla jsem si že s tím něco udělám a tak sem začala jubnout nejdříve se omezovat v jídle a pak jsem asi týden přestala jíst úplně. Ale nakonec jsem to vzdala. A tak sem se nakonec dostala až na nejakých 75 kg. Byla zima a já s mojí rodinou sme jeli na hory bylo to super užívali jsme si ale mojí nevýhodou byly teplé večeře kteé jsem ani doma neměla a tak když jsem si po horách stoupla na váhu ukazovala neuvěřitelnách 78 kg. V té době jedna moje kamárda zhubla a tak jsem si v tu chvíli kdy ručička ukazovala tu hroznou váhu řekla a dost musím s tím přestat. A tak jsem se do toho dala. Začala jsem každý den cvičit radikálně jsem omezila svoji stravu a s každým odstraněným kilem jsem se cítila lépe a lépe. Ale jamile jsmem si stoupla na váhu a zjistila že se ručička posunula špatným směrem tak sem propadala do naprosté úzkosti. Pamatuji si jak jsem jednoho dne šla do sklepa a najednou z ničeho nic jsem si sedla na zem a začala brečet protože jsem moc tlustá. Bylo léto a my jsme se s rodinou rozhodli že pojedeme na zámek. Dojeli jsme tam a vše bylo super ale najednou jak jsem procházeli tak se mi udělalo zle naši mi dali napít ale já i přes to omdlela když mě probrali řekla jsem že je vše v pořádku ale sotva jsem přešla do druhé omdlela jsem znovu a bylo to docela dlouhé asi 2 min. Naši o mě meli samozřejmě veliký strach ale já jsem po příjezdu domů prostě musela jít cvičit, protože kdybych nešla tak vše přiberu spátky a to jsem nemohla dopustit. Postupem času si mého zhubnutí začalo všímat i okolí a já se cítila čím dál lépe. nakonec jsem se dostala až na 62 kg ano asi každá z vás řekne že je to hrozná váha že vy máte 45 a připadáte si tlusté ale věřte že já sem se poprvé cítila opravdu bobře ale bylo to tehdy. Tehdy jsem před sebou měla tu odporně tlustou holku která měla těch 78 kg. Zašli jsme proto a mámou do obchudů a já si nakoupila ůplně nový šatník a tehda jsem už přestala hubnout teď toho tak trochu lituji že jsem nešla ještě dál. Čas plynul no a já si žila s těmi 62 kg jednou jedinkrát jsem měla 61 ale to se mi už nepodařilo pohybovala jsem se vždy mezi 62 – 65 kg. Nasadila jsem takovou tu chvilkovou dietu a váhu jsem si držela a byla jsem v pohodě ale postupem času jsem si začala uvědomovat že nejsem taková jaká jsem chtěla být že nejsem tak pěkná jak jsem chtěla být že mám až příliš mnoho tuku na sobě. Ani nevím proč jsem se rozhodla asi před 2 měsíci dál hubnout ale je to tím že nesnáším svě tělo sem si odporná nedorážu se svléknout ani do plavek tak přece nemohu žít. Ale šlo to docela dobře byla jsem na tom úplně dobře a hubnutí mě šlo skvěle a já se opět dostala na váhu 62 ale musím uznat že v těch 2 měsících jsem si udělala párkrát pauzu. Ale dnes se to stalo normálně sem se nasnídala a pak sem si dala oběd a po obědě bylo vše v poho váha dobrá ale když jsem se vážila před tím než si dám nebo nedám večeři tak jsem zjistila že jsem 0,5 kg přibrala bylo to hrozné začala jsem padat do takové té úzkosti a z ničeho nic jsem snědla gumové bombóny zmrzlinu a nakonec jogurt a brambůrky ale co teď. Mám to vyzvracet váha je už o celé kylo větší. Tehdy když jsem se snažila hbnout jsem zkusila jen jednou zvracet ale prostě na to nejsem nešlo mi to a tak jsem toho pro jednou a naposled nechala. Ale teď jsme v jiné situaci celé ty dny odříkání jsou v háji prostě jsem totálně zklamala nedokázala jsem udržet vůli. A co teď? Nakonec mi nezbývalo nic jiného než jít na ten záchod avyzvracetto. Když jsem pak šla do koupelny uvědomovala jsem si rpoč to vlastně dělám abych měla o 1-2 kg míň? Modelka ze mě nebude tak proč ale to je asi otázka pro každou z nás proč podstupujeme něco takového ano chtěla bch normálně jíst neohlížet se nad tím kolik kalorií a tuku to má ale proč větčina z nás do toho kolotoče spadne? Nikdo neví co bude se mnou ani s vámi ale velice by mě to zajímalo asi budu dál držet hladovky abych měla tu ,,vytouženou´´ postavu. Ale co bude vytoužená? Když si počtete v pár příbězích zjistíte že jste chtěli jen trochu zhubnout na tu ,,vytouženou´´ váhu ale pak ta vytoužená klesala na míň a míň. Vím že na tom nejsem nejhůž je tu spusta holek co jsou na pokraji smrti a tak vlastně nevím kam chci jít. Řekla jsem si že zhubnu na 62 ale jak vidím tak mi to nestačí a pokračuju na 60 ale co jsou to dva kg? Nic na těle to není poznat ale pro mě je to moc tak na 55? a Budu mít tu pěknou postavu při 55? A co když ne tak půjdu ne 50 a tam doufejme zkončím . . .

Ahojik, tak jsem mela v 17-ti letech vysokou vahu na 172cm/75kg, jenze jsem za to byla vdecna stitne zlaze a taky antikoncepci. Nechci ale tvrdit ze to neni moje vina protoze je fakt ze jsem se nehorazne prejidala a jedla porad sladkosti a kaloricky jidla na noc. Byla jsem ze sebe v silene depresi a to me motivovalo k dalsimu prejidani a vecny precevzetim zitra zacnu hubnout.Byla jsem zvykla byt opravdu stihla a tohle na me bylo opravdu hrozne moc. nebavilo me chocit do spolecnosti a stydela jsem se za sebe. bylo mi ze me opravdu na nic. hladovky se stridali s prejidanim a ladovala jsem do sebe projimadla. vaha ale nesla dolu jednak ze me telo bylo v hroznem stavu a taky se mi moc nechtelo a ja se pomalu zacinala smirovat s tim ze budu tlusta.ale myslenka to byla vazne hrozne nesnesitelna. Postupem casu dali lekari moje telo docela do kupy a ja se rozhodla zhubnout na moji vahu 60kg. Byl leden a moje inspirace byla velika.zacala jsem malymi snidanemi, svacinou, obedem, svacinou a veceri. Kazdy tyden jsem mela o kilo min a zacatkem unora jsem mela 70kg a byla jsem na sebe fakt hrda a moje sebevedomi povyskocilo na hohu. Pak uz to ale neslo tak dolu a 65kg jsem mela an zacetku cervna. Ted mam 63kg a porad se citim nesnesitelne tlusta a preji si byt anorekticka. sice jim ale nevim jak dlouho mi to vydrzi.stydim se za sebe a rikam si ze az budu mit tech 6Okg ze si dam pokoj ale moc tomu neverim.jsem zoufala.chci byt extreme stihla a nedam si pokoj…jsem normalní????