Kniha bez konce aneb jak to půjde s námi dál?

Ani nevím kdy to začalo bylo to asi někdy v deváté třídě nykdy jsem nebyla hubená vlastně vždy jsem měla nějaká ta kyla navíc. Při výšce 168 cm sem měla asi 70 kg ano je to hodně ale clastně jsem to nikdy nijak neřešila byla jsem docela spokojená. Ale nakonec se má kila stala posměchem některých mích spolužáků kteří mě začali jak se říká šikanovat a já byla docela smutná a řekla jsem si že s tím něco udělám a tak sem začala jubnout nejdříve se omezovat v jídle a pak jsem asi týden přestala jíst úplně. Ale nakonec jsem to vzdala. A tak sem se nakonec dostala až na nejakých 75 kg. Byla zima a já s mojí rodinou sme jeli na hory bylo to super užívali jsme si ale mojí nevýhodou byly teplé večeře kteé jsem ani doma neměla a tak když jsem si po horách stoupla na váhu ukazovala neuvěřitelnách 78 kg. V té době jedna moje kamárda zhubla a tak jsem si v tu chvíli kdy ručička ukazovala tu hroznou váhu řekla a dost musím s tím přestat. A tak jsem se do toho dala. Začala jsem každý den cvičit radikálně jsem omezila svoji stravu a s každým odstraněným kilem jsem se cítila lépe a lépe. Ale jamile jsmem si stoupla na váhu a zjistila že se ručička posunula špatným směrem tak sem propadala do naprosté úzkosti. Pamatuji si jak jsem jednoho dne šla do sklepa a najednou z ničeho nic jsem si sedla na zem a začala brečet protože jsem moc tlustá. Bylo léto a my jsme se s rodinou rozhodli že pojedeme na zámek. Dojeli jsme tam a vše bylo super ale najednou jak jsem procházeli tak se mi udělalo zle naši mi dali napít ale já i přes to omdlela když mě probrali řekla jsem že je vše v pořádku ale sotva jsem přešla do druhé omdlela jsem znovu a bylo to docela dlouhé asi 2 min. Naši o mě meli samozřejmě veliký strach ale já jsem po příjezdu domů prostě musela jít cvičit, protože kdybych nešla tak vše přiberu spátky a to jsem nemohla dopustit. Postupem času si mého zhubnutí začalo všímat i okolí a já se cítila čím dál lépe. nakonec jsem se dostala až na 62 kg ano asi každá z vás řekne že je to hrozná váha že vy máte 45 a připadáte si tlusté ale věřte že já sem se poprvé cítila opravdu bobře ale bylo to tehdy. Tehdy jsem před sebou měla tu odporně tlustou holku která měla těch 78 kg. Zašli jsme proto a mámou do obchudů a já si nakoupila ůplně nový šatník a tehda jsem už přestala hubnout teď toho tak trochu lituji že jsem nešla ještě dál. Čas plynul no a já si žila s těmi 62 kg jednou jedinkrát jsem měla 61 ale to se mi už nepodařilo pohybovala jsem se vždy mezi 62 – 65 kg. Nasadila jsem takovou tu chvilkovou dietu a váhu jsem si držela a byla jsem v pohodě ale postupem času jsem si začala uvědomovat že nejsem taková jaká jsem chtěla být že nejsem tak pěkná jak jsem chtěla být že mám až příliš mnoho tuku na sobě. Ani nevím proč jsem se rozhodla asi před 2 měsíci dál hubnout ale je to tím že nesnáším svě tělo sem si odporná nedorážu se svléknout ani do plavek tak přece nemohu žít. Ale šlo to docela dobře byla jsem na tom úplně dobře a hubnutí mě šlo skvěle a já se opět dostala na váhu 62 ale musím uznat že v těch 2 měsících jsem si udělala párkrát pauzu. Ale dnes se to stalo normálně sem se nasnídala a pak sem si dala oběd a po obědě bylo vše v poho váha dobrá ale když jsem se vážila před tím než si dám nebo nedám večeři tak jsem zjistila že jsem 0,5 kg přibrala bylo to hrozné začala jsem padat do takové té úzkosti a z ničeho nic jsem snědla gumové bombóny zmrzlinu a nakonec jogurt a brambůrky ale co teď. Mám to vyzvracet váha je už o celé kylo větší. Tehdy když jsem se snažila hbnout jsem zkusila jen jednou zvracet ale prostě na to nejsem nešlo mi to a tak jsem toho pro jednou a naposled nechala. Ale teď jsme v jiné situaci celé ty dny odříkání jsou v háji prostě jsem totálně zklamala nedokázala jsem udržet vůli. A co teď? Nakonec mi nezbývalo nic jiného než jít na ten záchod avyzvracetto. Když jsem pak šla do koupelny uvědomovala jsem si rpoč to vlastně dělám abych měla o 1-2 kg míň? Modelka ze mě nebude tak proč ale to je asi otázka pro každou z nás proč podstupujeme něco takového ano chtěla bch normálně jíst neohlížet se nad tím kolik kalorií a tuku to má ale proč větčina z nás do toho kolotoče spadne? Nikdo neví co bude se mnou ani s vámi ale velice by mě to zajímalo asi budu dál držet hladovky abych měla tu ,,vytouženou´´ postavu. Ale co bude vytoužená? Když si počtete v pár příbězích zjistíte že jste chtěli jen trochu zhubnout na tu ,,vytouženou´´ váhu ale pak ta vytoužená klesala na míň a míň. Vím že na tom nejsem nejhůž je tu spusta holek co jsou na pokraji smrti a tak vlastně nevím kam chci jít. Řekla jsem si že zhubnu na 62 ale jak vidím tak mi to nestačí a pokračuju na 60 ale co jsou to dva kg? Nic na těle to není poznat ale pro mě je to moc tak na 55? a Budu mít tu pěknou postavu při 55? A co když ne tak půjdu ne 50 a tam doufejme zkončím . . .

Jsem nemocná nebo ne?

Nikdy jsem neměla se svým tělem problémx..byla jsem spokojená…Začala jsem chodit s mojí první velkou láskou měl mi rád takovou jaká sjem v tu dobu sjem měřila asi 168 cm a vážila asi 69 kilo..Pak jsem s nim začala chodit na stejnou školu a muj jídelníček vypadal asi tak..ráno 4 chleby dopoledne oběd u něj,přijela jsem domů tam mi čekal další oběd+večeře..no zkrátka děs..timhle tempem jsem nakoenc měla 75 kilo..fujfujfuj..Nevím co se ve mně hejblo..asi to, že máma začala prudit jak jsem tlustá a tak prostě keci..a pak muj kluk..to mi dorazilo byla jsem smutná…:(…prostě to bylo hnusný..Začaal jsem někdy o prázdninách a ted vážím 59 kilo a stále hubnu jsem ráda…ale co ten jídelníček?předtím to bylo fakt drastický dokonce jsem cvičila více..sice se taky hýbu ale ne zas tolik–ale například muj dnešní jídelníček byl čtvrtka dalmánku a miska ovesnejch vloček s mlíkem…a jinak někdy jindy třeba dalamánek za den..jinak nic vystačím si a jsem štastná…i když mi lidi nadávaj..nejvíc mi zaráží přítel ..ví co jim a vždycky ne aby řekl..:neblázni musíš papat..řekne:vidíš jak jsi šikovná,..ale opravdu si nemyslím že nějakou tu nemoc mám třeba ne..ale je k tomu blízko..

Co semnou bude???

Ahojik, tak jsem mela v 17-ti letech vysokou vahu na 172cm/75kg, jenze jsem za to byla vdecna stitne zlaze a taky antikoncepci. Nechci ale tvrdit ze to neni moje vina protoze je fakt ze jsem se nehorazne prejidala a jedla porad sladkosti a kaloricky jidla na noc. Byla jsem ze sebe v silene depresi a to me motivovalo k dalsimu prejidani a vecny precevzetim zitra zacnu hubnout.Byla jsem zvykla byt opravdu stihla a tohle na me bylo opravdu hrozne moc. nebavilo me chocit do spolecnosti a stydela jsem se za sebe. bylo mi ze me opravdu na nic. hladovky se stridali s prejidanim a ladovala jsem do sebe projimadla. vaha ale nesla dolu jednak ze me telo bylo v hroznem stavu a taky se mi moc nechtelo a ja se pomalu zacinala smirovat s tim ze budu tlusta.ale myslenka to byla vazne hrozne nesnesitelna. Postupem casu dali lekari moje telo docela do kupy a ja se rozhodla zhubnout na moji vahu 60kg. Byl leden a moje inspirace byla velika.zacala jsem malymi snidanemi, svacinou, obedem, svacinou a veceri. Kazdy tyden jsem mela o kilo min a zacatkem unora jsem mela 70kg a byla jsem na sebe fakt hrda a moje sebevedomi povyskocilo na hohu. Pak uz to ale neslo tak dolu a 65kg jsem mela an zacetku cervna. Ted mam 63kg a porad se citim nesnesitelne tlusta a preji si byt anorekticka. sice jim ale nevim jak dlouho mi to vydrzi.stydim se za sebe a rikam si ze az budu mit tech 6Okg ze si dam pokoj ale moc tomu neverim.jsem zoufala.chci byt extreme stihla a nedam si pokoj…jsem normalní????

VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍTĚZSTVÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!

Zvládla jsem to, jupiiii!!! Vcera jsem sla naposled k me supr pani doktorce:) Sla jsem tam rada, protoze jsem ji mohla rict: Diky, jsem zdrava! Ani nevite, jaky to je pocit. Nebabrala jsem se v bulimii roky, mozna proto byl navrat k norme o neco snazsi. Uz po trech mesicich neustaleho zvraceni jsem dosla k tomu, ze toto nechci a ze si nechci nicit zdravi a ani vse ostatni (vztahy, sebevedomi, etc…). A tak jsem prestala (po nekolika neuspesnych pokusech) zvracet. Vydrzela jsem 4 mesice! A pak prisla recidiva a mesic jsem v tom zase trosku litala. Ale zase jsem si rekla stop a od te doby (9 mesicu) jsem nad misou hlavu nesklonila. Ale vyhra jeste nebyla na dohled. Nedokazala jsem se vzdat obzerstvi a naslednych vycitek, toho, ze jsem si pripadala DESNE tlusta (166 cm,59kg), no vsak to dobre znate. A tak jsem si rekla, ze kdyz to nedokazu skoncit sama, poprosim o pomoc. To byl asi nejtezsi okamzik, nejtezsi rozhodnuti. Ale taky nejlepsi:) Nasla jsem si tu moji supr pani doktorku, ktera me dokazala tak nakopnout a namotivovat, ze po prvni navsteve jsem byla skoro bez problemu. Trochu se to pak zhorsilo, ale po mesici jsem sla na kontrolu a prisel dalsi nasup motivace a chuti do uzdravovani, takze jsem pri vcerejsi navsteve (po dvou mesicich) mohla s klidnou dusi rict, jsem v pohode, jsem zdrava. Radim vsem, pokud CHCETE skoncit s tema potvorama, co Vas ovladaji, nechte si poradit a pomoct. verim, ze to jde zvladnout i svepomoci, ale pro vetsinu z nas je podpora dulezita. DRZIM PALCE!!!!!!

Boj se zavislosti

Zdravim vsechny ctenare techto stranek a rada se s Vami podelim o svuj pribeh. Je to neuveritelne,jak muze clovek rychle spadnout tam,kde by to nejmene ocekaval!Je mi 33 let,bulimii trpim 15 mesicu! Sama nevim,jak a proc to vubec zacalo! Uz od detsvi jsem snila po krasne postave,kterou jsem nikdy nemela tak dokonalou,jak bych si predestavovala,presto vsechno by me nikdy nenapadlo spadnout do bulimie a anorexie! Nikdy jsem vlastne nebyla tlusta,spis takova zenska,jak ma byt!Merim 158 cm a vahove se pohybuji od 52 – 55 kg!Spokojena vlastne nejsem.Chtela bych mit 50 kg,ale stale marne a proto uz pres rok zvracim! Nedokazi spocitat kolikrat jsem si rekla A DOST!!!! Ja uz to proste nechci!Nemuzu tak dal pokracovat!Me to proste dusi a nici!Vypadavaji mi vlasy,mam hroznou plet,jsem podrazdena,depresivni,vecne nespokojena a unavena! Uz mam toho dost a presto nejsem tak silna,abych s tim skoncila! Jsou dny,kdy vlastne jist vubec nepotrebuji,nemam hlad,ani chut na jidlo a presto se prejim a pak zvracim!Pripadam si tak ponizene a hnusne a presto to delam!Tu zachodovou misu nenavidim,tak jako nenavidim sve chovani vuci sama sobe a take to,jak celou tou situaci ublizuji svym nejblizsim! Hlavne muj manzel je z toho cely nestastny,je mi ho lito,vidim jak se snazi a sama vim,ze je vsechno marne! Litam z bulimie do anorexie a zase naopak! Pred par dny mi bylo tak zle od zaludku,ze jsem si rekla“konec s tim vsim“,uz si nebuhu dal ublizovat a zacnu zit normalne!Jen se mi zdravotne trochu ulevilo,litam vtom zase! Pristi tyden zacinam terapii u psychologa a doufam,ze mi pomuze!Chci se teto zavislosti jednou provzdy zbavit a mit klid!Mozna se casem dokazi smirit stim,ze mam proste par kilo navic,ale zasluhou mi bude ma opet dobra nalada,usmev na tvari,dobre zdravi a spokojeny manzel,ktery by me radsi videl s temi par kily navic,hlavne ze jsem zdrava a zase normalni! Ja to zvladnu,chci to a musim s tim jednou provzdy skoncit! Budu rada za kazdeho clovicka,ktery se ke mne prida a se kterym se budu moci vzajemne podporovat a pomahat si z toho zacarovaneho kruhu vypadnout!

MŮJ KONEC?

AHOJ,CHTĚLA BYCH VÁM ŘÍCT MŮJ PŘÍBĚH,PROTOŽE SE NEDOKÁŽU NIKOMU JINÉMU SVĚŘIT.KDYŽ MI BYLO ASI 12 LET,TENKRÁT JSEM SI STOUPLA NA VÁHU A ZJISTILA,ŽE VÁŽÍM 46KG.HRŮZA,ŘEKLA JSEM SI A ZAČALA HUBNOUT.MĚŘILA JSEM TENKRÁT ASI 158CM.HUBLA JSEM POMALU,SNAŽILA JSEM SE JÍST ZDRAVĚ A HÝBAT SE.TROCHU JSEM ZHUBLA.ČASEM MĚ TO ALE NĚJAK PŘEŠLO A JÁ JSEM S TÍM PŘESTALA.KDYŽ JSEM SE TEDY TENHLE ROK POSTAVILA NA VÁHU,JE MI TEĎ 14 A MĚŘÍM 168CM,ZJISTILA JSEM,ŽE VÁŘÍM NEUVĚŘITELNÝCH 44KG.BYLA JSEM STRAŠNĚ NAŠTVANÁ SAMA NA SEBE.ZAČALA JSEM ZASE HUBNOUT.TEĎ,VÁŽÍM OKOLO 36KG,PŘIPADÁM SI NEMOŽNĚ TLUSTÁ A TO I PŘES TO,ŽE MI LIDI KOLEM MĚ ŘÍKAJÍ,JAK MI LEZOU KOSTI S TĚLA,ŽE NA MĚ OBLEČENÍ VÍSÍ ATD.JSEM SLABÁ A PODRÁŽDĚNÁ.NEMÁM SÍLU NĚCO DĚLAT.COKOLI VYPIJU,I TO NEJMÉNĚ KALORICKÉ PITÍ,MÁM ŠPATNÉ SVĚDOBÍ.NEDOKÁŽU PŘESTAT A NEVÍM,JAK TO SE MNOU DOPADNE.JESTLI SI NĚKDY BUDU MOCT DÁT NĚJAKÉ JÍDLO BEZ VÝČITEK SVĚDOMÍ.DOUFÁM,ŽE VÁM MŮJ PŘÍBĚH NĚCO DAL A ZAMYSLÍTE SE NAD TÍM,CO DĚLÁME.JÁ SAMA SE NENÁVIDÍM.CHTĚLA BYCH VRÁTIT ČAS A NESPADNOUT DO TÉ HRŮZY,KTEROU PROŽÍVÁM.ALE TO NEJDE.

Jak z toho všeho ven 2

ahojky všem, tak jsem zase po čase zavítala do této sekce a přečetla si nepřeberné množství vašich příspěvků.Co k tomu dodat???? Jsem na tom stejně jako většina z vás… Ještě před půl rokem mě všichni z rodiny chválili, jak dobře vypadám, vážila jsem tehdy 50kg na 160cm. Jenže já se nemohla smířit s tím, že nemám svých dětských 42kg, tak jsem prostě přestala jíst nebo jedla a téměř všechno vyzvracela. A za půl roku mám opět svých 42kg, ale šťastná nejsem. Chci mít stále míň a míň. Jenže teď o prázdninách se děsím toho, že budu pod dohledem rodičů muset jíst. Tak jsem alespoň připravená hodně sportovat. NECHCI už totiž zvracet, je mi to odporné… Prosím, vy, kdo máte zkušenosti s anorexií a bulimií, napište mi prosím na můj mail Martikmacik@seznam.cz. Budu moc ráda za vaše názory. Martík

Co se mnou je?

Ahoj, zdravím všechny kdo bohužel navštěvují tyhle stránky. Vůbec nevím co se se mnou poslední dobou děje =( Jsem taková oplácaná mám 58-60 kg při výšce 170 cm. Pořád si připadám strašně tlustá a chtěla bych zhubnout. Dokonce si myslím že bych chtěla být anorektičkou, ale mně to prostě nejde. Vydržím třeba týden na jednom jídlu za den a pak najednou vyjím celou ledničku za večer. Jenže kdybych aspon jedla normálníá věci, jenže já jím jen oplatky, koláčky, koblížky, čokoládky….však to asi někteří znáte. Nevím jak se ovládat a při tom si řikám že na tom nemuže byt nic zas tak těžkého. Vždyt budu jen pár dnů bez jídla a až zhubnu do své vysněné podoby, tak se zase pořádně najím, jako normální člověk, ale k tomu se asi nikdy nedostanu =( už mě to trápí od začátku května, co mi muj kluk řekl něco v tom smyslu že bych měla začít cvičit atd. Tak se ve mě hnulo svědomí, že jsem si řekla, že to zvládnu, ale skutek utek. Na prázdniny plánuju opravdu drastickou dietu, abych zhubla aspon na 52 kg. To je jenom 6-8 kilo, to de ne? Možná je to nudný příběh, ale mě to strašně trápí, jestli chcete nějak zarágovat, tak mužete do komentářů =) všem držím palečky a doufám, že se s toho dostanete a mějte se rádi takoví jací ste =)

Neviem si rady

Aspon niekde musim napisat svoj problem… mam 15 rokov… a ako kazde dievca v mojom veku aj mna zacina trapit postava… ked som sportovala mala som lepsiu postavu ako mam teraz… a strasne ma to trapi… a robim co najmenej aby som musela jest hocijak sa zamestnavam len aby som nemusela mysliet na jedlo, pretoze jedlo je to naj v mojom zivote… milujem vychutnat si nejaku fajn cokoladku dat si hranolky… ale zasa na druhej strane je ten moj podvedomy hlas v hlave ze budem tucna nikto sa na mne nepozrie… ostanem sama… nikto ma nebude mat rad… pretoze dnesny svet je o vyzore.. kazdy pozera ake mate oblecenie postavu tvar vlasy…a to je smutne… dost ludi uz naraza na moju vahu ci doma abo vonku… ludia si mozno ani neuvedomuju,no ublizuju mi cim dalej tym viac, viem kolko vazim a trapi ma to vecery preplacem a rozmyslam aku to mam postavu, chytim si boky pozrem sa na stehna zadok katastrofa… a uz par tyzdnom mi prepina jem iba aby mama videla ze jem.. a jem v tedy ked uz mam take krce v zaludku ze mi ani lieky nepomahaju.. lenze samozrejme jak sa mi da mama najest snazim sa to nejak dostat von… a doteraz sa mi nic nepodarilo dostat von.. ale uz premyslam jak zajtra budem cely den pit vodu a dam si nejaky stymulant z coho ma fajne napne… sak kazdy ma ucite jedlo abo pitie z coho mu nieje dobre… sedim za pc a mam ten zly pocit (sytosti) … trapim sa… a hoc to nieje jednoduche ale takto to tu mozem napisat… niekedy mam aj take stavi ze nejem tyzden a kazdym dnom mam dole kilo… takze sa postavim na vahu a som stastna… a mama nechape stale.. ze chudnem.. nechape… a je mi to momentalne jedno ja vidim svoju predstavu ako budme vyzerat a za hocijaku cenu sa toho nevzdam!!! hoc by som ani jest nemala…

Proc hubnout

Zaujal me dopis Evicky..aspon myslim, ze to byla ona…proc hubnout…pro koho hubnout? Nechapu, ze si kazdy mysli, ze PPP je o touze libit se muzum. Ja jsem nikdy nemela problemy s navazovanim kontaktu, ani s muzi ani s nikym jinym. Libila jsem se jim, nadbihali mi..ale hubnout jsem zacala stejne. Jasne, davno se mi to vymklo z ruky a ne tak davno jsem to vice mene prekonala, ale porad se mi nelibi tluste zeny. Tedy, ne tluste, ale normalni, jako ja. Hrozne se mi libi vychrtle modelky, lidi vyhubli po nemoci…krehotinke bledule. Vubec nerozumim tomu, ze se nekomu muze libit normalni postava a nebo par kilo navic….asi kdybych byla muz, musela bych si vzit jedine divku s PPP, protoze si nedovedu prestavit, ze bych se dotkla neceho pro me tak nechutneho jako „masa“. To je tedy muj duvod proc hubnout – protoze chci vypadat jako krehule. Tuhle mi jedne znamy rekl, ze jsem strasne krasna a mam nadhernou zenskou postavu – nemohl me urazit vic 🙁 od te doby jsem uz nikdy nebyla plavat, ackoli je to muj velice oblibeny sport. Kdyz jsem (pred 5ti lety) mela anorexii, tak jsem rada chodila ven a nejdela jsem. Ted uz jim, i sladke a vsechno…ale kdykoli neco polykam tak vim, ze se vzdaluju svemu snu byt nemocna a vychrtla. Alespon tedy kdyz uz nemuzu byt takhle krasna, tak se snazim trestat tim, ze si nekupuji hezke obleceni, nelicim se, prestala jsem s konicky..proc taky, kdyz mam telo plne masa??? Muj nejvetsi sen je vratit se znovu do anorexie a umrit na ni (hlady). Ale vubec nechapu, jak jsem kdysi dokazala nejist! Je na to nejaky trik? Kdy to cloveku v hlave preskoci a on prestane mit rad jidlo? Clovek si ma zivot uzit..i s jidlem a neomezovat se…tak se neomezuju, cokolada uz neni tabu…ale zase je omezena moje radost ze sebe…v anorexii jsem mela tolik konicku, ted nesmim nic delat a s nikym se stykat, jako trest za postavu plnou masa.