Zlobr Démon a Já

Zlobr Démon a Já Byla jednou jedna holčička. Bylo to celkem živý dítě, který mělo spoustu nápadů, ale taky hodně silnou vůli. Jenže týhle její vlastnosti si všiml Zlobr Démon. On si vybírá lidi, který maj malý sebevědomí a bojí se důsledků svých činů. A taková ta holčička byla taky. Nabídl jí, že jí bude organizovat život a ona se nebude trápit výčitkama, že něco udělala špatně. To se jí libilo a vždycky se sveřepě vrhla do úkolu, který jí zadal. V první chvíli měla radost, že dělá konečně něco správně. Myslela si, že tak potěší i svoje rodiče, kteří s ní nebyli věčně spokojení. Ale ejhle, Zlobr Démon svoje požadavky neustále zvyšoval. Už nestačilo cvičit hodinu denně a jíst 5x denně. Holčička se musela změnit, přidat běhání a ubrat svačiny. Asi si říkáte, proč že musela? Zlobr Démon jí trestal za nesplnění úkolu výčitkama. I když už se ta dívka z anorexie vyléčila, Zlobr Démon se nevzdává, zasahuje jí do všech oblastí života a není věci, do které by jí nemluvil. Ale protože tohle povídánáí má být pohádka s dobrým koncem, ta žena (už je jí 20) se rozhodla, že Démona přestane poslouchat. A jakmile k ní promluví, odpoví mu: „Jsi lhář, slíbil jsi, že mě zbavíš výčitek a ony se jen zhoršovaly.“ Zlobra Démona nejde zabít, je nesmrtelný jako všichni duchové a bude existovat dokud bude tomuhle světu vládnout všemocné Slunce. Ale když ho člověk neposlouchá, přestane si ho všímat, má totiž radost z lidského utrpení, a když už nám ho nemůže působit, odejde. Mimochodem: nedavno jsem s ním mluvila. Bylo mi moc špatně a přála jsem si umřít. Řekla jsem mu: „Proč, když mě chceš zničit, nezabiješ mi rovnou?“ A on odpověděl: „To bys to měla moc jednoduchý.“ Asi chcete vědět, jak to všechno dopadlo. No, konec to není přímo pohádkový, ale dost dobrý na to, aby mohl začít nový příběh o ženě, která se rozhodla vytlačit ze své hlavy Zlobra Démona a učí se žít tak jako lidé, kteří ho neznají.