Archive for category: Můj příběh

AHOJ.MOMENTÁLNĚ MÁM HROZNOU DEPKU. NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT.TAK PÍŠU TADY. TAK RÁDA BYCH SE SVĚŘILA NĚJAKÉ KÁMOŠCE,ALE ŽÁDNOU UŽ NEMÁM.KAŽDÁ SE NA MĚ DŘÍV NEBO POZDĚJI VYKAŠLALA,SE SLOVY,ŽE JSEM UŽ HUBNUTÍM POSEDLÁ,ŽE VŮBEC NEVIDÍM,JAK TÍM JEN VŠECHNY OKOLO SEBE NIČÍM.ŽE MYSLÍM JEN NA TO,JAK BÝT JEŠTĚ VÍCE VYCHRTLÁ!!! JÁ A VYCHRTLÁ?VŽDYŤ JSEM SPÍŠ NECHUTNĚ TLUSTÁ…!!!COPAK TO OSTATNÍ NEVIDÍ?PROČ MI LŽOU,ŽE JSEM HUBENÁ A VYCHRTLÁ? NENÁVIDÍM JE ZA TO!NIČÍ MĚ TY JEJICH LŽI! DNESKA SE MĚ MAMKA ZEPTALA,ZDA MÁM ANOREXII!!!ŘEKLA JSEM,ŽE MÁM VŠE POD KONTROLOU AŤ SI NEDĚLÁ STAROSTI.ALE KDYŽ ODEŠLA,ZHROUTILA JSEM SE!!!PRAVDA JE,ŽE VŮBEC NIC NEMÁM POD KONTROLOU. JEDEN HLAS V MOJÍ HLAVĚ MI ŘÍKÁ-FAJN,UŽ JSI DOST ŠTÍHLÁ,MÁŠ CO JSI CHTĚLA,TAK MŮŽEŠ ZAČÍST JÍST,ALE DRUHÝ HLAS MI ŘÍKÁ- PODÍVEJ SE NA SEBE,POŘÁD MÁŠ CO SHA- ZOVAT.JSI TLUSTÁ A HNUSNÁ.KDYŽ BUDEŠ ŠTÍHLÁ,BUDEŠ MOCT NOSIT VŠECHNO TO HEZKÉ OBLEČENÍ…!TEN DRUHÝ HLAS JE SI- LNĚJŠÍ.ÚPLNĚ MĚ TO OVLÁDÁ.UŽ NEOVLÁ- DÁM JÍDLO-JÍDLO OVLÁDÁ MĚ!!!NEVÍM,JAK Z TOHO VEN A MÁM HROZNÝ STRACH.MAM- KA KVŮLI MĚ BREČÍ.JE MI JÍ LÍTO A NIČÍ MĚ KDYŽ JI VIDÍM TAKHLE SMUTNOU A VÍM,ŽE ZA TO MŮŽU JÁ A ŽE KDYBYCH S TÍM VŠÍM PŘESTALA,BYLA BY ŠŤASTNÁ,ALE JÁ PRO- STĚ NEMUŽU,ZASTAVIT TO NEDOKÁŽU.TAK TU TEĎ SEDÍM A PO TVÁŘI MI TEČOU SLZY. V TLUSTÉM SVETRU,BLEDÁ,MASTNÉ A ŘÍDKÉ VLASY MÁM PŘILEPENÉ U HLAVY.POD OČIMA MÁM PODKOVY-JSEM ZRŮDA!!!ALE TÍM,ŽE JEŠTĚ VÍCE ZHUBNU,SE TO VYŘEŠÍ. ČÍM BUDU HUBENĚJŠÍ,TÍM SE BUDU VÍCE LÍBIT,BUDE TO VŠECHNO LEHČÍ…!ALE TAKY VÍM,ŽE S KAŽDÝM UBÝVAJÍCÍM KILEM,JSEM NA TOM HŮŘ.NEVÍM,ZDA NA TOM PSYCHICKY MŮŽU BÝT JEŠTĚ HŮŘ!?JSEM PROTIVNÁ A ZAMLKLÁ,HROZNĚ PŘECITLIVĚLÁ,JAKÁKOLI NARÁŽKA NA MĚ,MĚ HNED NAŠTVE A MÁM POTŘEBU BREČET..!VČERA JSEM BYLA NA BAZÉNĚ-VŠICHNI SE NA MĚ DÍVALI A JEDEN CHLÁPEK SE MĚ DOKONCE ZEPTAL PO HODINĚ PLAVÁNÍ,JESTLI UŽ NEMÁM DOST. NAŠTVALO MĚ TO.URČITĚ SI VŠICHNI MYSLELI,JAK JSEM NEHORÁZNĚ TLUSTÁ.ALE TO JE MI JEDNO,NA BAZÉN CHODÍM,KVŮLI SOBĚ.ABYCH ZHUBLA,NE ABY OSTATNÍ MOHLI KOMENTOVAT,JAK JSEM TLUSTÁ A HNUSNÁ.OSTATNÍ KOLEM MĚ TO PROSTĚ NECHÁPOU,NIKDO MĚ NECHÁPE.NECHCI BÝT TLUSTÁ CHCI BÝT ŠTÍHLÁ,JAKO VŠECHNY TY MODELKY. JSEM HROZNĚ TLUSTÁ-MĚŘÍM ASI 169 A VÁŽÍM 37-HRŮZA!!!VÍM,ŽE JE TO MOC.CHCI,MUSÍM JEŠTĚ ZHUBNOUT. NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT,ŽE BYCH NĚKDY ZAČALA NORMÁLNĚ JÍST,BEZ VÝČITEK SVĚDOMÍ,BEZ STAROSTÍ…!JASNĚ ŽE BYCH CHTĚLA,STRAŠNĚ BYCH SI TO PŘÁLA,BÝT ZASE NORMÁLNÍ,NEŘEŠIT POŘÁD JEN JÍDLO, CO MÁ KOLIT KALORIÍ,JAK JEN CO NEJVÍCE SPORTOVAT ABYCH TO VŠECHNO ZHUBLA.JE NĚJAKÁ CESTA ZPĚT? JE MI TEPRVE 14.JÁ VÍM,TAKHLE TO NÉMUŽE POKRAČOVAT VĚČNĚ.ALE JAK TO ZASTAVIT?CO MÁM DĚLAT?JSEM NA TO VŠECHNO SAMA,NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT…!!! TAK,MOŽNÁ JSTE SI TO DOČETLI AŽ DO KONCE.DOCELA MI TO POMOHLO,VYPSAT TO ZE SEBE.ZAJÍMALO,BY MĚ,CO SI O TOM MYSLÍTE.DÍKY,ŽE JSTE SI TO PŘEČETLY. PRO MĚ TO ZNAMENÁ HODNĚ,PROTOŽE JEDINĚ TAKHLE SE DOKÁŽU SVĚŘIT.KDYŽ MI NAPÍŠETE DO KOMENTÁŘE, BUDU RÁDA…DÍKY.

Ahojky holky:-) myslím, že tady chybí příspěvek nějakýho kluka, zkusím to změnit. Bylo mě 15, užíval jsem si života, měl plno přátel, fajn rodiče, dobrý známky ve škole, na fotbale střílel jeden gol za druhým. Co víc si přát. Hm… mě to, ale nestačilo a rozhodl jsem se zhubnout. Proč? Abych mohl ještě rychlej jezdit na kole (moje velká láska), abych se víc líbil holkám, abych získal ještě více přátel, prostě chtěl jsem být úspěšný. Po měsíci diety mě pomaličky, ale jistě ovládla hlavu anorexie. Asi nemá cenu popisovat jak několikrát za den stojíte na váze, bojíte se sníst skoro cokoliv, jak Vás vlastní oči klamou, klepete se zimou a především všechno musíte spálit sportem. Myslím, že víte o co jde. Po nějakém čase předala A štafetu bulimii, což mě možná zachránilo život. Nakonec došlo ještě k jednomu předání a to z B na přejídání, ale už bez zvracení. Takže z nizoučké váhy na skoro nadváhu, asi víte jak mě bylo. S takovou váhou jsem nemohl nikam do společnosti. Dnes je mě 19. PPP už mě pomaličku opouštějí. A já se ptám. Opravdu mě zhubnutí pomohlo k úspěšnosti. Nevím. Přátelé zmizeli ( a ti noví, se mi hooodně těžko hledají). S rodiči si příliš nerozumím. Na kolo a fotbal můžu zapomenout, A mě zničila kolena. Sebevědomí a ukecanost také někam odlétli. Nic mě pořádně nebaví. Věci mi padají z ruky, pronásledují deprese z čehokoliv. Moc Vás prosím, zamyslete se na tím, co teď právě děláte, jak si PPP ničíte život (štíhlost neznamená úspěch). Zapomeňte na svou sobeckost. Ano, i když Vám to tak nepřipadá, ale ve zkutečnosti myslíte hodně jen na sebe. Na to jak chcete být hubení, úspěšní a já nevím co. Nevidíte jak trápíte okolí kolem sebe? Zkuste všechno to úsilí co investujete do hubnutí proměnit v lásku k lidem kolem sebe. Jen si představte, že tak jak Vás trápí Vaše váha, by Vás trápily problémy blízkých přátel. Není na tom aspoň trošku pravdy??? PS: Už hodně dlouho mám jedno velké přání. Chtěl bych ten prsten co měla Arabela. Otočil bych, a ppp by zmizely z tohoto světa. Už by nikdy a nikomu nezničily život.

Odejdi, odejdi prosím vím, že tě v sobě stále si nosím. Nechci tě v sobě více, kříčím, co mi stačí plíce… Stejně mě nikdo neslyší, protože můj hlásek je myší… Kamkoliv jdu mě doprovázíš a „špatné“ myšlenky mi vháníš. Prosím bože, ať jde pryč, ať už přestane mrskat ten bič !!! Už více nechci plakat a bát se, že na mě kdykoli přijde zase. NENÁVIDÍM TĚ TY MRCHO ZLÁ !!! vím, že si to teď čteš, zároveň jak já píšu, ale věř mi, že tě PŘEMŮŽU !!!! Nevím, kdy, nevím, jak ale vím, že to jednou dokážu. Všichni to jednou dokážem, tak si to zapamatuj a BOJ SE !!! protože já už si od tebe NENECHÁM PROUČET !!!! Už NE !! už si mě vysála dost a já už nemám sílu……………. Ahoj všichni, tohle píšu právě když prožívám…..no ani nevím, jak se tomu říká nebo jak to nazvat…no ale ……já už prostě nechci,………nevím, co psát, brečím tu, nevím, jestli se lituju nebo brečím protože jsem tak bezmocná vůči ní……ovládá mě jako já ovládám postavičku ve hře na počítači…….ale ted už nechci, postavička sebou už nenechá cloumat a poroučet si už NE ! Už jsem sem jednou svůj příběh psala, tohle je jakoby pokračování…….no tak se snažím přestat, dalo by se říct, že to jde ale strašně pomalu…….nevím, možná že jsem se zasekla a už to dál nejde……..už to nedělám každý den, vydržela jsem i 3 dny, a dnes taky….ale bojím se……..možná to je ten problém, – nesmíme pochybovat o vítězství jinak nemáme šanci…vím, je to těžké nepochybovat, já taky pochybuju……ale musíme to zkusit jiná možnost není, protože máme jen tři věci: strach,pochyby a naději…….-možná když se naučíme tyto tři věci ovládat, pomůže to k vitězství….. tak se všíchni držte a A ZKUSTE NEPOCHYBOVAT…já to zkusím taky…….at ta mrcha táhne k čertu…….. HODNĚ ŠTĚSTÍ VŠEM ……janeinka janeinka16@seznam.cz

Bylo to asi před rokem a půl. Vážila jsem 55 kg a měřila 168cm…Najednou jsem onemocněla a za necelé 2týdny jsem zhubla na 42kg….Když jsem se to snažila nabrat zpět, nešlo to…Až když jsem přišla na střední tak mi všichni říkali jak sem vychrtlá a to mě vážně štvalo…v tu chvíli jsem se cítila hnusně a začalala se přejídat…rok a půl mi trvalo dostat se na 48 kg…a už to nikdy nechci zažít

Ahoj holky kdysi dávno jsem zaznamenala svůj příběh (15.8.2004 – touha po hubenosti). Je to už rok a půl co mi můj přítel (pořád ten stejný jako 15.8.04) pomohl překonat bulimii.Plánovali jsme svatbu, ale já jsem chtěla ještě do příštího roku počkat, přítel by chtěl mít hned po svatbě děti, ale jak asi víte vyléčené anorektička a bulimičky mají problém otěhotnět.Zašla jsem si tedy k lékaři a ten mi bohužel řekl, že nám to bude trvat dlouho než příjdu do jiného stavu, proto jsem ze svatby couvla, znáte lidi jak se vdáte začnou otázky typu – kdy budete mít děti atd. a tomu jsem se chtěla vyhnout.S přítelem jsme se domluvili, že vysadím přášky a budem to zkoušet. Nebudete tomu věřit,ale hned napoprvé se nám to podařilo (žasl i doktor) teď jsem již ve 31 týdnu tzn. že za pár týdnů (asi 1.12.)si pochovám své vymodlené miminko.Ptáte se jak zvládám těhotenství a přibírání? Ze začátku jsem nepřibírala (měla jsem nějaké to kilo navíc) a nebylo mi ani špatně, do teď jsem přibrala 7 kilo.Na váhu rači nestoupám, jen u lékaře a věřte že mě ty čísla děsí, ale zároveň vím , že je uvnitř miminko, které živím. Ale obávám se co bude po porodu jestli do toho zase nespadnu, i když můj přítel o mě pečuje a dává na mě pozor (nesmím se dívat na žádné soutěže krásy, minimálně na miss xxl), obavy tu jsou. Několikrát jsem se přistihla jek si v hlavě dávám dohromady jídelníček skládající se z ovoce a zeleniny. Snad to všechno ustojím a zvládnu. Všem vám držím palce a dám vědět co se mi narodilo.Nevzdávejte boj s těmito nemocemi a nechte si pomoct sami to určitě nezvládnete. Ahojky Lucie a miminko