Vlastně jen pocit…

Kdybych mohla ve svém životě změnit jen jedinou věc, která by to byla? Možná vyšší kapesný, lepší známky, ale ne bulímie. Proč? Hm, tahle otázka je směšná, prostě proto. Nejsem kvůli ní šťastná, ale zároveň ani úplně nešťastná. Donutila mě se na nějaký čas izolovat a utříbit si názory. I když je to spíš jen iluze. Stojí nademnou, já se jí ukláním a nesnáším ji. Ale co, za chvíli to skončí. Zítra zas. Už tolikrát jsem se s ní rozloučila, ale nikdy si nevzala tak dlouhou dovolenou, aby mi dovolila pocit bezpečí u sebe samé. Ale co jiného je bulímie, než jen… pocit? Ale pocit velmi prázdný.