Archive for category: Můj příběh

ahoj, hned ze začátku se musím přiznat, že mi trvalo dost dlouho,než jsem sebrala odvahu najít si nějaké informace o svých problémech. Nechtěla jsem si to přiznat, ale teď jsem v tom až po uši a asi jako každá mám potřebu to někomu říct, ale komu, když to není jen tak. nechci to přiznat sama sobě, natož to říct někomu do očí. je mi 22 a radši ani nepřemýšlím nad tím, jak dlouho jsem bulimička, protože by mě to asi porazilo. Je velkým hitem svádět to na dobu, ve které žijeme, ale já jsem přesvědčená, že nejde o to, že všude kolem je plno hubených holek, ale je to hlavně v nás a v tom, jak samy sebe vnímáme. zdravá míra SEBEVĚDOMÍ!!! nemusíte vypadat zrovna jako miss, ale pokud máte kolem sebe lidi, pro které taková jste, tak se i tak začnete cítit. Možná kolem sebe mám spoustu lidí, co mě mají rádi, ale nikdy mi do nijak extra nedávali najevo. Říkat kritiku je asi snadnější než chválit. no, tak abych začala s tím, co ze sebe chci dostat. Vlastně to ani nemohu vzít od začátku, protože nevím, kdy se to zlomilo. Puberta je šílený věk – problémy s pletí a zvyšující zájem o kluky, kteří ovšem mé sympatie neopětovali,…. Když zhubnu, tak určitě budu pro kluky zajímavější …. hahahaha takový kec. no, ale začala jsem s dietama a ono furt nic, postupně jsem se uzavírala do sebe – neměla jsem na úspěšné kamarádky čas, po škole jsem šla radši domu a sedla k televizi no a pak to začlo – televize, jídlo, výčitky, záchod,…. dlouho se mi to dařilo skrývat, ale pak na to přišla mamka. slíbila jsem, že to zvládnu. a opravdu. rok jsem si nestrčila prsty do krku, ale stala se ze mě pěkná kulička – 75 kg při 163 cm. pak jsem se fakt naštvala a začala cvičit a upravila jídelníček -pravidelné jídlo, spousta zeleniny, celozrné věci, … trvalo mi to sice rok, ale zhubla jsem. fakt jsem se nepřežírala a měla jsem sama ze sebe radost, ale bohužel žádná osudová láska se stále nekonala a já ztratila naději – prostě ať budu hubená nebo tlustá, stejně budu furt sama. a tak jsem se opět vrhla na jídlo a měla výčitky a zas do toho kolotoče spadla. teď studuji na vysoké škole, ale stále jsem se toho svého problému nezbavila – není pro mě žádný problém jít si koupit nějaké jídlo, během půl hodiny ho sníst a pak to jít vyhodit na záchod. je to strašný, nedokážu se soustředit, při učení stejně furt myslím na to, co bych do sebe narvala. když se pokusím s tím něco udělat, tak to chvíli jde, jím normálně, ale pak přijde to osudové sousto, po kterém se cítím strašně a už mám pocit, že tam je navíc, tak k němu přidám další a další, protože už stejně vím, jak to dopadne. 🙁 změny mých nálad jsou taky šílené – jsem protivná sama sobě a co mě hrozně mrzí, že jsem protivná nejvíc na ty, na kterých mi tak strašně záleží a já jim nemůžu vysvětlit proč jsem taková. Já se za to tak strašně stydím a chci s tím něco udělat, ale nemůžu, prostě mi to nejde. Nemám se ráda a nejde mi to změnit. Mám mladšího bráchu – je to prima kluk, ale taky to není žádný model – neustále mu někdo předhazuje, že není žádné tintítko a já se hrozně bojím, aby neudělal takovou blbost jako já. Dostat se z tohohle začarovaného kruhu je, to mi samy potvrdíte, fakt téměř nadlidský výkon. No a je to venku 🙂 Na závěr by se hodilo říct něco takovýho, DRŽME SE, NENÍ VŠEM DNŮM KONEC!!!

Už som tu dávnejšie písala môj príbeh (myslím, že to bolo v auguste tohto roka). Bol to príbeh ako každý iný. Trpela som anorexiou. Pocit menejcennosti, váženia sa, nenávidenia svojho tela, stále myslenie na jedlo, pocit že som stále tlstá…Aj ja som si týmto všetkým prešla a držalo sa ma to skoro 5 rokov. Ale konečne po tej dlhej dobe som našla zmysel života, dokážem sa tešiť, smiať a je to neuveriteľný pocit. Jednoducho som si naraz uvedomila, že život je aj o inom než len o stálej kontrole hmotnosti a rozmýšlania nad jedlom. Stáva sa mi, že občas si poviem že to by som nemala jesť a pristihnem sa že čítam na obaloch kolko má napr. napolitánka kalórií ale nezahodím ju naopak ju zjem. Už sa netýram diétami a hladovkami. Začala som normálne a zdravo jesť. A ani nepriberám. Váha mi zastavila na 52kg. A som úplne štastná. Normálne si prvý krát za život dokážem sama sebe povedať že mám celkom dobrú postavu. A to je pre mňa veľmi veľký úspech. Lebo vždy som sa len podceňovala. Vynechala som úplne mastné jedlá, pečivo len občas, snažím sa jesť veľa ovocia a zeleniny, zaradila som do svojho jedálnička cereálne výrobky a racio a cítim sa skvele. Žiadne diéty keď mám na niečo chuť si zoberiem. Len namiesto čokolády si zoberiem napr. jogurt alebo musli. Keď sa budete snažiť takto jesť tak zaručene nejako moc nepriberiete. Len sa prosím vás netrápte diétami. Prečítala som vela článkov o ppp a možno aj to ma presvedčilo aby som s tým skoncovala. Veď si predstavte držať hladovku do konca života nemôžete. Určite príde doba keď to na vás príde a začnete sa prejedať. No možno ste hladovkou schudli na vytúžených 45-40kg ale určite sa vám kilá raz vrátia späť a to aj s úrokami. A k tomu sa vám pridajú ešte zdravotné problémy čo ste si sami spôsobili, A jojo efekt. Nechcem aby ste sa prejedali ale ani aby ste držali hladovku. Vyskúšajte normálne sa zdravo stravovať. Určite schudnete a váha vám taká aj zostane. Určite nepríde žiadny jojo efekt. Ja vám držím palčeky aby ste sa anorexie a bulímie zbavili a začali sa tešiť zo života. Na svete je kopec dôležitejších vecí než jedlo. Určite máte množstvo kamarátov na ktorých vám záleží, rodinu, priateľa… Určite vás majú radi a nechcú sa na vás pozerať ako trpíte. Nepomôže vám žiadny psychológ, nemocnice, tabletky…Nás nikto nedokáže vyliečiť ani pochopiť. My sa dokážeme vyliečiť sami. Je to iba na vás či si dokážete povedať stop. Chcem konečne žiť alebo sa budem nadalej trápiť. K čomu je vlastne anorexia, bulímia… Veď nás to iba trápi a vôbec niesme s nimi štastné. Ale predsa sa v nás usídlili. Dokázala som to a vyhnala som anorexiu z môjho tela a mysle a konečne som slobodná. A zistila som, že keď som mala anorexiu som ani nežila. Žila som len pre ňu. Konečne som slobodná a dokážem rozmýšlať nad všelijakými vecami už ma chvalabohu netrápi jedlo ! A som nesmierne štastná že som sa jej zbavila. A viem, že keď som to sem napísala som sa jej zbavila na100 percent. Držím vám všetkým palčeky aby ste sa z toho dostali!!! JE TO KRÁSNY POCIT ZNOVU ŽIŤ!!!!!!

Z těla co hořelo žití plamenem, zvolna se ztrácela vůle. Vedena pevným zákonem, odřezávala kousky sebe. V obraze vnímala poslední krásu, než jí zrak vzala, Srdcová Královna jejího času. Vládkyně uzamkla ta tichá ústa kovově chladným polibkem. A tak se dívka nevidomá ztratila v zemi za zrcadlem. Nic se nezdálo tak jak bylo. Žily tu řády a čísla. Nic se tu nesmálo..neplakalo.. Jen Potřeba do ní vrůstá. Pálící Nutnost dává jí pocit vlasní ceny. A ve ztrátě hledá zalíbení a zvolna se kulisy mění.. A tahle princezna ve víru té vášně ztratila možnost se znovu a znovu ztrácet I přez její pýchu dostavil se tu nezvaný host byl to neznámý pocit a jasně říkal dost. Byla to čistá pravda a ona už věděla proč. Dostala znovu možnost vstát,myslet a jít. Nevěřila však tomu a odmítala žít. Přistoupila na podmínky, co talčily jí ke zdi, zapoměla vzpomínky.. a začala hodně jíst. Stýskalo se jí po vlastním šťasném světě, volala po něm a vyzívala ho zpátky. Pořád jí však unikal a nemohla se vrátit. Pak když se za sebe otočila, strnula v hrůze. Svůj život mařila a patřila k lůze. Možná tímto okamžikem vyrostla nad sebe. Netrápí jí otazník kolik vážila. Mysl a tělo je ona… Ne mysl v zajetí těla. Necítí slabost Je zvláštní co se událo a nevzalo to zlý konec. Je mi 26let.Vážila jsem 38kg..ted vážím 70…nejvíce jsem vážila 90kg(3 měsíce zpět)..anorexie 5let,bulimie 1,5roku…

Kdysy jsem byla šťastné děvče. Žila jsem si svým životem plným čokolád, pizzy a dalších podbných jídel. Nikdy jsem neřešila, to jak vypadám. Ale jak už to bývá tak otázka vzhledu si našla jednou i mě. Bylo mi asi 13 a já se podívala do zrcadla a řekla si, ža jsem tlustá a že kluk který se mi líbil (líbí se mi doteď) má pravdu když řekl že jsem tlustá. Já totiž vážně byla tlustá… měřila jsem 154 a vážila 54kg. Musím s tím něco dělat, řekla jsem si tenkrát. To byl začátek mého hubnutí. Myslím že jsem začala dobře, takové to omezování stravy a cvičení, ale někde se to zvrtlo, pomalu jsem přestávala jíst a začínala cvičit víc a víc a víc. Možná že by z toho byla anorexie, ale moji rodiče to zastavili dřív než jsem došla tak daleko. Tenkrát jsem zhubla na nějakejch 50kg. Nějakou dobu jsem zase jedla normálně, ale tím jsem jenom nabrala na nějakejch 52kg. Ale co teď? Přestat jíst nešlo, protože si mě pořád dost hlídali, ale řešíní přece bylo… jedla jsem jako hodná holka a oni si mysleli jak je to úžasný. Nevěděli však, že to všechno chodím zvracet. Tak plynul čas, já se postupem času začínala víc a víc přejídat, hodně jsem cvičila a taky hodně zvracela. Zhubla jsem na krásných 43kg. Jednou to ale tátova přítelkyně nějak zjistila, nevím jak, ale přišla na to že zvracím a já dostala ultimátum- buď přestaneš nebo to tvemu otci řeknu. takže jsem musela jíst a nějakým způsobem jsem byla i ráda, říkala jsem si že se z toho dostanu a budu žít jako dřív. Bylo to před prázdninama. Celý prázdniny jsem si nalhávala, že jsem z toho venku, nepřipouštěla jsem si že si lžu. Sice jsem nezvracela, ale předávkovávala jsem se projímadly. Byla to náhrada zvracení a já si sama pro sebe říkala, že to k mojí bulimi nepatří. Přes prázniny jsem nabrala. Nyní je mi 15, vážím 49kg a měřím 157cm a nenávidím se za to. Zase v tom jedu. Buďto zvracím nebo nejím nebo jím jen vatu. Chci totiž zhubnout, dlužím si to, dala jsem si slib váhy 38kg a ten musím taky splnit. Jediné co mě děsí je, otázka. a skončím potom? Není to jen věčně se opakující perioda hubnutí a přibírání? Zatím ahoj, brzy vám napíšu jak hubnu.

AHOJ.MOMENTÁLNĚ MÁM HROZNOU DEPKU. NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT.TAK PÍŠU TADY. TAK RÁDA BYCH SE SVĚŘILA NĚJAKÉ KÁMOŠCE,ALE ŽÁDNOU UŽ NEMÁM.KAŽDÁ SE NA MĚ DŘÍV NEBO POZDĚJI VYKAŠLALA,SE SLOVY,ŽE JSEM UŽ HUBNUTÍM POSEDLÁ,ŽE VŮBEC NEVIDÍM,JAK TÍM JEN VŠECHNY OKOLO SEBE NIČÍM.ŽE MYSLÍM JEN NA TO,JAK BÝT JEŠTĚ VÍCE VYCHRTLÁ!!! JÁ A VYCHRTLÁ?VŽDYŤ JSEM SPÍŠ NECHUTNĚ TLUSTÁ…!!!COPAK TO OSTATNÍ NEVIDÍ?PROČ MI LŽOU,ŽE JSEM HUBENÁ A VYCHRTLÁ? NENÁVIDÍM JE ZA TO!NIČÍ MĚ TY JEJICH LŽI! DNESKA SE MĚ MAMKA ZEPTALA,ZDA MÁM ANOREXII!!!ŘEKLA JSEM,ŽE MÁM VŠE POD KONTROLOU AŤ SI NEDĚLÁ STAROSTI.ALE KDYŽ ODEŠLA,ZHROUTILA JSEM SE!!!PRAVDA JE,ŽE VŮBEC NIC NEMÁM POD KONTROLOU. JEDEN HLAS V MOJÍ HLAVĚ MI ŘÍKÁ-FAJN,UŽ JSI DOST ŠTÍHLÁ,MÁŠ CO JSI CHTĚLA,TAK MŮŽEŠ ZAČÍST JÍST,ALE DRUHÝ HLAS MI ŘÍKÁ- PODÍVEJ SE NA SEBE,POŘÁD MÁŠ CO SHA- ZOVAT.JSI TLUSTÁ A HNUSNÁ.KDYŽ BUDEŠ ŠTÍHLÁ,BUDEŠ MOCT NOSIT VŠECHNO TO HEZKÉ OBLEČENÍ…!TEN DRUHÝ HLAS JE SI- LNĚJŠÍ.ÚPLNĚ MĚ TO OVLÁDÁ.UŽ NEOVLÁ- DÁM JÍDLO-JÍDLO OVLÁDÁ MĚ!!!NEVÍM,JAK Z TOHO VEN A MÁM HROZNÝ STRACH.MAM- KA KVŮLI MĚ BREČÍ.JE MI JÍ LÍTO A NIČÍ MĚ KDYŽ JI VIDÍM TAKHLE SMUTNOU A VÍM,ŽE ZA TO MŮŽU JÁ A ŽE KDYBYCH S TÍM VŠÍM PŘESTALA,BYLA BY ŠŤASTNÁ,ALE JÁ PRO- STĚ NEMUŽU,ZASTAVIT TO NEDOKÁŽU.TAK TU TEĎ SEDÍM A PO TVÁŘI MI TEČOU SLZY. V TLUSTÉM SVETRU,BLEDÁ,MASTNÉ A ŘÍDKÉ VLASY MÁM PŘILEPENÉ U HLAVY.POD OČIMA MÁM PODKOVY-JSEM ZRŮDA!!!ALE TÍM,ŽE JEŠTĚ VÍCE ZHUBNU,SE TO VYŘEŠÍ. ČÍM BUDU HUBENĚJŠÍ,TÍM SE BUDU VÍCE LÍBIT,BUDE TO VŠECHNO LEHČÍ…!ALE TAKY VÍM,ŽE S KAŽDÝM UBÝVAJÍCÍM KILEM,JSEM NA TOM HŮŘ.NEVÍM,ZDA NA TOM PSYCHICKY MŮŽU BÝT JEŠTĚ HŮŘ!?JSEM PROTIVNÁ A ZAMLKLÁ,HROZNĚ PŘECITLIVĚLÁ,JAKÁKOLI NARÁŽKA NA MĚ,MĚ HNED NAŠTVE A MÁM POTŘEBU BREČET..!VČERA JSEM BYLA NA BAZÉNĚ-VŠICHNI SE NA MĚ DÍVALI A JEDEN CHLÁPEK SE MĚ DOKONCE ZEPTAL PO HODINĚ PLAVÁNÍ,JESTLI UŽ NEMÁM DOST. NAŠTVALO MĚ TO.URČITĚ SI VŠICHNI MYSLELI,JAK JSEM NEHORÁZNĚ TLUSTÁ.ALE TO JE MI JEDNO,NA BAZÉN CHODÍM,KVŮLI SOBĚ.ABYCH ZHUBLA,NE ABY OSTATNÍ MOHLI KOMENTOVAT,JAK JSEM TLUSTÁ A HNUSNÁ.OSTATNÍ KOLEM MĚ TO PROSTĚ NECHÁPOU,NIKDO MĚ NECHÁPE.NECHCI BÝT TLUSTÁ CHCI BÝT ŠTÍHLÁ,JAKO VŠECHNY TY MODELKY. JSEM HROZNĚ TLUSTÁ-MĚŘÍM ASI 169 A VÁŽÍM 37-HRŮZA!!!VÍM,ŽE JE TO MOC.CHCI,MUSÍM JEŠTĚ ZHUBNOUT. NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT,ŽE BYCH NĚKDY ZAČALA NORMÁLNĚ JÍST,BEZ VÝČITEK SVĚDOMÍ,BEZ STAROSTÍ…!JASNĚ ŽE BYCH CHTĚLA,STRAŠNĚ BYCH SI TO PŘÁLA,BÝT ZASE NORMÁLNÍ,NEŘEŠIT POŘÁD JEN JÍDLO, CO MÁ KOLIT KALORIÍ,JAK JEN CO NEJVÍCE SPORTOVAT ABYCH TO VŠECHNO ZHUBLA.JE NĚJAKÁ CESTA ZPĚT? JE MI TEPRVE 14.JÁ VÍM,TAKHLE TO NÉMUŽE POKRAČOVAT VĚČNĚ.ALE JAK TO ZASTAVIT?CO MÁM DĚLAT?JSEM NA TO VŠECHNO SAMA,NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT…!!! TAK,MOŽNÁ JSTE SI TO DOČETLI AŽ DO KONCE.DOCELA MI TO POMOHLO,VYPSAT TO ZE SEBE.ZAJÍMALO,BY MĚ,CO SI O TOM MYSLÍTE.DÍKY,ŽE JSTE SI TO PŘEČETLY. PRO MĚ TO ZNAMENÁ HODNĚ,PROTOŽE JEDINĚ TAKHLE SE DOKÁŽU SVĚŘIT.KDYŽ MI NAPÍŠETE DO KOMENTÁŘE, BUDU RÁDA…DÍKY.