Ahoj všem… Za poslední dobu se toho stalo tak strašně moc, že jsem se prostě rozhodla to ze sebe dostat… Víte, opravdu věřím na osud a na to, že by člověk měl vnímat, co mu život/situace chtějí říci, nakopnout ho….kam to všechno směřuje a když už je opravdu nejhůř (my máme ten pocit), tak už přeci může být jen nejlíp…hlavně neházet flintu do žita, protože jak se říká všechno zlé je pro něco dobré…po všech možných hnusech co zažijete, čím si projdete, se zase za nedlouho objeví světlá malinká naděje, i kdyby byla sebemenší – chyťte se jí jako klíště a už ji nepouštějte! Přestaňte se litovat – to umí každý, ale zvednout se a začít znova…to už jen někdo! Směřuji tyto slova k vám, ale vlastně to říkám i sama sobě! Já už se odmítám snažit pořád dělat všechno pro ostatní…musím myslet na sebe – je to můj život a v něm se přece neomezím jen na to, abych byl vzhledově taková a maková! Vůbec nevím, kam se poděly ty doby, kdy jsem postavu a jídlo absolutně neřešila, byla jsem veselá holka se spoustou kamarádů….dnes je ze mne nevrlá, nesebevědomá, do sebe se uzavírající (dle ostatních vyhublá, dle mne štíhlá) holka…“díky“ anorexii jsem ztratila dlouholetého přítele i některé kamarády…Tenhle víkend byl opravdu zlý-měla jsem pocit, že už nemůžu, že už na to nemám sílu a přála jsem si se rozplynout, totální deziluze, nechuť do života…a v těch nejhorších chvílích v záchvatu breku jsem si řekla DOST! Co tady ty chudinko brečíš? Jsi trapná…podívej se, máš přece rodinu a ať je jaká je, prostě tu je, něco už jsi v životě také dokázala a ještě třeba dokážeš, když se teď zvedneš! Vykašli se teda na toho, kdo ti teď tolik ublížil a naopak ukaž mu jak jsi silná, že to zvládneš i bez něj!…přiznávám až takhle razantní mé myšlenky v hlavě nebyly…ale byla jsem na sebe opravdu naštvaná, že jsem takhle nešťastná, při tom jsou na tom některý lidi prostě daleko hůř…úplně jsem se za sebe styděla, ale zároveň ve mě přetrvávaly myšlenky, že dnes je svět hrozně zlej – lidi jsou zlí, myslí jen na sebe (asi ale i včetně mě?)… No a pak to přišlo…to malinké světýlko – ta naděje, ta možnost/nakopnutí vše změnit…dostala jsem nabídku na jednu přehlídku pod podmínkou, že přiberu…jinak mě tam prostě nemůžou pustit…takže pokud jsem nedokázala se doteď přinutit přibrat – pořád jsem tak nějak měla pocit, že ani nemusím (fyzicky se sama sobě líbím, ale je pravda, že psychika je bídná), tak teď snad…vím, nemělo by to být nakopnutí tohohle směru, měla bych to dělat pro svoje zdraví, ale já věřím tomu, že by to stejně přišlo…vždyť nejsem blbá holka 🙂 a pokud se chci ještě někdy s někým seznámit, tak asi nemůžu vypadat jako holčička… Víte, mám z toho strach, to se musím přiznat, mám strach, že už to nezastavím, že jako některé dívky tady to přeženu a z anorexie se stane bulimie nebo záchvatové přejídání, ale na druhou stranu, věřím, že ne…myslím si totiž o sobě, že jsem silný člověk a když se pro něco rozhodnu a nadchnu, tak jedu na 100%…mám pevnou vůli a mimo to, pokud někdo rozumíte gastronomii (paradoxně jsem kuchařka), tak já nejsem gurmán, ale gurmet!!! Přeji všem, aby se OPRAVDU CHTĚLI vyléčit, protože jinak to nejde….já se „chtěla“ z toho dostat už dlouho, ale….. Tímto ukončuji tuto etapu mého života, která mi toho dala i vzala strašně moc…teď přijdou jiné a ještě lepší!!!! Už se nikdy nechci litovat…to je ještě horší, než když někdo lituje vás!!!!! Věřím, že s těmi 3kily, co teď musím nabrat, přijde i spoustu nového – pozitivního…nakonec…jsem sama zvědavá, jak to všechno dopadne a těším se na to! 🙂 Díky za vaši podporu, kterou teď asi budu opravdu potřebovat….díky taky, že se nad mými myšlenkami zamyslíte 🙂 a třeba si z toho něco i vezmete pro sebe…. Všem přeji, aby si život užívali, ne ho jen žili!
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.