Bulimie – básnička

Tak holky přišla jsem se tak trochu pochlubit – už jsem se přestala bát – skoro půl roku – za pár dní tomu tak skutečně bude jsem nezvracela. Neříkám, že jsem vyhrála, ale moje malé vítězství to je 🙂 Našla jsem básničku, kterou jsem napsala v době kdy jsem trpěla – ani si to teď nedokážu představit – byla to hrůza – ale to všichni víte…chtěla jsem jí sem napsat: tak snad taky někomu otevře oči – prostě to takhle dál nejde!! Bulimie Koukám se do tmy, které se bojím nic nevidím, ale stejně tam stojím. Naleznu tam něco snad? Ano mé prázdné duši začíná se to podobat. V tmě je nekonečně možností co opravdu děje nikdo nezjistí. Slzy i usměv podaří se ti schovat jak si můžeš pořád takhle ubližovat? Křeče a bolesti svírají tvoje tělo co to tvé myšlení zase dovolilo? Žaludek v pr**li několik dní máš o jídlo se stejně jen zajímáš. Protože padáš do černé propasti nevíš jak ven s téhle blbosti. Únavu a bolest pak už jen skrýváš do mísy kýblu často se díváš. Jak pomoct, nevím ti sama to mívám… Zrovna teď něco svírá můj žaludek proč i on radči neutek. To co tě ubíjí jsi ty sama nesvaluj vinu na něco jinýho vzpomínáš – cukroví, bonbóny klidně rama okurky, pečivo, čokoláda daš si všechno co máš ráda určitě brambůrky, slané keksy a ještě oříšky nanukáč, mléko či smetana teď přijdou koblížky. Co ještě dál? tvůj žaludek by si dal? Co takhle jablíčko, tvorah a šlehačku ty levný sušenky co šly tak na dračku. Sušený ovoce, cornflacky, müsli tak holka už končeně na sebe mysli co jsem to zase udělala – břicho jak těhotná mám přemýšlím o tom so s tím udělám? O jiné možnosti, ale nevím všechno vyzvracet – jinak hned omdlím nemůžu ani dýchat sotva funím výmu rozumu teď nerozumím. Proč zase jsem podlehla té hnusné nemoci jak ji už konečně mám přemoci? Jestli to někdo víte napište, nejen mě tím ulevíte. Pomůžete tisícům dívek i žen co neví, jak z toho kruhu teď ven. Ani nevím jak jsem z toho dostala já. Bylo to těžky. Zamilovala jsem se do jednoho kluka a tomu jsem slíbila, že kvůli němu zhubnu – a proto jsem bulimii dala věčné zbohem. Asi to chce opravdu na něco se upnout a kvůli tomu to vydržet. Mě to vydrželo, ale láska se nekonala. Bohužel – pořád ho jen dále sleduju svýma zamilovanýma očima. Ale i když to nevyšlo – za to to stálo. Tak holky do boje! Když už si myslíte, že za to VY nestojíte – což stojíte – najděte si někoho pro koho TO MÁ SMYSL!I když to ten kluk neví, přes to, že je to můj nejlepší kamarád – hrozně mi pomohl. A já jsem mu za to vděčná – třeba se někdy rozhodnu mu to říct – ale ještě jsem k tomu nenašla odvahu. Holky řeknu Vám – STOJÍ TO ZA TO! JE TO KRÁSNÝ POCIT! PŘEJU HODNĚ ŠTĚSTÍ!! POKUD MÁTE K TOMU NĚCO NA SRDCI – NECHTE KOMENTÁŘ – JÁ SE OZVU! Ps: Na co si dělat s postavou starosti, když ti ke kráse stačí kouzlo osobnosti!!