tudy cesta nevede!ktera je ta spravna???
ahoj vsichni!tak i ja jsem se konecne rozhodla trosku se sverit se svym trapenim.<p> je mi 24,ppp u me propukla asi pred 8 lety takovou mirnejsi fazi mentalni anorexie,ktera se pomalu ale jiste obratila do bulimie.litam v tom az po usi!prakticky 6let zvracim dennodenne!uz nemuzu – jsem na dne svych fyzickych sil i psychickych sil!<p> mam velmi dobre domaci zazemi,v rodicich i starsi sestre mam oporu a vsichni mne moc fandi i po tolika letech k uspesnemu uzdraveni a nabizi mi pomocnou ruku.jsem jim za to nesmirne vdecna a budu po cely zbytek sveho zivota.ale ja „hlupak“ je vsechny kolem sebe rafinovane podvadim jak se da.jsem slaboch,ktery nema ani odvahu rict jim vsem jak to se mnou skutecne je.vsichni jsou si dobre vedomi,ze trpim ppp,ale o mych zachfatech prejidani a dennim zvraceni nemaji ani tuseni.zvracim zasadne jen doma,jinde si to nedovolim, a to jen,kdyz jsem sama.takze az kdyz se cela rodina vrati domu,delam,ze je vse v pohode,vymyslim si pohadku,jak jsem pekne a pravidelne behem dne jedla…hrozne me to trapi,ze jim takto musim lhat,nejhorsi na tom vsak je,ze tim ublizuju nejvic sama sobe,svemu telu,psychice…jsem hodne hubena,snazim se zvratit vsechno,klid mam,az kdyz citim,ze zaludek je prazdny a zvracim jen horke zaludecni stavy.<p> muj stravovaci rezim behem celeho dne vypada asi takto: 1./snidane – pokud snidam sama,tak caj,kafe s mlekem a nic pokud snidam s nekym,tak neco pozru,ale v nestrezenem okamziku stejne podvadim (jidlo schovavam do kapes,hazu pod stul psovi…)<p> 2./podobne je to i s dopoledni svacinou 3.)obed snim vzdy cely,ale tim se to vetsinou vse zvrtne,a ja se zacnu ladovat – <p>susenky,kolace,cokolady,tvarohy,jogurty… asi 2-3 hodiny po obede stravim stridave jezenim a zvracenim 4.)odpoledni svacinu snim,ale prisne si vybiram co! 5.)veceri snim,tu jim obvykle ve spolecnosti rodiny,takze zase si prisne vyberu co budu jist a pokud okolnosti dovoli,podvadim<p> 6.)nekdy neco zobnu i na 2.veceri,tak okolo 22 az 23 hod vecerni mam na neco hut,tak neco na zub si dam,ale jen malo,abych nahodou nepribrala do rana „kilo“,coz nehrozi. po takovemto rezimu nepribiram a svou vahu si udrzuju +/- pul kg.ted vazim 43kg,ale podle podle BMI bych mela mit nejmene 50kg.za svou eru PPP je pro me 43kg nejvyssi dosazena hmotnost,na ktere se udrzuju uz 2 roky. rozhodla jsem se tu napsat,protoze mam opravdövy strach,strach z toho,ze se to se mnou potahne po cely zbytek zivota,nebudu mit deti,manzela,pritele….protoze vsichni nakonec ode me daji ruce pryc,proc by si meli vzit nebo zit s takto pomatenou zenskou,ktera se neumi ani „normalne“najist a jeste k tomu vsemu neplodnou.v horsim pripade mam strach ze smrti.te se bojim uplne nejvic!vim,ze touto nemoci si pomalu ale jiste zatloukam hrebicek do rakve…a presto je to silnejsi ….uplne me to ovlada… jsem v bludnem kruhu a prestavam mit sebemensi nadeji,ze z nej lze vykrocit a najit tu spravnou cestu…verte mi,za ty roky jsem to zkousela xkrat,ale vzdy jsem se vratila zpet a zacala cirkulovat zase dokola….cauky viki