Archive for category: Můj příběh

Není den, abych na netu nehledala veškeré údaje týkající se anorexie. Jsem totiž strašně zmatená. Všude čtu, že anorexie se projevuje tím, že dívky chtějí zhubnout a čím víc se jim to daří, tím více chtějí být hubené až jednoho krásného dne zjistí, že je něco špatně, ale oči je vidí neustále tlusté i přes to, že mají silnou podváhu. Já jsem nikdy neměla pocit, že jsem tlustá. Neumím si ani spočítat kalorie, protože jsem si je nikdy nehlídala. Vím o sobě, že jsem hodně hubená a chci přibrat. Měřím 170 cm a vážím 46 kg. Přesto podle mého psychiatra mám anorexii. Nevím proč, ale mám dny, kdy jím tak nějak normálně, ale pak mi něco řekne dost. Najednou mi je to jídlo odporné. Nemůžu jíst. Nevím proč. Jsem podrážděná, náladová, je mi do breku, aniž bych měla důvod. Vím, že uvnitř mě, mne táhne něco dolů. Něco mě užírá a trápí a já nevím proč. Vždy jsem byla společenská a ráda jsem se bavila. Dnes se cítím doma v bezpečí a mám strach někam jít. Cítím se jako šedesátiletá bába, unavená a bez života. Dost se do sebe uzavírám a to mne děsí. Někdy mám pocit, že ani nechci jinak žít. Něco mi říká nepřibírej, ale já vím že je to blbost a přibrat chci. Mám to v hlavě teoreticky jasně daný a nechci klesnout níž, ale praxe je trochu jiná. Jsem tak zmatená, protože nevím co se to děje. Myslíte, že mám opravdu anorexii a nebo prostě jen plaším, protože mne potkalo zrovna nějaké špatné období?

Začalo to tak ve čtrnácti před čtyřmi lety.Jednoho dne jsem se zvážila a měla jsem 53 kg na 160 cm.Zhrozila jsem se, a tak jsem omezila sladkosti a brzy jsem zhubla na 50 kg.Chtěla jsem být ale ještě hubenější, proto jsem omezila jídlo ještě víc.A vida.Zabralo to.Jenže pak se stalo,že jsem toho prostě snědla víc.Měla jsem hrozné výčitky, ale přesto jsem si řekla,že už to nemá cenu, že od zítřka budu držet hladovku, a tak jsem se poprvé přežrala.Skutečně jsem pak téměř 14 dní nic nejedla a zhubla jsem na 42 kg.Jenže dlouho se to nedalo vydržet a tak jsem se střídavě přejídala a držela hladovky.Než jsem nastoupila na střední, měla jsem 48 kg.Tam to moje střídání žravosti s nejedením pokračovalo a také jsem si začala kupovat projímadla.Jenže jsem nehubla a pokud se mi to podařilo,tak jsem to zase rychle nabrala zpět.Začala jsem být depresivní, přestala jsem komunikovat s lidmi(tak je tomu do teď), nechodila jsem ven.Měla jsem strach chodit do školy, protože jsem měla a vlastně i stále mám pocit, jak na mě všichni hledí a říkají jak jsem tlustá.Sebevědomí na nule.Nakonec jsem se pokusila o sebevraždu.Dnes lituju toho,že nejsem mrtvá.Tím pokusem se věci trochu rozhýbaly, nicméně nikoho nenapadlo,že by za vším mohly být problémy s jídlem,jelikož moje váha dost skáče,ale nemám podváhu.Teď na tom nejsem o nic líp, spíš zase znovu upadám do deprese,pořád toužím po váze 40 kg a když mám sílu,tak se jí snažím dosáhnout a nejím.Celkově jsem na tom psychicky strašně špatně.Nemám téměř žádné kamarády,protože nikam nechodím.Stydím se za sebe a mám strach z lidí.Mám pocit naprostýho selhání, že jsem zklamala sama sebe,své nejbližší a nemám ani žádný výhled do budoucnosti,jelikož si nedokážu představit, že by člověk jako já (nevyrovnaný,depresivní,úzkostný a fobický)mohl někdy uspět a vést normální život).

Můj příběh začal tím,že jsem se v 18 letech rozhodla zhubnout.Vážila jsem tehdy 120kg měřila 178cm,tlustoška.Pod lékařským dozorem ,ale i bezva nehladovějící dietou jsem zhubla na 80 kg za 4 měsíce.Lékař mi zkontroloval můj zdravotní stav,naučil mě jak se pomalu vrátit k normální stravě abych neměla jojo efekt.Supr dařilo se.Vdala jsemse porodila prvního syna zůstala na váze 80 kg,pak jsem po roce otěhotněla podruhé a nastalten osudný zlom.Panický strach,že naberu zpět na 120 kg,jedla jsem vše zdravé aby děcko ve mě se dobře vyvíjelo ale již jsem v ěhotenství já soně zhubla v nohou.Přibrala jsem sice 9 kg ,ale syn měl 4,40 takže jsem po porodu měla již váhu 77kg.Dlouho jsem jej kojila,témě rok tudíž jsem zůstávala na pestré stravě ale ne přibírající.Potom jsem začala jíst stále mín a mín a radovala se z každého kila dolů.Ne nemohu napsat,že by mi jídli bylo odporné,nebo neměla chut,ale pohled na fotku kde mám 120 kg mě dostal,že jsem jídoo dsrtčila.Jedla jsem denně ale tak minimální porce,že jsem se dostala až k váze 46 kg.Tehdy bych to o osobě nenapsala,ale vychrtlá,katechická,s vypadávajícími vlasy,bez menstruace.Ovšem můj mozek byl silnější,zrcadlomi říkalo jsi tlustá nejez,docházela jsem na psychiatrii a články o zemřelé ženě na anorexii jsem nebrala vážně.Pak jsem ale podvou letech se rozhodla,že tedy nastopím ustavní léčbu ovšem s tím jak všechny přelstím i v nemocnici.Podařilo se a po4 měs.léčbě mě propustili domů se tejnou váhou s tím že umírám nebo skončím na vozíku.Ovšem tato zkutečnost ta už mě dostala obzvlášt když jsem si došla do školky pro mé synky,ti pro mě byli vším.A tak jsem se rozhodla začít bojovat.Bohužel ale velkýubytek váhy na mě zanechal zdracvotní potíže.Ano díky anorexii,jsem v invalidním důchodu,nyní je mi 47 let z Anorerie jsem sice vyléčena,ale následky nesud odnes.Odcházejí mi orgány,tudíž podstupuji mnoho operací abych vůbec žila.Ano žiji ale jak ,unavená vyčerpaná,kluci jsou velcí,manžl se se mnou rozvedl,nakonec jse sama kluci již ají své domovy,štastná alespon za život v bolestech,které jsou důsledkem anorexie,na životním minimu,díky inv.důchodu.,bojíc se jak dlouhototo vydržím,Ačkoliv jsem 10 kilo nabrala,tělo už se nesrovná s tak velkou újmou,prosím všechny,kteří mají sklon k hubnutí,nedělějjte to vím o čem píši a co prožívám,nepřeji to nikomu,pokud vás přepadne touha hubnout přečtěte si můj příspěpevěk třeba 100 krát aby vás to odrdilo popřípadně se na mě * * * P.S. Administrátor: Nezveřejňujeme emailové adresy, k případnému kontaktu můžete využít diskusi, díky za pochopení.

Vždycky jsem byla štíhlá holka, která žádné jídlo neřešila a jedla jak chtěla. Při 158cm a váze50kg, jsem si myslela, že je vše v pořádku a já jsem hezká. Všem jsem se líbila a u kluků jsem byla zájmem. Když jsem začala chodit do 8. třídy, tak mi jen tak babička řekla, že jsem oplácaná. Vzala jsem si to hodně k srdci a řekla, že s tím musím něco udělat. Nechtěla jsem držet žádně diety, tak jsem jenom začala jíst zdravě, víc sportovat, vynechala jsem sladký a moc tučný jídla, jedla víc ovoce a zeleniny, nepila sladký nápoje a jedla do 18.hodiny. Zprvu idealní stravování a máma mě obdivovala, že to vydržím. Rok uběhl jak voda a já měla na začátku 9. třídy při 163cm, 40kg. Lezli mi kosti, všichni se o mě bali. Doktoři se vždycky zděsili, když uviděli moji váhu. Já na to nebrala ohled a dělala si co chci pořád dál. Mámě však došla trpělivost a řekla, že jestli do vánoc nepřiberu 5kg, tak mi zakáže lyžovat. Lyžování je moje největší vášěn, a tak jsem slíbila, že se o to pokusím. Jím pořád stejně, hodinu denně cvičím a nepřejídám se, jím 5krát denně a zdravě. Ted mám 42,5kg a jsem se sebou spokojená. Vím, že to není ideální a musím ještě přibrat. Snažím se a nenechám si úplně zkazit život. Jestli máte nějakou radu jak mi pomoct, budu jen ráda. VŠEM DRŽÍM PALEČKY, ABY SE JIM TAKY PODAŘILO VYHRÁT NAD ANOREXII.

Ahojte uz neviem co mam robit musim sa niekde vyrozpravat.Mam 17 rokov a chodim na gymko.Bola som vesele dievca, oblubena v kolektive a mala som priatela, s ktorym sme sa mali velmi radi.No bola tu moja postava, pre ktoru som sa neustale trapila a nevedela som schudnut.Nakoniec som si povedala DOST! a zacala som radikalne chudnut. V priebehu pol roka som schudla 17 kil.Priatel sa so mnou rozisiel, lebo vraj som sa velmi zmenila.Zacali mi to hovorit aj ludia okolo.Vraj sa uz vobec neusmievam a vytratil sa so mna zivot. Ano…odisiel aj s kilami.Nechapem co sa to so mnou deje, nemyslim uz na nic ine ako na jedlo a na postavu.Som doslova vazen vo vlastnom tele. S jedlom neustale prichadzaju aj otazky: „Nepriberiem z toho?Kolko to ma tuku?Kolko to ma kalorii?Kolko mozem z toho zjest?“ Ludia ma nechapu, citim sa zle, padaju mi vlasy, boli ma hlava a nic ma nebavi.Uz to proste nie som ja.Ked nahodou priberiem, bojim sa ist medzi ludi, ze si to niekto vsimne a nemyslim na nic ine.Uz sa asi nikdy nevratim k tomu mojmu staremu, veselemu JA!!! Chcem sa ospravedlnit vsetkym ludom okolo mna, co som im tymto sposobila, hlavne mamicke, ktora uz pre mna ani nespi.Chcem aj upozornit dievcata, ktore sa snazia schudnut, ako mozu dopadnut.