Archive for category: Můj příběh

Hezký den, ze začátku mého povídání,Vám všech které něco trápí přeji hodně a hodně moc sil,ale vím,že jen síla mnohdy nestačí, prostě to opravdu nejde a chce to trošku i to ho štěstí,tak ať každému z Vás se ho trošku dostane!!!Prožil jsem skoro 3 roky s přítelkyní a kamarádkou,která trpí bulimií,chci Vám všem koho to zajímá,né poradit to si netroufám, ale jen nastínit svůj zážitek.Prví rok našeho vztahu byl fajn a tolikrát tak strašně nádherný, postupem času si mi svěřila,že trpí bulimií a já začal dělat chybu za chybou!a to tím,že jsem tomu podřídil vše a hlavně sebe,věděl jsem, že to má těžké a tak jsem ze sebe udělal její jistotu!úplně jsem vedle ní zaniknul,aby si připadala dobře a netrápili jí žádné mindráky a připadala si silná!se vším jí pomáhal, když měla volné chvíle byl jsem pořád s ní,volala mi a psala každé zvracení, hodinově si volali a to hlavně ve zkouškovém, podřídil jsem tomu vše,jen aby jí bylo dobře?CHYBA!postupem času to přestalo přirozeně stačit a tak jsme je stali jen kamarádi.Já vše začal řešit jinak,byl hodiny a hodiny na netu, obvolával koho šlo, připravil jí cestu jak ze všeho ven,přivedl jí k dr.Rokytové, přivedl jí na stacík, dlouhé měsíce dál věděl o každém jejím zvracení,volala mi dál když jí bylo nejhůř, jezdil za její matkou a se vším jí seznamoval,aby se změnilo klima v rodině . . . vše chtělo čas a hlavně,aby vše dělala sama a byla svobodná a nezávislá!!!!!a za to vše mě podváděla a když už byla dost silná tak odkopla!ze mě se stal děsný člověk, vše jsem jí vyčetl,posílal jí nehezké sms a bojím se cokoli pro někoho dělat!věřil jsem v lidské hodnoty,které dělají člověka člověkem a nakonec jsem přišel na to,že kdo je sobec vyhrává,bere vše!všem kteří si to přečetli,velice děkuji! slakam@volny.cz

Ahoj všechny holky, Dost dlouhou dobu sleduju tyhle stránky, a právě protože mě ted tiži něco obdobného jako vás všechny, rozhodla jsem se prispět take. Vždycky jsem jedla méně než ostatni. Když jsem byla malá museli mě do jidla nutit. V dospívani se můj vztah k jídlu změnil a já jedla bez problemu. V té době jsem se zakulatila a ztloustla na 55 kg při mé výšce 161cm. Připadala jsem si normálně. Měla jsem v té době kluka, takovou víceméně platonickou lásku, který mi jednoho dne řekl že mám velký zadek. Nezávisle na tom jsme se pak rozešli a já začala dělat vše proto, abych vypadala lépe. Omezovala jsem se v jídle až na minimum a hodně sportovala. Za rok na to jsem měla 39 kg a byla tak hrozně unavená, že jsem se nemohla téměř pohybovat. Po dohodě mamky a obvodní lékařky jsem ležela na metabolické jednotce, kde mě každý den kapal 20% tuk do žíly. A pokud jsem nechtěla jíst, dostávala jsem větší dávky. Propustili mě s 43 kg, které jsem velmi rychle shodila a v září při nástupu do školy měla 37 kg. Byla jsem úplně na dně, nebyla jsem schopná z ničeho se radovat, nic cítit. Pořád jsem se topila v depresích. A tak jsem se v té době spojila s MUDr.Papežovou, která mě po společném zvážení situace přijala na kliniku. Pokud někdy čte tyto stránky, chci jí za vše moc a moc poděkovat. Myslím si, že tam teprve jsem se naučila jíst. Nebylo to vůbec jednoduchý, byl to obrovský boj a já chtěla vyhrát. Byla jsem v té době ve 4.ročníku na gymplu a moc jsem chtěla odmaturovat s ostatními. Taky jsem cítila, že pokud tuhle šanci nechytím za pačesy, fakt umřu. Podařilo se mi ztloustnout na 43 kg a odmaturovat. Od té doby mi váha dost haprovala, ale nikdy se nedostala pod 43kg. Žila jsem celkem normálním životem, jako každý jiný a pravidelně jedla. Našla si zálibu v horolezectví a VHT. Vystřídala několik známostí a jednu delší než 2 roky, do které jsem vkládala hodně. V té době jsem normálně jedla a vážila 52 kg.Ten kluk se se mnou rozešel a začal chodit s mojí známou. V té době jsem ale věděla, že řešit to jídlem nelze. Zvládla jsem to a překonala. Zhruba před 3 lety jsem se seznámila se svým současným manželem. Na jaře t.r. jsme se brali. Já proto abych vypadala jako křehká, líbezná nevěsta jsem nejedla. Kolem té svatby bylo taky dost starostí tak to šlo samo. Váha šla dolů i po svatbě. Teď mám 46-47 kg. Oproti době, kdy jsem žila s 43kg to je “ dost dobré“, ale…..Já vím, že to mému tělu nestačí. Body mas index říká hodnotu 18,5. Já se necítím dobře, mám pocit, že jsem do toho spadla vlastní vinnou a dost se stydím.Na jednu stranu mám strach, abych nepadala hlouběji do anorexie a nastraně druhé mi dělá odporně dobře, že jsem zhubla. Jediné, co jsem pochopila, že je anorexie vážně dost o tom, aby člověk upoutal pozornost, i když původně vůbec nechce. Od minulého týdne se snažím jíst hlavní teplá jídla, svačit. Akorát pořád jím dietně a počítám si kalorie. Zhoršil se mi partnerský vztah. Manžel to nemůže pochopit a dost často se hádáme.Domluvili jsme se, že mi bude nandavat porce teplého jídla a bude ignorovat, když mu budu strkat více než 1/2 porce svého jídla. Sám je gurmán, a tak když už nemůžu, rád mě vysvobodí. A v té chvíli mu ani nepřijde, že vlastně kecám.Protože tu porci můžu sníst, ale nechci. Bavili jsme se o tom a už je teď nekompromisní.Nandavá mi porce a v restauraci chce abych vše dojedla. Přese všechno se bojím, že to nezvládnu….taky se bojím, že ho ztratím. A k tomu mám pocit, že na odbornou pomoc je vždy dost času. Jsem ,tak jako většina zde, na sebe dost tvrdá. Nevím ke komu bych měla jít na poradu. Zapoměla jsem asi to hlavní, což je zřejmé, trpím anorexií. K tomu všemu miluju hory a lezení po skalách, kde se mi to nejedení dost vymstívá…. Ráda bych taky měla s tím, koho miluji děti a bojím se, že budeme díky mě mít problémy. Už jednou, když mi bylo 16 let, mi řekla gynekoložka, že je mít nebudu. Jiná gynekoložka mi to neguje. Mám prostě dost strach snad ze všeho. Moc vám děkuju, že jsem se zde mohla svěřit, už je mi o poznání lépe.

Zdravím všechny, kteří sem zabloudili. Já jsem tuhle stránku objevila dneska a musím říct, že koukám jak puk. Nemyslela jsem si, že poruchy stravování jsou tak rozšířenej problém..Myslím si, že když někomu vyklopíme co nás trápí, už tím si pomůžeme. No, samá teorie, tak nějak se nemůžu dostat k sobě. Nemám anorexii, spíš bulimii. Říkám spíš, protože někdy zvracím, někdy se jenom tak strašně přejím, až bych řekla přežeru. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Jsem ten typ co všechno zvládá – nejstarší sestra, organizační typ, výborná studentka..už z tohohle důvodu nemůžu nikomu říct Hele, já neumím jíst. Začala jsem tím, že jsem přestala sportovat poté, co jsem šla na gympl a měla víc učení. Taky víc chutí, trochu jsem přibrala. Pak jsem začala tancovat. Hrozně mě to bavilo, bylo to pro mě všechno. Rodiče mi kvůli tomu dovolili odstěhovat se (v 16ti) kvůli tréninkům. Rok jsem byla naprosto spokojená. O prázdninách jsme měli fakt náročný soustředění, dost jsem zhubnula a nějak bez problémů jsem hubla dál. Vážně jenom sportem. Bylo to perfektní. Jako všechno.Měla jsem zdravých 58 kg na 170 cm. Jenže jsem musela skončit kvůli kolenu. Měla jsem ošklivý úraz, operaci a pak škaredý a dlouhý léčení. Nic jsem nemohla, jen sedět doma na zadku. Navíc my bydlíme v malinký vesničce, mí vrstevníci bydlí hodně daleko. Tak jsem se nudila, že jsem si krátila chvíli jídlem. Nejdřív jsem jedla hodně, pak jsem se cpala a nakonec jsem chodila po kuchyni a hledala cokoli, co by se dalo sníst. Byly to šílený kombinace.. Netrvalo dlouho a začala jsem i zvracet. Je to už 4 roky(ty bláho) a já mám pořád problémy. Dávno už nemám tu super vysportovanou postavu, spíš hodně ochablý svaly plus něco navíc.Váha mi lítá mezi 67-70 kg, hlavně ale musím pořád myslet na jídlo.Nejhůř je když nemám co dělat a jsem sama. Mám pocit, že už se toho nezbavím, dost se toho hrozím, ale nevím jak mám vysvětlit sama sobě, že to není ta nejdůležitější. Zrovna jsem zas ve fázi, kdy mám vyloženě rozežráno, to, co jsem snědla dneska, normálnímu člověku vystačí na několik dní. Už počítám hodiny, kdy se dostanu z práce domů a zbavím se toho. Hádejte jak..Připadám si jak malá neschopná holčička. Všem můžu radit a pomáhat se vším, jen sama sebe nezvládám. Nevíte náhodou někdo co s tím ? Ale jedno vím, nikomu to neřeknu a určitě taky nepůjdu k psychologovi..

ahoj holky.jmenuji se karolina.Byla sem maminkou KIKINKI13,vim ze to psala ona,vzdy kdyz u mne v praci psala emaili podepisovala se tak a i ten dej sedi.vzdy se pohybovala okolo vahy 75kg.MOhla za to jeji babicka ktera ji stale vykrmovala,kdyz zhubla na 68kg zacala sem na ni dohlizet.rano si brala svacinu o ktere mi pozdeji vypravela jak byla dobra.Platila sem ji obedy a vzdy se zeptala co meli,poslusne odpovedela.k svacine prede mnou snedla jablko,a na veceri u nas nejsme zvykli takze tu nemela.Sice sem psala ze v Recku pribrala ale ona sama mi rekla ze psala nejaky clanek,ve kterym o sobe psala tak jak by chtela aby jeji zivot vypadal,ale je mou povinosti vam zdelit jak to bylo doopravdy.v Recku byla 3 tydny,vychovatelka mi na letisti zdelila ze vubec nechtela jist a ze na zaverecne lek.prohlidce zjistila doktorka ze ma mentalni anorexii.na tom letisti sem myslela ze se zhroutim,samozřejmně sem moc dobře vedela co to je.Kristynka zhubla na 55kg.na 170cm.Hned 2 den sme sli ki nasi lekarce ktera mi uplně klidně zdělila že volne misto v lečebně je až od druheho zari.myslela sem tedy ze to nejak preckame a ze to ten mesic a pul pocka.Kristyna uz nejedla ani to jablko a 3 dny pred smrti vaila46kg.Na ten deen pred jeji smrti nikdy nezapomenu.byla zrovna ve vane a ja nutne potrebovala na wc,rekla at si klidne dojdu.Mezi dveřmi sem malem omdlela,vypadal jako smrtka.Pod ocima velky cerny kruhy,vsude popraskanou kuzi,a videt kosti,snazila sem se z koupelny rychle odejit,ale ten pohled se mi vryl do paměti.Cela zhrocena sem volala me matce,ktera se rozbrečela take.Potom sem spolikala dvojitou davku prasku na spani ausla.ve 4 rano sem se probudila a sla na toaletu.otevrela sem dvere a tam lezela moje dcera.okamzite sem volala sanitku.kdyz se probudila z komatu ptali se ji co jedla a ona odpovedela ze 14 dni uz nic.Zavedli ji umelo vyzivu,kdyz sem odpoledne za Tynou sla,rekli mi ze utekla.Tusila sem kde ji mam hledat.Mela v lese asi kilometr od naseho domu domek na strome kam vždy jako mala utíkala když muj surovi muz chtel zbít.ani sem tam nemusela dojit lezela kus od nej.Zavolala sem z mobilu opět sanitku alae ty už jen konstatovali že je mrtva. Holky prosím nedělejte to. zabijite tim nejen sebe ale take svou rodinu,ktera se z toho uz nikdy nevzpamatuje.

jednou (není to tak dlouho) jsem sem psala. Nechci nyní psát jaké mám problémy, chtěla bych jen od někoho poradit. Nyní jsem měla 14 dní dovolenou a byly jsme s manželem na dovolené s polopenzí. To by nebylo nejhorší, ale horší byly snídaně formou švedského stolu. Já nevím, jak ale nedokázala jsem to žraní zastavit. Pořád jsem jen a jen žrala. Takže když jsem se dnes vrátila do práci, tak první co bylo, že jsem se koukla na tyto stránky(mimochodem poslední dobou moje oblíbené). Strašně mě to štve, přibrala jsem. P Ř I B R A L A J S E M!!!!!!!!!!!!!!!!!! Když tu tak sedím u PC a mé špeky se mi valí přes džíny, tak je mi na umření. Proto vás (kohokoliv, kdo si to přečte a může mi odepsat) chci poprosit o radu. M ů ž e t e m i n ě k d o p r o s í m V á s poradit, jak se mám těch špeků doopravdy zbavit? Nechci zvracet, nejíst a cpát se projímadlama, tak co jiného mi zbývá??????? Co mám dělat, abych byla štíhlá a zároveň zdravá?????? Jak tu tak dnes sedím a čtu si opět nové příběhy, tak myslím jen a jen na jedno – strčit si prst do krku. Prosím poradťe mi někdo jiné řešení. Děkuji Renata cts55@TISCALI.CZ