Jednou dole, jednou nahoře!

Bylo, nebylo… I můj život začal jako pohádka. Milující rodiče, prarodiče, sestra, … Kde se to zvrtlo?! Jako dobrou studentku základní školy mě rodiče přihlásili na gympl. Teď s odstupem času jsem ráda a vidím, že bych asi nebyla tam, kde jsem, ale ty léta samoty, … Pocházím z vesnice a gympl je v okresním městě, tzn. dojíždění. Tak jsem přišla o kamarády. Zabrala jsem se do učení. 6. – 8. třídu ( primu – tercii )jsem strávila nad knihami. Nejhorší byly letní prázdniny! 2 měsíce doma! Neměla jsem za kým jít! Upnula jsem se na TV! Minimální pohyb + jídlo = několik kilo navrch. Bylo to asi 4 kila za prázdniny. Navíc jsem se získala ženské tvary o něco dříve, než ostatní holky. Byla jsem z toho nesvá. A tak, ikdyž jsem tlustá nebyla, začala jsem od 15 let držet různé diety! Nejhorší na tom bylo, že mě v tom má máma podporovala! Všechny diety vedly k tomu, že jsem ještě víc přibývala, takže v 16 už jsem byla trošku „opluskaná“. Do maturity jsem si váhu udržela – vrhla jsem se na učení a kašlala na to jak vypadám. Pak přišla vysoká. V prváku jsem váhu a diety úplně pustila z hlavy, byla jsem zahlcena učením, ale ve druháku se to zvrtlo! Jeden nepodařený vztah s přítelem – přestala jsem mít chuť k jídlu! Asi po měsíci jsem si uvědomila, že jsem zhubla na váhu, které jsem nedocílila ani na gymplu! Držela jsem se toho a přestávala jsem jíst. Zhubla jsem víc jak 10 kg, lidé kolem mě si začali všímat. Byla jsem šťastná. Nejhorší bylo, že jsem si připadala stále tlustá! Na kolejích jsem nejedla, zato doma jsem snědla co jsem potkala! Jelikož jsem na kolejích 5 dní a doma 2, stejně jsem hubla! O letních prázdninách mezi druhákem a třeťákem jsem opět přibrala, ale ne tak moc. Během prvních 14 dní třeťáku jsem ty kila shodila. Držela jsem si je celý třeťák ( stejně jako předtím = 5 dní nejíst 2 dny ano ). Toto léto jsem ovšem přibrala více než kdy jindy! Za měsíc začne škola a já se snažím během posledních týdnů, co nejvíce zhubnout! Je to šílený pocit! Je to jako na houpačce – jednou dole a jednopu nahoře. K tomuto přirovnání bych ale také dodala, že člověku je z toho špatně ( jako na houpačce ). Lépe si s tím nezačínat! Nikdy nedopustit, aby to jak vypadáme bylo to nejdůležitější v našem životě! Jak to všechno skončit? Jak tu houpačku zastavit?