Vyplácí se pomáhat?
Hezký den, ze začátku mého povídání,Vám všech které něco trápí přeji hodně a hodně moc sil,ale vím,že jen síla mnohdy nestačí, prostě to opravdu nejde a chce to trošku i to ho štěstí,tak ať každému z Vás se ho trošku dostane!!!Prožil jsem skoro 3 roky s přítelkyní a kamarádkou,která trpí bulimií,chci Vám všem koho to zajímá,né poradit to si netroufám, ale jen nastínit svůj zážitek.Prví rok našeho vztahu byl fajn a tolikrát tak strašně nádherný, postupem času si mi svěřila,že trpí bulimií a já začal dělat chybu za chybou!a to tím,že jsem tomu podřídil vše a hlavně sebe,věděl jsem, že to má těžké a tak jsem ze sebe udělal její jistotu!úplně jsem vedle ní zaniknul,aby si připadala dobře a netrápili jí žádné mindráky a připadala si silná!se vším jí pomáhal, když měla volné chvíle byl jsem pořád s ní,volala mi a psala každé zvracení, hodinově si volali a to hlavně ve zkouškovém, podřídil jsem tomu vše,jen aby jí bylo dobře?CHYBA!postupem času to přestalo přirozeně stačit a tak jsme je stali jen kamarádi.Já vše začal řešit jinak,byl hodiny a hodiny na netu, obvolával koho šlo, připravil jí cestu jak ze všeho ven,přivedl jí k dr.Rokytové, přivedl jí na stacík, dlouhé měsíce dál věděl o každém jejím zvracení,volala mi dál když jí bylo nejhůř, jezdil za její matkou a se vším jí seznamoval,aby se změnilo klima v rodině . . . vše chtělo čas a hlavně,aby vše dělala sama a byla svobodná a nezávislá!!!!!a za to vše mě podváděla a když už byla dost silná tak odkopla!ze mě se stal děsný člověk, vše jsem jí vyčetl,posílal jí nehezké sms a bojím se cokoli pro někoho dělat!věřil jsem v lidské hodnoty,které dělají člověka člověkem a nakonec jsem přišel na to,že kdo je sobec vyhrává,bere vše!všem kteří si to přečetli,velice děkuji! slakam@volny.cz