Pochopení
Ahojte, dnes jsem se dostala na vaše stránky poprvé. Začala jsem se trošku více zajímat o bulímii. Nevím, jestli jí trpím, stále si namlouvám, že o nic nejde. Ale asi jde. Již od dubna jsem začala mít takové malé potíže. Víte jak to je. Holky se chtějí líbit, a tak takové ty nezbedné křivky jim začnou vadit. Nejprve to začalo různými dietami, ale končilo to návalem hladu. Trvá to dodnes. Nespokojenost se svou vlastní postavou, hladovění a pak následná „žravá“, kdy dokážu do sebe nacpat snad i vola. A pak rezignace žaludku, čili nepříjemné zvracení. Zvracení, které už jde samo od sebe. Za celou tu dobu jsem nezhubla ani gram, jen jsem ztratila hodně přátel. A proč? Protože pořád mluvím o nenávisti k vlastnímu tělu, a o mém přání – umřít. Nedokážu si to všechno vysvětlit, ale nesnáším své tělo a tudíž celý svůj život. Proto bych byla moc ráda, kdyby mi někdo poradil, možná i pomohl. Většinu času trávím doma, protože ze společnosti mám strach. Připadá mi, jako by se na mě každý díval a říkal si: „Podívej na ni, ta vypadá“ Je mi 18 let, studuji a pomalu umírám.