mám toho plný zuby
Zdravím všechny, kteří sem zabloudili. Já jsem tuhle stránku objevila dneska a musím říct, že koukám jak puk. Nemyslela jsem si, že poruchy stravování jsou tak rozšířenej problém..Myslím si, že když někomu vyklopíme co nás trápí, už tím si pomůžeme. No, samá teorie, tak nějak se nemůžu dostat k sobě. Nemám anorexii, spíš bulimii. Říkám spíš, protože někdy zvracím, někdy se jenom tak strašně přejím, až bych řekla přežeru. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Jsem ten typ co všechno zvládá – nejstarší sestra, organizační typ, výborná studentka..už z tohohle důvodu nemůžu nikomu říct Hele, já neumím jíst. Začala jsem tím, že jsem přestala sportovat poté, co jsem šla na gympl a měla víc učení. Taky víc chutí, trochu jsem přibrala. Pak jsem začala tancovat. Hrozně mě to bavilo, bylo to pro mě všechno. Rodiče mi kvůli tomu dovolili odstěhovat se (v 16ti) kvůli tréninkům. Rok jsem byla naprosto spokojená. O prázdninách jsme měli fakt náročný soustředění, dost jsem zhubnula a nějak bez problémů jsem hubla dál. Vážně jenom sportem. Bylo to perfektní. Jako všechno.Měla jsem zdravých 58 kg na 170 cm. Jenže jsem musela skončit kvůli kolenu. Měla jsem ošklivý úraz, operaci a pak škaredý a dlouhý léčení. Nic jsem nemohla, jen sedět doma na zadku. Navíc my bydlíme v malinký vesničce, mí vrstevníci bydlí hodně daleko. Tak jsem se nudila, že jsem si krátila chvíli jídlem. Nejdřív jsem jedla hodně, pak jsem se cpala a nakonec jsem chodila po kuchyni a hledala cokoli, co by se dalo sníst. Byly to šílený kombinace.. Netrvalo dlouho a začala jsem i zvracet. Je to už 4 roky(ty bláho) a já mám pořád problémy. Dávno už nemám tu super vysportovanou postavu, spíš hodně ochablý svaly plus něco navíc.Váha mi lítá mezi 67-70 kg, hlavně ale musím pořád myslet na jídlo.Nejhůř je když nemám co dělat a jsem sama. Mám pocit, že už se toho nezbavím, dost se toho hrozím, ale nevím jak mám vysvětlit sama sobě, že to není ta nejdůležitější. Zrovna jsem zas ve fázi, kdy mám vyloženě rozežráno, to, co jsem snědla dneska, normálnímu člověku vystačí na několik dní. Už počítám hodiny, kdy se dostanu z práce domů a zbavím se toho. Hádejte jak..Připadám si jak malá neschopná holčička. Všem můžu radit a pomáhat se vším, jen sama sebe nezvládám. Nevíte náhodou někdo co s tím ? Ale jedno vím, nikomu to neřeknu a určitě taky nepůjdu k psychologovi..