kolotoč

/0 Komentáře/v /přidal

začalo to před třemi roky.V létě toku 2002 jsem skočila z okna(pokus o sebevraždu)naštěstí jsem to přežila,lae následky nebyly moc dobré.Půl toku potom jsem nastoupila na dva měsíce do lázní se zády.Nikdy jsem nebyla hubená ba naopak nadváha to je muj nepřítel po celý život a tak jsem i v lázních měla naordinovanou dietu,ael znáte to když vám někdy říká zhubni je to pravý opak.Takže jsem jedla a jedla kradla kamaradum jidlo z pokoju a za tech sest nedel pribralo sest kilo.v laznich mi to nevadilo,ale ptom co jsem se vratila do normalniho zivota,to byl pech.Rozhodla jsem se ze radikalne zhubnu.mesic jsem temer nejedla,hodne se pohybovala,cvicila,plavala a tak,ale ubytek???zadny takze jsem zacala zvracet.denne nekdy i osmkrat.kazde jidlo jsem vyzvracele,ve skole jsem radsi neobjedvala,k svacine si nosila jen zeleninu nic vic a vsichni se divili jak jsem to dokazala.zvracela jsem kupovala jsem si jidlo treba i za stovku a pak to vsechno vyzvarcela za pul roku jsem zhubla patnact kilo.pres leto jsem hodne jezdila na kole takze jsem mela hezkou postavu a vsichni jako ma rodina mne obdivovali.a navrat do skoly byl skvely,ale z rijnu jsme jeli do parize a mne nejvice deptalo to jak nebudu moct zvracet,ale ouha ja jedla normalne a za ten tejden zhubla tri kila.Jenze potom jsem se vratila a mela nastupo na dalsi operaci a mela nocni muru z toho jak budu moct zvracet???pak jsem se vratila domu a mela stehy a nemohla zvracet ma nocni mura se naplnila pribrala jsem kilo.Na vanoce nas je vzdycky plno takze jsem nemohla zvracet a pribrala tri kila. po novem roce jsem si nasla pritele a tak to nejak ustoupilo a ja nejkay cas nezvracela,ale potom jsem se s nim rozesla (chtel jen sex)ale nedala jsem se na zvraceni protoye bzlo pred prijimackama a ja potrebovala obalene nervy abych je zvladla.rikla jsem si po prijimackach,jenze dalsi operace a tak bylo po zvraceni, v nemocnici jsem sice zhubla osum kilo,ale postupne je pribrla teda jen sest. v zarti jsem nastoupila na gympl a nejak se to zvrtlo a ja zase se naklanim nad zachodovou misu a strkam si prsty do krku.kdyz jsem zacala prvne s bulimii tak jsem zhubla sestnact kilo a mela 62 kilo a dnes???dneska mam zase 70kilo,ale nejsem schopna normalne jist vsechny problemy resim jidlem jsem nervozni tak snim cokoladu,a tak nebo dneska uvarila jsem si hromadu bramboraku a vse je vyzvracela.nezvracim tak casto takze nejsem hubena,ale neunim se ovladat a ted na gymplu je to o hubu dostanu spatnou znamku a co udelam???prijud domu sporadat haldu jidla a zvracim a zvracim ikdyz jen tak trikrat do tejdne,ael posledni dobou mne to zmaha a nevim jak dal vim ze chci zhubnout,ale nejde to.chci prestat jist tak treba dva dny nejim pak se prejim a zvracim.mam sice sveho psychologa ale tomu se to bojim rict mam strach aby se to nedozvedela moje mamka to bych neprezila a taky nechci na nejakou terapii do blazince to bych neprezila.vim ze potrebuju pomoc ale nevim jak mam zacit jste prvni komu to rikam.

NEVIM CO ME CEKA,????

/0 Komentáře/v /přidal

zacalo to o letnich prazdnich na chate. vlastne jsem si vzdycky pripadala takova oplacana uz jako sedmileta holka jsem brecela ze vazim 29kg a jsem tlusta!!!! takze si myslim ze me to jednou muselo stejne potkat. od malicka jsem totiz koukala na to jak kazdy z nasi rodiny drzi dietu…. nejprve jsem se rozhodla ze vynecham vecere…jo proste nebudu jen veceret..pozdeji to byly obedy a pak jsem si rekla proc vlastne jim? vzdyt to ke stesti vubec nepotrebuju…pozdeji jsem jedla jen jablko a jogurt denne. hubla jsem a konecne jsem byla stastna…ale pak uz jsem se po case proste musela najist..jenze jsem se prejedla a byla ze sebe tak zhnusena ze-ne nezvracela jsem toho jsem se vzdycky bala,ale zacala jse se rezat do rukou. pak to mama zjistila po case a odvedla me k psychologovi…ten mi vubec nepomoh………a tak vsechno zacalo znova i kdyz moje mama si mysli ze uz jsem v pohode… ani nevim jak ale nejak jsem se z toho dostala..ale kdyz nad tim tak premyslim tak myslim ze ne nedokazu jist tak abych si v duchu nenadavala..a tet cekam kdy ty dny prijdou znova????????????? nevi proc ale citim ze to bude brzo a jeste daleko horsi nez pred tim!!!!!!!!!! proste nevim co me ceka????????

Jsem bulimička

/0 Komentáře/v /přidal

Jsem bulimička……tak k tomuhle přiznání jsem se pořád nemohla dokopat. A pak se to najednu změnilo. Bylo to jako by mi někdo dal pěstí přímo do obličeje. Sečetla sem si všechny pro a proti a rozhodla se s tím něco udělat. Myslím, že každý, kdo si uvědomí, že vtom lítá až po uši a stejně s tím chce něco udělat, má vždycky ještě šanci na záchranu. Vím, že to nebude lehké, ale musím to zvládnot. Strašně chci. Chci tak moc, až mi to nahání strach. Moje druhé já se jen tak nevzdá. Ještě tu bude dlouho se mnou. Možná, že už nikdy neodejde. Bude mě pořád pokoušet. Zkoušet mě znova a znova. Vždycky, když to budu nejmíň čekat, tak zaútočí. Připadám si jako šílený vědec, který stvořil monstrum. Já ho stvořila a jenom já ho zase můžu zabít. Zničit. Je nejvyšší čas, to udělat. Tak mi prosím držte palce. Díky. A přestaňte si už taky hrát na Frankensteiny.

Mám to za sebou…

/0 Komentáře/v /přidal

…ale asi to tak nevypadá, když jsem na těchto stránkách, co?? Jen se s vámi chci podělit o svůj příběh. Já jsem začala hubnout ve třinácti letech. Prostě to začalo tak, že mi při jednom snobském večírku táta řekl, ať si nepřidávám dort, že budu tlustá. Už dříve jsem obdivovala ty modelky a fascinovaly mě kostnatá těla. Tak jsem se rozhodla, že to taky zkusím. Začala jsem držet různé diety a po necelých 3 měsících jsem zhubla 12kg. Všichni mi říkali jak jsem hubená, že vypadám jako smrtka a tak dále. Máma to se mnou doma nevydržela a rozhodla se mi pomoct. Kontaktovala dětskou psychiatričku, která mě poslala na léčbu do Dětské psychiatrické kliniky v Motole (DPK). Pobyla jsem si tam tři měsíce, během kterých jsem nabrala potřebnou váhu, kterou mi na antropometrii vypočítali. Při propouštění paní doktorka Zámečníková (které mnohokrát děkuji za pomoc při vysvobozování) říkala mámě, ať počítá s tím, že je dost možné, že se tam vrátím, že zdaleka nejsem v pořádku. Doporučila mi pravidelné kontroly u psychiatra a vážení. Samozřejmě jsem prvních pár měsíců po propuštění koketovala s myšlenkou, že zase začnu hubnout, ale ty zážitky z DPK byly tak silně zaryty v mé paměti, že jsem to nakonec zvládla. Teď je to 3 roky a já jsem konečně trochu šťastná. Dělám aktivně sport a tak si váhu hlídat nemusím. Ale anorexie mi pořád dělá problémy. Chci letět na rok studovat do USA a nevím, jestli budu moct, protože mám za sebou tuhle zkušenost (má obvodní lékařka musí vyplnit dosti obsáhlý výpis o mém zdravía tuhle skutečnost nemůže zatajit). Ovšem faktem je, že po všech těch návštěvách psychiatrů a psychologů si něco odnáším. Umím třeba odhadnout reakce druhých a ovládám takové ty psychické fígle 🙂 Ještě zmínka,- mám informace o dvou slečnách, které se mnou díky anorexii a bulímii byly v Motole – jedna je po smrti,- spáchala sebevraždu a o té druhé jsem slyšela před půl rokem, že si píchá perník a má všechny tři žloutenky. Možná to má také za sebou. Doufám, že jste se holky při čtení nenudily a doufám, že vy, které trpíte těmito problémy budete brzy v pořádku. Nikdo vás nemůže mávnutím proutku uzdravit, musíte chtít vy samy!!!

!!!POMOC!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj,dnes jsem se pohádala se svou matkou.Hádejte kvůli čemu? Myslí si že mám bulimii a chce mě odvézt za nějakým doktorem do Prahy.Ale já nechci.S jídlem mám pořád problémy.O prázdninách jsem skoro nejedla a zhubla jsem 10 kilo.Byla jsem dost vychrtlá a neměla jsem menstruaci.Tak jsem si řekla dost.Ale místo toho abych začala jíst jako normální člověk,tak jsem se začala přežrávat a najednou jsem byla jak koule!!! Od té doby je to pořád do kola.Držím dietu,pak se přežeru a občas to vyzvracím,občas ne.Moje váha se pohybuje kolem 62-65 kg na 179cm.Připadám si strašně tlustá:( Chtěla bych zhubnout kvůli klukovi kterýho mám strašně ráda,ale zároven chci aby tahle noční můra skončila a já mohla jíst jako normální člověk.Jenže největší problém je ten,že už ani nevím jak normální člověk jí.Příjde mi ,že bud strašně žeru a nebo jím moc málo.Nevím co to je jíst „tak akorát“.Strašně ráda bych se s tím svěřila tomu klukovi kterýho mám tak strašně ráda,ale bojím se že mi řekne že jsem divná a nepomůže mi.Prosím poradte mi co mám dělat nebo se z toho brzo zblázním! UŽ CHCI ŽÍT JAKO NORMÁLNÍ ČLOVĚK!

Co bude dál????????????!!!!!!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojky,už mě to všecko tak strašně štve.nic se mi nedaří,nedaří se mi normálně existovat!A hlavně jíst!Snažila jsem se být normální ,ale místo toho jsem se začla přežírat,párkrát jsem i zvracela a ted mám zase období hubnutí a diet.Je to bludný kruh!Už je to tak dlouho co jsem s dietama začla.Ani nevím jak a pravý důvod.asi jsem si myslela že budu sebevědomější,když zhubnu.Taky mě deptalo,že nemám kluka a mysslela si,že všecko je kvůli mojí váze.A tak to všecko začalo.Věčné diety hladovky a poté přežírání a neskutečné výčitky svědomí.Připadá mi,že už sem svůj život prožila a promarnila,nic mě nebaví a na všechno kašlu a jsem protivná,protože jsem zase přibrala 3 kila.Vím,asi vás nudím,tohle sem píšete skoro každá(ý),ale hodně mi pomáhá se aspon někomu svěřit.A ještě k tomu s dietou začala i moje nejlepší kámoška,už se mi svěřila,a tak si říkám,jak ten bludný kruh zastavit?Co dělat proti tomu,aby stále přibývalo holek a kluků s ppp?Přece nejde nevyrábět časopisy,kde je nějaká vychrtlá modelka na každé stránce ani nejde zakázat pouštět televizi kde se promenádují holky s velikostí 34….setkáváme se s tím na každém rohu,a i když se o ppp už trochu víc mluví a víme o jejich následcích,pořád noví a noví lidé jim podléhají….Tak sakra co bude dál???????????????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jsem smesna!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ani nevim,proc jsem zase pisu,ano,jsem smesna.Jeste nedavno,plna odhodlani jsem pisu,jak to zvladam,ze to jde i bez cizi pomoci.Jen kecy!!!Vydrzelo mi to jenom tyden.Pak risla nedele,ja sama doma,nakoupeno.Prisaham,ze pul hodiny jsem stala pred otevrenou lednicku. Jeden hlas mi rikal,jdi pryc,bez ven,nemas hlad,nechces se prejist!Ten druhy jen naseptaval vsak to bude jen jednou,podivej kolik tady je dobrutek,vem si,vem si.Ja jen kricela,prosim prijdte uz nekdo,prosim!!! Odolavala jsem,prisaham,ale ten druhy hlas byl silnejsi.Vzala jsem si cokoladovou tycinku.Vsak co,cely tyden si nic poradneho vlastne nejedla.Pak ale proste prepl mozek,doslova prepnul.Byla jsem jako v tranzu,rozsirene panenky.Zacla jsem se cpat.Hlavne aby to melo co nejvic kalorii.Kdyz jsem si ohrivala hranolky,nevydrzela jsem a u toho se cpala zmrzlinou,chipsama,proste vsim,co jsem nasla.Bylo mi tak dobre,citila jsem se jako ptak. Ovsem do te doby nez jsem se podivala na tvrde,nafoukle bricho,vypadala jsem ako somalec.Nemusela jsem si ani prst strkat do krku,slo to jako po masle.Ale slo to tak rychle,ze po zvraceni,jsem vstala,najednou se mi zatocila hlava aja omdlela,nevim,jak dlouho jsem tam v bezvedomi lezela,nastesti nebo nanestesti?Nikdo neprisel.Sla jsem do pokoje skrcila do klubicka a zacala hystericky brecet. Proc vlasatne ja?Mam vsechno,lasku rodicu,vlastne stastny zivot.Jsem en rozmazleny fakan,ktery si nevazi toho,co vse ma.Ted posledni tyden se jakztakz drzim.Snazim se jit trochu vic,jinak vim,ze by to zase prislo a sem tam si i dopreju nejaku tycinku.Nehladovim a neprejidam se v takovem mnozstvi.Uvidim,jak dlouho mi to vydrzi.Holky nezacinejte s tim nikdy!Zmeni vam to cely zivot,at mate treba i sto kilo,budte radi ze jste zdrave!!!!

Tak ještě jednou, no…

/0 Komentáře/v /přidal

He, já už si vážně přídu trapná… totiž: dneska zvracim naposled… no jo, sotva mi tu otiskli článek s tim, že končim, už sem píšu zas, a zas jsem dneska zvracela, ale povim vám- bylo to tak hnusný!!! A už mě to zas začlo ovládat, páč jsem si koupila 4 sladký tyčinky, abych je pak mohla vyzvracet… Po tom, co jsem to všechno vyzvracela, jsem se psychicky nepoznávala…už jsem to zas nebyla já… a to zvracim jenom dva měsíce!!! Proč jsem se k tomu vrátila vim… Já to nechci, a vim, že když to nezarazim v zárodku, tak pak to nepude už vůbec… to naštěstí vim z vlastní zkušenosti…. po roce ppp… Chci říct holkám, který někdy napadlo zvracet: ono sice nejdřív si řeknete, budu zvracet, jenom když to s tim jídlem přeženu… pak po večeři, obědě… pak si dáte svačinu, a řeknete si: tak já si dám ještě něco, když to pak můžu vyzvracet… a stane se z toho to, že až si vás nikdo nebude všímat, naložíte si horu toho, na co máte chuť, a cpete se a cpete… pak si vyhlídnete okamžik, kdy vás nikdo nebude hledat, půjdete na záchod… no a tam to všechno…. jíte hlava nehlava, možná ze zvyku, možná proto, že vám to chutná, to v tu chvíli je vám ale šumafuk, a pak zjistíte, co všechno pro to jídlo děláte: lžete kámoškám, že musíte pomáhat mámě, přitom letíte domů, protože tam nikdo neni, a vy se můžete nacpat všema těma dobrotama, a pak jít zvracet, nebo rodičům, že jste byli na velký, když si s nima v restauraci dáte trochu víc, než vám příde zdrávo, a spoustu dalších a ubožejších výmluv… a to všecko jenom pro ní… pro bulimii, která se stala vaší kamoškou, vy jste jí to zpočátku dovolili, ale až jste zjistili, jaká doopravdy je, už se vás drží… kvůi ní lžete, kvůli ní utrácíte za jídlo (který stejně končí v toaletní míse), kvůli ní si ničíte svoje tělo (no jen si přečtěte ten sáhodlouhej seznam následků zvracení, a jakmile se do ní ponoříte hloub, tak vás ani jedna nemine, to mi věřte), kvůli ní se měníte, protože bulimie je především nemoc psychiky, a kvůli ní se stáváte hypochondrem- začínáte mít únikový chování… a to jenom proto, abyste mohli bejt s ní…. s bulimií…. a věnovat jí každou svojí volnou chvilku….

co teraz?

/0 Komentáře/v /přidal

ahojte.pisem tu uz 3 raz.pomaly sa z anorexie dostavam,jem normalne a tak,ale poviem vam,vo vnutri stale citim tie tlaky nejest a tak.asi sa z toho uz uplne nikdy nedostanem.stale ma anorexia drzi v naruci a neopusta ma.mam strach kedy to znova vypukne…uz to asi nebude dlho trvat…prave som si povedala ze od zajtra zacinam znova nejest.ale pritom si uvedomujem,ze nesmiem,jednoducho nesmiem uz tyrat svoje telo…ale ked anorexia je silnejsia ako ja.uz sa jej asi nezbavim,je to pre mna prilis tazky ciel…velmi sa bojim ze sa jej uz nikdy nezbavim…co si o tom myslite? piste komentare please…mam vas vsetky rada

Už nikdy ne!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj všichni, když jsem si před chvílí přečetla všechny vaše články, myslím, že i já patřím k vám. Já jsem byla anorexička. Už je to sice pár let zpátky, ale nikdy bych tento čas nechtěla zpátky. Člověku je zle, má věčně depku, pláče a neví si rady co dál. Hlavně, když jsem se podívala na televizi nebo otevřela některý z časopisů a viděla tam ty samé vychrtlinky, co měly být příkladem pro všechny – idoly pro muže..To mi bylo asi 14, právě jsem končila základní školu. Přestala jsem úplně jíst, cvičit a škola šla dozadu.Tenkrát jsem se svěřila jedné učitelce a tam mi se vším pomohla – velice ji za vše děkuji. Doma se tenkrát nic nedozvěděli, ani jsem nechtěla. Protože tam byl provopočátek všeho – Neustále jsem slyšela: jsi tlustá, koukni se na sebe! Něco bys se sebou měla dělat, jinak se ani nepohneš!! Pak se můj život vrátil celkem do normálních kolejí. Normálně, tím myslím, ž jím zdravá jídla, stále si hlídám svou váhu a zda se mi na těle nevytváří nějaký ten špek. Pořád si kupuji nějaké prášky na hubnutí – s pocitem, že když normálně jím, nemusí se přece všechny ty tuky ukládat!! Teď jsem na vyšší odborné škole a poprvé v životě jsem na internátu. A díky tomu, že mě nikdo nehlídá, odhlašuji si jídlo na celý týden a po večerech chodím cvičit do posilovny, po páté hodině už nejím. Prostě je tu pořád ten strach z tloustnutí. známí i spolužáci mi říkají, že mám ideální tělo, pěknou postavu…ale já mám prostě na sebe asi moc kritické měřítko a v létě nejdu ani na bazén, protože bych se měla obléct do plavek a s představou, že budu chodit mezi těmi chubenými, mě deptá…vlastně ani ty sukně nenosím.. Je mi 21 let, měřím 172 cm a vážím 55kg. Co si o tom myslíte vy?