Archive for category: Můj příběh

začalo to před třemi roky.V létě toku 2002 jsem skočila z okna(pokus o sebevraždu)naštěstí jsem to přežila,lae následky nebyly moc dobré.Půl toku potom jsem nastoupila na dva měsíce do lázní se zády.Nikdy jsem nebyla hubená ba naopak nadváha to je muj nepřítel po celý život a tak jsem i v lázních měla naordinovanou dietu,ael znáte to když vám někdy říká zhubni je to pravý opak.Takže jsem jedla a jedla kradla kamaradum jidlo z pokoju a za tech sest nedel pribralo sest kilo.v laznich mi to nevadilo,ale ptom co jsem se vratila do normalniho zivota,to byl pech.Rozhodla jsem se ze radikalne zhubnu.mesic jsem temer nejedla,hodne se pohybovala,cvicila,plavala a tak,ale ubytek???zadny takze jsem zacala zvracet.denne nekdy i osmkrat.kazde jidlo jsem vyzvracele,ve skole jsem radsi neobjedvala,k svacine si nosila jen zeleninu nic vic a vsichni se divili jak jsem to dokazala.zvracela jsem kupovala jsem si jidlo treba i za stovku a pak to vsechno vyzvarcela za pul roku jsem zhubla patnact kilo.pres leto jsem hodne jezdila na kole takze jsem mela hezkou postavu a vsichni jako ma rodina mne obdivovali.a navrat do skoly byl skvely,ale z rijnu jsme jeli do parize a mne nejvice deptalo to jak nebudu moct zvracet,ale ouha ja jedla normalne a za ten tejden zhubla tri kila.Jenze potom jsem se vratila a mela nastupo na dalsi operaci a mela nocni muru z toho jak budu moct zvracet???pak jsem se vratila domu a mela stehy a nemohla zvracet ma nocni mura se naplnila pribrala jsem kilo.Na vanoce nas je vzdycky plno takze jsem nemohla zvracet a pribrala tri kila. po novem roce jsem si nasla pritele a tak to nejak ustoupilo a ja nejkay cas nezvracela,ale potom jsem se s nim rozesla (chtel jen sex)ale nedala jsem se na zvraceni protoye bzlo pred prijimackama a ja potrebovala obalene nervy abych je zvladla.rikla jsem si po prijimackach,jenze dalsi operace a tak bylo po zvraceni, v nemocnici jsem sice zhubla osum kilo,ale postupne je pribrla teda jen sest. v zarti jsem nastoupila na gympl a nejak se to zvrtlo a ja zase se naklanim nad zachodovou misu a strkam si prsty do krku.kdyz jsem zacala prvne s bulimii tak jsem zhubla sestnact kilo a mela 62 kilo a dnes???dneska mam zase 70kilo,ale nejsem schopna normalne jist vsechny problemy resim jidlem jsem nervozni tak snim cokoladu,a tak nebo dneska uvarila jsem si hromadu bramboraku a vse je vyzvracela.nezvracim tak casto takze nejsem hubena,ale neunim se ovladat a ted na gymplu je to o hubu dostanu spatnou znamku a co udelam???prijud domu sporadat haldu jidla a zvracim a zvracim ikdyz jen tak trikrat do tejdne,ael posledni dobou mne to zmaha a nevim jak dal vim ze chci zhubnout,ale nejde to.chci prestat jist tak treba dva dny nejim pak se prejim a zvracim.mam sice sveho psychologa ale tomu se to bojim rict mam strach aby se to nedozvedela moje mamka to bych neprezila a taky nechci na nejakou terapii do blazince to bych neprezila.vim ze potrebuju pomoc ale nevim jak mam zacit jste prvni komu to rikam.

Jsem bulimička……tak k tomuhle přiznání jsem se pořád nemohla dokopat. A pak se to najednu změnilo. Bylo to jako by mi někdo dal pěstí přímo do obličeje. Sečetla sem si všechny pro a proti a rozhodla se s tím něco udělat. Myslím, že každý, kdo si uvědomí, že vtom lítá až po uši a stejně s tím chce něco udělat, má vždycky ještě šanci na záchranu. Vím, že to nebude lehké, ale musím to zvládnot. Strašně chci. Chci tak moc, až mi to nahání strach. Moje druhé já se jen tak nevzdá. Ještě tu bude dlouho se mnou. Možná, že už nikdy neodejde. Bude mě pořád pokoušet. Zkoušet mě znova a znova. Vždycky, když to budu nejmíň čekat, tak zaútočí. Připadám si jako šílený vědec, který stvořil monstrum. Já ho stvořila a jenom já ho zase můžu zabít. Zničit. Je nejvyšší čas, to udělat. Tak mi prosím držte palce. Díky. A přestaňte si už taky hrát na Frankensteiny.

Je mi 15 let a bulimii mam asi tak 6 mesicu.Nevim proc sem to dopustila aby se to stalo na to si proste nedokazu odpovedet.Nikdy sem nebyla tlusta jedla sem sice hodne ale nikdy sem tlusta nebyla.Pri sve vysce 171cm sem mela 60kg a ten mam 48kg.Zacalo to tak ze moje sestrenka která sem jezdi jenom na prazdniny prijela po 3 letech vzdycky byla trosku při tele tak nas celou rodinu sokovalo když sme ji uvideli jenom kost a kuze.Rikala sem ji jak je to skarede at pribere ale v duchu sem ji to silene zavidela.Pozdeji se mi sverila ze zvraci ale uz to asi tyden neudelala a chce s tim prestat tak sem ji rekla at to nedela ze je to k nicemu ale ve skutecnosti mi dala navod na to jak byt to co sem.Kdyz skoncili prazdniny a ona odjela tak sem si vzpomela jak každý rikal ze sem hezka ale ona ma hezci postavu,ze ona je vychrtla ale ja nejsem ani tlusta ani chuda ja sem tak akorat-tohle byla asi ta veta kvuli které to zacalo.Ja ze nejsem chuda?Zacala sem teda s dietami to slo celkem dobře normální dietou sem zhubla na55kg nekdy sem si něco dobreho doprala a jindy sem třeba jedla za cely den jenom jogurt.Ale jednou sem si po obede dala bramburky a to bylo hrozne mela sem strasne výčitky svedomi a najednou me napadlo ze to proste vyzvracím slo to docela dobře vsechno sem ze sebe dostala i ten obed.Kdyz to zkusite jednou tak to je začátek konce pak uz to nejde zastavit.Kdyz sem byla na prohlídce u lekare tak me poslala k psychiatrovi ale me je to fuk ja pribrat proste nemuzu.Dostala sem antidepresiva ale to nic nemeni je to porad to same.Jedna pulka mi říká priber ale druha to nedovoli!Sestrence jsem to ještě nenapsala ze to delam bojim se ze by me nanavidela!Porad se musim vazit nazeru se pak se vyzvracím a du se zvazit je to strasne uplne me to ubiji zvracim třeba i pětkrát denne nikdo nic nevi ani rodina ani kamaradi strasne ze za sebe stydim.Prosim všechny kteří mají podobny proběh jako ja aby se mi ozvali a pomohli mi to zvladnout.Verim ze casem se z toho dostanu ale zatím budu vdecna za kazdou radu!!!Nikola?piste na mail Beluska.T@seznam.cz

ahoj, znovu všechny zdravím a chtěla bych se s vámi podělit o události posledních měsíců. Nebylo to nic veselého, ale pravděpodobně se to muselo stát, abych se alespoň trochu vzpamatovala a začala si uvědomovat,že s mým problémem se dá skutečně něco dělat. Držela jsem se na svých 45 kilech ( měřím 168), cvičila jsem skoro každý den a jedla jsem na minimální porce ovoce, zeleniny a jogurtů. Občas jsem si dovolila nějaký větší oběd ve vegetariánské jídelně, ale měla jsem hned výčitky svědomí. Pak jsem znovu spadla do bulimie. Přejídání, zvracení, neustálý kolotoč, který stále nabíral na obrátkách. Jednou večer jsem se znovu přejedla a najednou už jsem nemohla. Jako bych z ničeho nic ztratila veškerou sílu, odvahu i naději. Seděla jsem, brečela a nedovedla už jsem si představit, jak budu žít dál. V budoucnosti jsem viděla už jenom přejídání, zvracení nebo hladovění. Bylo mi tak hrozně, že se to nedá ani vypovědět. Rozhodla jsem se, že to celé skončím. Vzala jsem si prášky na spaní. Bylo jich hodně… a pak už jsem jenom čekala, že budu spát a nic mě nebude trápit. Objevil mě můj přítel, který přijel nečekaně domů. Zavolal záchranku a já se probudila až v nemocnici, když mi vyplachovali žaludek. Skončila jsem na psychiatrickém oddělení s kapačkou na ruce. Byly to nejhorší dny mého života. Po necelém týdnu jsem na vlastní žádost odešla domů. A zároveň jsem se pevně rozhodla, že začnu skutečně bojovat. Za pár dnů mě potkala další velká rána. Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem byla vyhozena z práce, kterou jsem měla ráda a dělala jsem jí 4 roky. Hned po tom, co se to stalo, jsem se dobrovolně nechala odvézt na psychiatrii. Moje doktorka se mi hodně věnovala a pomohla mi v těch nejtěžších okamžicích, abych to zvládla a znovu se nezhroutila. Ale já už druhý den věděla, že to MUSÍM zvládnout. Sice ve mně bylo tolik strachu, že jsem nemohla skoro ani dýchat, ale rozhodnutí bylo silnější. Odjela jsem k rodičům a našla jsem si novou psychoterapeutku. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem v poslední době udělala. Začala jsem o svých problémech mluvit s přítelem, s rodiči, a všichni mi moc a moc pomáhají. Nová paní doktorka je úžasná paní, která se mnou probírá vše od mého dětství po současnost a pomáhá mi pochopit, co se to vlastně v mém životě děje. Začala jsem taky chodit na skupinovou terapii a poznala jsem spoustu nových lidí. Začínám si uvědomovat, že existuje svět, ve kterém se všechno netočí jen kolem jídla. A že lidé jsou na tom mnohdy hůř než já. Neříkám, že je všechno růžové. Už jsem se párkrát znovu přejedla, ale vydržela jsem nezvracet. Teď jím celkem pravidelně, vařím si spousty voňavých čajů a věnuju se jen sama sobě. Odpočívám, cvičím, čtu, řídím se svými pocity a pomaličku se dostávám z nejhoršího. Můj přítel mě požádal o ruku a v srpnu se budeme brát. I když vím, že mě čeká ještě hodně dlouhá a složitá cesta, můžu dnes říct, že jsem ráda, že žiju. A teprve teď zjišťuju, o kolik báječných věcí jsem se záměrně šidila, když jsem myslela jenom na jídlo. Chci teď žít daleko pomalejší život než dřív. Chci si najít klidnější práci, která mě bude bavit. Chci přečíst spousty knih, na které jsem neměla čas, chci cestovat a věnovat se svému příteli a rodině. A nedopustím, aby mi v tom zabránila ta strašlivá bulimie nebo anorexie!!! Budu s nimi bojovat, dokud nevyhraju! A vám všem držím palce, aby se vám povedlo totéž. A pokud mohu poradit, tak asi tohle: nezůstávejte se svým problémem sami! Svěřte se někomu, ať je to kamarádka nebo vaši nejbližší, protože vám pomůžou. Není žádná ostuda jít k psychiatrovi nebo na psychoterapii. Je to jen první krok k tomu, abyste začli bojovat a vyhrávat. Vaše Dagmar.

Ahoj,posílám jen v krátkosti můj příběh. … Na základce jěště v devítce jsme byla v pohodě , hezký ksichtík , pěkný zdravý vlasy , bílý zuby postava úplně v normě . Co v normě dalo by se říct , že jsme byla docela hubená. Jediný co mi vadilo , bylo to ,že jsme byla trchu malá.Ale kdo by se tím zatěžoval ,když jsme vážila 50kg na 165cm , klukům sem se líbila= byla jsme hubená!!! jenže pak jsem se musela učit na zkoušky. V březnu mi odvezly dědu do nemocnice a tak jsme za ní každý druhý den chodili , nemohla jsem se tedy učit. Zkoušky jsem dělala 25. května a učit jsme se začala až 7ho ,protože 6.května děda jel zase domů a byla zdravý.měla jsme na to 18 dní, učila jsem se 20 hodi děnně. Na zkouškách jsem byla dvacáta a přijaly mě tudíš . Máma byla pyšná o to víc když jsem měla jěště dobrý výzo! Byl to fakt nářez o to větší ,že jsme se učila jen těch 18 dní. Za odměnu mi na prázdninách dělala pomyšlení. A já jelikož jsem v zkouškovým obdobím nejedla tak jsem si řekla proč si po tý dřině neodpočinout?Zasloužím si to …. …. V prváku na střední(po prázdninách) jsem měla 168cm/ 75kg!!!¨nikdo se mi nesmál ,prostě pohoda ,jenže asi tak v listopadu se mi začal líbit jeden kluk ze třetáku. Líbil se všem holkám,ale on si vybíral jen samé „modelky“. Strašně jsem ho chtěla ,byl o 2 roky straší a tak jsme mu nadbíhala co to šlo aby si mě všim.Třeba o přestávce když seděl venku na lavičce tak jsme kolem něj třeba 6x prošla. Samozřejmě ,že si mě všiml ,ale jinak než jsme chtěla.Myslela jsem ,že když po mě kouká tak ,že to vypadá slibně. POkračovala jsem proto v nadbíhání dál. Asi tak v dubnu v květnu(to už jsem měla asi 78kg) jsem zase kolem něj šla( samo ,že jakoby “ náhodou“) a slyšela jsme jak říká ¨kámošům : “ KDYBY BYLA ALESPON NORMÁLNÍ , KDYBY BYLA ASPON MALIČKO NORMÁLNÍ ,ALE TAKHLE TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ.NEŘÍKÁM ,ŽE MUSÍM MÍT HUBENOU ,ALE TOHLE JE FAKT HNUS . TA SI SNAD DĚLÁ SRANDU“ Jeho kámoši něco jako at to zkusí ,že sex s hrošicí bude třeba fajn a tak … a pak s e začali smát . Bylo mi do breku. Přišli prázdniny a já začala hubnout … …samo ,že se mi to vymklo z rukou… V září jsme už měla 168cm/48kg. Ten kluk si toho všiml,ale nechtěl mě. líbí se mu snědý holky ,hnědý vlasy. Ká bloncka a světlá plet. Snažila jsem se zhubnout.Podařilo se říjen 2005= 45kg , leden 2005= 40kgPak o mě řekl ,že jsem anorektička a že jsme ubohá . Neřekl to přímo ,ale doneslo se mi to. únor 2005= psychiatrie,léčebna. Předevčírem jsem se vrátila. Viděla jsme ho s holkou….trhalo mi to srdce holky jestli do toho spadne¨te at to není kvůli klukovi nestojí to za to!!!!!!!!!!!