Archive for category: Můj příběh

Ahojky… mam jakousi zvlastni potrebu tenhle clanek napsat. Budu ho brat jako zaverecnou cast meho trapeni se svoji postavou, s tim jaka jsem, s tim, ze nejsem dokonala… Jak to vsechno zacalo.. byla jsem v sedme tride, byla jsem stredem pozornosti, tridni bavic, dobre jsem se ucila,mela jsem vynikajici vysledky ve sportu, skvelou rodinu, ktera se o svoji holcicku prikladne stara….! takhle to videli ostatni.. mnoho veci z toho je pravda, ale me to nestacilo, ja chtela vic a vic.. chtela jsem bejt stastnejsi, oblibenejsi, krasnejsi, uspesnejsi…KREHCI… myslela jsem si , ze me k tomu vsemu dovede to, ze budu hubena, budu mit padesat kilo a vsechno bude tak naaaaaaaaaaadherne…! pak uz nebude nic potreba, bude stacit, ze budu hubena… jak jsem mohla byt tak naivni? zacala jsem tedy hubnout.. povedlo se mi to a ja mela nejakych 45 kilo na 165cm… nebyla to silena podvaha, ale byla jsem silene unavena, nemela jsem energii.. takhle to trvalo rok.. rok nejedeni, rok trapeni.. proc uz jsem to v tuto chvili nedokazala nekomu rict? prisel prazdniny a ja uz nevydrzela hladovet… zacala jsem se prejidat, nikdy jsem po tom, ale nezvracela( coz jsem se ani v dalsich etapach ppp nikdy poradne nenaucila..UF..) pribrala jsem na nejakych 60 kilo a pripadala jsem si strasne…. obdobi pribirani trvalo asi dalsi rok, v tomto roce se stridalo zachvatovite prejidani s hladovenim…. dalsi rok jsem se rozhoda hladovet.. zbavit se te hnusne zavislosti na jidle.. chtela jsem si zase dokazat, ze mam tolik vule se k Anorexii vratit… zhubla jsem na nejakych 47 kilo pri 169cm… me to porad pripadalo malo.. pak jsem, ale nastesti zacala chodit s jednim klukem a zacala brat antikoncepci a pribrala…. pribrala jsem opravdu hodne. na nejakych 63 kilo… A co nasledalo, uz zadne hubnuti.. priznala jsem si, ze mam ppp a ze s tim chci neco delat…. ze uz to takhle nechci nechat a chci si zacit zase uzivat.. zacala jsem se chodit k psycholozce, na skupinu.. a behem pul roku jsem se zvladla vylecit…. ! DALA JSEM PPP POSLEDNI SBOHEM…! mam ted kolem 63-65 kilo- nevim to presne, protoze se nevazim… a hlavnejsem o mnoho stastnejsi.. ta kvalita zivota, kterou jsem zila s ppp se bez ppp neda vubec srovnavat..! a tak vas chci poprosit, nemrhejte svym zivotem.. jdete k odbornikovi.. snazte se a bojujte a BUDETE MNOHEM SPOKOJENEJSI..! Kdyz jsem to zvladla ja, tak proc ne vy?

Mám dcéry vo veku dievčat, ktoré opisujú svoje problémy na tejto stránke. Tiež majú podobné problémy. Myslím si, že oni a väčšina dievčat a žien si neuvedomuje svoju hodnotu a svoju krásu. Tvrdím, že všetky ženy sú krásne a ich krása sa navzájom nedá porovnávať. Netrúfam si nikomu radiť, ale možno moja osobná skúsenosť niekomu pomôže. Čo sa pamätám stále som bol nespokojný sám so sebou. Myslel som, že pokoj nájdem keď budem úspešný v športe, keď pocítim priazeň alebo obdiv iných ľudí, keď si založím rodinu a budem mať zdravé deti, dobrú a peknú ženu, keď budem mať dobrú prácu, keď budem zdravý. To všetko som mal, ale nebolo to ono. Pokoj som našiel, keď som pochopil, že ho nájdem, keď uverím v Boha, Jemu sa budem zdôverovať s každým problémom, keď budem prijímať všetko a najmä seba s vierou, že On všetko vie, On ma miluje takého ako som. Nemusím nikoho o ničom presviedčať, nikomu nič dokazovať. Teraz viem, že skutočná radosť zo života sa nedá dosiahnuť tým, že budú uspokojené moje telesné túžby.

ahojte vsetci.tak dnes sa citim trosku lepsie,ale stale sa neviem vymotat z toho bludneho kruhu.je strasne byt anorektickou,je to tazke.stale sa rozhodujem ci mam ist do nemocnice.viete niekto nieco o pezinku?prosim napiste mi vas nazor na tu nemocnicu v pezinku.neviem sa rozhodnut.ale viem ze to uz sama nezvladnem.trpim aj sebaposkodzovanim,rezem sa a hasim si cigarety na rukach.mam tam same pluzgiere.prosim vas,co mam robit?napiste mi nieco povzbudzujuce,uz dalej nevladzem.prosiiiiim!dakujem.mozete mi nechat aj svoj mail,mozme si o tom blizsie pisat.dakujem

Ono se to nezdá,ale už je to dvacet let…Tenkrát se o tom nikde nepsalo a já nevěděla,co se se mnou děje.Zprvu byla snaha zhubnout pár kilo,pak se mi to vymklo z ruky až váha ukazovala 42 kg.Byla jsem zaslepená úspěchem,hubnutí byla taky jediná činnost,o které jsem si mohla rozhodovat sama a rodiče mi to nemohli zakazovat.Vztahy doma špatné,moje sebevědomí žádné,matka ze mně dělala nezodpovědné dítě,přitom jsem věkem měla být dospělá.Rozporuplná situace.Chtěla jsem se té závislosti zbavit,a neuvědomovala si,že druhou závislost-na jídle,jsem získala.To hubnoucí období trvalo asi dva roky,pak jsem najednou přestala držet dietu,už nevím proč.Sice jsem přibrala,ale vyhráno nebylo,naopak.Zjistila jsem,že lze zvracet,přitom jíst/asi jsem si potřebovala vynahradit čas strádání/ a netloustnout.Zničené roky života tím,že od rána do večera musíte myslet na jídlo,nikomu to nepřeju.A ještě navíc,což je zajímavé,mně strašně bavilo vařit,péct a zkoušet nové recepty.To pak skončilo samozřejmě v mém žaludku a následně v záchodě.Nebyl problém sníst pekáč štrůdlu.Strávila jsem tím nekonečně moc času,který se dal využít jinak.V dvaceti šesti letech jsem se konečně sebrala a odstěhovala od rodičů.Podnájem,cizí město,jiná práce,jiné starosti-najednou ta bulimie se dostala se mnou někam,kam už nepatřila,nebo jak to mám říct.Neodešla naráz,potvora,ale intervaly zvracení se prodlužovaly,až přestaly úplně.Dneska nemám problém se najíst a mít potom příjemný pocit.To neznamená,že si nehlídám váhu,ale s jistotou můžu tvrdit,že do toho zpátky nespadnu.S odstupem času zjišťuji,že vše špatné bylo k něčemu dobré.Když jsem si tenkrát nedovedla prosadit své „já“ jinak,muselo to tak být.Kdo žije sám se sebou v pohodě a harmonii,neonemocní.Ještě dodávám,že jsem odmítla léčení a psychiatry,nic proti nim,ale myslím si,že pokud se někdo chce z nějaké závislosti vyhrabat a ne ji utlumit,je třeba na to jít s čistou hlavou,bez vlivů psychofarmak.A hlavně uvědomit si příčinu a nebránit se změnám na sobě i v reálném životě.