Archive for category: Můj příběh

Ahojky všem 16.4. mi bude 13 dneska měřím asi 160cm a vážím 47,6kg a přitom jsem včera vážila 46,7kg jak je to možné??? Prostě asi tak že jsem měla včera přes celej den jenom rohlík no prostě sem tlustá všichni říkaj že ne ale já vim že jo.Prostě chci být hubená jako většina mých kamarádek já si tu anorexii snad i přeju!!!!!! Začala jsem s tím od 7.3. to bylo pondělí,řekla jsem si že prostě zhubnu a budu hezky hubená.No a tak jsem si řekla že přes celý den budu jíst jen oběd.Měla jsem skoro každý den hranolky a smažený sýr(pěkná dieta co?) no bylo to prostě moc tak jsem od 10.3. od čtvrtka jedla přes celý den jen rohlík jo fakt sem to vydržela ve škole když holky měly něco dobrýho jsem prostě odolala a nedala si mezitím jsem každý den hodně cvičila. Dneska 11.3. je pátek jsem snědla rohlík jako vždy,ale pak jsem přišla domů koukla se jen tak do ledničky a prostě si udělala ještě šišky s mákem a na to ještě polívku!!!!!! No jak sem se mohla tak přežrat???Udělala sem fakt chybu měla jsem a ještě mám pěkný výčitky svědomí šla jsem teda na záchod a zkoušela to vyzvracet ne prostě mi to nejde nejde nejde nejde nevim proč. Teď jsem si umínila že od pondělka budu mít k obědu jen jabko možná zhubnu chci vážit aspoň 38kg!!!!! Chci být hubena až do svých 11letech jsem byla fakt hezky hubená,ale pak jsem jedla čím dál víc! Nejhorší je,že s dietou asi jen tak nepřestanu je v tom totiž i mamka a babička,které mi řekli že jsem tlustá!!!!a řekla mi to i jedna holka od nás ze třídy já prostě už nemůžu jsem naprosto na dně prosím pokud si tento článek někdo čte tak mi prosím napište e-mail Traci333@seznam.cz potřebuju pomoc!!!!! S tou dietou nejde přestat nemám vůbec chuť k jídlu a nevim co dělat poraďte prosím nechci skončit v ňáký léčebně!!!! Děkuju

dnes jsem se divala na video!!!!rodinne!!!byla sem mala nevinna mila a hodna holcicka!!!ktera sporadala na co pride a nikdy si s tim nelamala hlavu!!!!!!tak proc ted nedokazu snnist cokoladu kterou sem tak milovala bez problemu proc nemuzu snist obed?!proc se nemuzu normalne naobedvat a na snidat?!!!!!!STAL SE ZE ME SOBEC!!!HNUSNY SOBEC!!!!KTERY MYSLIBOUZEL JEN A SEBE JAK VYPADA SEM PODRAZDENA PO VSECH RVU!!!MAM POCIT ZE MI VSICHNI KRIVDI A UBLIZUJOU!!PRITOM SI UBLIZIJJU JA SAMA!!!!!!A CO JE NA TOM NEJHORSI RODICE SOU NESTASTNI A NEVI CO BY DELALY!!!!!POTREBOVALA BYCH CLOVICKA DOBREHO KAMARADA KTEREMU BYCH SE MOHLA VYBRECET NA RAMENI A VSECKO MU RICT ALE NIKDO TAKOVY NENI DUSIM TO VSOBE A PAK TO VYCHRLI VECER PRED SPANIM!!!!!!STRIDAM HLADOVKY S¨PREDCPAVANIM ZVRACIM JEDNU DOBU SEM CASTO CVICILA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!NENAVIDIM SE!!!!!!!!A JESTE VIC NENAVIDIM TO CO ME NAVSTIVILO…SKOUSIM SE TOHO ZNOVU A ZNOVU RUZNYMI ZPUSOBY ZBAVIT!!!ALE NEJVETSI STRACH MAM S TOHO ZE SE ME TO NEPUSTI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!JE MI ZIMA NEMUZU SPAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!JA UZ NEMAM SILU!!!!!!!!ZKOUSET TO DAL ALE ZITRA TO ZKUSIM ZNOVU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!MOC ME MRZI ZE TAKOVA SPOUSTA HOLEK SE CITI PODOBNE JAKO JA!!!!NIKOMU BYCH TO NEPRALA!!!!HOLY BUDU NA VAS VSECKY MYSLET ABYSTE SE Z TOHO CO NEJDRIV VYLIZALY!!!!!!PROSIM PISTE VSECKY PRIPOMINKY MOC DEKUJU ZATIM AHOJ!!!!!!

Zdravím Vás všechny!!! Chci sem přidat taky pár řádek, protože jsem si vědoma, že nejsem na tom asi moc dobře…Už od puberty prakticky jsem koketovala s dietama, ale ne vazne, jako ze jsem to vydrzela den dva, a pak jsem normalne jedla….jeden cas jsem se ale hlidala….pak jsem zase normalne jedla, az moc….pak jsem pri vyssce 170 cm mela 70kg, bylo mi asi 16 let, pak jsem jeste vyrostla na 173, od tricnacti let jsem delala zavodni atletiku, takze chut k jidlu byla velka….Pak jsem s atletikou prestala a vaha spis sla dolu, nebo se tak nejak drzela, nastoupila jsem na Vysokou a taky jsem se v jidle neomezovala, moje vaha se pohybovala mezi 68 a 65, po roce a pul jsem studium ukoncila a sla pracovat. V praci jsem nemela cas na jidlo a hodne jsem chodila na prochazky…no a vaha sla sama dolu, aniz bych tak nejak chtela…tak jsem si rekla, ze toho vyuziji: za rok jsem shodila tak 7 kilo….Taky nemam stesti v lasce, coz mi na psychice vubec nepridalo….takze jakoby na truc jsem uplne prestala jist…..par dni temer nic jsem nejedla, zacala jsem schvalne zvracet a bylo mi tak dobre, trestala jsem se tak…..pak jsem zacala jist jen zeleninu a ovoce a mlecne nizkotucne vyrobky, drzim to presne mesic….a vaha jde dolu, samoztrejme si toho kazdy vsiml a komentuje to……uz se mi zda i o jidle…ze jsem snedla neco co jsem nemela…..chci mit 55kg, ale nevim, jestli to tady zastavim a nebude hubnuti dal….aniz bych chtela……Dalsi vec, mam kamaradku, ktera ma bulimii, a je nejhorsi, ze blbnem v hubnuti spolu a chceme mit o pet kilo min…..Jsem posedla a nejde to zastavit, man neuveritelnou fobii z toho ze zase priberu, uz nesportuji, nemam vubec silu, jen jednou do tydne tancuji ve skupine, pak trenuji doma, ale jen chvili, sily mi nestaci…… S pozdravem Petra Tumova

Jedna z věcí, která mi dělá problém, ikdyž už jsem z ppp venku je to, že se neumím mít ráda. Nejde to. Občas stojím před zrcadlem a říkám si, že to zas tak hrozný nebude, jenom by to chtělo mít většinu věcí jinak…. a občas stojím před zrcadlem a vidím někoho, koho nenávidím. Mívám takový depky, že pak třeba celý víkend nejdu nikam ven, jenom sedím na posteli a přemýšlím, jak udělat, abych byla někdo jiný. V dobách, kdy jsem trpěla problémy s jídlem jsem takový věci nezažívala, protože jsem se trápila hladem a všechny ty negativní myšlenky se v tom mohly vyžívat… slibovaly, že budu někým jiným, když se překonám a nebudu jíst, slibovaly, že budu modelkou z časopisu. Nepovedlo se a nakonec jsem se z těch myšlenek musela léčit. A teď vím, že se nikým jiným stát nemůžu, jsem taková jaká jsem, nehledě na to, jestli svoje tělo nenávidím nebo ne… a nic s tím nemůžu udělat. Tak si říkám, jestli opravdu nebylo lepší to období, kdy jsem měla jako nejlepší kámošku anorexii. Byl to jistý smysl života, ikdyž teď vím, že zcestnej. Potřebovala bych asi i radu, jak udělat, abych konečně měla pokoj od všech těch hnusných myšlenek, který mě občas nutí dělat věci, který bych neměla…

Je mi 17 a mám bulímii. Touhle nemocí trpím už tři roky. Je mi ze mě zle. Nemyslím z toho jak vypadám,a ale z toho co dělám. Nenávidím bulímii, chci se vyléčit, chci být zase normální, hlavně chci jíst normálně. Začalo to ve 14. Chtěla jsem být štíhlejší a myslela jsem že tím pádem budu i hezčí. Je to omyl. Tahle nemoc si vás obmotá kolem prstu. Stala jsem se jejím otrokem! Přesně si pamatuju kdy jsem si poprvé strčila prsty do pusy a zvracela. Bylo to u nás v hospodě a já jsem si týden před tím řekla, že budu držet dietu. Celý týden jsem to vydržela, omezovala jsem se v jídle a pochopitelně i hubla, ale ten osudný den jsem to nemohla vydržet a najedla jsem se a pak?Pak jsem to vyzvracela. Tak to pokračovalo celé 3 roky a já jsem si neuvědomovala co dělám. Teď to vím a chci bojovat, chci být zase normální. Je to vůbec možné? Nevím, ale já se o to pokusím. Nejvíc se bojím, že to nezvládnu, že se zase najím a půjdu si strčit prsty do pusy!! Já už nechci. Přísahám že se budu držet už kvůli mé mamce,která to ví a velmi kvůli tomu trpí. Za tuhle nemoc se stydím.Neřekla jsem to ani mé nejlepší kamarádce, ale až bude po všem tak to řeknu celému světu. Celí svět bude vědet,že jsem to zvládla, že už nezvracím. Čeká mě dlouhá cesta, ale já dojdu až do cíle. To slibuju mé rodině a mím přátelům!