Anorexie………Brrrr

Ahoj.Četla jsem si vaše příběhy a řekla jsem si,že Vám ve zkratce řeknu i ten svůj. Loni v létě jsem byla ještě spokojená boubelka,měla jsem 172cm a 78 kilo.Žilo se mi celkem fajn,ale pak za mnou přišel jeden kluk,kterýho jsem fakt strašně milovala a ten mi řekl,uhni tlusťochu.Od tý doby jsem začala nad svou postavou přemýšlet a hubnout.Řekla jsem si,že na to půjdu rozumně,trochu jsem omezila jídlo a přidala pohyb.Ale po pár týdnech se mi to vymklo z rukou,přestala jsem cvičit a bohužel jsem přestala i jíst.Ze začátku mi všichni říkali jak krásně hubnu,ale pak říkali,stopni to.Jenže,mě už to stopnout nejde.Mám 39 kilo a váha jde každý týden o 20deka dolu.Před 2 měsíci jsem přestala mít menstruaci.Chodím pomalu,jsem utahaná,bolí mě celé tělo,mnohokrát jsem už omdlela.Rodiče mě dali před měsícem na léčení,ale tam jsem vydržela jen týden a pak jsem udělala takovou scénu,že mě pustili domu.Respektivě naši si pro mě jeli a já jím řekla,že pokud mě takhle někam dají,zabiju se nebo uteču z domova.Já vím,pařím na psychiatrii.Prostě chci se vyléčit,ale né za cenu toho,že budu žít jako nějakej blázen někde zavřená. Vím, že jsem blbá,měla bych se nechat léčit Už jsem se smířila s tím,že asi umřu……………. Prý při mé výšce stačí ještě pár kilo,a srdce to nemusí zvládnout.Obdivuju Vás,kteří jste nad tou nemocí zvítězili.Jse dobří. Vaše Katka