Zvládnu to

Je mi 17 a mám bulímii. Touhle nemocí trpím už tři roky. Je mi ze mě zle. Nemyslím z toho jak vypadám,a ale z toho co dělám. Nenávidím bulímii, chci se vyléčit, chci být zase normální, hlavně chci jíst normálně. Začalo to ve 14. Chtěla jsem být štíhlejší a myslela jsem že tím pádem budu i hezčí. Je to omyl. Tahle nemoc si vás obmotá kolem prstu. Stala jsem se jejím otrokem! Přesně si pamatuju kdy jsem si poprvé strčila prsty do pusy a zvracela. Bylo to u nás v hospodě a já jsem si týden před tím řekla, že budu držet dietu. Celý týden jsem to vydržela, omezovala jsem se v jídle a pochopitelně i hubla, ale ten osudný den jsem to nemohla vydržet a najedla jsem se a pak?Pak jsem to vyzvracela. Tak to pokračovalo celé 3 roky a já jsem si neuvědomovala co dělám. Teď to vím a chci bojovat, chci být zase normální. Je to vůbec možné? Nevím, ale já se o to pokusím. Nejvíc se bojím, že to nezvládnu, že se zase najím a půjdu si strčit prsty do pusy!! Já už nechci. Přísahám že se budu držet už kvůli mé mamce,která to ví a velmi kvůli tomu trpí. Za tuhle nemoc se stydím.Neřekla jsem to ani mé nejlepší kamarádce, ale až bude po všem tak to řeknu celému světu. Celí svět bude vědet,že jsem to zvládla, že už nezvracím. Čeká mě dlouhá cesta, ale já dojdu až do cíle. To slibuju mé rodině a mím přátelům!