Holky neblaznete!

/0 Komentáře/v /přidal

Chtela bych take prispet svou trochou do mlyna.Narazila jsem na tyto stranky a ctu Vase pribehy a nestacim se divit,jak si vsechny zbytecne nicite zdravi a mladi,jen kvuli vzhledu.v zivote prijde jeste spousta zdravotnich problemu,nedej boze treba i vaznych nemoci,napr.rakovina.Proc si tedy nicit zdravi ted,dobrovolne,kdyz jste mlade.Holky uzivejte si zivota,vzdyt jsou dulezitejsi a krasnejsi veci na svete.Treba deti.Copak muzete mit deti,kdyz budete vychrtle a nemocne?Jednou az budete chtit mit deti,tak vam dojde,co jste provedly,jak jste byly hloupe a nezodpovedne ke svemu zivotu.Vase vrstevnice budou jezdit s kocarky a vy budete nestastne a odepsane.Nestoji to za to.Zkusenost s touto nemoci nemam,ale ma kamaradka ji mela a zaplanpambu se z toho dostala a je stastna.Zdravotni problemy ji vsak zustaly,zrejme nebude mit deti.Nerikam,ze jsem nekdy take nechtela trochu zhubnout,ale timto drastickym zpusobem to stejne nejde.V okamziku,kdy zacnete normalne jist,priberete pak jeste vic,protoze telo dostane strach z dalsiho hladoveni a zacne si vse ukladat pro pripad dalsiho hladomoru.Verte mi.Zkuste hubnout zdrave.Doporucuji knihu Zdrava vyziva od autorky Vaclavy Kunove,odbornice na zdravou vyzivu.Jist 5 krat denne po malych davkach,vyloucit sladkosti a tucne veci.Zaradit celozrne vyrobky,vlakninu,nizkotucne mlecne vyrobky,ovoce,zeleninu,dodrzovat pitny rezim,alespon 2 litry denne,nejlepe cistou vodu a mineralky.Opravdu to funguje a neohrozuje vase zdravi,prave naopak.Moc bych si prala Vam pomoci,kdyby to byla jen jedna z vas,tak budu rada.Kdyz tak mi napiste.Drzim vsem palce pri boji s touto nemoci.Mejte se.smisek

Bojim se sama sebe

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj, četla jsem vaše příběhy a citím konečně, že by mi mohl někdo porozumět že má někdo podobné problémy jako já. Můj brácha je vyléčený bulimik, doufám.. a od doby, kdy mu skončily terapie, se u nás doma z bulimie stalo tabu. Vim, co ta nemoc obnáší, a proto se bojim, že jsem do toho teď spadla já. Vždycky jsem si myslela, jak jsem silná osobnost a jak mám silnou vůli. Jenže poslední dobou mám akorát tak pocit, že se ze mě stáva psycho. Neustále si kontroluju váhu, třeba i čtyřikrát denně stojim na váze, neustále se prohlížim a mačkám si špeky a nesnášim se za to, jak jsem tlustá. Hrozně se přejídám. Dřív jsem to kompenzovala cvičením a teď jsem poznala, že zvracení není tak špatný… Jsem úplně nervní, když jsem hladová. Uspokojim se jídlem, ale pak mám zase výčitky. Tak třeba nejim vůbec. Jsou prázdniny, venku je krásně. Ale já pořád cítím úzkost a deprese, koupu se v sebelítosti. Každá pitomost mě vyvede z míry, připadám si tak labilní. Jsem ráda, pokud jste to dočetli až na samý závěr a taky budu ráda, když mi tu zanecháte nějakou reakci nebo mail. Pap Maj.Britt

konec-snad!

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj holky,vcera jsem se poprve dostala na tyto stranky a odtrhla jsem se od nich az po peti hodinach,byl to pro me sok,ale zaroven i trochu radost ze v to nejsem sama. nikdy jsem o svem problemu nikomu nerekla,nikdo to nepoznal(snad,doufam)vzdycky jsem si rikala jak jsou ti americani blby ze chodej na sraz anonymnich alkoholiku a reknou-jmenuju se a mam problem,ted chapu ze to pomaha nekomu se s tim sverit. kdyz jsem to tu cetla tak jsem nechapala proc jste s tim zacinaly-vzdyt jste mely super postavu-165cm,65kg-to je prece fajn,ja byla cele detstvi a pubertu tlusta,max bylo 100kg na 172cm,to byla sila,ale byla jsem stastna,vesela,mela kamarady………. pak v 16 jsem zacala drzet dietu-uplne pohodovou-hubla jsem jen 3kila mesicne……super nalada,vsichni me chvalili,mohla jsme si vzit na sebe co jsem chtela,zhubla jsme na 73kg-vim zda se vam ze jsem stejne musela bejt tlusta-ale ja mam tezkej typ kostry a svaly.takze v te dobe jsem mela fakt hezkou postavu-bokove kalhoty,uzka tricka,plavky-nestydela jsem se. to bylo o prazdninach,jenze pak zacal podzim a ja se zacala cpat-ale hodne a stridala jsem to s dietou-to jeste nebyl ani nejmensi naznak bulimie,anorexie.jenze kila sla nahoru.tak jsem to vydrzela rok,nevazila jsem se ale myslim tech 10kilo jsem pribrala a pak jsem se o prazdninach zase zamilovala a na jidlo jsem vubec nemyslela,premejslela jsem kde ho uvidim co bude a nakonec jsem zjistila ze jsem za ten den nic ale opravdu nic nejedla.kila sla dolu.byla jsem stastna.ale pak jsem od sve lasky musela odjet a vse se vratilo,jenze ja uz nechtela bejt tlusta a chtela jsem jeste vic zhubnout-tak jsem se vyzvracela-bylo to hnusny,ale bricho jsem mela plochy.no a tento mesic to budou 4 roky.od te doby jsem dooooost ztloustla,mam zase 95kilo,mam ridke vlasy,zuby-to by jeste slo,ale nema skoro zadne kamarady,nikam nechodim a porad myslim na jidlo,dieta,zvraceni,co bych si zase vzala z lednicky.hnusim se sama sobe,ja uz na to jidlo ani nema chut,vubec nemam poteseni neco snist,ale proste to do sebe cpu,nekdy se mi stane ze mi vubec nejde zvracet to jsem pak nastvana-kdybych to vedela driv,tak nic nejim.mam napuchlej oblicej,natrhly koutky,leskly oci………je to vse v prdeli! nekdy zvracim 5krat denne,nekdy vubec.jsou obdobi kdy treba 14 dni nezvracim-to kdyz jsem ve skole a mam co delat.to si na to ani nevzpomenu,doma je to hrozny. uz snad milionkrat jsme si rikala ze prestanu,vzdyt to je zbytecny-nehubnu,tloustnu,nicim si zdravi,utracim spoustu penez.takze dneskem zacinam zmenu zivota-ale nespadla jsem do anorexie,jen proste dam dietu-ke snidani jsem si vzala jogurt a nektarinku k obedu kureci platek(na skoro zadnym oleji-a jeste jsem to vysusila)+meloun a k veceri si dam ovoce nebo zeleninu.jasne ze kdyz jsem sla do lednicky kde je spoooústa dobrutek tak jsem si rikala co bych mohla snista vyzvracet,ale odolala jsem,coz je doma uspech-to se mi stava malokdy. chapu ze tyto moje kecy nikdo necte az do konce-ale to i nevadi,ja to potrebovala napsat a vypat ze sebe. jeste-jestli je zde nekdo kdo s tim taky prestava a potrebuje podporu,tak at mi napise,muzeme se podporovat navzajem!!!!a vyhrajem!!musime!!!

Pravý opak PPP

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj lidi, nemam PPP. Jen tak ze zvědavosti jsem si přečetla několik vašich příspěvků – osudů. A pořád ještě pořádně nechápu jaká síla Vás nutí až k takovému vyhladovění se, které se často pohybuje na hranici života a smrti. I když …… jsem kuřák (8let) i přesto že vím, že s každou další cigaretou si jen zatloukám hřebíčky do rakve, ale přesto se nesnažím skončit – prostě chci dál kouřit (i když mi to ničí zdraví, stojí to peníze, smrdim jako popelník a cigáro v puse mi rozhodně nesluší). Přemýšlela jsem jestli opravdu jsem natolik závislá na nikotinu anebo na tom samotném rituálu kouření a na tom, že mi to „zaměstná ruce“, zkrátí čekání apod. Asi od všeho díl. Proč ale píšu. Všimla jsem si, že i když většina z Vás ví, že je samá kost a kůže, stejně se pořád vnímáte jako že jste tlusté. U mě je to právě naopak. Při své výšce 172 cm vážím 75 kg. Když jsem měla 70kg (cca před rokem), byla jsem se svojí postavou naprosto spokojená, tohle už i na můj vkus začíná být trošku víc. Faktem ale zůstává, že se pořád vidím a cítím hubenější než ve skutečnosti jsem. Když se na sebe ZÁMĚRNĚ dívám do zrcadla, přijde mi, že moje postava je naprosto akorát. Když se ale omylem zahlídnu někde v zrcadle (třeba v obchodě) nebo ve výloze, vidím teprv jaký je ze mě tlouštík. A tak teď jenom čekám až moje představa o sobě bude shodná s realitou a já se konečně začnu snažit dosáhnout svých ideálních 70kg. Mějte se rády takové jaké jste.

minulost mě stále pronásleduje

/0 Komentáře/v /přidal

ahoj lidičky, konečně jsem nad tím zvítězila. Už je tomu rok, samozřejmě mám i své špatné dny. V takovém případě zavítám na tyto stránky a po přečtení některých vašich příspěvků, zase získám sílu. Mou motivací bylo miminko. Chtěla jsem, aby moje holčička měla doma spolehlivou maminu a ne nějakou trosku. Zároveň jsem bojovala o svého manžela a pořád ještě nemám vyhráno. Má minulost mě pronásleduje v podobě jeho vzpomínek. Jsem jako na houpačce, když si myslím, že je líp, přijde krutá rána. Zkazila jsem toho hodně a jeho důvěru už nebudu mít asi nikdy. V době kdy jsem v tom lítala nejvíc jsem se vykašlala na studium vysoký školy, taky jsem přestala dělat jazyk. Prostě jsem nic nedotahla do konce. Teď jsem přišla znovu s tím, že bych šla studovat. Dostala jsem, ale studenou sprchu, s tím že to stejně nedotahnu. Fakt mě to zranilo. Tentokrát to chci dokázat kvůli sobě. Chtěla bych si získat zpátky jeho důvěru. Moc mi na něm záleží. Nevím, jestli se mi to podaří a zda vůbec po tom všem zůstaneme spolu. Ale ani to mi nedovolí klesnout, tam kde jsem byla. Držím se a mou velkou oporou je moje roční holčička. Holky vím, že to jde, stačí jen ta vůle a pevný bod v životě. Všem přeju hodně stěstí, ať v sobě najdou tu odvahu!!!!!!

nemám problém

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj, o těchto stránkách jsem se dozvěděla nedávno a jsem na nich každý den. Čtu si vaše příběhy a jsou mi ponaučením a varováním. Některé zní jako volání o pomoc, tak ráda bych Vám všem pomohla, ale nevím jak. Ani nevím, jak se mě samotné podařilo neskončit s ppp. Začalo to kolem mých 10ti let, byla jsem předčasně vyspělá, dlouhonohá, začala mi růst prsa, vypadala jsem na 13. Jednou jsem si hrála , jen tak jsem tam pobíhala v plavkách. Otec mě viděl a pronesl poznámku:“Ty už jsi pořádná ženská!“ Zapůsobilo to na mě hrozně, připadalo mi to od vlastního otce nepatřičné, nelíbilo se mi, že ve vlastní dceři vidí ženu. Takže jsem se začala hrbit, schovávala jsem prsa a posléze jsem musela jít k lékaři, na rentgen a musela jsem cvičit cviky na záda. Teď je mi přes dvacet, hrbím se stále, ale díkybohu už svá prsa považuju za přednost. Mým velkým koníčkem byla vždy četba. Rodiče se rozvedli a já jsem veškerý svůj volný čas trávila četbou. Četla jsem hodiny a hodiny a u toho jsem jedla. Chodila jsem si pořád pro další a další rohlíky se šunkou, spořádat celou tabulku čokolády pro mě nebyl problém. A samozřejmě se to projevilo na mé postavě. Velký zadek, břicho, tlustá stehna,…ale byla jsem v pohodě, tehdy jsem na svůj vzhled nedbala. Kolem 14 roku jsem však od otce a jeho ženy začala slýchat, že bych měla zhubnout, že neunesu vlastní zadek,atd. Musím uvést, že má největší váha byla 59 kg při 168cm. Takže jsem se začala omezovat, ale vzhledem k tomu, že mám jídlo ráda, jeden den jsem jedla maloučko, psala jsem si co jím (jedno jablko, jeden krajíc chleba, plátek sýra,dva hrnky čaje), další den jsem jedla normálně, pak jsem to nevydržela a nacpala se. Byly doby, kdy mi stačilo za celý den jablko nebo musli tyčinka a cítila jsem se přejezená. Při této podivné „dietě“ jsem však nezhubla, maximálně 1-2 kg a to se na mé postavě téměř neprojevilo. V současnosti se pohybuji mezi 53-55kg a jsem spokojená. Zhubla jsem během dvou let, aniž bych držela nějakou dietu.Přispěl k tomu velký stres + deprese, způsobené rodinnými problémy a záběr v práci. Něco málo posnídám, neobědvám, jím až odpoledne, ale vydatně. A jsem spokojená, i když si štíhlá nepřipadám (okolí ano). Chtěla bych mít 50kg, ale nebudu hubnout. Kašlu na modelky a herečky, ženské obliny mají také něco do sebe.Anorexii jsem nikdy neměla a bulimi také ne, i když se tady přiznám, že jsem za svůj život jídlo schválně vyzvracela tak 10krát.Ale po přečtení těchto příběhů už to nikdy neudělám, bojím se. Můj příběh Vám asi nepomůže, každý jsme jiný. Všem Vám držím pěsti. Snad můj příběj nebyl tak daleko od věci. Jestli mi chcete napsat, můj mail je H_kvet@seznam.cz.

Nedám se!

/0 Komentáře/v /přidal

Zdravím všechny holky! Celý život mě trápila moje postava. Při výšce 165cm jsem vážila v době nějvětšího rozkvětu 67kg, protože po rodičích mam geneticky danou silnější svalnatou kostru. Nikdy jsem nebyla prototyp tlustý holky, prostě jen taková krev a mlíko – i souměrná jsem byla. Ale nebyla jsem se sebou spokojená, tu a tam padly i nějaký poznámky o buřtu, válconožce apod.. a ty mě samozřejmě mrzely. Takže jsem se hodněkrát pokoušela hubnout, ale nikdy se mi to nedařilo. Loni na Vánoce ale začala hubnout mamina, s pomocí Stobu, a dařilo se jí to. Okoukávala jsem její strategii a začala jsem se řídit tím, co doma utrousila z kurzů. Najednou to šlo, začala jsem jíst pravidelně 5x denně, omezila sladkosti a přejídání se navečer, k tomu nějakej pohyb.. a během tří nebo čtyř měsíců jsem byla na vytoužených 58kg. V té době mi všichni říkali, jak mi to sluší, jak jsem hezky zhubla.. jenomže pak to začalo skřípat mezi našima a chystal se rozvod. Máma se odstěhovala a táta nedával pozor na to co a kolik toho jím.. pořád jsem jedla 5x, ale samé nevýživné věci a hubnutí pokračovalo.. stávala se ze mě anorektička. Nechtěla jsem si to přiznat, ve škole se ke mně všichni otočili zády.. dostala jsem se až ke 46,5kg. V tu chvíli už jsem půl roku nemenstruovala, padaly mi šíleně vlasy a pořád mě trápil všudypřítomnej chlad.. To bylo letos v létě. Od té době jsem přibrala dvě kila, vlasy mi sice po nánosu všech těch prášků, vodiček, šamponů a všeho možného padat přestaly, ale pořád jsem hubená.. chodim k psychologovi, do Vánoc mě ještě kontrolovala každých 14 dnů doktorka esli nehubnu dál.. je to jak začarovanej kruh. Bojím se přibrat, ale vím, že musím. Před několika dny mi máma pohrozila, že jestli to timhle tempem půjde dál, půjdu do léčebny… ale já doufam, že tohle hrozný období bude jednou za mnou!! přestanu snad vnímat tolik kolik jedí ostatní, co jedí, počítat kilojouly, hlídat si úzkostlivě váhu.. Kdyby z vás někdo měl zájem, byl na tom podobně nebo takové období prožil, ráda si s ním budu dopisovat! a hrozně ráda bych vzkázala všem holkám, co nemají rádi svojí postavu, ať si váží toho, jaké jsou,protože nikdo druhý takový po světě nechodí.. a hlavně svýho zdraví, protože to je nejdůležitější!! na co mít postavu barbie, když víte, jak moc si tím ubližujete.. ?

Boj ,doslova o život!!!!!!!!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Mám nemám mám nemám………………. Jsem sama doma a mám takovou strašnou chut jíst,jíst,ne to nejde už ne,už se nechci přežírat a zvracet,ne nemůžu,nemůžu,nestojí to za to,ale ano můžeš najíš se,vyzvracíš a bude ti líp,ne nech mě na pokoji,už jsi mě ovládala dost dlouho,chci žít bez tebe,nechci abys mě ovládala,ale já tě mám ráda,uvidíš,bude ti líp,poslechni mě,nemůžeš žít beze mě,už se mě nezbavíš a ty to víš,jsem tvoje nejlepší kamarádka a máš mě ráda,sama jsi mě chtěla,sama jsi mě k sobě zavolala,mám nad tebou moc a stejně mi podlehneš.Nikdy,ty mi za to nestojíš,nenávidím tě,vzala jsi mi všechno,moje soukromí,moji osobnost,zničila všechny vztahy,odehnala moje přátele,odcizila od rodiny..jednou budu volná a ty konečně odejdeš,budu žít sama za sebe a zvítězím nad tebou…,mě se jen tak nezbavíš,držím se tě zuby nehty,líbí se mi u tebe,zničím tě,jen běž,dej si něco k jídlu,jez,jez,nejdřív něco sladkého,co takhle tu sladoučkou čokoládu,co máš ve špajzu a jsou tam taky křupky a arašídy,jen si dej,potom si vezmeš zmrzlinu,vanilkovou a pak něco slanýho,co takhle ty rohlíky,čerstvé,křupavé,namažeš si je tlustou vrstvou másla a na to si dáš sýr a salám,a pak je tam ještě zbytek pizzy od včerejšího oběda,to všechno můžeš sníst,běž tak běž,nikdo tě neuvidí,jenom já hihi,Vysmíváš se mi?můžeš říkat co chceš já tě stejně neposlechnu,už mě nemůžeš ovládat,ty neexistuješ,nejsi,jenom já si tě vymyslela,vzalas mi kus života,už ti nedovolím abys měla nade mnou moc,ztrat se,nikdo tě nechce,nejdřív se tváříš jako přítel,ale umíš jen brát,jsi tak nenasytná,bereš víc a víc,ničíš mě ale stím je konec!!!!!!!!!!!! Asi jsem blázen……..

Nevzdávejte se!!!!!!!!!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Bojujte holky,kluci bojujte!!!!!!!!!!Nedejte jí už nikdy šanci aby vás ovládala,je jenom na vás jestli se rozhodnete ji přemoct,přemoct sami sebe!Ne,neříkejte si že je pozdě,nikdy není pozdě začít znova a líp!!Můžete žít bez ní!A mnohem,mnohem líp!Jde to ale vy musíte chtít!Uvědomte si,kolik vám toho už vzala,každá z vás má v sobě sílu bojovat,vy ji jen musíte probudit a začít zdokonalovat!Začátky jsou strašně těžký,ale výsledek pak stojí za to!budete volní,budete štastní,budete na sebe pyšní,že jste překonali sami sebe,ostatní vás budou mít rádi,protože budete mít rádi sami sebe…zdá se vám to jako nesplnitelný sen?Ale on je uskutečnitelný!Uvidíte jak se vám uleví,až si budete moct říct:Anorexie ,bulimie?Co to je?To už je za mnou,to už se mě netýká!Ráno se probudíte a usmějete na sebe do zrcadla a řeknete si,jak jsem mohla být tak pitomá a nechat se ovládat?Jsem tak štastná,že jsem to zase já,zdravá a silná,mám se ráda a moje rodina,přátelé,můj kluk…ti všichni mě mají rádi a záleží jim na mně,že mám pár kilo navíc?Nevadí,na druhou stranu mám zase pěkné vlasy a úsměv,jsem přátelská a je se mnou sranda.Ze začátku vám tyhle věty nepůjdou přes jazyk,ale postupně si na ně zvyknete a budete je říkat s čím dál větší chutí,jste to přece vy,vaše osobnost a každý má nějaké klady a zápory,ted možná vidíte jenom to špatné,říkáte si jsem prostě tlustá,tlustá,ale zkuste se zamyslet nad vašimi pozitivními stránkami,nejde to?ale ano jde,jen to zkuste a uvidíte že nějaké najdete,nemusí se týkat vzhledu,co vaše povaha?Může trvat měsíce než tohle dokážete,ale až se vám to povede,můžete si říct že jste udělali první krok k normálnímu životu,a hned vám bude líp. Věřte si!a bojujte zatím pa

A co dál……………………..doktore???

/0 Komentáře/v /přidal

Ve 14ti letech mi moje „nej“kamarádka řekla že jsem tlustá. V 15letech jsem prodělala operaci, po níž jsem pár kilo shodila (slepák) a tak jsem si řekla, že teď když mám prázdný střeva budu jíst zdravě a shodím ještě. V 16cti jsem měla 165/52 a 1/2 roku nemenstruovala. Vlastně se mi menzes vrátil až při 58 kilech. Začala jsem se záchvatovitě přejídat a cvičit fitness atd. 4 roky jsem o víkendech jedla pekáč buchet ke svačině a byla vyloženě bezedná…kombinovala jsem to s projímadlama a půstama. Bulimie jako vyšitá…Nyní mám 165/76. Měsíc a něco neberu projímadla a nehladovím.Mám 2,5roku přítele. Chtěl by abych vypadala zdravě. Abych se už nepřejídala a tím si neničila psychiku a postavu. Chtěl by abych pravidelně sportovala a v rámci možností normálního člověka jedla zdravě. Abych nebyla fanatická. Teď to znělo že to chce jen on, ale já to ve skutečnosti chci celé 3 roky taky. Někdy už už to vypadá dobře a pak mi ta mrcha BULIMIE podrazí nohy a já jdu žrát… Nevzdávám se – mou motivací je přítel, přání aby ze mě byla atraktivní zdravotní sestřička a taky to že jednou bych chtěla miminko. Chystám se k psychologovi, toho mi přítel nenahradí a dlouho už jsem na to byla sama. Až mu tohle všechno řeknu tak připojím slova: A co dál……………………..doktore????????????