Další příběh,prokletí

Ahoj potom co jsem vám dopsala ten smutný konec mojí nej kamarádky,bych vám chtěla napsat ještě něco.v téhle době mám ještě jednu kamarádku,měla anorexii,je to jako prokletí,pořád potkává jenom holky,které mají amnorexii nebo bulimii,nevím čím to je,svěřila se mi docela brzo,i já jí,a povedlo se mi jí z toho dostat,hrozně na mě visela tak jako moje bývalá nej kámoška,a já se bála že situace se bude opakovat,říkala jsem jí,aby to řekla rodičům,nechtěla a vyhrožovala mi,že jestli jim to řeknu,nikdy mi to neodpustí…Ale já to musela udělat,nechtěla jsem aby to zašlo zase tak daleko,její rodiče samozřejmě něco tušili,ale nevěděli co s ní mají dělat,nalhávali si,že je to jenom takové pobláznění,které časem přejde a že dostane rozum.Vyprávěla jsem jí o mojí zesnulé kamarádce a jim konečně došlo že je to vážné,a že s tím musí něco dělat,odvezli okamžitě kámošku do nemocnice,ta na mě byla ze začátku naštvaná,ale po tom co jí z toho naštěstí dostali,je už zase v pohodě Jsem štastná,že se mi povedlo aspon něco…. Ted když jdu po ulici,dívám se po ostatních holkách a přemýšlím,jestli taky trpí něčím takovým jako anorexie a bulimie,je jich tolik…..,nevím,ale většinou poznám jestli jsou tímhle nemocné,z jejich očí jde vyčíst takový ten smutek,jakoby měli nějakou obrazovku uvnitř hlavy a sledovali ji,nechali se jí ovládat.Já vím ,už kecám nesmysly,ale je mi opravdu líto,že s tím začínají další a další holky,aniž by tušili kam to až může vést,a nejhorší je,že pokud oni samy nechtějí,nepomůže jim vůbec nikdo… Tak se zatím mějte fajn a hlavně bojujte,držím vám palce. PS:ted jedu na 14 dní k moři,tak až se vrátím tak vám napíšu ahoj